6 Tdo 389/2022-380
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. G., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. 1. 2022, č. j. 13 To 288/2021-346, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 98/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 20. 10. 2021, č. j. 1 T 98/2021-322, byl obviněný J. G. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (ad 1), přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ad 1, 2) a přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku (ad 3), jichž se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že
1) ačkoliv byl rozsudkem Okresní soudu ve Svitavách č. j. 2 T 18/2017-164 ze dne 24. 2. 2017, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen jednak mimo jiného i za přečin výtržnictví dle § 358 odstavec 1 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu v délce 1 roku a 6 měsíců a jednak za přečin dle § 358 odstavec 1, 2 písmeno a) trestního zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin,
dne 18. 5. 2021 v 20:02 hodin ve Svitavách na náměstí XY u XY přistoupil ke zde na lavičce sedícímu I. K., narozenému XY a bez zjevného důvodu jej dvakrát kopl nohou do hlavy a následně jej strčením rukama srazil z lavičky na zem, přičemž kopy do hlavy způsobil I. K. otok brady s převahou vpravo a zlomeninu těla dolní čelisti vpravo zasahující zubní lůžko za prvním špičákem vpravo, v důsledku čehož se I. K. musel podrobit lékařskému ošeření na chirurgické ambulanci ve Svitavské nemocnici a nejméně po dobu čtyř týdnů trpěl bolestivostí, nemohl vykonávat ústní hygienu, nemohl kousat a byl odkázán na tekutou stravu, přičemž J. G. provedl vědomě nejméně jeden kop směřující proti obličeji I. K. takovou silou, že při zasažení anatomicky velmi blízkých struktur očnice I. K. mohl tomuto poškozenému způsobit poranění oka, jehož léčba vyžaduje specializovaný operační zákrok a které je spojeno s podstatným omezením v běžném způsobu života po dobu delší šesti týdnů a může vést i k trvalé ztrátě zrakové funkce oka, kdy si rizika vzniku takovéhoto poranění musel být vědom, přičemž k tomuto poranění v daném případě nedošlo,
2) ačkoliv byl rozsudkem Okresní soudu ve Svitavách č. j. 2 T 18/2017-164 ze dne 24. 2. 2017, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen jednak mimo jiného i za přečin výtržnictví dle § 358 odstavec 1 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu v délce 1 roku a 6 měsíců a jednak za přečin dle § 358 odstavec 1, 2 písmeno a) trestního zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin,
dne 2. 6. 2021 v době od 00:00 hodin do 00:02 hodin ve Svitavách v ulici XY na chodníku před domem č. p. XY bezdůvodně fyzicky napadl P. G., narozenou XY, tím způsobem, že jí nejprve slovně urážel výrazy "kurvo, děvko", poté jí chytil pod rukama pod krkem, natlačil jí na zeď výše uvedeného domu, kde jí poté opakovaně udeřil pěstí do hlavy, kdy v důsledku těchto ran poškozená upadla na zem, kde jí poté opakovaně bil pěstmi a kopal nohama do celého těla, čímž jí způsobil krevní podlitiny v krajině dolní čelisti vpravo, lícní a spánkové vpravo a krvácení z nosu, pohmoždění obličeje a břišních svalů, podvrtnutí krční páteře a následný tinnitus, kterážto poranění si vyžádala lékařského ošetření na chirurgické ambulanci ve Svitavské nemocnici, přičemž poškodil její mobilní telefon Xiaomi Redmi 8, čímž způsobil P. G. škodu nejméně ve výši 1.500 Kč,
3) dne 13. 5. 2021 kolem 21:00 hodin ve Svitavách, XY ve sklepních prostorách ubytovny XY, bez předchozího konfliktu, přistoupil zezadu k M. Ř., narozenému XY, který seděl na židli a hrál stolní fotbal a kovovou poplastovanou tyčí o rozměru 47 cm x 2,5 cm a hmotnosti 353 g jej udeřil do hlavy, v důsledku čehož M. Ř. upadl na podlahu a následně na podlaze ležícího M. Ř. opětovně touto tyčí udeřil do hlavy, přičemž těmito údery způsobil M. Ř. na hlavě tržnou ránu čelně vlevo o délce 5 cm, dosahující až ke kosti a tržnou ránu spánkově-týlně vlevo o délce 4 cm, zasahující do podkoží, kdy tato poranění si vyžádala lékařského ošetření spočívajícího v desinfekci ran, jejich sešití a následném vyjmutí stehů a v důsledku kterýchžto poranění byl M. Ř. po dobu sedmi až deseti dnů omezen v běžném způsobu života nutností dodržovat klidový režim, bolestivostí poranění a ztížením výkonu osobní hygieny.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán nahradit škodu Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 10.449 Kč a poškozené P. G. ve výši 1.500 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený I. K. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného směřujícího vůči výroku o vině pod bodem 1) a výroku o trestu a odvolání státního zástupce proti výroku o trestu rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 4. 1. 2022, č. j. 13 To 288/2021-346, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Lukáše Trefila dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v alternativě tvrzení, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaku trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a o dovolací důvod podle § 265bg odst. 1 písm. h) tr. ř. v alternativě nesprávného hmotně právního posouzení skutku. Obsahově směřuje dovolání proti výroku o vině obviněného pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku a zamítavému výroku odvolacího soudu ve vztahu k odvolání obviněného napadajícím tento výrok.
5. Dovolatel poukazuje na fakt, že poškozený při lékařském ošetření uvedl jiný den svého fyzického napadení, než uvedly soudy v odsuzujícím rozsudku, a z hlediska způsobu útoku dvakrát zcela jinak, než odpovídá záznamu na kameře. Nalézacímu soudu vytýká, že se tomuto rozporu nevěnoval, se zdůvodněním odvolacího soudu nesouhlasí, neboť má za to, že rozdíl tří dnů nelze přičítat způsobu života poškozeného. Pokud by poškozenému způsobil zlomeninu dolní čelisti vpravo, nedržel by se za levou stranu tváře, jak vyplývá z kamerového záznamu. Zjištěné poranění poškozenému přivodila jiná osoba při jiném napadení. Nad rámec uvedeného odkázal obviněný na výsledek řízení vedeného vůči němu v roce 2017, kdy se zjistilo, že tvrzené zranění poškozenému nezpůsobil.
6. Nesprávnost právního posouzení skutku dovozuje obviněný z toho, že svůj útok nesměřoval do oblasti oka poškozeného, očnice ani oko nebyly zasaženy, ohrožení oka nijak nepředpokládal. Ohrožení popisované znalcem podle něj reálně nehrozilo, nebyl důvod jeho jednání kvalifikovat jako pokus těžkého ublížení na zdraví. Za těchto okolností je mu uložený trest nepřiměřeně přísný.
7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil napadený rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 20. 10. 2021, č. j. 1 T 98/2021-322, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. 1. 2022, č. j. 13 To 288/2021-346, a věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil okresnímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. K vyjádření státní zástupkyně, jež Nejvyšší soud obdržel po nařízení neveřejného zasedání a den před jeho konáním, dovolací soud nepřihlížel, neboť bylo nereálné, aby se k němu mohl obviněný písemně, buď sám, nebo prostřednictvím svého obhájce vyjádřit před jeho rozhodnutím o dovolání.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
10. Ačkoli obviněný svůj mimořádný opravný prostředek opřel o první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, ve své argumentaci explicitně neoznačil, jaké skutkové zjištění pokládá za takto zjevně rozporné a provedeným důkazům odporující. Z jeho dovolacích námitek lze nicméně usoudit, že jím míní skutkové zjištění soudů nižších stupňů spočívající v závěru, že svým jednání poškozenému způsobil zlomeninu dolní čelisti, vůči čemuž svým dovoláním brojí. V uvedeném směru však ve své podstatě opakuje dosavadní obhajobu a odvolací námitky, s nimiž se soudy obou stupňů, zejména pak soud odvolací, v dostatečném rozsahu vypořádaly. Podstatou dovolání tak zůstává opakovaná polemika se skutkovým zjištěním soudu a způsobem hodnocení důkazů soudy. V uvedeném směru však nemůže obviněný očekávat, že dovolací soud přistoupí k opětovnému hodnocení již soudy nižších stupňů zhodnocených důkazů. Úkolem dovolací soudu totiž je toliko to, aby posoudil důvodnost tvrzení obviněného o existenci jím tvrzeného zjevného rozporu skutkových zjištění důležitých pro právní kvalifikaci činu s obsahem provedených důkazů. O takový rozpor se však nemůže jednat již proto, že nepochybným faktem prokázaným kamerovým záznamem je to, že obviněný poškozeného hrubě fyzicky napadl způsobem, který podle odborného znaleckého posouzení byl plně způsobilý přivodit prokázané a další hrozící zranění, a to dne, který soud prvního stupně uvedl ve svém odsuzujícím výroku (jeho tzv. skutkové větě). Nesouhlasí-li obviněný se závěrem odvolacího soudu, že časová disproporce, na niž dovolatel upozorňuje (jiný časový údaj dovoditelný z údaje v lékařské zprávě), je vysvětlitelná životním přístupem poškozeného, pak tento samotný nesouhlas nemůže vést k závěru o nesprávnosti a věcné nepodloženosti skutkových zjištění soudů, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že se poškozený nepodrobil ani jemu doporučenému následnému zdravotnímu ošetření, na což odvolací soud (bod 9. odůvodnění jeho usnesení) příhodně poukázal. Při těchto zjištěních není důvodu jakkoli do hodnotících úvah soudů nižších stupňů zasahovat a následně dovozovat nesprávnost jejich skutkových zjištění.
11. Vadnost hmotněprávního posouzení skutku opírá obviněný o tvrzení o chybějící vědomostní složce ve vztahu k těžšímu následku, který v důsledku jeho kopu do obličeje poškozenému hrozil, resp. o tvrzení, že nemínil zasáhnout oko poškozeného. Brojí rovněž proti odbornému závěru znalce o reálnosti jím popsaného možného závažného poranění zraku poškozeného, čímž se ovšem jeho argumentace ocitá na úrovni skutkového zpochybnění dovozených závěrů. Dovolací soud necítí potřebu detailnější reakce na tyto námitky obviněného, neboť se s nimi plně vyrovnal již soud odvolací, na jehož odůvodnění (body 8. a 9. usnesení) lze v celém rozsahu odkázat.
V. Způsob rozhodnutí
12. Nejvyšší soud již ve svém dřívějším rozhodnutí, konkrétně v usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, vyložil, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) trestného řádu“. Uvedená situace podle zjištění dovolacího soudu nastala ve věci posuzované. Přestože obviněný ve svém dovolání vznesl námitky, které formálně vyhovují jím uplatněné alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., učinil tak zjevně neopodstatněně. Ve vztahu k druhému uplatněnému důvodu dovolání jsou námitky dovolatele skutkového charakteru, a jako takové obsahovému zaměření tohoto důvodu neodpovídající. Na podkladě těchto zjištění Nejvyšší soud o dovolání obviněného jako celku rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li zjevně neopodstatněné.
13. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 4. 2022
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu