6 Tdo 42/2011 - 31
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25.
ledna 2011 o dovolání, které podal obviněný M. K. R., proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 3. 2010, sp. zn. 4 To 751/2009, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 5 T
10/2009, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 5 T 10/2009,
byl obviněný M. K. R. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem
nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187
odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění
pozdějších předpisů (dále též „tr. zák.“), neboť podle skutkových zjištění
jmenovaného soudu „1/ v přesně nezjištěné dny od počátku ledna 2008 do března
2008 na různých místech v T., prodával po předchozí telefonické domluvě L. Ž.,
heroin, a to vždy pět gramů v ceně za gram 700,- až 750,- Kč, kdy prvních 14
dní k prodeji docházelo jednou za dva až tři dny, a poté denně, a kdy v jednom
případě koncem února 2008 došlo k prodeji 100 gramů za částku 70.000,- Kč
2/ v přesně nezjištěné dny od května 2008 do 24. 06. 2008 na různých místech v
T., prodal po předchozí telefonické domluvě F. K., minimálně ve třech případech
heroin, a to vždy 5 gramů za částku 700,- Kč za jeden gram,
přičemž heroin je omamná látka uvedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách, v platném znění, a k nakládání s ním a k jeho prodeji obž.
R. neměl příslušné zákonné oprávnění“. Za tento trestný čin byl obviněný
odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let,
pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 1 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s
ostrahou.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a státní zástupce,
rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem. Rozsudkem ze dne 15. 3.
2010, sp. zn. 4 To 751/2009, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený
rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného uznal
vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) zákona č.
40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále též „tr. zákoníku“), neboť „1/ v přesně
nezjištěné dny od počátku ledna 2008 do března 2008 na různých místech v T.,
prodával po předchozí telefonické domluvě L.Ž., heroin, a to vždy pět gramů v
ceně za gram 700,- až 750,- Kč, kdy prvních 14 dní k prodeji docházelo jednou
za dva až tři dny, a poté denně, a kdy v jednom případě koncem února 2008 došlo
k prodeji 100 gramů za částku 70.000,- Kč,
2/ v přesně nezjištěné dny od května 2008 do 24. 06. 2008 na různých místech v
T., prodal po předchozí telefonické domluvě F. K., minimálně ve třech případech
heroin, a to vždy 5 gramů za částku 700,- Kč za jeden gram,
přičemž heroin je omamná látka uvedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách, v platném znění a k nakládání s ním a k jeho prodeji
obžalovaný R. neměl příslušné zákonné oprávnění“. Podle § 283 odst. 2 tr.
zákoníku obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro
jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s
ostrahou. Podle § 226 písm. a) tr. ř. obviněného zprostil obžaloby pro skutek
spočívající v tom, že „v přesně nezjištěné dny v blíže nezjištěné době, v místě
svého bydliště P. v T. prodal N. J., heroin v nezjištěném množství a počtu
případů“, v němž byl spatřován trestný čin nedovolené výroby a držení omamných
a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný
dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. e),
g) a l) tr. ř.
V tomto mimořádném opravném prostředku poznamenal, že odvolací soud sice
správně vyložil ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku, nesprávně však
kvalifikoval jeho protiprávní jednání podle přísnější právní kvalifikace, než
jaká měla být na popisovaný případ užita. Podle jeho názoru nemělo být v jeho
věci aplikováno ustanovení § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, ale
ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Zdůraznil přitom, že k naplnění
kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 1, 2 písm. c), d) tr.
zákoníku je nutné, aby byl skutek spáchán ve značném rozsahu (podle právní
úpravy platné do 1. 1. 2010 bylo třeba naplnění ve větším rozsahu) a v případě
prodeje drog dítěti (tj. podle § 126 tr. zákoníku osobě mladší 18-ti let) ve
větším rozsahu. V návaznosti na to uvedl, že v jeho věci byl prokázán rozsah za
částku 70.000,- Kč v období od ledna do března 2008 a u druhého skutku od
května do června 2008 ve třech případech vždy po 5 gramech za částku 700,- Kč
za jeden gram. Zhodnotil, že takové množství není množstvím značným a
nepostačuje k naplnění kvalifikované skutkové podstaty uvedeného zločinu. V
této souvislosti podotkl, že musí být vzat v potaz například větší okruh osob,
tak jako tomu bylo u právní úpravy před 1. 1. 2010, kde větším rozsahem byl
odraz nejméně v 10 gramech prodaného pervitinu. Prohlásil, že se neztotožňuje
se závěrem, že značný rozsah je termínem identickým s dříve užívaným termínem
větší rozsah a že lze klást mezi tyto dva pojmy rovnítko. Doplnil, že v daném
případě je nutno posoudit množství prodané látky, majetkový prospěch z
takovéhoto prodeje, újmu, která byla takovým jednáním způsobena a nebo hrozila,
kvalitu prodávaných substancí i charakter prodávané drogy. Podle něho soud také
ve svých úvahách opominul ustanovení § 138 tr. zákoníku. Shledal, že podmínky
pro užití kvalifikované skutkové podstaty v posuzovaném případě nebyly naplněny
(z důvodu absence znaku značné množství). Uzavřel, že napadené rozhodnutí ve
spojení s odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení, že proti
němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli bylo takové trestní stíhání
nepřípustné a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až
g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §
265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Vzhledem k těmto skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České publiky
(dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem
zrušil a věc vrátil tomuto soudu se závaznými pokyny k dalšímu řízení.
K tomuto dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce
Nejvyššího státní zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že
podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tkví nejprve v
tom (první alternativa), že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení
přezkoumat napadené rozhodnutí po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly
splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (v daném
případě odvolání) odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř. nebo zamítl podle § 253
odst. 1 tr. ř. Poznamenal, že k tomu však v trestní věci obviněného reálně
nedošlo. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu pak spočívá ve skutečnosti,
že řádný opravný prostředek byl zamítnut nebo odmítnut z jakýchkoliv důvodů,
ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou
ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Shledal,
že ze slovních vyjádření použitých obviněným v souvislosti s uplatněnými
dovolacími důvody a z celkového kontextu dovolání lze dospět k závěru, že
obviněný vadu rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i řízení jemu předcházejícího,
spatřoval v okolnostech, které podle něho naplňují dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. Podotkl, že existence dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, je tedy v daném případě
vázána na existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Následně státní zástupce připomněl podstatu dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. a konstatoval, že pod tento důvod dovolání lze podřadit
výhrady obviněného proti naplnění znaku „ve značném rozsahu“ ve smyslu § 283
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Upozornil, že trestní zákoník sice v § 283
odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) rozlišuje spáchání trestného činu
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy „v množství větším než malém“, „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a
„ve velkém rozsahu“, ale sám toto množství nijak blíže neupřesňuje. V § 289
odst. 2 tr. zákoníku je ovšem obsaženo zmocnění, aby vláda nařízením stanovila,
jaké je „množství větší než malé“ u omamných látek, psychotropních látek,
přípravků je obsahujících a jedů. Z přílohy č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb.
je patrno, že u heroinu se za „množství větší než malé“ považují více než 1,5
gramu drogy, přičemž nejmenší množství účinné látky je 0,2 gramu.
Podle názoru státního zástupce výraznější diferenciace okolností podmiňujících
použití vyšší trestní sazby, jak ji stanoví trestní zákoník, rozhodně není
důvodem pro to, aby se nějak zásadně měnil výklad pojmu „ve větším rozsahu“,
jehož v souvislosti s vymezením rozsahu spáchání trestného činu používají oba
kodexy. Za účinnosti nového trestního zákoníku jde tedy o to, aby byly vyloženy
nově zavedené pojmy, které se týkají vymezení rozsahu spáchání trestného činu,
tj. pojmy „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“. Vzápětí státní zástupce
zdůraznil, že kvantifikace rozsahu drogového trestného činu, jak je vymezena
zákonnými znaky „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém
rozsahu“, musí vyjadřovat takové odstupňování, které rovnoměrně a plynule
postihuje celou škálu typicky se vyskytujících případů. Ve shodě s názorem
Nejvyššího soudu zaujatým v rozhodnutí ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo
1337/2010, shledal logickým, aby určitým východiskem naznačeného odstupňování
byl vzájemný poměr pojmů „množství větší než malé“ a „ve větším rozsahu“.
Prohlásil, že bylo-li za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb. u heroinu „množství
větší než malé“ vázáno na přítomnost alespoň 0,15 gramu látky Heroin HCl, což
reprezentovalo asi 5 dávek po 30 miligramech, a „větší rozsah“ byl podmíněn
přítomností alespoň 1,5 gramů látky Heroin HCl, což reprezentovalo asi 50 dávek
po 30 miligramech, je zřejmé, že u této drogy „větší rozsah“ byl v podstatě
desetinásobkem. V návaznosti na uvedené státní zástupce seznal, že v případě
heroinu by měl být „značný rozsah“ alespoň desetinásobkem „většího rozsahu“.
Akcentoval, že za situace, kdy se podle současné právní úpravy u heroinu podle
přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb. vyžaduje 0,2 gramu coby nejmenší
množství účinné látky, jež musí obsahovat látka označená jako droga, aby bylo
její množství považováno za „množství větší než malé“, „větší rozsah“
předpokládá u drogy heroin přítomnost alespoň 2 gramů účinné látky a „značný
rozsah“ vyžaduje přítomnost alespoň 20 gramů účinné látky. Minimální množství
drogy heroin, jehož musí být podle zmíněné přílohy dosaženo, aby byl naplněn
znak „v množství větším než malém“, musí převyšovat hmotnost 1,5 gramu. Při
zachování poměrů (desetinásobky) pak „větší rozsah“ drogy heroin představuje
hmotnost 15 gramů a obdobně „značný rozsah“ činí v případě drogy heroin
hmotnost 150 gramů. Státní zástupce konstatoval, že množství 325 gramů látky
označované v trestní věci obviněného jako heroin, z něhož by se podle soudu
druhého stupně dalo vyrobit 10.800 dávek heroinu po 30 miligramech (podle
názoru státního zástupce vyjádřeného v odvolání, které bylo podáno proti
rozsudku soudu prvního stupně, se jednalo asi o 32.500 dávek heroinu), tuto
hranici rozhodně překračuje.
Z těchto důvodů státní zástupce Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání
obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně
neopodstatněné. Upozornil přitom na skutečnost, že takové rozhodnutí může být
učiněno v neveřejném zasedání, aniž by k tomu byl nutný souhlas nejvyššího
státního zástupce. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal, že je na místě
rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v § 265r odst. 1 písm. a) nebo
b) tr. ř., vyslovil státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném
zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je
dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny
obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání
napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom
dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 3. 2010,
sp. zn. 4 To 751/2009, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2
písm. a) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou
oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se
ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání
podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v
souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1
tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.,
bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody (resp.
konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá) lze považovat za důvody uvedené v
předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. se vztahuje na případy, kdy
proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo
nepřípustné. Tento dovolací důvod lze uplatnit pouze za situace, kdy je dán
některý z obligatorních důvodů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 tr. ř., pro
které nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm
pokračovat a musí být zastaveno, neboť výlučně v tomto ustanovení trestní řád
taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání. Jiné namítané
vady, byť se týkají průběhu trestního stíhání (např. vedení trestního stíhání
na základě usnesení o jeho zahájení, které neobsahuje všechny obligatorní
náležitosti vyžadované ustanovením § 160 odst. 1 tr. ř.), nezakládají důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí č. 38/2005 Sb.
rozh. tr.).
Nejvyšší soud v daných souvislostech konstatuje, že obviněný ve svém dovolání
sice prohlašuje, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo takové
trestní stíhání nepřípustné, avšak nevznáší žádné konkrétní námitky, ze kterých
by nepřípustnost trestního stíhání ve smyslu § 11 odst. 1 tr. ř. měla vyplývat.
Taková námitka pro svou neurčitost vyvolává nepřezkoumatelnost, neboť není
možné, aby Nejvyšší soud sám aktivně dovozoval, z jakých konkrétních právně
relevantních důvodů obviněný předmětné rozhodnutí napadá. V tomto ohledu je
třeba konstatovat, že není úkolem Nejvyššího soudu rozebírat veškeré okolnosti
případu a hodnotit napadené rozhodnutí ze všech možných hledisek, aniž by
obviněný přímo uvedl, jaké vady skutečně podřaditelné pod uplatněné důvody
dovolání rozhodnutí vytýká.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Východiskem pro
existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v
pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu
skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem
(soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva
(především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Z těchto hledisek lze uplatněné dovolací námitky pod zmíněný důvod dovolání
formálně podřadit. Nejvyšší soud však shledal, že jde o námitky zjevně
neopodstatněné.
Trestní zákoník v § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) rozlišuje
spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy „v množství větším než malém“, „ve větším
rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“, aniž by sám tyto pojmy
blíže vyložil. Ke vzájemnému vztahu zákonných znaků „ve větším rozsahu“ podle §
187 odst. 2 písm. a) tr. zák. a „ve značném rozsahu“ podle § 283 odst. 2 písm.
c) tr. zákoníku se Nejvyšší soud jednoznačně vyjádřil již v usnesení ze dne 11.
8. 2010, sp. zn. 7 Tdo 729/2010, v němž vyslovil názor, že tyto znaky nejsou
totožné, resp. že nutné podmínky pro naplnění znaku „ve větším rozsahu“ podle
trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 nenaplňují současně i znak „ve
značném rozsahu“ podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010.
V obecné rovině lze uvést, že závěr o naplnění určitého typu rozsahu je nutné
opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku
obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž
pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení § 283 odst. 1 tr.
zákoníku, a to i s ohledem na druh a kvalitu této látky. Současně je však třeba
podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy
zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, dobu, po kterou
tak činil, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal, pro ně přechovával,
případně i jiné skutečnosti (viz přiměřeně rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.).
Trestný čin podle § 283 tr. zákoníku dopadá na všechny omamné a psychotropní
látky, které se od sebe liší co do povahy i účinků, v důsledku čehož nelze pro
všechny tyto látky stanovit jednotnou hranici či výši rozsahů ve smyslu § 283
odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. d) [větší rozsah], odst. 2 písm. c) [značný
rozsah], odst. 3 písm. c) [velký rozsah], ale je nutné každý z těchto rozsahů
vymezovat individuálně. Toto rozlišení je třeba odvíjet od množství těchto
látek stanoveného jako množství větší než malé, které je pro jednotlivé omamné
a psychotropní látky určeno nařízením vlády č. 467/2009 Sb.
Z přílohy č. 2 tohoto vládního nařízení se podává, že u heroinu se za „množství
větší než malé“ považuje více než 1,5 gramu drogy, přičemž nejmenší množství
účinné látky je 0,2 gramu. Jak již ovšem naznačeno, neexistuje žádný obecně
závazný právní předpis, který by upravoval množství drogy potřebné pro naplnění
znaků „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“.
V této souvislosti není od věci připomenout, že ani zákon č. 140/1961 Sb.,
trestní zákon ve znění pozdějších předpisů, nestanovil žádné minimální množství
drogy nejen v rámci znaků základního drogového trestného činu podle § 187 odst.
1 tr. zák., ale ani v případě spáchání takového činu „ve větším rozsahu“ podle
§ 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. (jelikož podle jeho ustanovení nebylo znakem
žádného z drogových deliktů jeho spáchání „ve značném rozsahu“ ani „ve velkém
rozsahu“, otázka výkladu těchto pojmů vůbec nevyvstávala). Za účinnosti tohoto
zákona ustálená soudní praxe vycházela z toho, že u heroinu jde o „množství
větší než malé“ za předpokladu, že je přítomno alespoň 0,15 gramu látky Heroin
HCl (tj. asi 5 dávek po 30 miligramech), a že „větší rozsah” je dán tehdy,
jestliže je přítomno alespoň 1,5 gramů látky Heroin HCl (tj. asi 50 dávek po 30
miligramech). Šlo o orientační hodnoty stanovené pokynem nejvyššího státního
zástupce obecné povahy č. 6/2000 (posléze č. 2/2006 a č. 1/2008) pro postup
státních zástupců při postihu trestného činu nedovolené výroby a držení
omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a tr. zák. Tento interní
předpis s účinností v soustavě státního zastupitelství nebyl sice pro soudy
závazný, avšak pokud podle něho státní zástupci postupovali, bylo to soudy
akceptováno vzhledem k tomu, že uvedené hodnoty byly stanoveny se zřetelem k
poznatkům lékařské vědy o účincích drog na lidský organismus a opíraly se i o
mezinárodní zkušenosti.
Dále je na místě konstatovat, že kvantifikace rozsahu drogového trestného činu,
jak je vymezena zákonnými znaky „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve
velkém rozsahu“, musí vyjadřovat takové odstupňování, které rovnoměrně a
plynule postihuje celou škálu typicky se vyskytujících případů. Přitom
jednotlivé znaky vyjadřující rozsah spáchání trestného činu musí mít ve
vzájemné relaci přiměřený a zároveň dostatečně citelný odstup, tak aby tím byla
vyjádřena typově rozdílná míra, v níž je dotčen chráněný zájem.
Za určité orientační vodítko pro naznačené odstupňování (a tedy i pro vymezení
poměru mezi znaky „ve větším rozsahu“ a „ve značném rozsahu“), může sloužit
vzájemný poměr znaků „množství větší než malé“ a „ve větším rozsahu“, protože
při jejich výkladu se soudní praxe ustálila již v rámci výkladu trestního
zákona účinného do 31. 12. 2009 (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne
24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010).
Akceptovala-li dosavadní soudní praxe, že u heroinu bylo „množství větší než
malé“ vázáno na přítomnost alespoň 0,15 gramu látky Heroin HCl, tedy asi 5
dávek po 30 miligramech, a „větší rozsah“ byl podmíněn přítomností alespoň 1,5
gramů látky Heroin HCl, což reprezentovalo asi 50 dávek po 30 miligramech, je
zřejmé, že u této drogy „větší rozsah“ byl v podstatě desetinásobkem množství
„většího než malého“. Za této situace lze mít v případě drogy heroinu za
přiměřené vyjádření rozdílu mezi spácháním činu „ve větším rozsahu“ a spácháním
činu „ve značném rozsahu“ takové odstupňování, při kterém „značný rozsah“ je
alespoň desetinásobkem „většího rozsahu“, neboť tím je do poměru mezi uvedenými
pojmy přenesen stávající poměr mezi pojmy „množství větší než malé“ a „větší
rozsah“ a zároveň je plynule, s odpovídajícím odstupem a dostatečně
diferencovaně vystižena gradace jednotlivých znaků vymezujících rozsah spáchání
činu.
Jestliže je v současné době podle přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb.
k naplnění znaku „množství větší než malé“ zapotřebí více než 1,5 gramu drogy
heroin (přičemž se vyžaduje nejméně 0,2 gramu účinné látky), pak při
respektování poměrů (desetinásobky) je v případě znaku „větší rozsah“ na místě
uvažovat o hmotnosti převyšující 15 gramů drogy heroin (s alespoň 2 gramy
účinné látky) a u znaku „značný rozsah“ o hmotnosti převyšující 150 gramů drogy
heroin (obsahující alespoň 20 gramů účinné látky).
Na tomto místě je třeba znovu připomenout, že podle skutkových zjištění
učiněných odvolacím soudem na podkladě skutkových závěrů soudu prvního stupně
obviněný prodával látku označovanou v posuzované trestní věci jako heroin od
počátku ledna 2008 do března 2008, a to v prvních 14 dnech jednou za dva až tři
dny a poté již denně, a dále od května 2008 do 24. 6. 2008 minimálně ve třech
případech. Takto prodával drogu heroin sice jen dvěma osobám, ale ve vysoké
intenzitě, což je dáno jednak počtem případů prodeje a jednak, a to především,
množstvím prodané drogy. Celkem totiž podle závěrů soudů nižších stupňů za
uvedené období obviněný prodal minimálně 340 gramů drogy heroin, z něhož by se
dalo vyrobit nejméně 10.800 dávek.
Taková skutková zjištění podle názoru Nejvyššího soudu odůvodňují závěr o
naplnění znaku „značný rozsah“, a to bez ohledu na skutečnost, že konkrétní
obsah base heroinu v prodávané látce nebyl orgány činnými v trestním řízení
zjištěn. V této souvislosti nutno ve shodě s nalézacím soudem podotknout, že
oba kupující byli osobami znalými drogové problematiky, dobře věděli, jakou
látku si od obviněného kupují a uměli si ji zkontrolovat. Nelze tudíž
pochybovat o tom, že obviněný jim opakovaně prodával právě heroin a že šlo o
látku v kvalitě obvyklé.
Se zřetelem k výše rozvedeným skutečnostem není možno odvolacímu soudu činit
výtek, dospěl-li k závěru, že v daném případě byl znak „ve značném rozsahu“
naplněn a že skutek má být kvalifikován jako zločin nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2
písm. c) tr. zákoníku.
Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence
vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 1
písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem
pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání
uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod
tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení § 148 odst. 1 písm. a) a b)
u stížnosti a § 253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena
přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný
opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (alternativa druhá).
Nutno ovšem konstatovat, že v projednávané věci o prvou alternativu dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nemůže jít, neboť Krajský soud v
Ústí nad Labem jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném
opravném prostředku obviněného (a státního zástupce) rozhodl ve veřejném
zasedání po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. K druhé
alternativě je třeba uvést, že řádně uplatněné dovolací námitky obviněného jsou
zjevně neopodstatněné (viz výše).
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o
dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud
v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného odmítl. Za
podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 25. ledna 2011
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý