7 Tdo 729/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 11. srpna 2010, v neveřejném
zasedání, o dovolání nejvyšší státní zástupkyně, které podala v neprospěch
obviněného P. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2010,
sp. zn. 6 To 32/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné –
pobočka v Havířově pod sp. zn. 102 T 135/2009, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 14. 12. 2009,
sp. zn. 102 T 135/2009, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem
nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187
odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona, kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěné
době, nejméně však od jara 2008 nejméně do 27. 2. 2009 v H., okres K., a jinde
na různých místech prodával, daroval, poskytl nebo podal dalším osobám
psychotropní látku metamfetamin (pervitin), která je uvedena v seznamu II podle
Úmluvy o psychotropních látkách v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., a to
zejména:
- J. K. prodal a předal jako protihodnotu za poskytnutou službu nejméně v 18
případech nejméně 5 gramů pervitinu,
- J. K. prodal nejméně v 10 případech nejméně 3 gramy pervitinu,
- Z. M. nezjištěné množství pervitinu,
- S. P. předal nejméně ve 3 případech nezjištěné množství pervitinu za částku
nejméně 900,- Kč,
- T. P. v nezjištěném množství případů nejméně 30 gramů pervitinu,
přičemž ve shora uvedeném období prodal nebo daroval těmto a dalším osobám
nejméně 39 gramů metamfetaminu, který si jmenovaní následně aplikovali.
Za to byl podle § 187 odst. 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v
trvání 3 roků a 9 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm.
c) tr. zákona do věznice s ostrahou.
K odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 2. 2010, sp.
zn. 6 To 32/2010, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušil rozsudek
soudu I. stupně v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl
tak, že na stejném skutkovém základě uznal obviněného vinným přečinem
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými psychotropními látkami a s jedy
podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení mu uložil trest
odnětí svobody v trvání 2 roků a 9 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej
podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch
obviněného včas a řádně dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesouhlasí s právním názorem Krajského soudu v
Ostravě, že oproti ustanovení § 187 odst. 1, 2 tr. zákona, účinného do 31. 12. 2009, je pro obviněného příznivější posouzení jeho jednání podle nového
trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010 (z. č. 40/2009 Sb.) z toho důvodu, že
žádná z podmínek pro užití kvalifikované skutkové podstaty přečinu podle § 283
odst. 2 tr. zákoníku nebyla u obviněného splněna a jeho jednání lze právně
kvalifikovat pouze podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že se
jedná o problematiku nové právní úpravy, která dosud nebyla v soudní praxi
stabilizovaná, považuje nejvyšší státní zástupkyně také za nepřijatelně kusé
pouhé konstatování krajského soudu o nesplnění podmínek ustanovení § 283 odst. 2 tr. zákoníku, aniž by blíže odůvodnil důvody tohoto rozhodnutí. Krajský soud,
že se především zcela vyhnul porovnání korelujících znaků „ve větším rozsahu“,
ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) tr. zákona, který byl aplikován soudem I. stupně, a znakem „ve značném rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Přitom již z letmé úvahy nad ustanovením § 283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, kde je popsán znak „ve větším rozsahu vůči dítěti“ vyplývá, že
dřívější chápání znaku „ve větším rozsahu“ v právních podmínkách trestního
zákona, nelze mechanicky aplikovat na pojetí znaku „ve větším rozsahu“ ve
smyslu § 283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Ohledně výkladu pojmu „ve větším
rozsahu“, poukázala nejvyšší státní zástupkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu
(sp. zn. 5 Tdo 280/2005 a 8 Tdo 1415/2009), kdy závěr o naplnění tohoto znaku
lze opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, s nímž pachatel
nakládal způsobem uvedeným v ustanovení § 187 odst. 1 tr. zákona, a to i s
ohledem na druh a kvalitu této látky, a také zejména dobu nakládání pachatele
s touto látkou a počet osob, jimž ji poskytl. V daném případě bylo prokázáno, že obviněný v období téměř jednoho roku více
osobám poskytl bezplatně nebo za protislužbu minimálně 39g pervitinu, což
orientačně představuje nejméně 195 dávek (1 dávka – 0,2 g) průměrného
konzumenta. Pervitin (metamfetamin) je přitom drogou, na niž rychle vzniká
psychický návyk a roste tolerance. Všechny tyto okolnosti tak podle názoru
nejvyšší státní zástupkyně nasvědčují tomu, že obviněný spáchal trestný čin ve
značném rozsahu a skutek měl být kvalifikován jako zločin podle § 283 odst. 1,
2 písm. c) tr. zákoníku. Tomuto závěru podle nejvyšší státní zástupkyně nasvědčuje také zjevná gradace
znaků charakterizujících rozsah spáchání předmětného deliktu, jak je vyjádřena
v ustanoveních § 283 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku (hranice distribuce drog
„v množství větším než malém vůči dítěti mladšímu patnácti let“, resp. „ve
větším rozsahu vůči dítěti“) a § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku („ve
značném rozsahu“ vůči ostatním subjektům).
Tyto tři stupně rozsahu páchání
drogové kriminality by měly v korelaci s věkem dotčených osob (konzumentů)
vykazovat relativně stejnou míru společenské škodlivosti. Z toho dovozuje
úvahu, zda není v soudní praxi žádoucí zmírnit aplikační kritéria znaku „ve
větším rozsahu“, oproti způsobu chápání tohoto znaku za účinnosti dřívější
právní úpravy, když trestní zákoník vztahuje tento znak k dítěti, ačkoliv
dřívější právní úprava tento znak vztahovala i k dospělému konzumentovi a nízký
věk konzumentů mohl být považován toliko za obecnou přitěžující okolnost. Při
mechanickém a neměnném chápání tohoto znaku by mohlo dojít k tomu, že by
ochrana dětí podle § 283 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku byla rovna míře
ochrany dospělých podle dřívější právní úpravy. Zvýšením hranice rozsahu
trestné činnosti by se paradoxně zmírnily podmínky trestního postihu pachatelů
ohrožujících svou trestnou činností dospělé konzumenty drog, protože by se jich
týkal hierarchicky nadřazený znak „ve značném rozsahu“, což podle nejvyšší
státní zástupkyně nepochybně nebylo úmyslem zákonodárce. Nejvyšší státní zástupkyně odvolacímu soudu rovněž vytýká, že při svém
rozhodování nebral zřetel ani na další kvalifikační okolnost uvedenou v
ustanovení § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, kterou by v tomto případě
bylo možno aplikovat, když obviněný byl v letech 2000, 2004 a 2005 opakovaně
odsouzen pro drogovou trestnou činnost. O speciální recidivě obviněného bylo
vedeno dokazování, jde o skutečnost objektivně doloženou rejstříkem trestů a
tato skutková okolnost je také podrobně popsána v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. Podle nejvyšší státní zástupkyně by ji tedy bylo možno zahrnout do
skutkové věty výroku o vině, a odpovídajícím způsobem vyjádřit i v právní
kvalifikaci, aniž by tím došlo k porušení zákazu reformace in peius. V každém
případě je ale možno a nutno speciální recidivu obviněného zohlednit v závěru,
že spáchal čin ve značném rozsahu ve smyslu § 283 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Existence této nové kvalifikační okolnosti pak vyvolává pochybnosti o
tom, zda skutečně byla aplikace zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, pro
obviněného příznivější, když sankční složka ustanovení § 283 odst. 2 tr. zákoníku rozšiřuje podmínky trestnosti protože nově obsahuje také možnost
uložení trestu propadnutí majetku, který by navíc u obviněného sotva připadal v
úvahu. Zjištěnému skutkovému stavu tak podle nejvyšší státní zástupkyně odpovídá
přísnější právní kvalifikace skutku jako zločinu nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, 2
písm. b), c) tr. zákoníku, případně jako původní právní kvalifikace podle § 187
odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k
odst. 1, 2 tr. ř., za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř., zrušil napadený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal
tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K dovolání Nejvyšší státní zástupkyně se prostřednictvím své obhájkyně vyjádřil
obviněný.
Uvedl, že soudy dostatečně porovnaly korelující znaky při hodnocení
rozsahu spáchaného činu. Podle jeho názoru úvahy Nejvyšší státní zástupkyně v
určité míře jakoby nahrazují činnost zákonodárce, což je nežádoucí a výklad
krajského soudu považuje za správný, protože mezi ustanoveními § 187 tr. zákona
a § 283 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku nevidí prostor k jinému alternativnímu
výkladu. Navrhl proto, aby bylo dovolání zamítnuto podle § 265j tr. ř. jako
nedůvodné. Nejvyšší soud předně zjistil, že námitky uvedené v dovolání lze podřadit pod
uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tyto námitky lze
v podstatě rozdělit na čtyři otázky, které by měly být předmětem dovolacího
přezkumu. Předně zda znaku „ve větším rozsahu“ skutkové podstaty trestného činu
nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187
odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona, odpovídá znak „ve značném rozsahu“ podle
ustanovení § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku (účinného od 1. 1. 2010). Za druhé, zda v odůvodnění uvedené skutečnosti ohledně odsouzení nebo
potrestání obviněného v posledních třech letech, lze doplnit do skutkové věty,
aniž by tím došlo k porušení zákazu reformace in peius. Za třetí, zda speciální recidiva obviněného odůvodňuje naplnění znaku „ve
značném rozsahu“ podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Za čtvrté, zda zjištěné okolnosti nasvědčují spáchání činu ve značném rozsahu a
skutek lze kvalifikovat jako zločin podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. K vzájemnému vztahu uvedených zákonných znaků „ve větším rozsahu“ /§ 187 odst. 2 písm. a) tr. zákona/ a „ve značném rozsahu“ /§ 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku/ Nejvyšší soud zastává názor, že tyto znaky nejsou totožné, resp. nutné podmínky pro naplnění znaku „ve větším rozsahu“ podle trestního zákona
účinného do 31. 12. 2009, nenaplňují současně i znak „ve značném rozsahu“ podle
trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010. Nejvyšší soud vychází ze
skutečnosti, že již pouhé porovnání pojmů „větší“ a „značný“, svědčí pro závěr
o jisté gradaci rozsahu jednání pachatele. Stejný znak „ve větším rozsahu“ je
přitom použit v obou trestních kodexech, byť v trestním zákoníku pouze ve
vztahu k dítěti (i mladšímu 15 let), a Nejvyšší soud neshledává důvod pro
zmírnění aplikačních kritérií znaku „ve větším rozsahu“ oproti výkladu tohoto
znaku za účinnosti dřívější právní úpravy, jak je navrhováno v dovolání. Je
sice skutečností, že trestní zákoník zavedením znaku „ve značném rozsahu“
zmírňuje podmínky trestního postihu pachatelů ohrožujících svou trestnou
činností dospělé konzumenty drog. Znění zákona je ale vyjádřením vůle
zákonodárce, kterou by Nejvyšší soud zmírněním dosavadního výkladu znaku „ve
větším rozsahu“ v podstatě nepřípustně modifikoval. Z důvodové zprávy k
trestnímu zákoníku přitom vyplývá, že účelem rekodifikace drogových deliktů
bylo také odstranění přepínání trestní represe u některých okolností
podmiňujících použití vyšší trestní sazby, přičemž důraz je kladen zejména na
ochranu dětí před důsledky trestné činnosti tohoto druhu.
Pokud jde o druhou otázku, Nejvyšší soud se neztotožnil s názorem nejvyšší
státní zástupkyně, že doplněním skutkové věty o skutečnosti ohledně odsouzení
nebo potrestání obviněného, by nedošlo k porušení zákazu reformace in peius. Není významné, že rozhodné skutečnosti jsou podrobně popsány v odůvodnění
rozsudku soudu I. stupně, a všichni účastníci řízení tyto skutečnosti
akceptovali. Nejvyšší soud poukazuje především na skutečnost, že odvolání podal
toliko obviněný, přičemž trestní řád opustil dřívější revizní princip a v
odvolacím řízení uplatňuje princip vázanosti odvolacího soudu podaným odvoláním
a jím vytýkanými vadami podle § 254 odst. 1 tr. ř. V době spáchání trestné
činnosti, podání obžaloby a rozhodování soudu I. stupně, tj. ještě před
účinností trestního zákoníku (od 1. 1. 2010), ustanovení § 187 tr. zákona
neobsahovalo okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby spočívající v
tom, že pachatel byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo
potrestán, jak je tomu v nyní účinném ustanovení § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Proto ani uvedení těchto skutečností ve skutku nebylo potřebné. Důsledky změny zákona ale nelze k tíži obviněného dodatečně kompenzovat
doplňováním skutkové věty výroku o vině, a navíc v situaci, kdy odvolání podal
pouze obviněný. Účelem jeho odvolání jistě takováto změna nebyla, znamenala by
zhoršení jeho postavení a tedy porušení zásady zákazu „reformationis in peius“
zakotvené v ustanovení § 259 odst. 4 tr. ř., kterou je nutno vykládat co
nejšířeji. Bez uvedení rozhodných skutečností ve skutkové větě totiž obviněný
mohl být odvolacím soudem uznán vinným jen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a
nikoli i podle odst. 2 písm. b) tohoto zákonného ustanovení (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu České republiky sp. zn. II. ÚS 544/05, III. ÚS 2306/07). Ani třetí námitce, zda speciální recidiva obviněného odůvodňuje naplnění znaku
„ve značném rozsahu“ podle ustanovení § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku,
Nejvyšší soud nepřisvědčil. Tato námitka souvisí s poslední (čtvrtou) námitkou,
že zjištěné okolnosti nasvědčují tomu, že obviněný spáchal trestný čin ve
značném rozsahu a skutek měl být kvalifikován jako zločin podle § 283 odst. 1,
2 písm. c) tr. zákoníku. Předně Nejvyšší soud uvádí, že je-li okolnost, že pachatel byl za takový čin v
posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, samostatnou okolností
podmiňující použití vyšší trestní sazby (§ 17 tr. zákoníku), může se speciální
recidiva projevit v naplnění této okolnosti, pokud splňuje uvedené podmínky. Není-li tomu tak, jde pouze o obecnou přitěžující okolnost podle § 42 písm. p)
tr. zákoníku, ke které soud přihlédne při stanovení druhu a výměry trestu. Z
ustanovení § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku totiž vyplývá, že pachatel musí
spáchat čin uvedený v odst. 1 ve značném rozsahu. Recidiva pachatele ale přímo
nesouvisí se spácháním činu a nemůže proto mít ani vliv na rozsah jeho
spáchání. Má naopak vztah k osobě pachatele, která nepatří mezi kriteria pro
posuzování znaku většího rozsahu (viz níže).
Pokud ve čtvrté námitce nejvyšší státní zástupkyně vzhledem ke skutkovým
zjištěním vyslovuje závěr, že tyto naplňují znak „ve značném rozsahu“ podle §
283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, ani v této části se Nejvyšší soud s
dovoláním neztotožnil. Již ve vztahu k dříve účinnému ustanovení § 187 tr. zákona Nejvyšší soud uvedl,
že kvalifikační znak prodeje a držení omamných a psychotropních látek ve
„větším rozsahu“ ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) tr. zákona. vyjadřuje jednak
kvantitativní a jednak kvalitativní stránku prodeje a držení takových látek ve
svém celku a míru ohrožení života a zdraví jejich uživatelů. Z hlediska
naplnění této okolnosti je proto zásadní vedle množství též druh účinných látek
a četnost osob, jejichž potřebu mohou potencionálně uspokojit. Musí přitom jít
o množství, které značně přesahuje jednotlivou denní spotřební dávku a zároveň
je tak velké, že je potenciálně způsobilé ohrozit na zdraví nebo přímo na
životě větší počet osob. Významné však vedle toho je také finanční vyjádření
hodnoty prodávané nebo držené látky, způsob provedení činu a kvalita takové
látky. Zde je namístě uvést, že při splnění podmínek § 88 odst. 1 tr. zák. postačí k naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 187
odst. 2 písm. a) tr. zák. i splnění jen jednoho ze shora uvedených kritérií. Není přitom vyloučeno, že s ohledem na konkrétní specifické okolnosti případu
může převážit význam i některého jiného kritéria, například délka doby, po
kterou pachatel uvedené látky prodával či držel nebo pravidelnost zásobování
určité osoby těmito látkami (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 11. 2005, sp. zn. 7 Tz 154/2005-I). Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nespočívá na
nesprávném právním posouzení skutku, jak bylo namítáno v podaném dovolání a
uplatněný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl uvedenými námitkami
naplněn. Proto bylo dovolání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. srpna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš