8 Tdo 1415/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2009 o

dovolání obviněného R. Z . , proti usnesení Krajského soudu v Českých

Budějovicích ze dne 13. 7. 2009, sp. zn. 3 To 504/2009, jako odvolacího soudu v

trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T

49/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. Z. o d m í t á .

Obviněný R. Z. podal v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájce dovolání proti

usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 7. 2009, sp. zn. 3

To 204/2009, jímž bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto jeho

odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 1. 6. 2009,

sp. zn. 10 T 49/2009. Tímto rozsudkem byl uznán vinným pokračujícím trestným

činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §

187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle

§ 41 odst. 1 tr. zák. a pokračujícím trestným činem kuplířství podle § 204

odst. 1 alinea 1, alinea 2 tr. zák. Za to byl odsouzen podle § 187 odst. 2 tr.

zák., § 35 odst. 1 tr. zák., § 42 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí

svobody na osm a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr.

zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. V dalším bylo rozhodnuto o vině a

trestu ohledně spoluobviněného F. K., jehož odvolání bylo výše označeným

usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích rovněž jako nedůvodné podle §

256 tr. ř. zamítnuto.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný R. Z. trestného činu

nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187

odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §

41 odst. 1 tr. zák. pod bodem 1. dopustil tím, že

v době od července 2007 do konce prosince 2008 na různých místech v Č. B., v Č.

K. a K., dále v nočním klubu B. v N. V., okres Č. B., a v nočním klubu P. v D.

D., okres Č. K., prodával či daroval různým osobám pervitin, a to nejméně

D. Č., které v době od července 2007 do února 2008 v K. prodal pervitin nejméně

v osmdesáti případech, a to za částky 500,- Kč za 0,3 gramu a 1.000,- Kč za 0,7

gramu, dále v posledním týdnu února 2008 jí namísto platby za poskytnuté

ubytování daroval nejméně sedm dávek pervitinu po 0,3 gramu a v srpnu 2008 v

nočním klubu P. v D. D. jí prodal pervitin o hmotnosti 0,3 gramu za částku 20,-

EUR,

P. P., které v době od července 2007 do srpna 2007 v K. prodal nejméně ve

čtyřech případech pervitin vždy o hmotnosti 0,2 gramu za částku po 500,- Kč a v

jednom případě jí stejnou dávku o hmotnosti 0,2 gramu daroval,

M. M., které v přesně nezjištěné době od léta 2007 do léta 2008 v Č. B.

opakovaně daroval pervitin v dávkách po 0,2 gramu, a to v celkovém množství 5

gramů, dále na počátku léta 2008 v nočním klubu B. v N. V. jí v průběhu jednoho

týdne daroval sedm dávek pervitinu o hmotnosti po 0,2 gramu, celkem tedy 1,4

gramu, a v nočním klubu P. v D. D. jí v létě 2008 po dobu dvou týdnů daroval

celkem 14 dávek pervitinu o hmotnosti po 0,2 gramu, celkem tedy 2,8 gramu,

I. L., které v květnu až červnu 2008 v nočním klubu B. v N. V. nejméně ve třech

případech prodal pervitin o hmotnosti po 2 gramech, vždy za částku 2.000,- Kč,

dále jí v letních měsících roku 2008 v nočním klubu P. prodal nejméně dvacet

dávek pervitinu o hmotnosti po 0,2 gramech vždy za částku 500,- Kč, v říjnu

2008 jí v jednom případě prodal pervitin o hmotnosti 1,75 gramu za částku 100,-

EUR a ve třech případech dávku o hmotnosti po 0,2 gramu za částku po 500,- Kč,

J. P., které v době od dubna do června 2008 v nočním klubu B. v N. V. nejméně v

devatenácti případech daroval dávku pervitinu o hmotnosti po 0,5 gramu a v

jednom případě jí stejnou dávku prodal za částku 1.000,- Kč, dále v době od

září 2008 do konce roku 2008 v nočním klubu P. v D. D. jí nejméně ve třiceti

případech prodal pervitin, a to dávku o hmotnosti 0,25 gramu vždy za částku

500,- Kč a dávku 0,5 gramu vždy za částku 1.000,- Kč, celkem za částku nejméně

20.000,- Kč,

D. M., které v červnu 2008 v nočním klubu P. v D. D. v jednom případě daroval

dávku pervitinu o hmotnosti 0,2 gramu, dále dne 18. 8. 2008 u příležitosti

jejích narozenin jí daroval dávku pervitinu o hmotnosti 1 gram a v době od

června 2008 do srpna 2008 jí postupně prodal pervitin o celkovém množství 30

gramů za částku 70.000,- Kč.

shora uvedeným osobám tak v době od července 2007 do prosince 2008 prodal nebo

daroval pervitin v celkovém množství nejméně 100,15 gramů,

a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Krajského soudu v Českých

Budějovicích ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. 20 T 18/2002, který nabyl právní moci

dne 17. 12. 2004, byl odsouzen pro trestné činy podle § 187 odst. 1, odst. 2

písm. a), b) tr. zák., § 188a odst. 1, 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí

svobody v trvání pěti let, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením

Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. PP 16/2007, které téhož

dne nabylo právní moci, při stanovení zkušební doby na tři roky, tj. do 20. 3.

2010;

trestný čin kuplířství podle § 204 odst. 1 alinea 1, alinea 2 tr. zák. pod

bodem 2. měl spáchat tím, že společně se spoluobviněným F. K.

v době nejméně od května 2008 do 5. 1. 2009 po společné domluvě provozovali

noční kluby – nejprve v době nejméně od května 2008 do června 2008 podnik B. v

N. V., okres Č. B., a následně v době od července 2008 do 5. 1. 2009 podnik P.

v D. D., okres Č. K., v nichž byla provozována prostituce, za tím účelem

vyhledávali dívky a sjednávali je pro práci v těchto klubech s tím, že polovinu

výdělku z prostituce si dívky ponechají pro sebe a polovinu odevzdají jim; toto

činil obviněný F. K. jako majitel a obviněný R. Z. jako provozní a barman,

který fakticky dohlížel na činnost prostitutek, vybíral od nich platby od

zákazníků za sexuální služby, tržby pak předával obviněnému F. K., od něhož,

vědom si toho, že peníze pocházejí převážně z prostituce provozované jiným,

jako odměnu za svoji práci nepravidelně přijímal různé přesně nezjištěné

částky; obviněný F. K. od žen provozujících prostituci inkasoval nejméně

polovinu z jejich výdělku a takto se obohatil o přesně nezjištěnou částku v

řádu nejméně několika desítek tisíc korun.

Obviněný v podaném dovolání brojil proti správnosti výroku o vině v celém jeho

rozsahu. Odkázal v něm na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a

namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Dovolatel tvrdil, že skutek pod bodem 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního

stupně byl nesprávně právně kvalifikován i podle § 187 odst. 2 písm. a) tr.

zák. jako čin spáchaný „ve větším rozsahu“. Vytkl, že soudy nesprávně vycházely

ze subjektivních výpovědí jednotlivých dívek, které množství získané drogy

pouze odhadovaly, v důsledku čehož nemohly učinit exaktní skutková zjištění.

Upozornil, že kdyby skutečně disponoval nejméně 100 g pervitinu, hypoteticky by

získal při běžné ceně 500,- Kč za dávku pervitinu kolem 1 milionu Kč a v

takovém případě by nemusel být hmotně a finančně závislý na obviněném F. K.

Obviněný připomněl, že pojem větší rozsah nemůže být vykládán pouze se zřetelem

na množství zmíněné látky, ale i s ohledem na další kritéria charakterizující

rozsah její výroby, vývozu, nabídky, prodeje či přechovávání pro jiného; tento

znak je třeba posuzovat individuálně u každé látky a s přihlédnutím ke

konkrétním okolnostem případu. Vedle množství a kvality drogy je při posuzovaní

tohoto znaku nutno brát zřetel i na dobu dispozice pachatele s touto látkou,

četnost transakcí s ní uskutečněných, počet osob, jimž byla prodána a tedy

způsobilá ohrozit je na životě a zdraví, jakož i celkovou cenu látky na trhu.

Soud podle obviněného nesprávně založil svoji úvahu o množství látky nikoli na

prokázaných skutečnostech, ale toliko na hypotézách a indiciích, které nemohou

být podkladem pro rozhodnutí. V postupu soudů dovolatel proto spatřoval

porušení práva na spravedlivý proces. Zmíněnými kritérii se měly soudy zabývat

velmi podrobně, neboť jejich posouzení je významné i z hlediska, zda lze na

obviněného hledět jako na zvlášť nebezpečného recidivistu. Pokud by totiž

obviněný nebyl uznán vinným trestným činem podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm.

a) tr. zák., nemohl by být považován za zvlášť nebezpečného recidivistu a

zvolený trest by byl příliš přísný.

Obviněný nesouhlasil ani s právním posouzením skutku pod bodem 2. Namítl, že

jeho jednání nevykazuje znaky trestného činu kuplířství podle § 204 odst. 1 tr.

zák. Nebylo zjištěno, že jeho jednání směřovalo k zajištění prostituce. Uvedl,

že žádnou ze svědkyň k provozování prostituce nenutil a tedy nepřiměl,

nedopustil se ani žádného úskočného nebo rafinovaného jednání, jímž by je k

provozovaní prostituce sváděl. Ze skutkových zjištění podle dovolatele rovněž

plyne, že z prostituce nezískával žádný, tedy ani majetkový prospěch. Vybíral-

li od svědkyň peníze, které pak sám nebo spoluobviněný F. K. rozděloval,

nečinil tak ve svůj prospěch. Dostával-li za tuto činnost nějaký prospěch od F.

K., a to buď formou drobného finančního obnosu, nebo uhrazením jeho dluhů,

nelze v tom spatřovat majetkový prospěch z prostituce provozované jiným.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Českých

Budějovicích i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově

zrušil a aby soudu prvního stupně věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného

nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř.

přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu

dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného

je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí

spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně

právním posouzení.

Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v

ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným

prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky

rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě

procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani

nemůže být) dalším opravným prostředkem umožňujícím přezkoumání skutkového

stavu v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a

posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou

stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání

předepisující katalog dovolacích důvodů ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v

řízení o dovolání.

Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je

možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění

správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu

dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán

skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito

soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z

hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem

zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný

čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na

podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost

a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani

prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve

smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v

aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se

týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní

posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní

kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající

význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně

uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí

věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr.

ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující

některý z dovolacích důvodů.

Pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze (posuzováno s

jistou benevolencí) podřadit námitku obviněného zpochybňující spáchání činu „ve

větším rozsahu“ jakožto znaku skutkové podstaty trestného činu nedovolené

výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 2

písm. a) tr. zák. pod bodem 1. výroku o vině a námitku směřující proti naplnění

objektivní stránky trestného činu kuplířství podle § 204 odst. 1 tr. zák.

výroku pod bodem 2. rozsudku soudu prvního stupně.

Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a

jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. se dopustí, kdo neoprávněně

vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému

opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek

obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li

takový čin jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu.

Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s

odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní

skutková zjištění, která zákonné znaky tohoto trestného činu spočívající v tom,

že obviněný neoprávněně jinému prodal a jinak jinému opatřil psychotropní látku

a čin spáchal ve větším rozsahu, spolehlivě vyjadřují. Vyplývá z nich, že

obviněný v době od července 2007 do konce prosince 2008 na různých místech v Č.

B., v Č. K. a K., dále v nočním klubu B. v N. V., okres Č. B., a v nočním klubu

P. v D. D., okres Č. K., prodával či daroval různým osobám pervitin v celkovém

množství nejméně 100,15 gramů.

Námitky obviněného zpochybňující naplnění zákonného znaku „ve větším rozsahu“

nemohou obstát.

Výhrady obviněného proti správnosti právního posouzení činu jako trestného

činu, jež jsou obsaženy v textu dovolání, jsou zčásti založeny na polemice se

způsobem hodnocení důkazů - usvědčujících výpovědí svědkyň - a směřují proti

správnosti skutkových zjištění, jež učinil soud prvního stupně a z nichž

vycházel v napadeném usnesení i odvolací soud. Obviněný totiž vytkl, že soudy

opřely závěr o jeho vině a množství drogy o subjektivní odhady svědkyň, jejichž

výpovědi nepovažoval za věrohodné. Obhajobu, již obviněný uplatnil v dovolacím

řízení, přednesl i před odvolacím soudem a ten se jí v odůvodnění napadeného

usnesení zabýval a svědomitě se s výhradami obviněného zpochybňující

věrohodnost svědkyň vypořádal.

Prostřednictvím takto vymezených výhrad obviněný ve skutečnosti brojil proti

správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního

posouzení skutku. Námitky skutkové, resp. procesně právní, však nezakládají

žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje

zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada by mohla být prolomena

pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a

jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad. Z odůvodnění rozhodnutí

soudů obou stupňů však vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými

zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (zejména strany 9 až 11 rozsudku

soudu prvního stupně, strany 6, 7 napadeného usnesení odvolacího soudu). Při

hodnocení důkazů, jmenovitě výpovědí svědkyň, jimž obviněný prodával či daroval

pervitin, postupovaly soudy důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je

hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech

okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění,

která jsou správná a přesvědčivá.

Dovolací soud nemá žádný rozumný důvod způsob hodnocení provedených důkazů

relevantně zpochybnit. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s

představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o jím tvrzeném porušení zásad

spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

Vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně v návaznosti

na výklad zákonného znaku spáchání čin uvedeného v § 187 odst. 1 tr. zák. ve

větším rozsahu je na místě připomenout, že závěr o naplnění znaku spočívajícího

ve spáchání trestného činu ve větším rozsahu podle § 187 odst. 2 písm. a) tr.

zák. je bezpochyby nutné opřít především o množství omamné nebo psychotropní

látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo

jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení § 187 odst.

1 tr. zák., a to i s ohledem na druh a kvalitu látky. Současně je však nutné

podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl čin spáchán, tedy zejména

dobu, po kterou pachatel s uvedenými látkami nakládal, počet osob, jimž je

např. opatřil, prodal, pro ně přechovával, případně i další okolnosti, jak na

to ostatně upozorňuje i dovolatel. Uvedený výklad je přitom zcela zřejmý z

dikce citovaného ustanovení, které stanoví jako jeden z možných předpokladů pro

posouzení kvalifikované varianty trestného činu nedovolené výroby a držení

omamných a psychotropních látek a jedů situaci, když pachatel spáchá čin

uvedený v § 187 odst. 1 tr. zák. ve větším rozsahu. Zákonodárce zde zcela

jednoznačně neomezil užití zmíněného znaku kvalifikované skutkové podstaty na

větší množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou

nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, ale použil obecnější vyjádření v

podobě „většího rozsahu“ činu. Zmíněný pojem proto nelze zužovat toliko na

množství (objem nebo hmotnost) příslušné látky (drogy), ale je nutné posoudit,

zda z celkového hlediska došlo k rozsáhlejšímu naplnění (tedy ve větším

rozsahu) skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a

psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. To vyplývá i ze

skutečnosti, že tento trestný čin je zařazen do hlavy čtvrté zvláštní části

trestního zákona mezi trestné činy obecně nebezpečné, pro které je typické, že

je jimi ohrožen široký okruh chráněných hmotných i nehmotných statků. Všechna

zmíněná hlediska charakterizující zákonný znak „ve větším rozsahu“ se tedy

mohou v různé míře uplatnit vedle sebe, protože vyjadřují různé stránky

nebezpečnosti nelegální výroby, držení a dalšího nakládání s drogami a jedy (k

tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 280/2005, 6 Tdo 620/2003

aj.).

Právní posouzení jednání obviněného považuje Nejvyšší soud za správné a

odpovídající zákonu. Obviněný totiž po dobu delší jednoho roku poměrně s velkou

intenzitou prodával či daroval šesti jmenovaným ženám psychotropní látku zvanou

pervitin. O závažnosti jeho jednání vypovídá nejen celkové množství nejméně cca

100 gramů pervitinu, jež neoprávněně předal dalším osobám, počet osob, ve

vztahu k nimž takto jednal, ale i množství dávek, jež se jeho prostřednictvím

dostalo do jejich dispozice. Tyto skutkové okolnosti tak dávají spolehlivý

podklad k právnímu závěru, že trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a

psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. spáchal obviněný ve

větším rozsahu, takže naplnil i zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty

tohoto trestného činu podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák., přičemž není

pochybností ani o tom, že zmíněná okolnost pro svou závažnost podstatně zvyšuje

stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost ve smyslu § 88 odst. 1 tr.

zák.

Další námitky obviněného směřovaly proti naplnění zákonných znaků objektivní

stránky trestného činu kuplířství podle § 204 odst. 1 tr. zák. Obviněný tvrdil,

že k provozování prostituce nikoho nezjednal, nepřiměl, nesvedl a ani z

prostituce provozované jiným nekořistil; pokud dostával za svoji činnost od

spoluobviněného F. K. nějaké finanční prostředky, nebylo možno na ně pohlížet

jako na majetkový prospěch získaný z prostituce provozované jiným. Ani tyto

jeho výhrady však nelze akceptovat.

Trestného činu kuplířství podle § 204 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo jiného

zjedná, přiměje nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z

prostituce provozované jiným.

Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s

odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní

skutková zjištění, která vyjadřují zákonné znaky tohoto trestného činu

spočívající v tom, že obviněný zjednal jiného k provozování prostituce a

kořistil z provozování prostituce provozované jiným. Vyplývá z nich totiž, že

podstata jednání dovolatele spočívala v tom, že společně se spoluobviněným F.

K. v době nejméně od května 2008 do 5. 1. 2009 po společné domluvě provozovali

noční kluby B. a P., v nichž byla provozována prostituce, za tím účelem