6 Tdo 466/2018-28
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. dubna 2018
o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného J. P.
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2017, č. j. 6 To
421/2017-64, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu ve
Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 176/2017, takto :
I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e z r u š u j í usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2017, č. j. 6 To 421/2017-64, jemu
předcházející usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. 11. 2017, č.
j. 1 T 176/2017-55, jakož i všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Okresnímu soudu ve Frýdku-
Místku p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
1. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. 11. 2017, č. j.
1 T 176/2017-55, byla podle § 314c odst. 1 písm. a), § 188 odst. 1 písm. b), §
171 odst. 1 tr. ř. postoupena Městskému úřadu Třinec, neboť nejde o trestný
čin, avšak jde o skutek, který by mohl být posouzen jako přestupek, věc
obviněného J. P. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) spočívající v tom, že
dne 31. 7. 2017 v 00:24 hodin řídil ovlivněn omamnou a psychotropní látkou mimo
obec V., okres F.-M., po silnici I. třídy č. 11 osobní motorové vozidlo tovární
značky Š. F., kdy byl kontrolován hlídkou Policie ČR a v jeho krvi byla
zjištěna hladina 38 ng/ml metamfetaminu a 6 ng/ml amfetaminu, přičemž se jedná
o stav vylučující řídit bezpečně motorové vozidlo.
2. O stížnosti státního zástupce proti tomuto usnesení rozhodl Krajský
soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 12. 2017, č. j. 6 To 421/2017-64, jímž ji
podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal nejvyšší státní
zástupce (dále též „dovolatel“) dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř.,
neboť napadeným usnesením soud druhého stupně zamítl jako nedůvodnou stížnost
proti usnesení soudu prvního stupně ve smyslu § 265a odst. 2 písm. d) tr. ř.,
ačkoli jím bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny
podmínky pro takové rozhodnutí a toto rozhodnutí spočívalo na nesprávném
právním posouzení skutku.
4. Dovolatel s odkazem na stávající judikaturu a teoretická východiska
stran stupně ovlivnění omamnými látkami upozornil na závěry znaleckého posudku
MUDr. Milana Karase, podle nichž byl obviněný při zjištěné koncentraci
metamfetaminu a amfetaminu ve stavu akutního působení této látky, koncentrace
metamfetaminu překračovala hranici 25 ng/ml stanovenou nařízením vlády č.
41/2014 Sb. (celkové množství metamfetaminu a amfetaminu činilo 176 % zmíněného
limitu). Nejvyšší státní zástupce má proto za to, že při prokázané hladině
metamfetaminu byly z objektivního hlediska narušeny schopnosti řidiče
racionálně vnímat realitu, adekvátně reagovat na situaci a koordinovat vlastní
chování. Znaleckými posudky bylo podle něj nepochybně prokázáno, že v době
řízení motorového vozidla se obviněný nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost
k této činnosti, přičemž tento stav si obviněný přivodil užitím návykové látky.
Upozornil dále, že skutečnost, že pachatel není schopen bezpečně řídit motorové
vozidlo, ještě neznamená, že by se ovlivnění návykovou látkou muselo neustále a
zjevně projevovat na chování obviněného při policejní kontrole či stylem jízdy
obviněného. Projevy požití drogy určitou osobou nejsou shodné jako projevy
požití alkoholu.
5. Nabude-li soud pochybnosti o správnosti znaleckých závěrů,
neopravňuje ho to podle dovolatele k tomu, aby sám řešil odborné otázky. V
takovém případě je namístě postup naznačený v § 109 až 110 tr. ř. Jestliže
soudy toliko na základě vlastních hodnotících úvah bez relevantního provádění
dokazování v hlavním líčení dospěly k závěru, že obviněný v době řízení
motorového vozidla nebyl, resp. nemusel být natolik ovlivněn návykovou látkou,
aby to zcela vylučovalo bezpečné řízení motorového vozidla, pak učinily opačné
skutkové zjištění, než jaké bylo obsahem předložených důkazů. Pokud za této
situace dospěly soudy k závěru, že stíhaným skutkem nebyly naplněny zákonné
znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního
zákoníku, dostaly se jejich právní závěry do extrémního rozporu s provedenými
důkazy.
6. Nejvyšší státní zástupce proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud
podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř.
zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2017, sp. zn.
6 To 421/2017, jemu předcházející usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze
dne 2. 11. 2017 sp. zn. 1 T 176/2017, všechna další rozhodnutí na zrušená
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal
Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl
za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro
případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
7. Obviněný, jemuž byl opis dovolání doručen dne 2. 3. 2018 (č. l. 75),
se k němu ke dni rozhodování dovolacího soudu nevyjádřil.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda
v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na
místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal
přitom, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné podle § 265a
odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou
oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde
lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové
náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §
265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda nejvyšším státním zástupcem
vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
10. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán tehdy,
pokud bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního
stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž
byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Dovolací důvod zde spočívá v
okolnosti, že nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby soud učinil některé z
rozhodnutí uvedených v § 265a odst. 2 písm. c), d), f) a g), kterým soud přesto
rozhodl.
11. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v
případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje,
že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud
tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle
norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je
při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek
nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou
právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze
skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je
vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda
12. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně
ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu
skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem
(soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva
(trestního, ale i jiných právních odvětví).
13. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy,
pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku
proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř.,
aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí
nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v
písmenech a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy
může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první)
dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené
rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek
zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř.
nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky
stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro
nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli
oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při
odstranění vad odvolání (viz § 253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa
druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z
jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale
řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou
ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
14. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí
uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného
prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že
neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle § 256
tr. ř. a u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé
alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému
rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení § 265b odst.
1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na
přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení
věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu
vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů
podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či
své rozhodnutí takovou vadou.
15. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení
dovolání nejvyššího státního zástupce.
b) vlastní posouzení dovolání
16. Protože dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce nesvědčí
tomu, že by o jeho mimořádném opravném prostředku bylo možno rozhodnout
způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 tr. ř., tj. formou jeho odmítnutí,
přezkoumal Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. na podkladě uplatněných
námitek napadené usnesení soudu druhého stupně a řízení mu předcházející a
dospěl k následujícím poznatkům.
17. O návrhu na potrestání, který na podezřelého podal státní zástupce
pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku,
rozhodl nalézací soud podle § 314c odst. 1 písm. a), § 188 odst. 1 písm. b), §
171 odst. 1 tr. ř. tak, že věc postoupil Městskému úřadu v Třinci, neboť nejde
o trestný čin, avšak jde o skutek, který by mohl být posouzen jako přestupek. Z
odůvodnění jeho usnesení plyne, že důvod pro odlišné právní posouzení skutku, v
němž podle závěrů soudu nelze spatřovat čin soudně trestný, spočívá v tom, že
objektivně zjištěná koncentrace metamfetaminu v krvi obviněného překročila
pouze o 13 ng/ml minimální hodnotu stanovenou nařízením vlády č. 41/2014 Sb. a
koncentrace amfetaminu se minimální hodnotě ani nepřiblížila. Ani policisté,
kteří prováděli kontrolu vozidla obviněného, ani lékař, který prováděl jeho
vyšetření, neshledali v jeho chování cokoliv, co by naznačovalo, že by měl být
ovlivněn omamnou a psychotropní látkou. Z úředního záznamu policistů nalézací
soud nadto zjistil, že obviněný nezavdal příčinu pro kontrolu jeho vozidla
policií svým stylem jízdy nebo porušením pravidel silničního provozu, neboť se
jednalo o namátkovou kontrolu. Znalec z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie posoudil míru ovlivnění obviněného pouze na základě hodnot
koncentrací metamfetaminu a amfetaminu v krvi obviněného, jak byly zjištěny
znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. Nalézací soud
poznamenal, že otázka stavu vylučujícího způsobilost je otázkou právní a její
hodnocení tudíž náleží soudu. S ohledem na to nalézací soud naznal, že obviněný
sice byl ovlivněn návykovou látkou, avšak ne do té míry, že by se nacházel ve
stavu vylučujícím způsobilost.
18. S tímto posouzením se ztotožnil stížnostní soud, který ve svém, tj.
dovoláním napadeném usnesení uvedl, že nařízení vlády č. 41/2014 Sb. vymezuje
minimální hodnoty daných druhů návykových látek, při jejichž dosažení v krevním
vzorku lze řidiče považovat za ovlivněného touto návykovou látkou. Ovlivnění
návykovou látkou však není identické automaticky co do obsahu pojmu se stavem
vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla. Upozornil, že různé
návykové látky na člověka působí rozdílně a rozdílně jej i ovlivňují, je proto
nutno posuzovat míru ovlivnění schopnosti vykonávat danou činnost. V souladu s
nalézacím soudem pak poznamenal, že znalec z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie sice uzavřel, že obviněný byl ovlivněn návykovou látkou do té míry,
že nebyl schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, lékař a policisté však žádné
projevy svědčící o ovlivnění řidiče návykovou látkou neshledali.
19. Nesprávnost rozhodnutí nalézacího soudu, na kterou nereagoval soud
stížnostní, spočívá již v tom, že rozhodl o postoupení věci při zachování
popisu skutku v jeho vymezení návrhem na potrestání, tedy včetně skutkového
tvrzení, že obviněný řídil motorové vozidlo nejen při ovlivnění návykovými
látkami, nýbrž současně i v takovém stavu, který bezpečnost provádění této
činnosti vylučoval („… přičemž se jedná o stav vylučující řídit bezpečně
motorové vozidlo“). Rozhodl tak o postoupení skutku, který podle svého popisu
odpovídal závěru, že se obviněný dopustil činu soudně trestného. Při vydání
svého rozhodnutí soud prvního stupně přehlédl to, na co upozornilo rozhodnutí
publikované pod č.19/2017 Sb. rozh. tr., tedy že [v]e výroku, jímž se podle §
222 odst. 2 tr. ř. postupuje věc jinému orgánu, se uvádí skutek, jak byl
zjištěn soudem, bez ohledu na to, jak byl popsán v obžalobě. Přestože není
pochyb o tom, že uvedený soud dodržel další zdůrazněnou podmínku (stran
nutnosti zachovat totožnost skutku), nesplnil požadavek formulovaný na
výrokovou část rozhodnutí o postoupení skutku, tedy to, že [p]opis skutku, pro
který se věc postupuje, musí odpovídat výsledkům soudem provedeného dokazování
a zjištěným skutečnostem, protože jen takto vymezený skutek vytváří podklad pro
orgán, jenž se má věcí dále zabývat. Citované rozhodnutí totiž již ve své
právní větě vyjádřilo to, že podkladem pro postoupení věci nejsou úvahy a
závěry uvedené pouze v odůvodnění rozhodnutí.
20. Jakkoli lze soudu prvního stupně přisvědčit v tom, že závěr o tom,
zda se řidič motorového vozidla nacházel či nikoli ve stavu vylučujícím
způsobilost, je závěrem právním, je tento nutno učinit na podkladě příslušného
skutkového zjištění, jež musí být náležitě vyjádřeno, a to již ve výrokové
části rozhodnutí (a to i usnesení o postoupení věci) při popisu skutku. V
případě posuzovaného rozhodnutí o postoupení věci proto bylo nezbytné, aby
příslušné skutkové zjištění soudu, které zmínil v odůvodnění svého rozhodnutí
(tedy, že obviněný sice byl ovlivněn návykovou látkou, avšak ne do té míry, že
by se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost) a na jehož podkladě způsobem
výše popsaným rozhodl, bylo vyjádřeno již ve výrokové části jeho usnesení, tj.
při vymezení skutku, o jehož postoupení rozhodl (např. vypuštěním části: „…
přičemž se jedná o stav vylučující řídit bezpečně motorové vozidlo“).
21. Pokud uvedený soud takto nepostupoval a rozhodl o postoupení věci
při popisu skutku ohledně něhož nelze tvrdit, že by znaky žalovaného přečinu
nevyjadřoval, zatížil své rozhodnutí vadou, která již sama o sobě hodnocena
zakládá dovolatelem uplatněné důvody dovolání podle § 256b odst. 1 písm. f) a
g) tr. ř.
22. Přístup soudů nižších stupňů při řešení otázky viny obviněného nelze
považovat za akceptovatelný ani z následujících důvodů.
23. Dovolateli je nezbytné přisvědčit v tom, že soudy při dovození svých
skutkových a potažmo právních závěrů nevyužily možností, které se z hlediska
důkazního nabízely, tj. že ve věci rozhodly, aniž by si obstaraly dostatečný
skutkový podklad pro své rozhodnutí. Byť v daném směru jde z podstatné části o
záležitost skutkovou a procesní (dovození skutkových závěrů o nižším ovlivnění
obviněného návykovou látkou, a to bez provedení nezbytných důkazů za
respektování zásady ústnosti), nelze pomíjet to, že soudy dovozené odlišné
skutkové závěry, než ty, z nichž při právním posouzení skutku vycházel státní
zástupce, ve svých důsledcích vedou k odlišnému hmotně právnímu posouzení
skutku. Přitom je nezbytné konstatovat, že podání návrhu na potrestání nelze
považovat za zjevně neopodstatněné, neboť vycházel-li státní zástupce při jeho
podání z odborného stanoviska obsaženého v posudku znalce z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, bylo lze uvažovat o důvodném podezření, že
se obviněný dopustil mu vytýkaného přečinu.
24. Vyjádřeno obecněji, důvodnost podání návrhu na potrestání v tomto
pojímání (důvodného podezření) je spisovým materiálem dokladována, neboť spis
obsahuje to, co požaduje dosud platná judikatura (k tomu viz usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, publikované pod č.
23/2011 Sb. rozh. tr.), tj. že vyjma zjištění vlastní hladiny návykové látky v
těle posuzované osoby, zpravidla posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví
toxikologie – příslušný posudek založen na č. l. 17-19, je nezpůsobilost
obviněného vykonávat činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí
nebo způsobit značnou škodu na majetku, dokladována i odborným posouzením
znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
25. Uvedený posudek je součástí spisu (č. l. 22 až 24) a i když k němu,
resp. způsobu jeho zpracování a tím i relevantnosti jeho odborných závěrů mohou
být vzneseny výhrady, nelze věc procesně řešit tak, že jeho odborné závěry,
resp. odborná skutková zjištění z nich plynoucí, jsou s poukazem na ostatní
důkazy odmítnuty či pominuty v situaci, kdy soud neprovede nezbytné řízení. Za
to je třeba pokládat řízení, v němž by soud – pokud by procesně nepostupoval
jiným způsobem – dokazováním jednak odstranil případné nedostatky posudku
(postupem podle § 109 a příp. § 110 tr. ř.), jednak provedl další relevantní
důkazy, jež by poté komplexně zhodnotil.
26. Pouze tehdy, tj. po provedení důkazů v dostatečném rozsahu a
způsobem zákonem upraveným a jejich zhodnocení i z hledisek, na něž je
poukázáno níže, by soud mohl oprávněně dospět k závěru, jenž ve věci posuzované
bez provedení důkazů dovodil, tj. že aktuální stav ovlivnění obviněného
návykovými látkami v době činu skutečně neodůvodňuje závěr, že motorové vozidlo
řídil ve stavu vylučujícím způsobilost ve smyslu zákonného znaku přečinu
ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku.
27. Neprovedení nezbytného dokazování, které by mimo jiné reagovalo i na
námitky, že odlišnost projevů návykových látek (drog) od projevů osoby
ovlivněné alkoholem se může projevit i v tom, že osoby, které s takovou osobou
přijdou do fyzického kontaktu, nemusí danou otázku stran způsobilosti či
nezpůsobilosti ovlivněné osoby správně vyhodnotit, vede dovolací soud k
poznatku, že skutkové a právní závěry učiněné soudy nižších stupňů je třeba
pokládat přinejmenším za předčasné a v důsledku toho pak odlišné právní
posouzení skutku za vadné.
28. Lze ostatně poukázat na to, že k obdobnému závěru dospěl Nejvyšší
soud i při posuzování jiných, typově podobných věcí (srov. např. usnesení ze
dne 18. 4. 2018, sp. zn. 4 Tdo 58/2018, v němž dovolací soud rovněž označil
„[p]rávní závěry, k nimž na podkladě spisového materiálu dospěly soudy obou
stupňů ve stádiu projednání návrhu na potrestání podle § 314c tr. ř., …
minimálně za předčasné“).
29. S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že usnesení soudu
prvního stupně je zatíženo nejvyšším státním zástupcem vytýkanými vadami, které
naplňují jak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
30. Pakliže dospěl dovolací soud k závěru, že usnesení soudu prvního
stupně o postoupení věci bylo vadné v důsledku nesprávného (zatím dostatečně
odůvodněného) závěru stran právní kvalifikace skutku – vada zakládající
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v důsledku toho a rovněž
popisu postupovaného skutku je vadné i ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. f) tr. ř., pak musel dovolateli přisvědčit i v tom, že jím
napadené usnesení, jímž soud druhého stupně včas podanou stížnost státního
zástupce zamítl jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. je zatíženo
vadou, která naplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jím
uplatněné alternativě.
31. S přihlédnutím k těmto poznatkům vyhověl Nejvyšší soud dovolání
nejvyššího státního zástupce a z jeho podnětu podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř.
zrušil jak bezprostředně napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.
12. 2017, č. j. 6 To 421/2017-64, tak i jemu předcházející usnesení Okresního
soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. 11. 2017, č. j. 1 T 176/2017-55, jakož i
všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem
ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř.
Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
32. Úkolem soudu prvního stupně je, aby na podkladě podaného návrhu na
potrestání provedl příslušné dokazování v rozsahu, jež mu umožní odpovědné
posouzení toho, zda jednání kladené obviněnému za vinu je přečinem, jenž v něm
shledával státní zástupce, či naopak činem, který by mohl být posouzen jako
přestupek, jak zatím, avšak předčasně, dovodily soudy nižších stupňů. Nelze
vyloučit, že výsledek takového dokazování potvrdí důvodnost skutkových a
právních závěrů, k nimž tyto soudy dospěly.
33. Současně je třeba připomenout (patrně nadbytečně, neboť obsah
odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně svědčí o snaze soudu vypořádat se se
všemi podstatnými skutečnostmi rozhodnými pro právní posouzeni věci), že
prozatím neexistuje žádná obecně přijímaná definice zákonného znaku „stav
vylučující způsobilost“ ve smyslu ustanovení § 274 odst. 1 tr. zákoníku a že je
proto třeba vždy důsledně vyhodnotit skutkové okolnosti každého jednotlivého
případu. Naplnění skutkové podstaty označeného přečinu nevyžaduje stav, kdy
pachatel např. není vůbec schopen komunikovat nebo řádně artikulovat anebo
chování či motorika vykazují prima facie patrné abnormality svědčící o
předchozím požití návykové látky. Postačí ovlivnění jeho fyzických a
psychických schopností návykovou látkou, která vylučuje způsobilost vykonávat
zaměstnání nebo jinou činnost, při nichž by mohl být ohrožen život nebo zdraví
lidí nebo způsobena značná škoda na majetku. Takovou činností je bezesporu i
řízení motorového vozidla, jehož nezvládnutí může vést a v praxi také často
vede k fatálním následkům na životech a zdraví účastníků silničního provozu
nebo k významným majetkovým škodám.
34. Způsobilým k výkonu této činnosti je tedy zásadně řidič, který v
danou chvíli disponuje schopností náležitě vnímat situaci v silničním provozu,
anticipovat vývoj a případně adekvátně a dostatečně rychle reagovat na její
náhlé změny tak, aby riziku vzniku těchto škodlivých následků aktivně
předcházel a snížil je na nejnižší možnou úroveň. Závěr o plné či jen
nepodstatně snížené způsobilosti pachatel, který je ovlivněn jinou návykovou
látkou, bezpečně řídit motorové vozidlo tak nelze budovat např. jen z
izolovaného zjištění, že řidič bezprostředně před silniční kontrolou neporušil
žádný dopravní předpis, nebo že jeho jízda nevykazovala patrné známky hazardu
či nejistoty.
35. Je třeba říci, že z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně plyne,
že se uvedený soud snažil vypořádat se všemi rozhodnými skutečnostmi, avšak s
ohledem na to, jak přistoupil k jednomu z usvědčujících důkazů, na jehož
podkladě přistoupil státní zástupce k podání návrhu na potrestání, nebylo možno
jeho řešení akceptovat. Je proto na soudu prvního stupně, aby s přihlédnutím k
tomu, co zmiňuje toto usnesení (viz § 265s odst. 1 tr. ř.), věc opětovně
komplexně posoudil.
36. Zbývá dodat, že toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud při splnění
podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu