6 Tdo 487/2025-400
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný L. M. F., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 11 To 31/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 9 T 54/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 10. 12. 2024, č. j. 9 T 54/2024-321, (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“) byl obviněný L. M. F., dříve R. (dále také jen „obviněný“), uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
v období nejméně od 13. 6. 2022 do 27. 7. 2022 vylákal v obci XY, okres Praha-XY, pod záminkou investování a podílu na zisku z podnikání a další spolupráce ohledně zpracování účetnictví a správy webových stránek pro jím nově zakládanou firmu v Norsku, zabývající se zpracováním dřeva, od poškozené R. M., narozené XY, postupně následující peněžní částky, kdy dne 16. 6. 2022 mu poškozená osobně předala v hotovosti peněžní částku ve výši 360.000 Kč oproti směnce vystavené na částku 600.000 Kč splatné dne 16. 12. 2022, dále mu dne 3. 7. 2022 osobně předala v hotovosti peněžní částku ve výši 200.000 Kč a dne 27. 7. 2022 v hotovosti peněžní částku ve výši 200.000 Kč, přičemž si na toto poškozená vzala tři úvěry v celkové výši 800.000 Kč u České spořitelny, a. s., načež následně obviněný již od 9. 8. 2022 přestal s poškozenou komunikovat, poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a ústní dohodu, na základě které mu poškozená peněžní prostředky poskytla, nesplnil, čímž poškozené R. M., narozené XY, způsobil celkovou škodu nejméně ve výši 760.000 Kč.
2. Za tento přečin, jakož i za sbíhající se zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 19. 7. 2024, č. j. 40 T 79/2023-1053, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2024, č. j. 13 To 243/2024-1107, jenž nabyl právní moci dne 19. 11. 2024, byl podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 50 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 19. 7. 2024, č. j. 40 T 79/2023-1053, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2024, č. j. 13 To 243/2024-1107, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené R. M., nar. XY, škodu ve výši 760 000 Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 11 To 31/2025, podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 11 To 31/2025, podal obviněný prostřednictvím zvoleného obhájce JUDr. Jaroslava Špičky dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., což odůvodnil tak, že pro odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. nebyly splněny procesní podmínky, neboť odvolání podané dne 16. 12. 2024 výslovně směřovalo proti výroku o trestu a z povahy věci takové odvolání není nutno odůvodňovat. Přesto bylo odvolání odůvodněno doporučeným podáním dne 27. 1. 2025.
5. Přestože soud prvního stupně zaslal dne 24. 4. 2025 obhájci výzvu k doplnění náležitostí dovolání, neboť dovolání zpracované obhájcem neobsahovalo konkrétní návrh, jak by měl dovolací soud rozhodnout, zůstalo dovolání obviněného nedoplněno.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání obviněného vyjádřil tak, že s jeho věcným obsahem se lze ztotožnit. Nesdílí přesvědčení dovolatele, že odvolání proti výroku o trestu z povahy věci není potřeba odůvodňovat, neboť i pro odvolání proti výroku o trestu platí obecné náležitosti podání a zvláštní náležitosti obsahu odvolání. Dovolatelem podané odvolání, byť opožděně, ve výsledku splnilo náležitosti dané trestním řádem. Odvolací soud ho nicméně nevzal při svém rozhodování v potaz, třebaže ho de facto k dispozici měl. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 11 To 31/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda je dovolání obviněného přípustné. Přípustnost dovolání je vymezena v ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř., které stanoví, proti jakým rozhodnutím a za jakých dalších podmínek je dovolání přípustné. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, a proto ho nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí, neboť není určeno k univerzálnímu přezkumu a k nápravě všech tvrzených vad a všech rozhodnutí. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí splňovat současně kumulativně stanovené podmínky, a to, že jde o rozhodnutí soudu a bylo učiněno ve věci samé. Taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, je uveden v § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř.
8. Dalším nezbytným předpokladem pro přezkumnou činnost dovolacího soudu je skutečnost, že v době rozhodování dovolacího soudu existuje rozhodnutí, eventuálně výrok rozhodnutí, jež je dovoláním napadán. Jestliže po podání dovolání došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí či jeho části v souvislosti s ukládáním společného trestu za pokračování v trestném činu podle § 45 tr. zákoníku nebo souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku, pak dovolací soud takové dovolání směřující proti již neexistujícímu rozhodnutí nemůže přezkoumat, ale odmítne je podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004 sp. zn. 11 Tdo 245/2004 (uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2004, svazek 4 pod č. T 683), obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 11 Tdo 239/2007 (uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2007, svazek 35, pod č. T 988), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 8 Tdo 226/2019 a další]. Právě o takovou situaci se v přezkoumávané věci jedná.
9. Nejvyšší soud z obsahu spisového materiálu v posuzované věci zjistil (č. l. 350–351), že obviněný byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 4. 2025, č. j. 1 T 72/2024-569, uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a za tento zločin a dále za sbíhající se zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 19. 7. 2024, č. j. 40 T 79/2023-1053, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 13 To 243/2024, a za sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 10. 12. 2024, č. j. 9 T 54/2024-321, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2025, č. j. 11 To 31/2025-338, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody k trvání 60 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 19. 7. 2024, č. j. 40 T 79/2023-1053, a z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 10. 12. 2024, č. j. 9 T 54/2024-321, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
10. Navíc pak z nově vyžádaného opisu rejstříku trestů obviněného vyplynulo, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 5. 2025 sp. zn. 1 T 85/2024, který téhož dne nabyl právní moci, byl výše citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 4. 2025, č. j. 1 T 72/2024-569, ve výroku o trestu zrušen a došlo k uložení nového souhrnného trestu odnětí svobody ve výměře 70 měsíců, za současného zrušení výroků o trestech z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 19. 7. 2024, sp. zn. 40 T 79/2023, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 13 To 243/2024, a z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 10. 12. 2024, sp. zn. 9 T 54/2024, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 11 To 31/2025. Ve výkonu tohoto uloženého souhrnného trestu se nyní obviněný nachází.
11. Je tedy zřejmé, že ukládáním souhrnného trestu Obvodním soudem pro Prahu 5 ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 72/2024, nově pak Obvodním soudem pro Prahu 8 ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 85/2024, došlo ke zrušení dovoláním napadeného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 11 To 31/2025, jakož i výroku o trestu uloženého obviněnému rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 10. 12. 2024, sp. zn. 9 T 54/22024. Ve smyslu § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a výše uvedené judikatury je dovolání nepřípustné, neboť směřuje proti již zrušenému rozhodnutí. Z výše uvedených důvodů tak Nejvyšší soud podané dovolání obviněného L. M. F. podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. pro nepřípustnost odmítl. Za splnění podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 8. 7. 2025
Mgr. Pavel Göth předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Daniel Plšek