6 Tdo 498/2012-20
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. června 2012
dovolání obviněného T. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
26. 10. 2011, č. j. 6 To 421/2011-240, v trestní věci vedené u Okresního soudu
ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 81/2011, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t
á .
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 7. 2011, č. j. 4
T 81/2011-192, byl obviněný T. B. (společně s obviněným A. S. ) uznán vinným
přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin mu byl
podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání tří let,
který mu byl podle § 84 tr. zákoníku a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně
odložen na zkušební dobu čtyř let za současného vyslovení dohledu podle § 49
tr. zákoníku a § 50 tr. zákoníku v rozsahu podmínek § 51 tr. zákoníku. Zároveň
mu byla podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku uložena přiměřená povinnost podrobit se
testům na přítomnost omamných a psychotropních látek v krvi, eventuálně moči,
na pokyn ze strany dohled vykonávajícího probačního úředníka a na místě
probačním úředníkem určeném.
Z podnětu odvolání státního zástupce Krajský soud v Ostravě rozsudkem
ze dne 26. 10. 2011, č. j. 6 To 421/2011-240, napadený rozsudek podle § 258
odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu ohledně obviněného T. B.
a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným
přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a podle § 283
odst. 2 tr. zákoníku mu uložil trest odnětí svobody v trvání tří roků. Pro
výkon tohoto trestu obviněného zařadil podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do
věznice s dozorem.
Dovolání obviněný opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítá, že jeho jednání nemělo být
kvalifikováno podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť trestný čin
nespáchal ve značném rozsahu. Má za to, že s ohledem na nedostatečné množství
omamné a psychotropní látky, jakož i k jeho postoji k trestné činnosti (k jeho
doznání), i vzhledem k jeho spolupráci s orgány činnými v trestním řízení, kdy
napomáhal objasnění trestné činnosti, neboť jak doba, tak množství pervitinu,
které bylo vyrobeno je založeno na jeho vlastní výpovědi, mělo být jeho jednání
kvalifikováno toliko podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Za této situace jsou
podle jeho názoru dány důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a
navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek
Krajského soudu v Ostravě ze dne ze dne 26. 10. 2011, č. j. 6 To 421/2011-240,
zrušil a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se vyjádřil k
dovolání obviněného. Má za to, že s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne
22. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1103/2011, je dovolání obviněného důvodné. Podle
tohoto usnesení naplňuje znak značného rozsahu výroba cca 240 gramů pervitinu.
Tento znak sice nelze považovat za absolutně daný, nicméně posouzení menšího
množství pervitinu jako značného rozsahu lze jen při existenci dalších
významných okolností, jako je delší doba, po kterou je pervitin pachatelem
vyráběn, více osob, kterým je distribuován apod. V této souvislosti upozornil
na to, že obviněný byl uznán vinným za výrobu 150 gramů pervitinu, který
vyráběl po dobu cca 4 měsíců a dodal ho zčásti zdarma a zčásti za protislužby
celkem 5 osobám. Z tohoto důvodu je státní zástupce tohoto názoru, že znak
značného rozsahu v daném případě naplněn nebyl. Navrhl, aby Nejvyšší soud
dovolání obviněného podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu
v Ostravě ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 6 To 421/2011, zrušil také všechna další
rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud zrušením ztratila svůj
podklad, a věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě k
novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno
obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm.
b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e
odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §
265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále
nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem
stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že
skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin,
třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní
kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině
popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit
od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a
protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat
činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov.
rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně
relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti
skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel
vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále
vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu.
Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu
soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle
svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností
případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění
skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení
nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle
§ 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se
zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající
se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod.
nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je
dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených
procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění
učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného
dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a
jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého
stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7
tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci
ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech
rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových
zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího
přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a
bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah
dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by
zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu,
nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako
mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích
důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp.
zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a
jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného
rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit
povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný uplatnil námitku týkající se kvalifikačního znaku „značného rozsahu“
podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. V rámci dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy jde o námitku právně relevantní povahy.
Nutno poznamenat, že v dané věci soud prvního stupně dospěl k odlišné právní
kvalifikaci skutku než soud odvolací. Při svém rozhodování soud prvního stupně
vycházel z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo
1337/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 7 Tdo
12/2011. Učinil závěr, že ani s ohledem na to, že obviněný psychotropní látku
metamfetamin (pervitin) poskytl za úplatu pěti osobám, nebylo možno vzhledem k
množství 150 g vyrobené drogy dovodit, že by byl naplněn kvalifikační znak
značného rozsahu podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Nejvyšší soud
se však s tímto právním názorem soudu prvního stupně neztotožňuje a k tomu
uvádí následující:
Není pochyb, že ke zvolení právní kvalifikace skutku podle § 283 odst. 1 tr.
zákoníku soud prvního stupně přistoupil poté, co neshledal množství
psychotropní látky za dostatečné pro naplnění znaku „značného rozsahu“ podle §
283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Základem jeho rozhodnutí se tedy stalo
pouze jediné hodnotící kritérium, a to množství účinné látky. V souvislosti s
přijetím nového trestního zákoníku a se zřetelem ke stávající nejednotné
judikatuře při posuzování rozhodných kritérií pro naplnění znaků § 283 odst.
1, 2 písm. c) tr. zákoníku vyvstala potřeba názory soudů na posuzování těchto
hledisek sjednotit. Za tím účelem Nejvyšší soud uveřejnil ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod č. 12/2011 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5.
2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010. Podle tohoto rozhodnutí k naplnění jednotlivých
typů rozsahů omamných nebo psychotropních látek je třeba vzít v úvahu, že
trestný čin podle § 283 tr. zákoníku dopadá na všechny omamné a psychotropní
látky, které se od sebe liší co do povahy i účinků, v důsledku čehož nelze pro
všechny tyto látky stanovit společnou hranici či výši rozsahů ve smyslu § 283
odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. d) [větší rozsah], odst. 2 písm. c) [značný
rozsah], odst. 3 písm. c) [velký rozsah] tr. zákoníku, ale je nutné každý z
těchto rozsahů vymezovat individuálně. Toto rozlišení je třeba odvíjet od
množství těchto látek stanoveného jako množství větší než malé, které je pro
jednotlivé omamné a psychotropní látky určeno nařízením vlády č. 467/2009 Sb.
Při stanovení každého z jednotlivých typů rozsahů omamné nebo psychotropní
látky je třeba mít na zřeteli kvantifikační stupně rozsahu činu (větší, značný,
velký) a lze je oddělit podle jejich vzájemné proporcionality a společenské
škodlivosti vyjádřené sazbami trestu odnětí svobody u těchto zvlášť
přitěžujících okolností. Na naplnění určitého typu rozsahu (většího, značného,
velkého) bude však možné usuzovat ne toliko z konkrétního množství a kvality
omamné nebo psychotropní látky, ale i z dalších okolností, např. z výše peněžní
částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku pachatel buď utržil
anebo utržit chtěl či mohl, délky doby, po níž pachatel s uvedenými látkami
neoprávněně nakládal, eventuelně pro jaký okruh osob byl určen. Současně je
však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin
spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal,
intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u poškozených osob, případně
i jiné skutečnosti (srov. rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.).
V této souvislosti je třeba uvést, že soud prvního stupně opominul zhodnotit
všechny okolnosti, které v dané věci vyšly najevo a bylo třeba je posoudit
společně s množstvím vyrobené omamné a psychotropní látky. V souvislosti s
osobou obviněného nelze odhlédnout od toho, že má sklony páchat trestnou
činnost na úseku toxikomanie a že drogového deliktu se nedopouští poprvé. U
obviněného se jedná o speciální recidivu, za níž byl již třikrát odsouzen.
Nicméně ani tyto skutečnosti obviněného od dalšího páchání uvedené trestné
činnosti neodradily. Z charakteru páchání trestné činnosti obviněného vyplývá,
že k ní dochází zpravidla těsně před vypršení zkušební doby nebo krátce po
jejím uplynutí. Další skutečnosti lze spatřovat v trestné činnosti samotné.
Obviněný byl odsouzen za trestný čin související s výrobou drogy metamfetamin
(pervitin). Jde o tvrdou drogu, která vyvolává silnou psychickou závislost a
závažné abstinenční příznaky. Tím, že obviněný distrubuoval drogu také dvěma
osobám, jejichž věk se pohyboval kolem 18 let (M. Š. , E. B. ), závažnost
jeho trestného činu ještě zvyšuje. Je známo, že uvedené osoby patří mezi
rizikové skupiny konzumentů drog, u nichž se může vyvinout značný stupeň
závislosti právě s ohledem na nevyzrálost osobnosti. Proto je třeba posuzovat
páchání trestné činnosti vůči těmto osobám daleko přísněji, tedy nikoliv jen s
ohledem na množství poskytnuté zakázané látky. Rovněž bylo prokázáno, že
obviněný za vyrobenou drogu obdržel od T. P. finanční hotovost ve výši
5.000,- Kč a od ostatních si nechal poskytovat různé protislužby. B. G. jej
vozil svým autem, D. N. mu občas nosil jídlo nebo pomohl s domácími pracemi.
Vezmeme-li v úvahu, že obviněný vyrobil během 4 měsíců 150 g pervitinu není
uvedené množství tak malé a ve světle shora uvedených skutečností jde o
okolnosti, který kvalifikační znak „značného rozsahu“ zcela nepochybně
naplňují. Kromě toho se obviněný ve své výpovědi zmiňuje o tom, že vyrobil
podstatně větší množství drogy, které však pro svou kvalitu nemohl využít. V
uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, byl obviněný
odsouzen za jednání, kdy během zhruba 14 měsíců vyrobil a následně prodal či
daroval osobám v celkovém množství 59,8 g psychotropní látky metamfetamin
(pervitin). V porovnání s obviněným T. B. jde tedy zjevně o menší množství
drogy. Lze tedy konstatovat, že výroba 150 g pervitinu během čtyř měsíců je
také okolností přitěžujícího charakteru, která opodstatňuje použití
kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Správně tedy odvolací soud vyhodnotil i tuto situaci, když zhodnotil krátkost
této doby, po níž obviněný ve 12 případech vyrobil celkem 150 g psychotropní
látky. Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud shledal použitou právní
kvalifikaci skutku odvolacím soudem za správnou a s posouzením jednání
obviněného podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku se ztotožňuje.
Vzhledem ke skutečnostem shora uvedeným Nejvyšší soud dovolání
obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně
neopodstatněné, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3
tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o
odmítnutí dovolání v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění,
odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann