U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. května 2011 o dovolání, které podal obviněný A. F., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 4 To 61/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 3/2010, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. 56 T 3/2010, byl obviněný A. F. uznán vinným (v bodě II.) návodem k přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, návodem k přečinu neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k § 180 odst. 2 tr. zákoníku, pomocí ke zvlášť závažnému zločinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pomocí k přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 348 odst. 1 tr. zákoníku a pomocí ke zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 348 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost a za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“) z trestního příkazu Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 2 T 290/2009, byl obviněný A. F. odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu uloženém obviněnému A. F. trestním příkazem Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 2 T 290/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Citovaným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu obviněných Ing. Bc. M. V. a R. K.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění Ing. Bc. M. V., R. K. a A. F., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze. Rozsudkem ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 4 To 61/2010, z podnětu odvolání obviněných R. K. a A. F. podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obviněného R. K. ve výroku o vině přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku pod bodem III./2 napadeného rozsudku a ohledně obviněných R. K. a A. F. ve výrocích o trestech. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o vině a trestu obviněného R. K. a o trestu obviněného A. F., kterého za trestné činy, jimiž byl uznán vinným napadeným rozsudkem a dále za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. z trestního příkazu Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 2 T 290/2009, odsoudil podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu uloženém obviněnému A. F. trestním příkazem Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 2 T 290/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného Ing. Bc. M. V. zamítl.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný A. F. (dále jen „obviněný“) dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Argumentaci předmětného podání není zapotřebí s ohledem na způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podrobně rozvádět. Postačí poznamenat, že obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil, a to v té části, kde byl uznán vinným ze spáchání návodu k přečinu neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k § 180 odst. 2 tr. zákoníku, pomoci ke zvlášť závažnému zločinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pomoci k přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 348 odst. 1 tr. zákoníku, pomoci k zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 348 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a následně v souladu s § 265m tr. ř. sám rozhodl ve věci rozsudkem ohledně zbývajících skutků, za které byl odsouzen, tj. trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. z trestního příkazu Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 2 T 290/2009, a za návod ke spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání (jako celek) je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.
Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř.
Dále bylo třeba posoudit, zda obviněný podal předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je na místě připomenout, že podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V souladu s ustanovením § 265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
K běhu dovolací lhůty je třeba ještě připomenout, že podle ustanovení § 60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Přitom podle odst. 3 citovaného zákonného ustanovení platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
Z předloženého trestního spisu se podává, že v době, kdy rozhodnutím odvolacího soudu pravomocně skončilo trestní stíhání obviněného, měl tento obhájkyni JUDr. Markétu Dardovou (viz plná moc ze dne 4. 1. 2010 na č. l. 61 spisu či protokol o veřejném zasedání na č. l. 826 až 834 spisu). Rozsudek odvolacího soudu byl doručen obviněnému i jmenované obhájkyni dne 5. 1. 2011 (viz doručenky na č. l. 893 spisu).
V návaznosti na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud konstatuje, že poslední den lhůty k podání dovolání obviněného tak se zřetelem k výše citovaným ustanovením § 60 odst. 2, 3 tr. ř. a § 265e odst. 1, 2 tr. ř. připadl na den 7. 3. 2011. Dovolání obviněného však bylo podáno prostřednictvím obhájce Mgr. Marka Ambrože až dne 15. 4. 2011 (viz dovolání ze dne 15. 4. 2011 s obálkou založené ve spisu).
Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v § 265e odst. 1 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani podle ustanovení § 265e odst. 3 tr. ř.
Na tomto závěru nic nemění ani skutečnosti, jež Nejvyšší soud z trestního spisu také zjistil. Přípisem založeným na č. l. 965 spisu, jenž nalézacímu soudu došel dne 14. 2. 2011, obviněný soudu první instance oznámil, že JUDr. Markéta Dardová již není jeho obhájkyní, přičemž ho současně požádal o ustanovení obhájce za účelem podání dovolání proti rozsudku soudu druhého stupně. V návaznosti na tuto žádost byl obviněnému obratem ještě dne 14. 2. 2011 podle § 39 tr. ř. ustanoven obhájce Mgr. Marek Ambrož (viz ustanovení obhájce na č. l. 966 a 967 spisu). Předmětné opatření o ustanovení obhájce bylo obviněnému doručeno dne 17. 2. 2011. Téhož dne bylo doručeno také dotyčnému obhájci spolu s rozsudkem soudu prvního a druhého stupně (viz doručenky na č. l . 967 spisu).
V souvislosti s tím je nutno zdůraznit, že již citované ustanovení § 265e odst. 2 tr. ř., upravující běh dovolací lhůty obviněného za situace, kdy je třeba doručit rozhodnutí též jeho obhájci, má - v případě, že obviněný měl v době pravomocného skončení trestního stíhání obhájce - na mysli právě tohoto obhájce.
Nejvyšší soud konstatuje, že za popsané situace nemělo na otázku běhu dovolací lhůty z hlediska obviněného vliv doručení rozhodnutí odvolacího soudu Mgr. Marku Ambrožovi po jeho ustanovení obhájcem obviněného, k čemuž došlo až poté, co trestní stíhání obviněného pravomocně skončilo rozsudkem soudu druhé instance, ale ještě před tím, než obviněnému uplynula lhůta k podání dovolání proti citovanému rozhodnutí (k tomu viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 8 Tdo 583/2007, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 38/2007, pod č. 1015).
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako opožděně podané odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř).
V Brně dne 18. května 2011
Předseda senátu: JUDr. Vladimír Veselý