6 Tdo 556/2025-625
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 7. 2025 o dovolání, které podala obviněná D. Č., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 12. 6. 2024, č. j. 14 To 82/2024-419, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 7 T 113/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněné D. Č. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 7. 2. 2024, č. j. 7 T 113/2023-386 (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byla obviněná D. Č. (dále „obviněná“) uznána vinnou dvěma zločiny podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (body A. a B.). Za uvedené trestné činy a dále za sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byla pravomocně uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 25. 8. 2023, č. j. 7 T 67/2023-1218, byla, za současného zrušení výroku o vině pod body II. a III. z rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 25. 8. 2023, č. j. 7 T 67/2023-1218, odsouzena podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 a § 45 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 25. 8. 2023, č. j. 7 T 67/2023-1218, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. O odvolání obviněné proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 12. 6. 2024, č. j. 14 To 82/2024-419. Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. ve věci nově rozhodl tak, že obviněnou při nezměněných výrocích o vině a náhradě škody podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 a § 45 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k souhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně opětovně podle § 43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 25. 8. 2023, č. j. 7 T 67/2023-1218, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g) a h) tr. ř.
4. Vyjádřila přesvědčení, že odvolací soud nesprávně posoudil její osobu a život v době před vyhlášením rozsudku, a na základě těchto mylných závěrů jí nesprávně uložil nepodmíněný trest odnětí svobody. Soudy nižších stupňů navíc chybně aplikovaly zákonná ustanovení pro ukládání trestů a nerespektovaly základní zásady trestního práva a v důsledku takového postupu jí uložily trest, který je nepřiměřeně přísný. Při správné aplikaci zákonných ustanovení v korelaci se základními zásadami trestního práva a s přihlédnutím k osobě obviněné a jejímu životu rok před vydáním rozhodnutí odvolacího soudu, jí měl být uložen toliko trest odnětí svobody s podmíněným odkladem v délce 5 let. Uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody tedy soudy nerespektovaly ustanovení § 55 odst. 2 tr. zákoníku.
5. Obviněná dále odkázala na bod 11. odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž odvolací soud rozvedl své úvahy k ukládanému trestu a v souvislosti s tím připomněla svoji aktuální životní situaci a také upozornila, že v řadě případů způsobenou škodu již alespoň částečně uhradila (bod 12. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu). Odvolací soud nicméně tyto okolnosti při určování druhu a výše trestu patřičně nereflektoval – jinak by totiž nemohlo dojít k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, kterým soudy nižších stupňů obviněné znemožnily pokračovat v její nápravě a v náhradě způsobené škody. Jejich rozhodnutí tedy nemají oporu jak ve skutkových zjištěních, tak ve zjištěních právních. Nepodmíněný trest odnětí svobody je prostředek ultima ratio, soudy by tedy k jeho ukládání měly přistupovat až tehdy, neexistuje-li vhodnější alternativa. Obviněná se však v posledních měsících ze svého jednání poučila a dlouhodobě a intenzivně pracuje na nápravě narušených vztahů a na náhradě škody. Nesprávnosti svého jednání, které nebylo odrazem její osobnosti, ale projevem její závislosti na bývalém příteli, si je vědoma a upřímně jej lituje.
6. Na základě těchto skutečností navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a „vrátil věc nižším soudům k dalšímu projednání“. Vedle toho ještě navrhla, aby Nejvyšší soud výkon trestu odnětí svobody uložený rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 7. 2. 2024, č. j. 7 T 113/2023-386, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 12. 6. 2024, č. j. 14 To 82/2024-419, odložil na dobu do právní moci rozhodnutí o jejím dovolání. Uvedený návrh přitom odůvodnila tím, že na nástup do výkonu trestu měla nepřiměřeně krátkou dobu, když soud nevzal v potaz, že je matkou dvou nezletilých dětí, které jsou na ní závislé a o které pečuje.
7. K dovolání obviněné se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která připomněla judikaturu týkající se rozhodování Nejvyššího soudu v případech, kdy dovolací argumentace směřuje do výroku o trestu a dále judikaturu týkající se proporcionality trestních sankcí. Uvedla, že trestná činnost, jíž se dopouštěla obviněná, patří do okruhu trestných činů, za které je zcela na místě uložit nepodmíněný trest odnětí svobody, neboť mírnějšími druhy trestů nespojenými s odnětím svobody by nebylo možno účelu trestu dosáhnout, a to i za situace, kdy jediné předchozí odsouzení obviněné je osvědčeno a hledí se na ni tak, jako kdyby dosud souzena nebyla. To je podpořeno i skutečností, že ze zpráv Probační a mediační služby plyne, že obviněná se v předchozí trestní věci, ve vztahu k níž byl ukládán společný souhrnný trest, řádně nepodrobovala uloženému trestu, který tak nezačal plnit svůj účel. K argumentaci, že obviněná je matkou dvou malých dětí a má nemocnou matku, pak státní zástupkyně upozornila, že této životní situace si musela být obviněná vědoma při páchání trestné činnosti.
8. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Zároveň navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, souhlasila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné. V průběhu tohoto přezkumu zjistil, že obviněná byla po předložení spisu Nejvyššímu soudu (dne 17. 6. 2025) rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 25. 6. 2025, č. j. 2 T 25/2025-638, který nabyl právní moci téhož dne, tj. 25. 6. 2025 (tímto rozsudkem Nejvyšší soud provedl za podmínek § 243 tr. ř. důkaz), znovu odsouzena ke společnému souhrnnému trestu ve vztahu k rozhodnutí Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 7. 2. 2024, č. j. 7 T 113/2023-386, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 12. 6. 2024, č. j. 14 To 82/2024-419.
10. Podstatné je přitom zdůraznit, že zmíněným rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 25. 6. 2025, č. j. 2 T 25/2025-638, byl zrušen výrok II. a III. o vině a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 25. 8. 2023, č. j. 7 T 67/2023-1218, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a dále i výrok o vině a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 7. 2. 2024, č. j. 7 T 113/2023-386, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 12. 6. 2024, č. j. 14 To 82/2024-419, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a obviněná byla odsouzena mimo jiné podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 a § 45 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku byl zrušen také výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 25. 8. 2023, č. j. 7 T 67/2023-1218, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Protože se po vyhlášení rozsudku státní zástupce i obviněná vzdali svého práva na podání odvolání, přičemž obviněná zároveň prohlásila, že si nepřeje, aby v její prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, nabyl citovaný rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 25. 6. 2025, č. j. 2 T 25/2025-638, právní moci téhož dne, tedy 25. 6. 2025.
11. V návaznosti na to je třeba konstatovat, že dovolací soud přezkoumává napadené pravomocné rozhodnutí (tj. zákonnost a odůvodněnost dovoláním napadených výroků) v rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených, jakož i správnost předcházejícího řízení na podkladě skutkového a právního stavu, který existoval v době jeho vydání (tj. ex tunc). K provedení přezkumné činnosti dovolacího soudu je ovšem nezbytné, aby v době rozhodování dovolacího soudu vůbec existovalo rozhodnutí napadené dovoláním (popřípadě výrok rozhodnutí napadený dovoláním). Jestliže by po podání dovolání proti pravomocnému rozhodnutí došlo k jeho zrušení, popřípadě by došlo ke zrušení výroku napadeného dovoláním (např. právě v souvislosti s uložením souhrnného trestu či trestu společného), pak by dovolací soud nemohl přezkoumávat již neexistující rozhodnutí. V takovém případě by dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí či výroku bylo nepřípustné a bylo by nutno je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004).
12. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení u dovolacího soudu bylo zjištěno, že rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 7. 2. 2024, č. j. 7 T 113/2023-386, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 12. 6. 2024, č. j. 14 To 82/2024-419, byl zrušen v souvislosti s ukládáním společného (a souhrnného) trestu v dalším trestním řízení, pak dovoláním napadené rozhodnutí v současné době již neexistuje, a nelze je tudíž přezkoumat. Proto je nutno dovolání proti takovému – již neexistujícímu – rozhodnutí pokládat za nepřípustné.
13. S ohledem na tyto skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
14. Pokud v dovolání obviněná navrhla odložení výkonu rozhodnutí, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně a ten tak neučinil). Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro přerušení nebo odložení výkonu rozhodnutí (takové konkrétní okolnosti vyplývající z podaného dovolání nebo z obsahu spisu, které by vyvolávaly opodstatněné pochybnosti o vhodnosti výkonu rozhodnutí) neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněné k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 7. 2025
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu