6 Tdo 563/2025-258
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 8. 2025 dovolání obviněného M. B. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. 6 To 350/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 87/2024 a rozhodl takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2024, č. j. 88 T 87/2024-162 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. B. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
dne 1. 3. 2024 v cca 15:35 hodin řídil po předchozím požití alkoholických nápojů ve stavu vylučujícím způsobilost vlastní osobní motorové vozidlo LAND ROVER RANGE ROVER VELAR, RZ: XY, v Brně, po pozemní komunikaci ulice XY, kde se v místech budovy č. o. XY při couvání plně nevěnoval řízení vozidla, nesledoval situaci v silničním provozu, v důsledku čehož zadní částí jím řízeného vozidla narazil do přední části zde zaparkovaného osobního motorového vozidla tovární značky VW GOLF, RZ: XY, vlastníka G.
K., nar. XY, státní příslušnost Ukrajina, nesplnil si povinnosti účastníka dopravní nehody v případě vzniku škody na majetku třetí osoby a z místa dopravní nehody odjel, poté stejného dne v cca 15:54 hodin řídil totéž vozidlo dále v Brně po ulici XY u budovy č. o. XY, kde při průjezdu pravotočivou zatáčkou nepřizpůsobil rychlost jízdy zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat, v důsledku čehož přejel do protisměrné části pozemní komunikace, kde narazil do osobního motorového vozidla Renault Megane Scenic, RZ: XY, vlastníka P.
Ž., nar. XY, a dále do nákladního vozidla Renault Hagemann Master, RZ: XY, vlastníka právnické osoby IQ WASH s.r.o., IČ: 03372723, se sídlem Luční 610/13, 664 48 Moravany, čímž porušil § 4 písmeno a), § 5 odstavec 1 písmeno b), § 5 odstavec 2 písmeno b), § 11 odstavec 1, § 18 odstavec 1, § 47 odstavec 2 písmeno a), § 47 odstavec 3 písmeno b) a § 47 odstavec 5 písmeno a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, na jím řízeném vozidle, na vozidle VW Golf, na vozidle Renault Megane a na vozidle Renault Hagemann Master tímto způsobil hmotnou škodu v přesně nezjištěné výši, přičemž u něj následně provedenými dechovými zkouškami na alkohol přístrojem Dräger Alcotest 7510, byly zjištěny pozitivní výsledky měření, a to dne 1.
3. 2024 v 16:03 hodin pozitivní výsledek měření 2,23 ‰ alkoholu v dechu, dne 1. 3. 2024 v 16:10 hodin pozitivní výsledek měření 1,98 ‰ alkoholu v dechu a dne 1. 3. 2024 v 16:16 hodin pozitivní výsledek měření 1,96 ‰ alkoholu v dechu, a rozborem krevního vzorku odebraného dne 1. 3. 2024 v 16:53 hodin metodou plynové chromatografie a enzymaticky rovněž byla prokázána hladina alkoholu v krvi 1,90 g/kg, kdy znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, vedeným pod č. 039580/2024, bylo zpětným propočtem zjištěno, že výsledná hladina alkoholu v krvi v době první dopravní nehody dne 1.
3. 2024 v cca 15:35 hodin se pohybovala v intervalu 2,06 – 2,16 g/kg a v době druhé dopravní nehody téhož dne v cca 15:40 hodin v intervalu 2,05 – 2,14 g/kg, čemuž odpovídá styl jízdy jmenovaného a charakter obou dopravních nehod popsaný jejími svědky.
2. Za tento přečin byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 40 denních sazeb po 5 000 Kč, tedy celkem 200 000 Kč, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. 6 To 350/2024 (dále také jen „rozsudek soudu druhého stupně“ nebo „napadené rozhodnutí“), tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o uloženém peněžitém trestu a nově mu uložil peněžitý trest ve výměře 40 denních sazeb po 2 500 Kč, tedy celkem 100 000 Kč, přičemž v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím zvoleného obhájce JUDr. Ing. Lukáše Prudila, Ph.D., dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. f), g), h), l), m) tr. ř. Poukázal na nerespektování sbírkové judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně na usnesení ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. 5 Tdo 975/2019, které se týká podmíněného zastavení trestního stíhání při spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku. Soud prvního stupně rozhodl v přímém rozporu s uvedenou judikaturou a odvolací soud pouze stroze uvedl, že postup podle § 307 odst. 2 tr. ř. je možný pouze tehdy, pokud jej lze vzhledem k okolnostem případu důvodně považovat za dostačující, přičemž tato podmínka nebyla podle názoru odvolacího soudu splněna. K existenci sbírkové judikatury se odvolací soud nijak nevyjádřil, ač na ni dovolatel opakovaně odkazoval. V rámci podaného odvolání uplatnil dovolatel řadu námitek vztahujících se k vadám, kterými bylo rozhodnutí soudu prvního stupně podle jeho názoru zatíženo. O drtivé většině námitek odvolací soud vůbec nerozhodl, poukázal pouze na skutečnosti uvedené pod bodem 2. odvolání (hodnocení soudu, otázky doznání), pod bodem 4. odvolání (nevypořádání se s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu), pod bodem 5. odvolání (nemístné zvyšování závažnosti činu, nezohlednění všech polehčujících okolností) a uzavřel, že odvolací soud se obsahem podaného odvolání v podstatě žádným způsobem nezabýval. Obviněný si je vědom toho, že na rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání není právní nárok, ovšem uvedený postoj, není-li limitován alespoň povinností řádného a právně nerozporného odůvodnění, může vést až k uplatňování libovůle. Oba soudy se v odůvodnění svých závěrů ohledně odklonu podle § 307 tr. ř. naprosto liší, když soud prvního stupně uvádí, že důvodem je nesplnění podmínky doznání, zatímco odvolací soud akcentoval nesplnění podmínky, že s ohledem na okolnosti případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující. O návrhu dovolatele na podmíněné zastavení trestního stíhání nebylo řádně rozhodnuto, z čehož dovozuje, že rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení z hlediska nesprávné aplikace ustanovení § 307 odst. 1, 2 tr. ř.
5. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. obviněný namítl, že jde o situaci, kdy nebylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, ač pro to byly splněny podmínky. S tím souvisí otázka, zda má být o návrhu obviněného na podmíněné zastavení trestního stíhání rozhodováno samostatně či samostatným výrokem. Pak dochází k situaci podle dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tedy že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Odvolacím soudem bylo rozhodnuto tak, že byl zrušen výrok o trestu. Obviněný byl nově odsouzen k mírnějšímu trestu a dále je součástí výroku věta, že v ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nezměněn. Absentuje výrok o tom, že odvolání se v rozsahu jiných výroků zamítá.
6. Podle dovolatele je naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. zejména v souvislosti s tím, že soud prvního stupně nerozhodl řádně o návrhu obviněného podle § 307 odst. 1, 2 tr. ř.
7. Uložený trest má v konečném důsledku pro dovolatele mimořádně závažné důsledky, jako je automatická ztráta povolání (soudce – pozn. soudu), existenční nejistota, narušení rodinné situace, a to v míře jednoznačně převyšující situaci odsouzeného, který v obdobném postavení není. To vše navzdory tomu, že šlo o ojedinělé selhání bez předchozího deliktu či přestupku. Závěr, že účelu trestu nelze dosáhnout jinak než odsouzením, není řádně odůvodněn a vede k neúměrnému zásahu do práv dovolatele, čímž je porušena zásada subsidiarity trestní represe a zásada humanismu.
8. Konečně pak obviněný namítl, že Městský soud v Brně měl odmítnout podaný návrh na potrestání, neboť v předmětné věci nebyly splněny podmínky pro konání zkráceného přípravného řízení. Celé zkrácené přípravné řízení trvalo téměř čtyři měsíce, což je doba podstatně převyšující dva týdny uvedené v § 179b odst. 4 tr. ř. Skutkově se navíc nejednalo o jednoduchou věc, když ve věci vystupovaly až čtyři poškozené osoby a orgány činné v trestním řízení musely obstarat znalecký posudek. Soud měl tudíž po obdržení návrhu na potrestání věc vrátit do přípravného řízení za účelem řádného zahájení trestního stíhání, neboť za daných okolností nebylo zachováno právo na obhajobu. V důsledku zmíněné vady neměl dovolatel možnost se v předmětné věci řádně hájit. Poukázal na to, že mnoho otázek zůstalo nevyřešeno, ačkoliv byly důležité pro zhodnocení povahy a závažnosti daného skutku, jakož i míry zavinění. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. 6 To 350/2024, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. 88 T 87/2024, a ve smyslu § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání obviněného uvedl, že dovolatel v řízení před nalézacím soudem i ve svém odvolání požadoval, aby jeho trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno. Je si vědom toho, že na podmíněné zastavení nemá nárok, bohužel si již není vědom toho, že cestou dovolání nelze napadat absenci takového rozhodnutí. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Tdo 794/2023, 3 Tdo 53/2016 a 4 Tdo 1276/2015 uzavřel, že námitka obviněného, že soudy nepostupovaly podle § 307 odst. 1, 2 tr. ř. a trestní stíhání podmíněně nezastavily, je námitkou striktně procesního charakteru a nelze ji právně relevantně podřadit pod žádný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů.
10. V částech III. a IV. dovolání obviněný brojil proti způsobu hodnocení polehčujících okolností a proti nepřiměřenosti uloženého trestu, která v dovolacím řízení v zásadě být posuzována nemůže. K proporcionalitě trestních sankcí existuje poměrně obsáhlá judikatura Nejvyššího soudu, např. v usnesení pod sp. zn. 8 Tdo 1561/2016 Nejvyšší soud připustil zrušení konkrétního nepřiměřeného trestu v dovolacím řízení, avšak jen výjimečně a mimo dovolací důvody. Judikovaná věc však byla velmi specifická, neboť uložený trest byl v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. Podstatou dovolatelovy argumentace zůstává jeho snaha dosáhnout odklonu, proto žádný ze dvou trestů, které mu byly uloženy, za nepřiměřené výslovně neoznačil. Pak je ovšem zřejmé, že proti výroku o trestu jeho argumentace ani nemíří a jedná se pouze o opakování předchozích námitek proti procesnímu postupu soudu.
11. Pokud obviněný považoval za chybějící výrok rozsudku odvolacího soudu, že odvolání se v rozsahu jiných výroků zamítá, otvírá tím otázku v minulosti již plně vyřešenou judikaturou. Odvolací soud se s námitkami dovolatele vypořádal a věcně vysvětlil, proč zůstal rozsudek nalézacího soudu nedotčen i ohledně absence podmíněného zastavení trestního stíhání.
12. Pokud dovolatel namítl první variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., zjevně vycházel z nesprávného názoru, že k porušení procesních podmínek ve smyslu tohoto dovolacího důvodu může dojít i tím, že se odvolací soud nedostatečně nevypořádal s odvolacími námitkami obviněného. Uvedené porušení procesních podmínek však spočívá v tom, že odvolací soud napadené rozhodnutí vůbec věcně nepřezkoumával, což není případ této trestní věci.
13. K poukazu na nesprávné vedení zkráceného přípravného řízení státní zástupce uvedl, že Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně odmítá podřadit námitku proti konání zkráceného přípravného řízení některému z dovolacích důvodů. Ani v této části tedy dovolání žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá.
14. Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
16. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. 6 To 350/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Předložené dovolání splňuje náležitosti jeho obsahu stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. a bylo podáno prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě uvedeném v § 265e odst. 1 tr. ř.
17. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který slouží k nápravě nejzásadnějších vad proběhlého trestního řízení a je možné ho podat výlučně z důvodů taxativně uvedených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. Obviněný je povinen označit konkrétní důvod podaného dovolání, přičemž takovému dovolacímu důvodu musí rovněž obsahově odpovídat i námitky uvedené v odůvodnění podaného dovolání. Proto dovolací soud zjišťoval, zda obviněným deklarovaná pochybení odpovídají v zákoně uvedeným dovolacím důvodům.
IV. Důvodnost dovolání
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
18. Tento dovolací důvod je naplněn, pokud napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Protože soudy rozhodujícími ve věci byly vydány rozsudky, jimiž bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného, nedošlo k rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, a proto nelze vůbec uvažovat o tom, že by mohl být naplněn tento dovolací důvod. Podstatou tohoto dovolacího důvodu totiž zůstává, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, případně jiným způsobem citovaným v ustanovení § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a nikoliv to, že obviněným navrhovaným způsobem rozhodnuto nebylo. Ostatně sám obviněný v podaném dovolání vyjádřil svou vědomost o tom, že na podmíněné zastavení trestního stíhání není dán právní nárok, což bylo mimo jiné vysloveno např. i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 5 Tdo 347/2004.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
19. Tento dovolací důvod je dán, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný však v podaném dovolání vůbec neuvádí, která rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a kterých. Rovněž tak z jeho dovolací argumentace není zřejmé, která skutková zjištění by měla být založena na procesně nepoužitelných důkazech, popř. které podstatné důkazy nebyly nedůvodně provedeny, ač jejich provedení bylo navrhováno. Byť tedy obviněný daný dovolací důvod formálně uplatnil, obsahově nevymezil žádnou námitku, kterou by bylo možno pod některou ze tří jeho alternativ podřadit.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
20. Uvedený dovolací důvod je dán v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Odůvodnění podaného dovolání pod tuto údajnou vadu podřizuje nesprávnou aplikaci ustanovení § 307 odst. 1, 2 tr. ř., což je ovšem postup ryze procesní (opřený o konkrétní ustanovení trestního řádu) spočívající v podmíněném zastavení trestního stíhání a nejedná se tedy o aplikaci trestního práva hmotného, nýbrž trestního práva procesního. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu se nelze domáhat samotného přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno napadené rozhodnutí. Rozhodujícími soudy ustálený skutkový stav je hodnocen z toho pohledu, zda skutek nebo jiné skutkové okolnosti byly právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, zejména v souladu s ustanoveními trestního zákoníku. Obviněný tak zaměnil procesní podmínky stanovené pro podmíněné zastavení trestního stíhání s hmotněprávním posouzením spáchaného skutku, ovšem relevantní výhrady proti tomu, jak bylo jeho jednání rozsudkem soudu prvního stupně právně kvalifikováno, fakticky neuplatnil a s vymezením dovolacího důvodu se tak minul.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
21. Tento dovolací důvod je dán v případě, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Dovolatelovy námitky souvisejí s jeho názorem, že rozhodující soudy nesprávně nepřistoupily k podmíněnému zastavení trestního stíhání jeho osoby a z tohoto důvodu má za to, že rozsudek odvolacího soudu, případně i rozsudek soudu prvního stupně, jsou zatíženy právě vadou spočívající v absenci výroku, který by se týkal navrženého podmíněného zastavení trestního stíhání. Rozsudky obou rozhodujících soudů však splňují kritéria uvedená v § 120 odst. 1, odst. 3 tr. ř., pokud jde o náležitosti jejich obsahu, přičemž výrok o neakceptování návrhu na podmíněné zastavení trestního stíhání obviněného není obligatorní součástí výroku rozsudku. Návrh obviněného na podmíněné zastavení trestního stíhání je procesním návrhem, o kterém se nerozhoduje zvláštním výrokem. Jde o srovnatelnou situaci, kdy po podání obžaloby obviněný prostřednictvím obhájce učinil návrh na podmíněné zastavení trestního stíhání (č. l. 114–116), ovšem v nařízeném hlavním líčení nebylo správně soudem prvního stupně o tomto návrhu samostatným výrokem rozhodováno. Neakceptování tohoto návrhu rozhodující soudy v odůvodnění svých rozsudků řádně odůvodnily. Jde o odlišný případ, nežli je např. rozhodování o uplatněných důkazních návrzích ve smyslu § 216 odst. 1 tr. ř., o kterých musí být vždy rozhodnuto samostatným usnesením procesní povahy, proti němuž není opravný prostředek přípustný, přičemž odůvodnění zamítnutých důkazních návrhů je obsaženo v rozhodnutí ve věci samé.
22. Stejně tak nelze souhlasit s obviněným v tom, že v napadeném rozhodnutí chybí výrok o zamítnutí odvolání obviněného. Odvolací soud totiž z podnětu odvolání obviněného přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, toto odvolání shledal částečně důvodným, vyhověl mu a nově rozhodl o trestní sankci uložené obviněnému. Nelze tak hovořit o tom, že by podané odvolání jako celek zamítl, a proto nemohl vyslovit zvláštní výrok o zamítnutí podaného odvolání (v podrobnostech viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. Pl. ÚS-st. 56/22).
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
23. Tento dovolací důvod je dán v případě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tohoto ustanovení.
24. Podané odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně bylo Krajským soudem v Ostravě řádně projednáno ve veřejném zasedání. Tento dovolací důvod ve své první alternativě proto nemůže být naplněn. Jelikož dovolací soud zároveň neshledal, že by byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. f), g), h), l) tr. ř., nemůže být dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. naplněn ani v jeho druhé alternativě.
K dovolacím důvodům výslovně neuvedeným
25. Námitky obviněného spočívající v nesplnění podmínek pro konání zkráceného přípravného řízení jsou opět námitkami procesního charakteru, které nelze podřadit pod žádný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů, jak jsou tyto uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto Nejvyššímu soudu nepřísluší, aby se k nim vyjadřoval.
26. Konečně obviněný namítal, že pravomocným odsouzením u něj došlo k automatické ztrátě povolání, existenční nejistotě a narušení rodinné situace v míře převyšující situaci odsouzeného, který v obdobném postavení není. Je třeba zdůraznit, že v době spáchání skutku, kterým byl obviněný uznán vinným, vykonával funkci soudce Krajského soudu v Brně. Ve smyslu Hlavy čtvrté Ústavy České republiky (zákon č. 1/1993 Sb.) jsou soudci ústavními činiteli a čl. 82 Ústavy garantuje jejich nezávislost, zakazuje ohrožovat jejich nestrannost s výjimkou vyplývající zejména z kárné odpovědnosti, zaručuje neodvolatelnost soudce proti jeho vůli nebo přeložení k jinému soudu. Podle čl. 93 Ústavy je soudce jmenován do funkce bez časového omezení a může jím být jmenován pouze bezúhonný občan, který má vysokoškolské právnické vzdělání s tím, že další předpoklady pro tuto funkci stanoví zákon. Zejména v ustanovení § 80 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích jsou uvedeny některé z povinností soudců jak při výkonu rozhodovací činnosti, tak i v běžném životě. Takto je soudce při výkonu své funkce i v občanském životě povinen se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Zejména je povinen chovat se tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce. Při své činnosti mimo výkon funkce soudce a ve svém osobním životě si musí počínat tak, aby neohrožoval nebo nenarušoval důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu nebo nenarušoval důstojnost soudcovské funkce.
27. Z výše uvedeného vyplývá, že do jisté míry výjimečné postavení soudců jako ústavních činitelů je na druhou stranu omezováno přísnějšími nároky, nejen při výkonu jejich rozhodovací činnosti, ale i na chování v běžném životě oproti většinové populaci. Kárným proviněním soudce je podle § 87 zákona o soudech a soudcích zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce. Za toto kárné provinění lze uložit jako kárné opatření až odvolání z funkce soudce. Pokud Ústava i zákon o soudech a soudcích jako jeden z předpokladů pro výkon funkce soudce stanoví bezúhonnost, jde o požadavek odpovídající významu postavení ústavního činitele. Obviněný spáchal skutek spočívající v řízení motorového vozidla po předchozím požití alkoholu ulicemi města Brna v pracovní den v odpoledních hodinách, kdy při jízdě postupně narazil celkem do tří automobilů a hladina alkoholu v jeho krvi byla na úrovni těžkého stupně opilosti. Kárné opatření spočívající v odvolání z funkce soudce by bylo možné podle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích uložit i za jednání odpovídající definici kárného provinění soudce, které oproti přečinu spáchanému obviněným vykazuje daleko nižší stupeň společenské škodlivosti. Nelze pak dospět k závěru, že po spáchání skutku obviněného by na tohoto mohlo být pohlíženo jako na bezúhonného. Ostatně zákon o soudech a soudcích v ustanovení § 94 písm. c) počítá přímo s tím, že funkce soudce zaniká dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně. Jinak řečeno obviněný má sice pravdu v tom, že u osoby, která soudcem není, by uvedené odsouzení nevedlo k automatické ztrátě povolání (zde spočívajícího v zániku funkce soudce), ovšem v případě obviněného je tomu tak právě proto, že na osoby soudců jsou kladeny zvýšené nároky, pokud se týká jejich bezúhonnosti.
V. Závěrečné shrnutí a způsob rozhodnutí
28. Závěrem Nejvyšší soud shrnuje, že dovolací námitky uplatněné obviněným M. B. nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud proto podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť toto bylo podáno z jiného důvodu, nežli uvedeného v § 265b tr. ř. O odmítnutí dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání jen stručně ve smyslu § 265i odst. 2 tr. ř. uvedl důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 8. 2025
Mgr. Pavel Göth předseda senátu v z. JUDr. Vladimír Veselý
Vypracoval: Mgr. Daniel Plšek