6 Tdo 607/2024

6 Tdo 607/2024-909

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 7. 2024 o dovolání, které podal obviněný Nikolay Tcheremisinov, trvale bytem Kolmá 603/30, 360 01 Karlovy Vary, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 2. 2024, č. j. 50 To 317/2023-842, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 4 T 11/2021, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 3. 8. 2023, č. j. 4 T 11/2021-791, byl obviněný Nikolay Tcheremisinov (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že

jako jediný jednatel společnosti TRIPLEX INVEST s.r.o., IČ: 28016483, odpovědný za odvod daně z příjmu právnických osob podle zákona číslo 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve sledovaném období zdaňovacího roku 2011 za uvedenou společnost:

a) uzavřel prostřednictvím společnosti ČERUS, spol. s r. o., IČ: 49786237, ve které působil jako jediný jednatel, v zastoupení svého manažera A. P., dne 6. 3. 2008 v Karlových Varech s kupujícími: N. S., nar. XY, trv. bytem XY, ČELJABINSK, a A. S., nar. XY, trv. bytem XY č. p. XY, Čeljabinsk, „Dohodu o uzavření budoucí kupní smlouvy číslo T-A-3-02-2008“ na zakoupení bytové jednotky v budoucím bytovém komplexu „XY“ na adrese: XY XY, XY Karlovy Vary, za původně dohodnutou kupní cenu 165 000 Euro, která byla: „Dohodou o nástupnictví budoucí kupní smlouvy číslo T-A-3-02-2008, ze dne 13.7.2011“ snížena na výslednou kupní cenu 160 000 Euro, jenž byla kupujícími postupně uhrazena v letech 2008–2011 ve formě několika úhrad, v celkové výši 107 700 Euro a 70 000 USD, kupní cena v CZK byla stanovena dle dohody o budoucí kupní smlouvě po přepočtu ke dni 14. 7. 2011, tj. ke dni právních účinků vkladu kupní smlouvy do Katastru nemovitostí včetně DPH na výslednou částku 4 032 600 Kč, na základě této dohody následně dne 14. 7. 2011 v Karlových Varech uzavřel s kupující: A. S., nar. XY, zastoupenou N. S., nar. XY, „Kupní smlouvu č. 2134/8-104“, na zakoupení již konkrétní bytové jednotky č. XY v nově postaveném bytovém komplexu „XY“ na adrese: XY XY, XY Karlovy Vary, avšak za kupní cenu 3 090 450 Kč s DPH, čímž Nikolay TCHEREMISINOV, jako jednatel společnosti TRIPLEX INVEST s.r.o., IČ: 28016483, úmyslně zkrátil daň z příjmu právnických osob podle zákona číslo 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nejméně o 163 590 Kč, když kupní cenu dané nemovitosti pro účely snížení své daňové povinnosti vůči České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Karlovarský kraj, Územní pracoviště v Karlových Varech, záměrně v uvedené kupní smlouvě ponížil o částku 942 150 Kč s DPH,

b) uzavřel prostřednictvím svého manažera A. P. dne 28. 7. 2008 v Karlových Varech s kupujícím M. S. (roz. K.), nar. XY, trv. bytem XY č. p. XY, Sankt Peterburg, Ruská federace, „Dohodu o uzavření budoucí kupní smlouvy číslo TB16-07-2008“ na zakoupení bytové jednotky v budoucím bytovém komplexu „XY“ na adrese: XY XY, XY Karlovy Vary, za dohodnutou kupní cenu 371 429 EUR, kupní cena v CZK byla stanovena dle dohody o budoucí kupní smlouvě po přepočtu ke dni 15. 8. 2011, tj. ke dni právních účinků vkladu kupní smlouvy do Katastru nemovitostí včetně DPH na výslednou částku 9 033 153 Kč, která byla kupujícím uhrazena postupně v letech 2008–2011 v Eurech, na základě této dohody následně dne 12. 8. 2011 v Karlových Varech uzavřel s kupujícími: V. S., nar. XY a M. S., nar. XY, oba trv. bytem XY č. p. XY, Sankt Peterburg, „Kupní smlouvu č. 2134/24-216“, na zakoupení již konkrétní bytové jednotky č. XY v nově postaveném bytovém komplexu „XY“ na adrese: XY XY, XY Karlovy Vary, avšak za kupní cenu 8 752 236 Kč s DPH, čímž Nikolay TCHEREMISINOV, jako jednatel společnosti TRIPLEX INVEST s.r.o., IČ: 28016483, úmyslně zkrátil daň z příjmu právnických osob podle zákona číslo 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nejméně o 43 890 Kč, když kupní cenu dané nemovitosti pro účely snížení své daňové povinnosti vůči České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Karlovarský kraj, Územní pracoviště v Karlových Varech, záměrně v uvedené kupní smlouvě ponížil o částku 280 917 Kč s DPH,

c) uzavřel dne 10. 12. 2010 v Karlových Varech s kupujícím S. S., nar. XY, trv. bytem XY XY, Moskva, „Dohodu o uzavření budoucí kupní smlouvy číslo T-208-2010“ na zakoupení bytové jednotky v bytovém komplexu „XY“ na adrese: XY XY, XY Karlovy Vary, za dohodnutou kupní cenu 380 577 Euro, kupní cena v CZK byla stanovena dle dohody o budoucí kupní smlouvě po přepočtu ke dni 17. 8. 2011, tj. ke dni právních účinků vkladu kupní smlouvy do Katastru nemovitostí včetně DPH na výslednou částku 9 297 496 Kč, která byla kupujícím uhrazena postupně v letech 2008–2011 v Eurech, na základě této dohody následně dne 17. 8. 2011 v Karlových Varech uzavřel s kupujícími: S. S., nar. XY, a I. S., nar. XY, oba trv. bytem XY XY, Moskva, „Kupní smlouvu č. 2134/12-208“, na zakoupení bytové jednotky č. XY a podílu na nebytové jednotce č. XY (garáž) v bytovém komplexu „XY“ na adrese: XY XY, XY Karlovy Vary, avšak za kupní cenu 6 393 000 Kč s DPH, čímž Nikolay TCHEREMISINOV, jako jednatel společnosti TRIPLEX INVEST s.r.o., IČ: 28016483, úmyslně zkrátil daň z příjmu právnických osob podle zákona číslo 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nejméně o 495 330 Kč, když kupní cenu dané nemovitosti pro účely snížení své daňové povinnosti vůči České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Karlovarský kraj, Územní pracoviště v Karlových Varech, záměrně v uvedené kupní smlouvě ponížil o částku 2 904 496 Kč s DPH,

d) prostřednictvím společnosti ČERUS, spol. s r. o., IČ: 49786237, ve které působil jako jediný jednatel, uzavřel dne 9. 2. 2011 v Karlových Varech s kupujícím S. S., nar. XY, trv. bytem XY XY, XY Krasnodar, Ruská federace, „Dohodu o uzavření budoucí kupní smlouvy číslo T-211-02-2011“ na zakoupení bytové jednotky a parkovacího stání v bytovém komplexu „XY“ na adrese: XY XY, XY Karlovy Vary, za dohodnutou kupní cenu 250 700 EUR, kupní cena v CZK byla stanovena dle dohody o budoucí kupní smlouvě po přepočtu ke dni 26. 9. 2011, tj. ke dni právních účinků vkladu kupní smlouvy do Katastru nemovitostí včetně DPH na výslednou částku 6 186 023 Kč, která byla kupujícím uhrazena dne 25. 2. 2011 v Eurech, na základě této dohody následně dne 23. 9. 2011 v Karlových Varech uzavřel s kupujícími: S. S., nar. XY a R. M., nar. XY, oba trv. bytem XY XY, XY Krasnodar, Ruská federace, „Kupní smlouvu č. 2134/17-211“, na zakoupení bytové jednotky č. XY a XY nebytové jednotky (garážové stání) v bytovém komplexu na adrese XY XY, XY Karlovy Vary, avšak za kupní cenu 4 551 250 Kč s DPH, čímž Nikolay TCHEREMISINOV, jako jednatel společnosti TRIPLEX INVEST s.r.o., IČ: 28016483, úmyslně zkrátil daň z příjmu právnických osob podle zákona číslo 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nejméně o 282 720 Kč, když kupní cenu dané nemovitosti pro účely snížení své daňové povinnosti vůči České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Karlovarský kraj, Územní pracoviště v Karlových Varech, záměrně v uvedené kupní smlouvě ponížil o částku 1 634 773 Kč s DPH,

e) uzavřel dne 23. 2. 2011 v Karlových Varech s kupujícím: společností NTND Group, s. r. o., IČ: 29092141, se sídlem Moravská č. p. 1142, 360 01 Karlovy Vary, zastoupenou A. K., bytem XY XY, XY, „Smlouvu o smlouvě budoucí kupní“, na zakoupení nebytové jednotky v bytovém komplexu „XY“ na adrese: XY XY, XY Karlovy Vary, za dohodnutou kupní cenu 36 000 EUR, kupní cena v CZK byla stanovena dle dohody o budoucí kupní smlouvě po přepočtu ke dni 20. 5. 2011, tj. ke dni právních účinků vkladu kupní smlouvy do Katastru nemovitostí včetně DPH na výslednou částku 872.280,-Kč, která byla kupujícím uhrazena dne 24. 2. 2011 v Rublech, na základě této smlouvy následně dne 10. 5. 2011 v Karlových Varech uzavřel s kupujícím: NTND Group, s. r. o., IČ: 29092141, se sídlem Moravská č. p. 1142, 360 01 Karlovy Vary, zastoupenou Nikolay Belomestnykh, nar. XY, bytem Keramičeslaj projezd 71-1-387, 127 591 Moskva, Ruská Federace, „Kupní smlouvu č. G108/2011“, na zakoupení nebytové jednotky č. XY (garáž) v komplexu „XY“ na adrese: XY XY, XY Karlovy Vary, avšak za kupní cenu 360 000 Kč s DPH, čímž Nikolay TCHEREMISINOV, jako jednatel společnosti TRIPLEX INVEST s.r.o., IČ: 28016483, úmyslně zkrátil daň z příjmu právnických osob podle zákona číslo 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nejméně o 82 270 Kč, když kupní cenu dané nemovitosti pro účely snížení své daňové povinnosti vůči České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Karlovarský kraj, Územní pracoviště v Karlových Varech, záměrně v uvedené kupní smlouvě ponížil o částku 512 260 Kč s DPH,

f) uzavřel dne 31. 3. 2011 v Karlových Varech s kupujícím Uzavřená akciová společnost Plemenný závod Meliorátor, id. č. 1026401773595, se sídlem Školní ulice 21, 413076 Osinovský, Rusko, zastoupenu N. D., nar. XY, trv. bytem XY č. p. XY, Rovnoe, „Smlouvu kupní č. 204“ na zakoupení bytové jednotky č. XY v bytovém komplexu „XY“ na adrese: XY XY, XY Karlovy Vary, za dohodnutou kupní cenu 400 000 EUR, kupní cena v CZK byla stanovena dle dohody o budoucí kupní smlouvě po přepočtu ke dni 27. 7. 2011, tj. ke dni právních účinků vkladu kupní smlouvy do Katastru nemovitostí včetně DPH na výslednou částku 9 716 000 Kč, která byla kupujícím uhrazena postupně v roce 2011 v Rublech, na základě této smlouvy následně dne 20.

5. 2011 v Karlových Varech uzavřel s kupujícím: Uzavřená akciová společnost Plemenný závod Meliorátor, id. č. 1026401773595, se sídlem Školní ulice 21, 413076 Osinovský, Rusko, zastoupenu N. D., nar. XY, „Kupní smlouvu č. 2134/6-204“, na zakoupení bytové jednotky č. XY a podílu na nebytové jednotce č. XY (garáž) v bytovém komplexu „XY“ na adrese: XY XY, XY Karlovy Vary, avšak za kupní cenu 9 600 000 Kč s DPH, čímž Nikolay TCHEREMISINOV, jako jednatel společnosti TRIPLEX INVEST s.r.o., IČ: 28016483, úmyslně zkrátil daň z příjmu právnických osob podle zákona číslo 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nejméně o 19 760 Kč, když kupní cenu dané nemovitosti pro účely snížení své daňové povinnosti vůči České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Karlovarský kraj, Územní pracoviště v Karlových Varech, záměrně v uvedené kupní smlouvě ponížil o částku 116 000 Kč s DPH, čímž ve sledovaném zdaňovacím období roku 2011 vůči České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Karlovarský kraj, Územní pracoviště v Karlových Varech, se sídlem Západní 19, 360 01 Karlovy Vary, zkrátil daň z příjmu právnických osob podle zákona číslo 586/1992 Sb., o daních z příjmů, o celkovou částku, nejméně 1 087 560 Kč.

2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře dvou let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 500 Kč, tedy celkem 50 000 Kč.

3. O odvoláních obviněného a poškozeného (České republiky, zastoupené Finančním úřadem) proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. 2. 2024, č. j. 50 To 317/2023-842. K odvolání poškozeného podle § 259 odst. 2 tr. ř. per analogiam napadaný rozsudek doplnil tak, že obviněného podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázal uhradit mu škodu ve výši 1 087 560 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 9. 2. 2024 do zaplacení. Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

4. Týmž rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněné společnosti TRIPLEX INVEST s.r.o., IČ: 28016483, jejíž odvolání bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 10. 2023, č. j. 50 To 317/2023-815, podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Hany Levové dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Podle obviněného došlo ze strany soudu k nesprávným skutkovým zjištěním, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

6. Obviněný namítá, že se žádného zločinu nedopustil. Soudu prvního stupně, ale rovněž i soudu odvolacímu, vyčítá (část II.), že nesprávně vyhodnotil provedené důkazy, k některým důkazům jím předloženým nepřihlédl a některé odmítl provést. Jimi označenými důkazy se nezabýval a neprovedl řádně a procesně použitelné výslechy navrhovaných svědků. V důsledku toho není podle něj zjištěný skutkový stav dostatečný a úplný, a veškeré případné rozdíly mezi sjednanými kupními cenami v rezervačních smlouvách a následně v uzavřených kupních smlouvách vycházejí z dohod smluvních stran o změně výše kupní ceny nebo z dodatečných požadavků kupujících na individuální úpravu kupovaných bytových jednotek nebo z úhrad poplatků za převody hotovosti hrazené v Rusku ze strany kupujících nebo z nepřesně přepočteného kurzu cizích měn na české koruny. K návrhu obviněného soud neprovedl výslechy všech osob, které rezervační smlouvy a kupní smlouvy uzavíraly, a proto se nepodařilo zjistit a prokázat, jakým způsobem byly sjednány konečné kupní ceny. Konkrétně nebyli vyslechnuti L. K., M. S., S. S., S. S., A. N. D. a N. V. D., jejichž výslechy byly soudem zamítnuty, neboť jako občanům Ruské federace jim nemohla být vystavena víza, aby mohli být vyslechnuti před soudem v hlavním líčení.

7. V další části dovolání se obviněný zabývá jednotlivými skutky, pro které byl uznán vinným a u kterých uvádí důvody rozdílné kupní ceny (nová rezervační smlouva, dohoda o snížení kupní ceny, nepřevzetí úhrady obviněným, změna rezervační smlouvy, přepočet kurzu rublu vůči euru a přepočet kurzu eura vůči české koruně). Namítá, že mu nebylo prokázáno, že by krátil daň úmyslným ponižováním konečné kupní ceny uváděné v kupních smlouvách. Jednalo se o výsledek smlouvání či ústních dohod mezi ním a kupujícími ohledně víceprací, individuálních úprav předmětu koupě či přepočtu měnových kurzů. V jeho případě měla být aplikována zásada presumpce neviny.

8. Dovolatel dále (část III.) rozporuje výpočet výše zkrácení daně z příjmů finančním úřadem a namítá promlčení nároku na náhradu škody. Poukazuje na skutečnost, že odpovědnost za škodu byla přenesena na něj, protože právo správce daně na zahájení daňové kontroly u společnosti TRIPLEX INVEST s.r.o. prekludovalo v roce 2019. Má tedy za to, že právo na náhradu škody ve vztahu k jeho osobě také zaniklo prekluzí, popř. je promlčeno. Nárok finančního úřadu na náhradu škody byl podle něj uplatněn v rozporu s platnou právní úpravou. Nárok neměl být nikdy přiznán, neboť vychází k prekludovaného práva a z neúplných a neověřených podkladů.

9. Obviněný namítá, že základní zásada trestního řízení, že vina musí být prokázána bez všech pochybností, byla porušena, neboť nebylo prokázán, že by se vůbec dopustil jednání, pro které byl odsouzen.

10. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek odvolacího soudu a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

11. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).

12. V posuzované věci není podle něj dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dán, neboť nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a soudem učiněnými skutkovými zjištěními u jednotlivých skutků, z nichž byl obviněný uznám vinným. Skutkový závěr soudů, že u všech šesti prodávaných jednotek došlo v rozporu se skutečně uhrazenou kupní cenou k jejímu ponížení v kupních smlouvách, které byly určující pro stanovení základu daně a výpočet daně z příjmů právnických osob, logicky plyne z listinných důkazů, z výpovědí svědků a také z výpovědi obviněného, který potvrdil, že do výnosu byly účtovány částky rovnající se částkám kupních cen uvedených v kupních smlouvách, jako základ pro vyměření daní. Soudem zjištěný skutkový stav je popsán v odstavcích 13. až 21. odůvodnění rozsudku, s nímž se ztotožnil také odvolací soud v odstavcích 22. až 25. odůvodnění svého rozsudku. Obviněný konstruuje jiná skutková zjištění na podkladě argumentace uplatňované v rámci obhajoby (ceny v kupních smlouvách byly nižší z důvodu vzájemné dohody smluvních stran, z důvodu započtení části zálohy na individuální úpravu jednotky, z důvodu započtení poplatků a úroků za hotovostní platby a jejich převod na účet v České republice a z důvodu pochybení při přepočtu kurzu měn), jíž se soud zabýval a správně ji vyhodnotil (v odstavci 21. odůvodnění svého rozsudku) jako nelogickou.

13. K námitce obviněného o neprovedení navržených podstatných důkazů ve vztahu ke skutkovému stavu věci, státní zástupce uvedl, že soud důvodně zamítl návrh obviněného na výslech jím označených svědků a toto zamítnutí v rozsudku odůvodnil jejich nedosažitelností. Svědkové L. K., M. S., A. N. D. a N. V. D. se jako občané Ruské federace nemohli dostavit k hlavnímu líčení, protože jim nemohla být vydána víza. Výslech svědka S. S. nemohl být proveden, protože tento svědek zemřel. V hlavním líčení byly přečteny výpovědi svědků A. N. D. a N. V. D. získané v přípravném řízení trestním cestou právní pomoci. Namísto výslechů svědků M. S., S. S. a S. S. byli slyšeni svědkové JUDr. Alice Zachariášová a JUDr. Ladislav Vávra, kteří podali svědectví zprostředkované od jmenovaných nedosažitelných přímých svědků. S ohledem na skutečnost, že skutky jsou důkazně doloženy především listinnými důkazy, nejsou výpovědi navržených svědků ke konečným kupním cenám podstatnými důkazy.

14. K dovolací námitce o založení skutkového stavu na procesně nepoužitelných důkazech je namístě poznamenat, že přečtení výpovědí svědků A. N. D. a N. V. D. získaných v přípravném řízení trestním cestou právní pomoci není procesně nepoužitelným důkazem ve smyslu dovolacího důvodu, neboť protokoly o výpovědi těchto svědků byly při hlavním líčení přečteny v souladu s § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř., když svědkové pobývající v Ruské federaci byli pro soud osobně nedosažitelní a když jejich výslech byl proveden podle trestního řádu cestou mezinárodní právní pomoci.

15. Námitka o neprovedení navržených podstatných důkazů ve vztahu ke skutkovému stavu věci a námitka o založení skutkového stavu na procesně nepoužitelných důkazech byly uplatňovány obviněným už v odvolání, přičemž odvolací soud obě námitky vypořádal v odstavci 21. odůvodnění svého rozsudku.

16. K námitkám uplatněným obviněným v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce sdělil, že svůj závěr o tom, že byl uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, ačkoliv mu nebyl prokázán, vyvozuje z jiného jím konstruovaného skutkového stavu. V posuzované věci přitom byly naplněny znaky skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a tato právní kvalifikace skutku je souladná s trestním zákoníkem.

17. Právně relevantní dovolací námitce o promlčení nároku na náhradu majetkové újmy je námitkou neopodstatněnou. Nárok na náhradu škody v trestním řízení se řídí pravidly civilního práva, a to včetně lhůt pro jeho uplatnění. Nárok uplatněný v posuzovaném případě správcem daně z titulu zkrácení daně z příjmů právnických osob má charakter náhrady majetkové škody, kterou lze uplatnit ve lhůtách stanovených občanským zákoníkem, a to v tříleté subjektivní lhůtě podle § 629 odst. 1 o. z. a v patnáctileté objektivní lhůtě podle § 636 odst. 2 o. z. Obě lhůty pro včasné uplatnění nároku poškozená Česká republika zastoupená správcem daně dodržela. Nárok u policejního orgánu uplatnila dne 17. 9. 2021 jak v rámci tříleté subjektivní lhůty (o zkrácení daně z příjmů se správce daně dozvěděl od policejního orgánu poté, co policejní orgán dne 20. 11. 2018 zahájil úkony trestního řízení na podkladě trestního oznámení kupujících), tak v rámci patnáctileté objektivní lhůty (objektivní lhůta počíná běžet dnem, kdy bylo v roce 2012 podáno nepravdivé přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2011, do něhož obviněný úmyslně nezahrnul do základu daně z příjmů příjmy specifikované ve skutkových větách rozsudku, čímž docílil výpočtu této daně ve výši nižší). Nárok na náhradu majetkové újmy byl uplatněn v trestním řízení vedeném proti obviněnému, jehož odpovědnost za předmětný zločin nezanikla [desetiletá promlčecí doba ve smyslu § 34 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku počítaná ode dne podání přiznání k dani z příjmů právnických osob v roce 2012 byla v roce 2020 přerušena zahájením trestního stíhání obviněného ve smyslu § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku]. Pokud jde o obviněným zmiňovaný zánik práva správce daně provést kontrolu a vyměřit daň podle daňového řádu, tak lhůty pro zahájení daňové kontroly a pro vyměření daně podle daňového řádu jsou bez vlivu na lhůty pro uplatnění civilního nároku na náhradu škody v trestním řízení.

18. Námitku o absenci úmyslného zavinění a námitku o aplikaci zásady presumpce neviny obviněný uplatňoval už v odvolání a odvolací soud obě námitky dostatečně vypořádal v závěru odstavce 26. odůvodnění svého rozsudku. V trestní věci obviněného není dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. zákoníku.

19. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III. Přípustnost dovolání

20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV. Důvodnost dovolání

21. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit požadovanou kasaci napadených rozhodnutí.

22. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].

IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

23. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip, z čehož plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání.

Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“.

Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.

24. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je nezbytné uvést, že obviněný ve svém dovolání v rozporu s požadavkem plynoucím ze zákonné úpravy nevymezil (s výjimkou dále zmíněnou), která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem. Obsahem jeho dovolací argumentace je opětovné přednesení obhajovací verze a polemika se způsobem vyhodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně. Obviněný znovu předkládá své vysvětlení rozdílů mezi částkami uvedenými v dokumentech předcházejících uzavření kupních smluv a uhrazenými nabyvateli nemovitostí a částkami vyjadřujícími kupní cenu obsaženými v kupních smlouvách (účtovanými do výnosů), aniž by bral zřetel na to, že s jeho obhajobou se vypořádal již soud prvního stupně, jak na to poukázal odkazem na bod 21. odůvodnění jeho rozsudku ve svém vyjádření státní zástupce. Nevznáší přitom žádné takové námitky, které by svědčily o zjevně nelogickém či libovolném a tudíž požadavkům § 2 odst. 6 tr. ř. se příčícím postupu soudu, který by odůvodňoval procesní (kasační) zásah dovolacího soudu. Skutková zjištění mají dostatečné ukotvení v soudem citovaných důkazech a zjevný nesoulad ve smyslu této alternativy vzneseného dovolacího důvodu v nich nelze shledat. Tento totiž nezakládá jen odlišný výklad zaujatý obviněným.

25. V konkrétnosti lze zmínit, že existenci vady, jež by odpovídala první variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohou založit takové námitky obviněného, jako např. poukaz na to, že výpovědi svědků JUDr. Vávry a JUDr. Zachariášové jsou výpověďmi zprostředkovanými a že lze mít pochybnosti o pravdivosti informací, které obdrželi.

26. Za vyhovující požadavku na konkretizaci (viz bod 24.) lze s jistou mírou tolerance označit námitku dovolatele uplatněnou vůči skutkovým zjištěním soudů popsaným pod bodem 1d) odsuzujícího výroku, neboť v ní označuje i důkaz, s nímž má být uvedené zjištění v rozporu. Současně však sám poukazuje na fakt, že soudy vyšly (podle něj bez náležitého zdůvodnění) z důkazu jiného, z něhož lze učiněný skutkový závěr dovodit. Za tohoto stavu, zabýval-li se soud obhajobou obviněného zaměřenou na zdůvodnění zjišťovaných rozdílů, jak již bylo zmíněno výše, nelze ani v tomto bodě shledat extrémní, resp. zjevný nesoulad, který by měl odůvodnit zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí.

27. Pod druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech), kterou obviněný (část I.) formálně uplatnil, nepřiřadil žádnou argumentaci, která by o vadě tohoto charakteru svědčila. V části III. dovolání sice uvedl, že „navrhovaní svědci vyslechnuti nebyli, potažmo nikterak procesně“, a jak již bylo zmíněno výše avšak již nekonkretizoval, které osoby míní a zejména z jakého důvodu by daný důkaz měl být procesně nepoužitelným. Vzhledem k tomu, že v části II. dovolání namítl, že soud „neprovedl řádně a procesně použitelné výslechy navrhovaných svědků“, lze usuzovat, že ve skutečnosti uplatňuje námitku opomenutých důkazů, resp. vadu, která by měla svědčit o existenci třetí varianty tohoto dovolacího důvodu.

28. Nutno zdůraznit, že není úkolem dovolacího soudu, aby za dovolatele jeho námitky dotvářel či tyto sám koncipoval, neboť – jak již bylo uvedeno výše – je to dovolatel, jehož zatěžuje povinnost tvrzení existence příslušných vad, která mají svědčit o důvodnosti jím zvoleného dovolacího důvodu. Jelikož v textu dovolání nelze najít žádné konkrétní sdělení obviněného, které by identifikovalo důkaz, na němž je odsuzující rozsudek založen, a který by měl být procesně nepoužitelný, necítí dovolací soud potřebu zaujímat vlastní stanovisko k otázce procesní využitelnosti důkazů, o něž se soud při svém rozhodování opřel. Mínil-li obviněný svou námitkou to, na co reagoval ve svém vyjádření státní zástupce (viz výše bod 15.), poté Nejvyšší soud odkazuje na jeho sdělení, s nímž se ztotožňuje a k němuž není třeba ničeho dodávat.

29. K třetí alternativě tohoto dovolacího důvodu (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy) obviněný poukázal na fakt, že soudy nevyslechly jím označené osoby, z čehož dovozuje závěr, že skutkový stav nebyl zjištěn v rozsahu umožňujícím vyslovení jeho viny („skutkový stav jak, byl zjištěn soudy obou stupňů, není dostatečný, úplný“) – tedy převedeno do zákonné úpravy podle požadavku plynoucího z § 2 odst. 5 tr. ř.

30. Již státní zástupce poukázal na to, že jak soud prvního stupně (bod 25. odůvodnění rozsudku), tak soud odvolací (bod 22. odůvodnění rozsudku) na důkazní návrhy obviněného reagoval. Neprovedení výslechů svědků je odůvodněno jejich nedostupností, úmrtím, a nadbytečností, neboť i odvolací soud dospěl k závěru, že dokazování provedené před soudem prvního stupně a v dílčím rozsahu doplněné jím, bylo realizováno v rozsahu, který umožnil zjištění skutkového stavu věci vyžadovaného zákonem. Ostatně odvolací soud, který se k obsahově shodné odvolací námitce obviněného vyjadřoval, učinil závěr, že rozsah provedeného dokazování (dílčím způsobem doplněný odvolacím soudem) odpovídá požadavku § 2 odst. 5 tr. ř., je tedy skutkovým stavem bez důvodných pochybností, vyplývající ze zhodnocení důkazů postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. Tento závěr lze označit za přiléhavý celkové důkazní situaci posuzované trestní věci. Proto nelze naplnění uvedené alternativy dovodit.

IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

31. Pod první alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá

na nesprávném právní posouzení skutku) by bylo možno řadit námitku obviněného o nedostatku úmyslné formy zavinění, nebýt toho, že ji nevztahuje ke skutkovému zjištění (skutku), které se stalo předmětem právního posouzení. Z uplatněné argumentace je zřejmé, že nedostatek úmyslu namítá skrze prosazování vlastní skutkové verze, která byla soudy odmítnuta. Tím se však s obsahovým zaměřením této varianty rozchází.

32. Jiná situace je v případě druhé alternativy tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení). Tu sice obviněný (v části I. dovolání) formálně neuplatnil, avšak zmínil ji v části IV., a co je podstatné, ve vztahu k výroku, jímž byl zavázán k povinnosti nahradit poškozenému škodu, vyhověl svými námitkami jejímu obsahovému vymezení. Podstatou jeho výhrad je totiž námitka promlčení, resp. prekluze, uplatněného nároku, která podle něj brání tomu, aby byl zavázán k povinnosti škodu uhradit. Tuto námitku lze sice pod danou alternativu podřadit, není však věcně opodstatněná.

33. Poškozený, tedy Česká republika zastoupena Finančním úřadem pro Karlovarský kraj, se s nárokem na náhradu škody vůči obviněnému připojil podáním ze dne 17. 9. 2021 (č. l. 656–657), přičemž splnil požadavek plynoucí z § 43 odst. 3 věta druhá tr. ř., podle něhož [n]ávrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování (§ 206 odst. 2). K zahájení hlavního líčení a dokazování v něm provedeného totiž došlo až dne 8. 2. 2022 (č. l. 664). Ačkoli soud prvního stupně opomenul o řádně uplatněném nároku rozhodnout, jeho vadu napravil k odvolání poškozeného odvolací soud, který svým rozsudkem obviněného k náhradě škody zavázal. Jakkoli se dovolatel snaží zpochybnit důvodnost takového postupu, jeho námitkám nelze vyhovět.

34. O možnosti zavázat obviněného k náhradě škody (zkrácené daně) na podkladě řádně uplatněného nároku poškozeného rozsudkem vydaným v trestním řízení nevznikají pochybnosti. Ostatně ve věci posuzované poškozený v daném směru důvodně poukázal na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 15 Tdo 902/2013, publikovaném pod č. 39-II./2014 Sb. rozh. tr., které se k dané otázce vyslovilo. Oprávněnost trestního soudu o takovém nároku rozhodnout vyplývá i z judikatury Ústavního soudu, který k této otázce zaujal stanovisko např. ve svém usnesení ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. III. ÚS 3339/23, v jehož odůvodnění uvedl: „Aktuální judikatura Nejvyššího a Ústavního soudu připouští, aby stát mohl vůči fyzickým osobám takový nárok vznést, a to zejména v případech, v nichž trestná činnost spočívala ve zneužívání ,prázdných‘ právnických osob ke krácení daně. … V takové situaci lze o adhezním nároku rozhodnout i tehdy, byl-li již v daňovém řízení vydán vůči právnické osobě exekuční titul. Ten je totiž fakticky nevykonatelný (resp. došlo jen k částečnému uspokojení) pro absenci majetku na straně plátce daně. Proto lze obžalované (včetně stěžovatelky) zavázat k náhradě škody způsobené jejich trestnou činností“.

35. Z odkazovaného připojení poškozeného plyne, že tento se připojil s nárokem na náhradu škody vůči obviněnému jako fyzické osobě, přičemž ve svém podání poukázal na nutnost odlišení takto uplatněného nároku od oprávnění požadovat zaplacení daně po jeho subjektu podle daňových předpisů. Již zmíněné rozhodnutí velkého senátu upozornilo, že v případě akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným, je-li obviněný členem jejich statutárního orgánu, je třeba řešit otázku, zda mu nevzniká ručitelský závazek podle § 194 odst. 6 obchodního zákoníku (resp. za použití § 135 odst. 2 obchodního zákoníku), na základě kterého by mohl být v adhezním řízení zavázán k náhradě způsobené škody nebo vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem podle § 240 tr. zákoníku. Uvedený právní závěr je nadále platný s tím rozdílem, že po 1. 1. 2014 je třeba zvažovat tuto odpovědnost na základě § 159 odst. 3, § 2910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 53 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích).

36. Přestože obviněný namítá, že poškozenému přiznaný nárok se opírá o neúplné a neověřené podklady, na podkladě této alternativy dovolacího důvodu (ani jiného důvodu dovolání) se nelze zabývat touto výhradou skutkového charakteru. Na místě je jen posoudit, zda je důvodná jeho námitka, že poškozenému byl přiznán nárok prekludovaný.

37. V uvedeném směru je však nutno opětovně poukázat na to, že v trestním řízení byl vůči obviněnému uplatněn nárok na náhradu škody, ohledně jehož je třeba otázku promlčení nároku posoudit způsobem, který uvedl ve svém vyjádření státní zástupce. Jelikož byl obviněný uznán vinným trestným činem, pro který na něj byla podána obžaloba [soudy neshledaly, ač to výslovně nezmínily, že by došlo k promlčení trestní odpovědnosti, a to proto, že desetiletá promlčecí doba ve smyslu § 34 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku počítaná ode dne podání přiznání k dani z příjmů právnických osob v roce 2012 neuplynula, neboť byla v roce 2020 přerušena zahájením trestního stíhání obviněného ve smyslu § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku], vyvstala ve smyslu § 228 odst. 1 tr. ř. možnost zavázat obviněného k náhradě jím způsobené škody. Námitka, že o tomto nároku soud prvního stupně nerozhodl a s poškozeným jako takovým ani nejednal, je nerozhodná, neboť možnost nápravy jeho pochybení nastala v důsledku odvolání podaného poškozeným. Odvolací soud nárok poškozenému přiznal, přičemž ve smyslu uplatněné námitky nepochybil.

38. Je totiž nutno zopakovat to, co již ve svém vyjádření (s dílčí nepřesností stran orgánu, u něhož byl nárok uplatněn, nemající vliv na dovozený právní závěr) uvedl státní zástupce (bod 18.), tedy že nárok uplatněný poškozeným z titulu zkrácení daně z příjmů právnických osob má charakter náhrady majetkové škody, kterou lze uplatnit ve lhůtách stanovených občanským zákoníkem, a to v tříleté subjektivní lhůtě podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku a v patnáctileté objektivní lhůtě podle § 636 odst. 2 občanského zákoníku. Obě lhůty pro včasné uplatnění nároku poškozená Česká republika zastoupená správcem daně dodržela, když nárok u soudu prvního stupně (nikoli u policejního orgánu) uplatnila dne 17. 9. 2021 jak v rámci tříleté subjektivní lhůty (o zkrácení daně z příjmů se správce daně dozvěděl od policejního orgánu poté, co policejní orgán dne 20. 11. 2018 zahájil úkony trestního řízení na podkladě trestního oznámení kupujících), tak v rámci patnáctileté objektivní lhůty (objektivní lhůta počíná běžet dnem, kdy bylo v roce 2012 podáno nepravdivé přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2011, do něhož obviněný úmyslně nezahrnul do základu daně z příjmů příjmy specifikované ve skutkových větách rozsudku, čímž docílil výpočtu této daně ve výši nižší).

39. Uvedené konstatování ústí do závěru, že poškozeným uplatněný a odvolacím soudem přiznaný nárok na náhradu škody nebyl promlčen a že tudíž jím vydaný rozsudek není zatížen vadou, která by naplňovala dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho druhé variantě.

V. Způsob rozhodnutí

40. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil jednak převážně námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody věcně rozešly, jednak námitky pod vznesené důvody formálně podřaditelné, avšak současně věcně neodůvodněné. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, je-li zjevně neopodstatněné.

41. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. 7. 2024

JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu