6 Tdo 642/2016-I.-34
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. května 2016 o
dovolání, které podal obviněný M. Č . , proti usnesení Krajského soudu v
Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 6 To 306/2015, v trestní
věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 31 T 208/2014.
I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e z r u š u j í usnesení Krajského
soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 3. 11. 2015, č. j. 6 To 306/2015-494,
jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 7. 2015, č. j.
31 T 208/2014-460, jakož i všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Okresnímu soudu ve Zlíně p ř i k a z u
j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 7. 2015, č. j. 31 T 208/2014 -
460 byl M. Č. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem
obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho
skutkových zjištění dopustil tím, že
ve Z. dne 8. 11. 2013 od 4.30 hod. do 5.10 hod. na ulici P. pomocí zápalek
založil požár sklepní kóje č. ... užívané poškozeným P. T., jejíž obvod byl
tvořen dřevěnými sloupky a k nim připevněným kartonem. Došlo k požáru dřevěných
sloupků a kartonu, následně i vnitřní části této sklepní kóje i dalších deseti
sklepních kójí následujících uživatelů, v nichž došlo vlivem požáru a zplodin
hoření k poškození uskladněných věcí:
- P. T., v níž bylo poničeno kolo MTB 20 Panda Engine, dvoje kolečkové
brusle zn. X-BOY, dvanáct jednolitrových balení trvanlivého mléka, míč zn. Adidas Adipure Trining, troje lední brusle, osvětlení na kolo, cyklistická
přilba, kočárek, florbalová čepel 46 pravá, spárovací hmota, lepidlo na
kachličky, barva zn. Primalex, tři lopaty na sáňkování, troje boby na sníh,
talíř na sáňkování, dětské kolo MTB zn. Olpram 20“, tři cyklistické přilby,
zavařovací pozinkovaný hrnec, malý skateboard, tři florbalové hole, pumpa na
kolo, kazetový magnetofon zn. ASAHI, třicet tři magnetofonových kazet, šest
jednolitrových balení slunečnicového oleje zn. Lukana, šest třičtvrtělitrových
balení sirupu zn. JUPÍ, osmdesát devět sklenic domácích kompotů a marmelád,
páková baterie, třicet zavařovacích sklenic, čtyřicet víček na zavařovací
sklenice zn. OMNIA, LED baterka, dřevěná skříňka, regály z OSB desek, tři
samozavlažovací truhlíky, šest květináčů, robot zn. ETA 0010, převodovka k
robotu zn. ETA, mísa na šlehání zn. ETA, mlýnek na mák a pět plastových
přepravek. Tak vznikla poškozenému P. T., škoda 11 824 Kč,
- J. Z., v níž byla poškozena sada nářadí, dvoje balení dlažby (jedno
balení po 1 m2), dřevěný rozkládací stůl, dvě dřevěné police, rozkládací
postel, pánské brusle, dámské brusle zn. NIKE, pánská motorkářská helma, pánské
brýle, pánské a dámské gumáky, počítač a DVD-RW mechanika, televizor, plastový
vánoční stromek, chrániče na brusle, dětské zimní plastové boby, plavací deska
pro výuku plavání, batoh zn. ALPINE, nabíjecí baterie, vysavač, pánské lyže,
dvoje dětské lyžařské hůlky, posilovací stroj, žehlička, rychlovarná konvice a
plastová židle. Tak vznikla K. D., škoda 9 130 Kč,
- L. G., v níž byla poškozena dřevěná šatní skříň, dvě dolní zásuvky,
horní plastový kryt na myčku, osm částí plovoucí podlahy o rozměru 130 x 20 cm,
dvoje balení obkladů zn. CERNASIT o rozměru 25 x 32 cm, jedno balení dlažby o
rozměru 33 x 33 cm, topinkovač, kovový nosič CD disků, osm hliněných květináčů,
osm hliněných misek pod květináče, čtyři truhlíky, čtyři misky pod truhlíky,
dva plastové kbelíky, dva velké plastové květináče, osm desek z dřevotřísky o
rozměru 140 x 40 cm, sedm dvířek od kuchyňské linky, tři dřevěné dveře od
skříně, interiérové plné dveře o šířce 80 cm, interiérové prosklené dveře o
šířce 80 cm, troje gymnastické kruhy, zahradní nábytek (plastové židle a stůl),
devět fotbalových míčů, volejbalový míč, brusle zn. BOTAS, čtyři batohy, dva
školní batohy, dvě plážové tašky, sportovní taška, dvě lžíce na sníh, dva zimní
boby, dřevěné sáně, substrát pro pokojové rostliny, barva zn. PRIMALEX
STANDARD, umělohmotný kanystr o objemu 15 l, nafukovací matrace zn. INTEX TWIN,
zrcadlo, dětská hra – umělecká sada, dětská hra Digi Draw, čtyři dřevěné
ohýbané židle, osm látkových rolet, koberec umělé trávy o výměře 6,72 m2. Tak
vznikla L. G., škoda 10 856 Kč. - K. K., v níž byla poškozena dětská koloběžka zn. F-line, dětský
plastový bob na sáňkování s volantem, dětský plastový bob na sáňkování, pánské
běžecké lyže zn.
ARTIS s vázáním, holemi a obalem, 4 m2 keramických obkladů,
dva regály, dřevěné sáňky a dřevěné interiérové dveře. Tak vznikla K. K., škoda
10 856 Kč,
- P. K., v níž byly poškozeny dvoje interiérové dveře, lednice zn. CALEX
o výšce 80 cm a satelitní parabola s přijímaček. Tak vznikla P. K., škoda 1 800
Kč,
- P. Ko., v níž byly poškozeny okenní žaluzie, 30 kg krmiva pro kočky,
záclony a povlečení, dvě sportovní tašky, dětská helma na kolo,
radiomagnetofon, pánská sportovní obuv, 25 kg barvy zn. PRIMALEX, domácí
zavařeniny, set-top box, dvě letní pneumatiky 15“, dětské zimní boby a dětské
lyžařské boty. Tak vznikla P. Ko., škoda 3 200 Kč,
- L. K., v níž byly poškozeny troje nosiče kol na automobil, televizor
THOMSON, inkoustová tiskárna zn. CANON, kolečkové brusle RB o velikosti 46,
lyžařské boty zn. NORDICA o velikosti 44, potřeby na malování pokojů, ruční
nářadí do dílny s náhradními elektro díly, kancelářská židle, tři plastové
kanystry o objemu 5 l, tři plastové kanystry o objemu 10 l, demižón o objemu 10
l, sto zavařovacích sklenic o objemu 0,3 l, osmdesát zavařovacích sklenic o
objemu 0,7 l a klec pro drobné zvířectvo s příslušenstvím. Tak vznikla L. K.,
škoda 3 260 Kč,
- P. Kř., v níž byl poškozen digitální rekordér zn. LUXMAN KD 117, rádio
se zesilovačem zn. TESLA 820A, CD přehrávač, zn. YAMAHA, proutěné křeslo a stůl
o rozměru 40 x 40 cm, dvě sloupové reprosoustavy o výkonu 2 x 100 W domácí
výroby. Tak vznikla P. Kř., škoda 3 900 Kč,
- R. M., v níž bylo poškozeno čtyřicet osm jednotlivých balení mléka,
sedm balení cukru krystal o hmotnosti po 1 kg, osm balení cukru moučka o
hmotnosti 1 kg, šedesát osm toaletních papírů, čtyři arašídovo-nugátové krémy
zn. Nutoka o objemu po 750 g, dvě láhve medu, skládací taška, tři hokejky, sáně
s ohrádkou, závěs do regálu a dřevěné regálové police. Tak vznikla P. M., škoda
ve výši 10 490 Kč,
- P. P., v níž byla poškozena dětská autosedačka zn. Romer Duo Plus,
dětská autosedačka zn. Chicco, cyklosedačka zn. Hamax Siesta, cestovní postýlka
zn. Zopa, sáně na sníh zn. Sporten s opěrkou a tažným pásem, dětská vanička,
cyklocomputer zn. Sigma BC1609, jízdní kolo AUTHOR EGOIST, jízdní kolo zn. AUTHOR VISION s výbavou zn. DEORE, jízdní kolo zn. GALLAXY KOSMÍK, plechový
držák na dětskou vaničku do vany a dřevěný policový systém. Tak vznikla P. P.,
škoda 28 550 Kč,
dále došlo k poškození jednotlivých sklepních kójí, elektroinstalace,
vodovodních rozvodů, rozvodu topení, zařízení pro datový a telekomunikační
provoz Intertext, poškození zdiva a malby, zateplení stropů, oken a dveří. Tak
způsobil poškozenému družstvu Budovatel, stavební bytové družstvo, škodu 646
190 Kč.
Do doby uhašení požáru došlo k zadýmení chodeb i některých bytů zplodinami
hoření, jež obsahovaly i toxické plyny, a to až do nejvyššího patra.
2. Obviněný byl odsouzen podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí
svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. c) tr.
zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému bylo dále podle § 99 odst. 2
písm. b) tr. zákoníku uloženo ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán nahradit škodu specifikovaným
poškozeným, přičemž někteří z nich byli podle § 229 odst. 1 tr. ř., případně
podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázáni se svými nároky, či s částmi těchto nároků
na náhradu škody, na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém
stupni Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 3. 11. 2015, č.
j. 6 To 306/2015-494, jímž napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. f),
odst. 2 tr. ř. částečně zrušil toliko ve výroku o náhradě škody ve vztahu k
ČSOB Pojišťovně, a. s., kterou podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal s uplatněným
nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím
svého obhájce JUDr. Jaromíra Heto dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody
podle § 265b odst. 1 písm. b), j) a k) tr. ř. V jeho úvodu rekapituluje
dosavadní průběh řízení, přičemž zdůrazňuje, že obžalobu státní zástupce podal
pro trestný čin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, 3 písm. d) tr.
zákoníku, a obsáhle zmiňuje obsah svého odvolání proti rozsudku soudu prvního
stupně, jakož i obsah odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu.
5. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. cituje
obviněný rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 598/2010, týkající se
problematiky vyvolání obecného nebezpečí. Dále obsáhle cituje z odborného
vyjádření Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje, přičemž mj. zdůrazňuje
tu jeho část, podle které byl v době příjezdu hasičů požár zaznamenán v
technickém suterénu a rychlost šíření požáru byla nízká v důsledku uzavření
otvorů vnitřních obvodových stěn a nízké cirkulace vzduchu. Dovozuje, že
vzhledem k času a místu vzniku požáru a použití zápalky bez jakéhokoli
akcelerátoru hoření nedošlo k bezprostřednímu ohrožení obyvatel domu na životě
a zdraví. Současně tvrdí, že jeho úmyslem nebylo přímo založení požáru, neboť
po založení zápalky na konstrukci kóje č. ... odešel. Jeho jednání bylo
zkratkovité. Neměl žádný motiv ke spáchání trestného činu podle § 272 tr.
zákoníku. Soudy se podle něj nevypořádaly se závěry jím citovaného rozhodnutí
Nejvyššího soudu, nevycházely ani důsledně ze závěrů odborného vyjádření
Hasičského záchranného sboru a z výpovědí svědků obyvatel domu zasaženého
požárem a svědka Ing. M. J., zpracovatele odborného vyjádření. Současně tyto
výpovědi ze svého hlediska hodnotí, zpochybňuje jejich objektivitu a uvádí, že
obecné tvrzení o nebezpečných zplodinách vzniklých hořením plastů nepostačí bez
specifikace plastů nacházejících se v prvním podzemním podlaží a jejich
nebezpečnosti. V této souvislosti uvádí, že podle soupisu věcí poškozených to
byly věci jako sportovní potřeby a věci pro domácnost. Žádná z osob nemusela v
důsledku události navštívit lékaře. Svou argumentaci k tomuto dovolacímu důvodu
uzavírá tak, že skutkový stav zjištěný soudy obou stupňů nenaplňuje znaky
trestného činu, jímž byl uznán vinným.
6. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. obviněný
soudům vytýká, že chybně vyhodnotily znalecký posudek z oboru zdravotnictví,
odvětví psychiatrie MUDr. Jany Zmekové. Podle znalkyně je u dovolatele
indikováno ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě vzhledem k nedostatku
volních vlastnictví pro dodržování léčebného režimu. Znalkyně připustila, že u
obviněného se může jednat i o organické vyšetření mozku, ze strany obou soudů
však nebylo iniciováno „příslušné vyšetření“, které mohlo mít zásadní význam
pro uložení ochranného léčení a trestu, kdyby se prokázalo, že tato porucha
není důsledkem nadměrného požívání alkoholu.
7. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. dovolatel
namítá, že v rozhodnutí absentuje výrok o tom, že se „odvolání obviněného jinak
podle § 256 trestního řádu zamítá“.
8. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu
v Brně – pobočky Zlín ze dne 3. 11. 2015, č. j. 6 To 306/2015-494, a rozsudek
Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 7. 2015, č. j. 31 T 208/2014-460 zrušil a
sám ve věci rozhodl.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím
státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen
„státní zástupce“). Ten shledal dovolání obviněného částečně důvodné v části, v
níž uplatil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupce
sice zmínil, že se dovolatel v rámci svých námitek zčásti uchyluje ke skutkové
polemice a vlastním skutkovým hodnocením, nicméně důvodně uplatňuje námitku, že
skutkový stav zjištěný soudy nevykazuje znaky zločinu obecného ohrožení podle §
272 odst. 1 tr. zákoníku. Podle právní věty ve výroku rozsudku soudu prvního
stupně obviněný způsobil obecné nebezpečí jak ve formě vydání lidí v nebezpečí
smrti nebo těžké újmy na zdraví, tak ve formě vydání cizího majetku v nebezpečí
škody velkého rozsahu.
10. Nedostatek rozsudku státní zástupce shledává v tom, že z popisu skutku ve
výroku o vině nevyplývají skutečnosti odpovídající zákonným znakům užitým soudy
při jeho právní kvalifikaci.
11. V případě znaku vydání cizího majetku v nebezpečí škody velkého rozsahu je
tomu tak proto, že v popisu skutku jsou uvedeny výlučně údaje o škodách
skutečně způsobených. Žádné údaje o možnostech rozšíření požáru na další části
domu a o jejich hodnotě zde uvedeny nejsou. Takovéto údaje nevyplývají ani z
odůvodnění soudních rozhodnutí, kde se soudy soustřeďují převážně na otázku
ohrožení v domě přítomných osob toxickými zplodinami. Ke znaku vydání cizího
majetku v nebezpečí škody velkého rozsahu by podle něj bylo možno vztáhnout
nanejvýše zcela obecnou formulaci „požár se pochopitelně šíří živelně a
nahodile, na jeho průběh neměl vliv po jeho založení ani obžalovaný, ani
obyvatelé domu“, avšak závěr o tom, že vznik takovéhoto následku hrozil
bezprostředně, nelze učinit bez konkrétních zjištění o možnostech šíření požáru
a jeho rychlosti v závislosti na konkrétních technických poměrech v domě a
dalších okolnostech. Takováto zjištění v soudních rozhodnutích obsažena nejsou.
12. Pokud se týká znaku vydání lidí v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na
zdraví, byl tento znak v tzv. skutkové větě vyjádřen zjištěním, podle kterého
„do doby uhašení požáru došlo k zadýmení chodeb i některých bytů zplodinami
hoření, jež obsahovaly i toxické plyny, a to až do nejvyššího patra“. Popis
skutku ve výroku o vině neobsahuje žádné konkrétní údaje o počtu osob, které se
v kritické době v domě zdržovaly. V tomto směru by podle státního zástupce bylo
patrně možno hovořit pouze o formální neúplnosti popisu skutku, když již z
velikosti domu a ze skutečnosti, že šlo o dům obydlený, jakož i z počtu osob,
které ve věci podávaly vysvětlení, vyplývá, že v domě se zdržovalo nejméně sedm
osob, resp. že jejich počet byl zřejmě podstatně vyšší. Ve skutkové větě však
nejsou obsaženy ani údaje o možných následcích na životě a zdraví přítomných
osob a nejsou zde obsaženy ani údaje o druhu toxických zplodin a jejich
koncentraci v jednotlivých částech domu. Konkrétnější údaje v tomto směru
neobsahuje ani odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Nalézací soud zde
citoval svědeckou výpověď vyšetřovatele požáru, zaměstnance Hasičského
záchranného sboru kpt. Ing. M. J. a dále konstatoval, že nejen sklepní
prostory, ale i chodby a dokonce i byty byly zadýmeny, přičemž tento dým zcela
jistě obsahoval i plyny toxické, neboť hořely i plasty. Konstatoval, že
obviněný požár způsobil v časných ranních hodinách, kdy řada obyvatel domu byla
ještě doma, a že obviněný nepochybně tyto lidi vydal v nebezpečí smrti či těžké
újmy, přičemž ke vzniku tohoto následku nedošlo pouze v důsledku rychlého
uhašení požáru. Poukázal na výpovědi obyvatel domu, které ze spánku vzbudil
zápach po požáru (str. 8 rozhodnutí nalézacího soudu). Soud odvolací se s
těmito zjištěními ztotožnil a navíc označil za notoricky známou skutečnost, že
zplodiny hoření plastů jsou životu a zdraví nebezpečné.
13. Potenciálním následkem požáru nepochybně může být otrava, resp. udušení
osob nacházejících se v jeho blízkosti kouřovými zplodinami. Na předmětnou
trestní věc nelze vzhledem k určitým skutkovým odlišnostem mechanicky aplikovat
ani závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 6 Tdo 598/2010. (V této
věci šlo rovněž o úmyslné založení skutečným rozsahem omezeného požáru v
bytovém domě, ovšem v nejvyšším patře domu, takže podmínky šíření zplodin mohly
být odlišné než při založení požáru ve sklepě.)
14. Státní zástupce považuje skutková zjištění učiněná soudy za značně obecná.
Podle jeho hodnocení z nich nevyplývá, že následek v podobě smrti nebo těžké
újmy na zdraví osob hrozil bezprostředně, tj. že již existoval stav výrazně se
blížící této poruše (v daném směru pak poukázal i na výpovědi některých
svědků). Skutková zjištění uvedená v tzv. skutkové větě, ani ve spojení se
zjištěními uvedenými v odůvodnění soudních rozhodnutí, proto podle něj
neodpovídají všem znakům zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr.
zákoníku uvedeným ve větě právní.
15. Námitky uplatněné dovolatelem v rámci dovolacích důvodů podle § 265b odst.
1 písm. j), k) tr. ř. podle státního zástupce důvodné nejsou, resp. v případě
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. tomuto dovolacímu důvodu
ani obsahově neodpovídají. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř.
je dán v případě, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly
splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Podatel nevytýká nesplnění
některé z podmínek stanovených v § 99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pro uložení
ochranného léčení protialkoholního; naopak výslovně cituje závěr znalkyně,
podle které je u něho indikováno ochranné léčení protialkoholní v ústavní
formě. Vytýká tak pouze neúplnost provedeného dokazování spočívající v
neprovedení „příslušného vyšetření“ (patrně má jít o doplnění znaleckého
posudku nebo nový znalecký posudek ve vztahu k možnému organickému poškození
mozku dovolatele) a činí hypotetické závěry o tom, k jakému výsledku by toto
vyšetření mohlo vést. Takto formulované námitky deklarovanému dovolacímu důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. neodpovídají, zvláště když dovolatel v
této souvislosti zpochybňuje i výrok o trestu.
16. K námitkám uplatněným v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
k) tr. ř. lze uvést, že o odvolání rozhoduje odvolací soud vždy jako o celku.
Jestliže shledá dovolání důvodným ohledně některého z více napadených výroků a
tento výrok zruší, resp. změní, pak již nerozhoduje o zamítnutí odvolání podle
§ 256 tr. ř. ve vztahu k těm výrokům, které shledal bezvadnými; svoje
stanovisko k těmto výrokům vyjádří odvolací soud pouze v odůvodnění svého
rozhodnutí. Odvolací soudy sice někdy v takovýchto případech v zájmu větší
srozumitelnosti a jednoznačnosti svého rozhodnutí zahrnují do výrokové části
svého rozhodnutí formulaci „jinak zůstává napadený rozsudek beze změny“ nebo
jinou formulaci s podobným obsahem, povinnost učinit takovouto formulaci
součástí výrokové části rozhodnutí však odvolacímu soudu z žádného ustanovení
trestního řádu nevyplývá. V napadeném rozhodnutí tedy z formálního hlediska
žádný výrok nechybí a rozhodnutí není zatíženo vadou v ustanovení § 265b odst.
1 písm. k) tr. ř. uvedenou.
17. Vzhledem k částečné důvodnosti námitek uplatněných v rámci dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce navrhl, aby
Nejvyšší soud
podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve
Zlíně ze dne 3. 11. 2015 sp. zn. 6 To 306/2015, jakož i rozsudek Okresního
soudu ve Zlíně ze dne 21. 7. 2015 sp. zn. 31 T 208/2014, a aby Okresnímu soudu
ve Zlíně podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném
zasedání. Vyslovil rovněž souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i
pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c)
tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v
této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na
místě, kde lze takové podání učinit, a zda ho podala osoba oprávněná. Shledal
přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a)
tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1
písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§
265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§
265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
19. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr.
ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím
uplatněný dovolací důvod.
20. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva. Východiskem pro existenci označeného dovolacího důvodu proto
jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená
především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i
další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného
práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). Tento dovolací důvod
neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti
nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1.
9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud zásadně vychází ze
skutkových zjištění vyjádřených v dovoláním napadených rozhodnutí, neboť
skutkovým stavem se může zaobírat toliko v případech tzv. extrémního nesouladu
v jeho výkladu Ústavním soudem. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze
přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či
prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004,
sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu
justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27.
5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí
založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí zásadně vycházet
ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je
vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda
21. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je dán tehdy, pokud
bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky
stanovené zákonem pro jeho uložení. Podmínky pro uložení ochranných opatření,
jimiž tr. zákoník (§ 98) rozumí ochranné léčení, zabezpečovací detenci, zabrání
věci a ochrannou výchovu jsou vymezeny v příslušných ustanoveních hlavy V.,
dílu třetího cit. zákona, v případě ochranného léčení konkrétně v ustanovení §
99 tr. zákoníku.
22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., je dán tehdy, jestliže
v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď
nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho
výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale
není úplný. Za neúplný se považuje takový výrok napadeného rozhodnutí, který
neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. pokud v
případě výroku o vině není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky
trestného činu podle § 120 odst. 1 písm. c) tr. ř. K naplnění tohoto dovolacího
důvodu však nepostačuje skutečnost, že jeden z výroků rozhodnutí ve věci samé
je vadný, např. pokud je ve výroku o vině uvedena nesprávná doba spáchání
skutku.
23. S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k
posouzení důvodnosti označeného dovolání. Protože některé dovolací námitky
obviněného nelze pokládat za takové, o nichž by mohlo být rozhodnuto způsobem
upraveným v ustanovení § 265i odst. 1 tr. ř., tj. odmítnutím dovolání,
přezkoumal dovolací soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost
výroků napadených rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání a
zjistil následující skutečnosti:
24. Dovolání obviněného je nezbytné pokládat za důvodné, pokud na
podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá, že
skutek popsaný v rozhodnutí soudů nižších stupňů nevykazuje znaky zločinu
obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku.
25. V dané souvislosti je vhodné připomenout, že trestného činu obecného
ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo úmyslně způsobí
obecné nebezpečí tím, že vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví
nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčiní požár
nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných
podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného
nebezpečného jednání, nebo kdo takové obecné nebezpečí zvýší anebo ztíží jeho
odvrácení nebo zmírnění. Při výkladu znaků objektivní stránky skutkové podstaty
tohoto trestného činu se podle dlouhodobé rozhodovací praxe vychází z toho, že
úmyslným vydáním lidí v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví se rozumí
takové ohrožení nejméně sedmi osob. Za škodu velkého rozsahu je třeba považovat
škodu ve výši nejméně 5 000 000 Kč (§ 138 odst. 1 tr. zákoníku). Obecné
nebezpečí vzniká tehdy, když nebezpečí v zákoně uvedené povahy a intenzity
hrozí bezprostředně. Pro stav obecného ohrožení, i když k poruše nemusí vůbec
dojít, je typická živelnost a neovladatelnost průběhu událostí, při nichž vznik
poruchy je závislý na nahodilých okolnostech, vymykajících se vlivu pachatele i
ohrožených osob.
26. Na tato obecně uznávaná východiska navázalo dovolatelem citovaného
rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 598/2010, z jehož závěrů vyplývá, že
záměrným způsobením požáru v obytném vícepodlažním domě použitím hořlaviny I.
třídy lze vyvolat obecné nebezpečí ve smyslu § 272 tr. zákoníku. Otázka, zda
takové bezprostřední nebezpečí skutečně vzniklo, závisí na posouzení všech
okolností konkrétního případu. Především je přitom třeba posoudit způsob
provedení činu, čas a místo spáchání činu a jeho povahu, zejména i účinnost
prostředků, které pachatel použil ke spáchání činu. K závěru o trestní
odpovědnosti pachatele za trestný čin obecného ohrožení podle § 272 tr.
zákoníku je třeba se vypořádat i s tím, kolik osob bydlelo v domě, ve kterém
pachatel způsobil obecné nebezpečí, kolik z nich bylo přítomno v kritické době
v bytech a zejména s tím, které z těchto osob byly v důsledku požáru či
kouřových zplodin vydány v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví. V
závislosti na konkrétním případu je rovněž nutné posoudit, zda a případně v
jakém rozsahu hrozilo rozšíření požáru na další části domu, tj. zda pachatel
svým činem vydal cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu.
27. Skutkové okolnosti posuzovaného jednání dovolatele, tj. zjištění soudu, že
úmyslně založil požár ve sklepě vícepodlažního bytového domu, odůvodňovaly
úvahu o možnosti posouzení skutku vymezeného v žalobním návrhu jako trestného
činu obecného ohrožení podle § 272 tr. zákoníku, neboť obviněný mohl vyvolat
stav obecného nebezpečí, a to bez ohledu na to, že v daném případě hořlaviny
nepoužil. Soudu prvního stupně proto nelze vytýkat, že se v průběhu dokazování
odchýlil od svého původního nazírání, a přistoupil k procesním postupům (č. l.
432), které se projevily v upozornění obviněného na možnost přísnější právní
kvalifikace a v procesních otázkách s tím spojených (důvod nutné obhajoby,
senátní rozhodování). Lze mu však důvodně vytýkat to, co zmiňuje ve svém
vyjádření k dovolání obviněného státní zástupce („v takovém případě však bylo
povinností soudu učinit a pojmout do výroku o vině taková skutková zjištění,
která odpovídají všem znakům závažnějšího trestného činu obecného ohrožení
podle § 272 odst. 1 trestního zákoníku“), že svou činnost nově nastoleným
podmínkám nepřizpůsobil. Jinak vyjádřeno, od okamžiku upozornění obviněného na
možnost přísnějšího právního posouzení jeho činu měl soud prvního stupně
zaměřit dokazování poněkud jiným směrem, než bylo dosud vedeno, neboť odlišnost
zákonných znaků trestných činů podle § 228 tr. zákoníku a podle § 272 tr.
zákoníku vyžaduje zjištění odlišných skutkových okolností, jež umožňují
následnou hmotně právní subsumpci zjištěného skutkového stavu.
28. Nalézací soud uznal obviněného vinným trestným činem obecného ohrožení
podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku na podkladě zjištění, že (tzv. právní věta)
úmyslně způsobil obecné nebezpečí tím, že vydal lidi v nebezpečí smrti nebo
těžké újmy na zdraví a cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že
zapříčinil požár. Z hlediska naplnění těchto znaků však neučinil nezbytnou
úpravu popisu skutku, neboť ten ve výroku odsuzujícího rozsudku vymezil
prakticky shodně s jeho popisem v žalobním návrhu, jenž však byl učiněn k
vyjádření naplnění znaků trestného činu poškození cizí věci podle § 228 odst.
1, 3 písm. d) tr. zákoníku. Zmíněný popis skutku nalézací soud rozšířil jen o
poslední větu, podle níž „do doby uhašení požáru došlo k zadýmení chodeb i
některých bytů zplodinami hoření, jež obsahovaly i toxické plyny, a to až do
nejvyššího patra“.
29. Takto učiněná skutková zjištění jsou zcela nedostatečná pro vyjádření
soudem zvolené právní kvalifikace skutku. Nejen ve výrokové části, nýbrž v
rozsudku jako celku (tj. včetně jeho odůvodnění), totiž absentují ta skutková
zjištění, která zmínil ve svém vyjádření státní zástupce, tj. ta, jež by
odůvodnila soudem provedenou změnu právního posouzení skutku. Tato tvrzení jsou
snadno doložitelná poukazem na odůvodnění rozsudku, v němž okresní soud
nikterak skutková zjištění vyjádřená ve výrokové části rozsudku nerozvinul a
nedoplnil. Při odůvodnění právní kvalifikace skutku pak uvedl (str. 8), že
obviněný „úmyslně založil požár ve sklepení bytového domu. Nejen toto sklepení,
ale i chodby a dokonce byty byly zadýmeny, přičemž tento dým zcela jistě
obsahoval i plyny toxické, neboť hořely i plasty. Požár způsobil v časných
ranních hodinách, kdy řada z obyvatel byla ještě doma. Nepochybně tak tyto lidi
vydal v nebezpečí smrti či těžké újmy na zdraví. Že k ničemu takovému nedošlo,
bylo i díky tom, že k uhašení požáru došlo velmi rychle. Soud poukazuje na výše
citovaná slova výše uvedených osob, které ze spánku vzbudil zápach po požáru.
Zapříčinění požáru je jednou z možných alternativ obecného nebezpečí, kterou
trestní zákoník výslovně zmiňuje. Obecné nebezpečí vzniká, když ohrožení
lidských životů a zdraví či jejich majetku hrozí bezprostředně, tedy výrazně se
blíží poruše. K tomu v daném případě došlo. Požár se pochopitelně šíří živelně
a nahodile, na jeho průběh neměl vliv po jeho založení ani obžalovaný, ani
obyvatelé domu. Tento trestný čin tak byl dokonán.“
30. Změna ve smyslu rozšíření skutkových zjištění nenastala ani v důsledku
rozhodnutí soudu odvolacího, který neshledal důvodným odvolání obviněného vůči
výroku o vině, když poukázal na to (str. 5 usnesení), že nalézacím soudem
zmíněná skutečnost (dým zcela jistě obsahoval toxické plyny) „je všeobecně a
notoricky známa, že takovéto zplodiny hoření jsou životu a zdraví nebezpečné“.
Podle odvolacího soudu jsou závěry nalézacího soudu správné, když ke vzniku
bezprostředně a konkrétně hrozícího porušení chráněných zájmů v posuzovaném
případě došlo. Ve vztahu k námitce stran stavební konstrukce domu poukázal
odvolací soud na výpověď svědka kpt. Ing. M. J. a na výslechy jednotlivých
svědků, jimiž bylo prokázáno, že kouřové zplodiny vystoupaly i do vyšších pater
domu.
31. Z rozhodnutí soudů nižších stupňů je sice zřejmé, že se otázkou důvodnosti
právní kvalifikace činu jako zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr.
zákoníku zabývaly, jejich úvahy jsou však založeny na nedostatečně konkrétních
poznatcích. Důvodně poukázal již státní zástupce ve svém vyjádření na to, že z
výpovědí, na které nalézací soud odkazuje, konkrétní stupeň ohrožení zdraví
jednotlivých obyvatel domu nelze zjistit, neboť ne všichni hovořili o zadýmení
bytu, resp. štiplavém kouři (jako P. L. a P. Kř.), přičemž otázku koncentrace
plynů ve vyšších patrech domu nedokázal posoudit ani svědek kpt. Ing. M. J.
32. Nalézací soud sice uzavřel, že k dokonání trestného činu, jímž obviněného
uznal vinným, byl dokonán, avšak skutečnosti, které by tento právní závěr
odůvodnily, ve svém rozsudku po stránce skutkové nevyjádřil. Zcela nekonkrétní
zůstal v otázce, kolik obyvatel domu (případně kteří z nich) byli bezprostředně
ohroženi vznikem následku v podobě těžké újmy na zdraví (§ 122 odst. 2 tr.
zákoníku) či smrti (a v jaké podobě a z jakých konkrétních příčin, tj. zda
možné respirační obtíže mohly odůvodnit reálně vznik takových následků) – to ve
vztahu k zákonnému znaku vydal lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na
zdraví. Stejně tak zůstalo v rozhodnutích soudů nižších stupňů nevyloženo
naplnění znaku vydal cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu (§ 138
odst. 1 tr. zákoníku), neboť skutková zjištění konkretizují pouze škodu
skutečně nastalou, ale již nijak nevyjadřují další možnou (bezprostředně
hrozící) škodu, která by vedla k závěru, že ohrožen byl cizí majetek vznikem
škody dosahující částky nejméně 5 milionů Kč.
33. Uvedená zjištění vedou Nevyšší soud k závěru, že obviněný dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil důvodně, neboť zatím zjištěný a v
rozsudku soudu prvního stupně popsaný skutek nelze podřadit pod zákonné znaky
zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku. Rozsudek soudu
prvního stupně, s nímž se v této části ztotožnilo dovoláním napadené usnesení
soudu odvolacího, je zatížen vadou spočívající v nesprávném hmotně právním
posouzení skutku, jímž byl dovolatel uznán vinným. Tento poznatek odůvodnil
kasaci rozhodnutí soudů nižších stupňů.
34. Pokud jde o další, obviněným uplatněné dovolací důvody, ztotožnil se
Nejvyšší soud s jejich posouzením státním zástupcem. Dovolací argumentace
obviněného, jež měla odůvodnit naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. j) tr. ř. je z důvodů státním zástupcem vyložených nepodřaditelná pod
deklarovaný dovolací důvod, argumentace užitá ve vztahu k dovolacímu důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zjevně neopodstatněná, neboť výrok,
jehož vyslovení se dovolatel domáhá a jehož absence v usnesení odvolacího soudu
má tento dovolací důvod naplnit, není výrokem obligatorním, který by bylo
nezbytné v souvislosti s rozhodováním o opravném prostředku odvolatele, jemuž
je částečně vyhověno, ve výrokové části rozsudku vyslovit. Jak správně uvedl
státní zástupce, jeho uvedením soudy sledují toliko jasnější vyjádření výsledku
odvolacího řízení již v této části rozhodnutí. Jeho neuvedení – neboť jeho
nutnost nelze z právní úpravy dovodit – nezakládá vadu rozhodnutí, potažmo
vadu, na niž by mělo dopadat ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
35. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného shledal důvodným pouze částečně, a
to v části vztahující se k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. Na podkladě dovolání obviněného proto (z důvodů upínajícím se k označené
části dovolání) podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jak usnesení Krajského
soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, ze dne 3. 11. 2015, č. j. 6 To 306/2015-494 a
jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 7. 2015, č. j.
31 T 208/2014-460, tak i všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a
podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Zlíně, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť vrácení věci až soudu
prvního stupně je odůvodněno potřebou zpřesnění skutkových zjištění tak, aby o
vině dovolatele mohlo být rozhodnuto způsobem upraveným v § 2 odst. 5 tr. ř. O
dovolání obviněného bylo – přes jím vyjádřený nesouhlas (č. l. 537) –
rozhodnuto za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání,
neboť bylo zřejmé, že vadu, jímž napadená rozhodnutí trpí, nelze odstranit ve
veřejném zasedání.
36. Prvořadým úkolem nalézacího soudu je důsledně se (a to na podkladě doplnění
dokazování o provedení k tomu nezbytných důkazů) vypořádat s nedostatky ve
skutkových zjištěních, na něž je poukázáno v tomto usnesení a pro něž nebylo
možno vyslovit souhlas s právním posouzením dosud zjištěného skutku. V
závislosti na výsledcích provedeného dokazování soud vyjádří svá zjištění v
tzv. skutkové větě výroku a těmto zjištěním přiřadí odpovídající právní
kvalifikaci skutku. Poté rozhodne i dalšími výroky, které budou mít svůj
podklad v rozhodnutí o vině.
37. Již z výše uvedeného je zřejmé, že z ustanovení § 220 odst. 1 tr. ř. (Soud
může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu) neplyne, že by
výrok odsuzujícího rozsudku (jeho skutková věta) musel být totožný se skutkem
vymezeným v žalobním návrhu. Je naopak povinností soudu, aby tento skutek – při
zachování jeho totožnosti – nově vymezil, pokud je příslušná změna odůvodněna
důkazním řízením, které soud v hlavním líčení provedl (tj. výsledky soudem
provedeného dokazování). Tím spíše to platí v případě, že se soud odchýlí od
právní kvalifikace skutku v podané obžalobě a uzná obviněného vinným jiným
(přísnějším) trestným činem, ve vztahu k jeho znakům (znakům skutkové podstaty)
nebylo v dostatečném rozsahu vedeno dokazování ve stadiu přípravného řízení.
38. Připomíná se, že ve smyslu § 265s odst. 1 tr. ř. je orgán činný v trestním
řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán
právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen
provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil, a že ve
smyslu § 265s odst. 2 tr. ř. se v dalším řízení uplatňuje princip zákazu
reformationis in peius, neboť dovolání (stejně tak i odvolání proti rozsudku
soudu prvního stupně) podal pouze obviněný.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. května 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Spisová značka: 6 Tdo 642/2016
Datum rozhodnutí: 11.05.2016
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Přerušení výkonu trestu
Dotčené předpisy: § 265o odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: D
6 Tdo 642/2016-28
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu dne 11. května 2016 v řízení o dovolání,
které podal obviněný M. Č . , proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka
ve Zlíně, ze dne 3. 11. 2015, č. j. 6 To 306/2015-494, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 31 T 208/2014, t a k
t o :
Podle § 265o odst. 1 tr. ř. s e obviněnému M. Č. p ř e r u š u j e až do
rozhodnutí o dovolání výkon trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož
výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, který mu byl uložen rozsudkem
Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 7. 2015, č. j. 31 T 208/2014-460, ve
spojení s usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, ze dne 3. 11.
2015, č. j. 6 To 306/2015-494.
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 7. 2015, č. j. 31 T 208/2014-460,
ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, ze dne 3. 11.
2015, č. j. 6 To 306/2015-494 byl obviněný M. Č. (dále jen „obviněný“) uznán
vinným zločinem obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se
podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustil způsobem popsaným ve výroku
jeho rozsudku.
Za tento zločin byl podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému
trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst.
2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému bylo podle §
99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uloženo ochranné léčení protialkoholní v
ústavní formě. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán nahradit škodu
specifikovaným poškozeným, přičemž někteří z nich byli podle § 229 odst. 2 tr.
ř., případně podle § 229 odst. 1 tr. ř., odkázáni se svými nároky či jejich
částmi na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém
stupni Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 3. 11. 2015, č.
j. 6 To 306/2015-494, jímž napadený rozsudek toliko částečně zrušil ve výroku o
náhradě škody.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím
obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm.
g), j), k) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku mj. namítl (stručně
vyjádřeno), že jeho jednáním nebyly naplněny zákonné znaky zločinu obecného
ohrožení podle § 272 tr. zákoníku. I na základě dalších dovolacích námitek
navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak označené rozhodnutí odvolacího soudu, tak
jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a poté sám ve věci rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím
státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten shledal z
důvodů ve vyjádření uvedených dovolání obviněného částečně důvodným a navrhl,
aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a okresnímu
soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný v současné době vykonává mu uložený trest
odnětí svobody ve Věznici Rýnovice.
Podle § 265o odst. 1 tr. ř. může předseda senátu Nejvyššího soudu před
rozhodnutím o dovolání odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo
podáno dovolání.
Jakkoli nelze předjímat rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání
obviněného, nelze se zřetelem k uplatněné dovolací argumentaci vyloučit, že
dovolání bude shledáno důvodným a věc bude posouzena a rozhodnuta způsobem,
jehož se obviněný domáhá, resp. způsobem, který navrhl státní zástupce. V
takovém případě by se stal výkon trestu, jenž byl obviněnému uložen napadenými
rozhodnutími, nepřípustným.
Předseda senátu Nejvyššího soudu proto podle citovaného ustanovení § 265o odst.
1 tr. ř. u obviněného až do rozhodnutí o dovolání přerušil výkon trest odnětí
svobody uložený rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 7. 2015, č. j. 31
T 208/2014-460, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka ve
Zlíně, ze dne 3. 11. 2015, č. j. 6 To 306/2015-494.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek
přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 11. května 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu