6 Tdo 658/2025

6 Tdo 658/2025-1024

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. O. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2025, č. j. 44 To 69/2025-982, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 40 T 8/2023, takto:

I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2025, č. j 44 To 69/2025-982, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 11. 2024, č. j. 40 T 8/2023-944, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 5 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 28. 11. 2024, č. j. 40 T 8/2023-944, byl obviněný J. O. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku [jednání pod body 2), 3), 4), 5), 6), 7), 10), 11), 18)] a přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [jednání pod body 1), 8), 9), 12), 13), 14), 15), 16), 17)], kterých se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že

během výkonu své služby příslušníka Policie ČR, na svém pracovišti na adrese Praha XY, XY XY a na dalších místech v Praze, v rozporu s § 66 odst. 1, 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, v platném znění (dále jen „zákon o policii“), podle nichž je policie oprávněna žádat informace z evidencí pouze v rozsahu nezbytném pro plnění konkrétního služebního úkolu; v rozporu s § 45 odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších změn a doplňků, podle kterého je příslušník povinen dodržovat služební kázeň, zdržet se jednání, které může vést ke střetu zájmu služby se zájmy osobními a ohrozit důvěru v nestranný výkon služby, zejména nezneužívat ve prospěch vlastní nebo ve prospěch jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby a zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu služby, dále v rozporu s čl.

1 odst. 2 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 168 ze dne 31. 12. 2009 o programu „Dotazy do informačních systémů“, podle kterého program Dotazy jako základní prostředek pro získávání údajů z informačních systémů, jejichž správcem je Policie ČR, či do kterých má Policie ČR nepřetržitý a dálkový přístup, mohou využívat k získávání údajů pouze příslušníci a zaměstnanci policie, kteří potřebují údaje z informačních systémů policie zpřístupňovaných programem Dotazy pro plnění služebních nebo pracovních úkolů nebo povinností a také v rozporu s čl.

8 odst. 5 písm. a), c), d) a čl. 43 odst. 1, 2 Závazného pokynu policejního prezidenta č.

215/2008, kterým se stanoví některé bližší podmínky a postupy pro zpracování osobních údajů (o ochraně osobních údajů), podle nichž pracovník, který je příjemcem, je povinen s ohledem na úkol, který plní, využívat osobní údaje pouze v rozsahu stanovených oprávnění a pouze v rozsahu nutném pro plnění úkolů, využívat osobní údaje pouze k tomu účelu, pro který mu byly zpřístupněny, kdy příjemce prokazuje oprávněnost a nutnost přístupu k osobním údajům při kontrole jím uskutečněných přístupů zpravidla spisem nebo dokumentem, pro jehož zpracování byl přístup uskutečněn, záznamem v jiné evidenci ve služební pomůcce, specifikací úkolu nebo činnosti, v rámci které bylo uskutečnění přístupu nutné nebo je standardně prováděno, interním aktem řízení, na jehož základě prováděl svoji činnost; v případě, že je zpřístupnění údajů prováděno na základě dotazu, uvádí příjemce účel dotazu jako prostředek pro prokázání oprávněnosti a nutnosti přístupu, kterým je buď číslo jednací spisu (dokumentu), pro jehož zpracování se dotaz provádí, dopravně bezpečnostní akce, bezpečnostní akce, kontrola osoby, kontrola vozidla, hraniční kontrola, šetření (pouze v případech, kdy při operativně pátrací a analytické činnosti nelze uvést číslo jednací), či uvedení jiného úkolu nebo činnosti, v rámci které bylo zadání dotazu příjemcem potřebné, bez oprávněného služebního důvodu prováděl pod svým loginem XY a s uvedeným fiktivním důvodem „svs“ neoprávněné přístupy a lustrace v IS, přičemž informace o lustrovaných osobách získával do své dispozice za účelem zjevně nesouvisejícím s plněním svých služebních povinností, přičemž se tohoto jednání dílem dopouštěl v úmyslu opatřit jinému neveřejné informace z interních informačních systémů Policie ČR (dále také jen „IS“), kdy konkrétně 1) dne 13.

5. 2020 v 12:43 hod., na základě žádosti O. S., nar. XY, vznesené v průběhu komunikace uskutečněné prostřednictvím aplikace WhatsApp, provedl v IS lustraci J. P., nar. XY, bytem XY XY, XY, a následně O. S. sdělil zjištěné telefonní číslo užívané jmenovaným, a to v úmyslu opatřit O. S. podklady pro vymáhání pohledávky jeho známé za lustrovaným J. P., 2) na základě žádosti své matky E. H., nar. XY, vznesené v průběhu komunikace uskutečněné prostřednictvím aplikace Facebook Messenger, dne 5. 6. 2020 v době po 21:20 hod.

vyhledal v IS dle jména a intervalu data narození osobu K. K., následně provedl lustrace K. K., nar. XY, bytem XY XY, XY, A. K., nar. XY, bytem tamtéž, dne 10. 6. 2020 v 13:12 hod. opětovně dle jména a intervalu data narození v IS vyhledal K. K. a poté v době po 13:52 hod. provedl lustrace P. K., nar. XY, bytem XY XY, XY, E. K., nar. XY, bytem XY XY, XY, J. T., nar. XY, bytem XY XY, XY, J. T., nar. XY, bytem tamtéž, dne 11. 6. 2020 v době po 10:27 hod. provedl v IS lustrace M. K., nar. XY, a V. J., nar.

XY, bytem XY XY, XY,

3) dne 3. 7. 2020 v době mezi 10:20 a 10:28 hod., na základě žádosti V. S., nar. XY, vznesené v průběhu komunikace uskutečněné prostřednictvím aplikace WhatsApp, učinil v IS nejprve dotaz dle jména a data narození na osoby M. L., nar. XY, M. L., nar. XY, M. L., nar.

XY, avšak hledanou osobu nenalezl, dále učinil v IS dotaz dle jména a rozmezí data narození na P. P., nar. od XY do XY, následně provedl lustrace P. P., nar. XY, L. M., nar. XY, bytem XY XY, XY, R. M., nar. XY, bytem tamtéž, R. M., nar. XY, M. P., nar. XY, bytem XY XY, XY, L. P., nar. XY, V. P., nar. XY, bytem XY XY, XY, L. Č., nar. XY, M. M., nar. XY, bytem XY XY, Praha XY, a následně v IS Centrální databáze objektů (CDO) provedl vyhledání dle data narození osoby L. M., nar. XY, 4) dne 20. 7. 2020 v 12:56 hod., na základě žádosti V.

S., nar. XY, vznesené v průběhu komunikace uskutečněné prostřednictvím aplikace WhatsApp provedl v IS lustraci J. N., nar. XY, bytem XY XY, XY, okr. XY, 5) dne 20. 7. 2020 v 9:18 hod., na základě komunikace s V. S., nar. XY, uskutečněné prostřednictvím aplikace WhatsApp, poté co mu S. sdělila datum narození svého nadřízeného, provedl v IS vyhledávání dle jména a data narození a následně i přímou lustraci J. U., nar. XY, 6) dne 24. 8. 2020 v čase 7:35 – 7:36 hod., na základě žádosti L. B., nar. XY, bytem XY nám.

XY, XY, vznesené v průběhu komunikace uskutečněné prostřednictvím aplikace Facebook Messenger, provedl v IS lustraci jmenovaného a následně také lustraci M. B., nar. XY, bytem XY XY, Praha XY a M. B., nar. XY, bytem XY XY, XY, 7) dne 28. 9. 2020 v 7:18 hod., na základě žádosti V. S., nar. XY, vznesené v průběhu komunikace uskutečněné prostřednictvím aplikace WhatsApp, provedl v IS lustraci M. K., nar. XY, zemř. XY, 8) dne 20. 10. 2020 v době mezi 9:37 a 9:39 hod., na základě žádosti M. H., nar. XY, vznesené v průběhu komunikace uskutečněné prostřednictvím aplikace Facebook Messenger, provedl v IS lustraci vozidla r.z.

XY a poté k osobě jeho majitele V. A. A. V., nar. XY, a zjištěné informace M. H. následně sdělil, v úmyslu opatřit M. H. informace využitelné při zamýšlené koupi výše uvedeného vozidla,

9) dne 11. 11. 2020 v době mezi 12:39 a 12:41 hod., na základě žádosti P. R., nar. XY, vznesené v průběhu komunikace uskutečněné prostřednictvím aplikace WhatsApp nejprve v IS vyhledal dle jména a intervalu data narození osobu H. A., nar. od XY do XY, následně provedl lustrace A. H., nar. XY, bytem XY XY, Brno, a M. H., nar. XY, bytem tamtéž, a následně P. R. sdělil zjištěné informace týkající se trestní odpovědnosti za smrt nezletilé dcery jmenovaných, v úmyslu opatřit P. R. informace, zda je matka dítěte A.

H. trestně stíhána, 10) dne 1. 12. 2020 v době mezi 9:11 a 9:31 hod., na základě žádosti V. S., nar. XY, vznesené v průběhu komunikace uskutečněné prostřednictvím aplikace WhatsApp, učinil v IS dotaz na rodná čísla XY, XY a XY, poté v IS provedl lustraci komplexním vyhledáváním dle rozmezí data narození XY – XY k I. G. a dále potom komplexním vyhledáváním v evidenci obyvatel postupně na adresách XY-XY, ul. XY, č.p. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY, 11) dne 2. 12. 2020 v čase 7:57 – 8:05 hod., na základě žádosti M.

K., nar. XY, vznesené v průběhu komunikace uskutečněné prostřednictvím aplikace WhatsApp, provedl v IS vyhledávání dle jména a rozmezí data narození a následně i dvě přímé lustrace J. Š., nar. XY, 12) dne 15. 1.

2021 v době mezi 7:15 a 7:20 hod., na základě žádosti M. K., nar. XY, vznesené v průběhu komunikace uskutečněné prostřednictvím aplikace WhatsApp, provedl v IS lustraci A. Č., nar. XY, bytem XY XY, XY, a následně M. K. předal informaci týkající se možného předmětu výslechu, k němuž byl jmenovaný A. Č. předvolán policejním orgánem Územního odboru XY, a to v úmyslu opatřit M. K. informace ohledně důvodu výslechu A. Č. před policejním orgánem, 13) dne 12. 2. 2021 v době mezi 8:09 a 8:31 hod., na základě žádosti V.

S., nar. XY, vznesené v průběhu komunikace uskutečněné prostřednictvím aplikace WhatsApp provedl v IS nejprve lustraci r.č. XY, a poté lustraci I. M., nar. XY, bytem XY XY, Praha XY, B. Č., nar. XY, bytem XY XY, okr. XY, M. Č., nar. XY, bytem tamtéž, L. V., nar. XY, F. V., nar. XY, bytem XY XY, XY, F. M., nar. XY, bytem XY XY, Praha XY, M. M., nar. XY, bytem XY XY, Brno, O. M., nar. XY, bytem XY XY, XY, J. M., nar. XY, bytem XY XY, Brno-XY, a dále lustraci r.č. XY a poté lustraci M. O., nar. XY, trvale bytem XY XY, Praha XY, E.

K. H., nar. XY, bytem XY XY, Praha XY, J. R., nar. XY, L. N., nar. XY, přičemž V. S. sdělil zjištěné informace k osobě M. O., jeho bydlišti, rodinným poměrům i k jeho aktuálnímu trestnímu stíhání, a to v úmyslu opatřit V. S. citlivé osobní informace o milenci její kamarádky,

14) dne 2. 4. 2021 v čase 18:07 – 18:08 hod., na základě žádosti P. R., nar. XY, vznesené v průběhu komunikace uskutečněné prostřednictvím aplikace WhatsApp, provedl v IS CDO lustraci Š. J., nar. XY, bytem XY XY, XY, a následně P. R. sdělil zjištěné informace týkající se trestní věci, v níž byla jmenovaná policejním orgánem Obvodního oddělení XY vyzvána k podání vysvětlení, opatřit P. R. informace ohledně důvodu podání vysvětlení Š. J. před policejním orgánem, 15) dne 21. 5. 2021 v době mezi 12:24 a 13:08 hod., na základě žádosti M.

K. nar. XY, vznesené v průběhu komunikace uskutečněné prostřednictvím aplikace WhatsApp, provedl v IS lustraci M. K., R. E., nar. XY, bytem XY XY, a poté M. F., roz. E., nar. XY, bytem XY XY, a následně M. K. informoval, že se kolem něj a R. E. nic neděje, a to v úmyslu opatřit M. K. informace ohledně možného zahájení úkonů trestního řízení vůči němu a R. E., 16) dne 23. 6. 2021 v čase 11:41 – 11:42 hod., na základě žádosti své švagrové M. H., nar. XY, vznesené v průběhu komunikace uskutečněné prostřednictvím aplikace WhatsApp, provedl v IS lustraci P.

S., nar. XY, bytem XY XY, a poté V. S., nar. XY, bytem XY XY, a následně švagrové sdělil informace týkající se trestní minulosti jmenované a o absenci jejího aktuálního trestního stíhání, a to v úmyslu opatřit M. H. citlivé osobní informace o výše jmenovaných,

17) dne 21. 7. 2021 v době mezi 12:52 a 13:08 hod., na základě žádosti P. R., nar. XY, vznesené v průběhu komunikace uskutečněné prostřednictvím aplikace WhatsApp, provedl v IS lustraci Š. J., nar. XY, bytem XY XY, XY, a poté D. D., nar. XY, trvale bytem XY XY, Praha XY, a následně P. R. sdělil zjištěné informace týkající se trestní věci jmenované, která dosud nebyla ukončena, a to v úmyslu opatřit P. R.

informace ohledně trestního řízení vedeného vůči jeho příbuzné Š. J.,

18) bez oprávněného služebního důvodu provedl pod svým loginem XY v IS XY lustrace níže uvedených osob, jejichž fotografie uložené v evidenci obyvatel si stáhl a spolu s jejich rodnými čísly uložil do paměti svého soukromého mobilního telefonu Xiaomi M2007J1G7, kdy konkrétně za tímto účelem lustroval: - dne 2. 6. 2020 v 13:22 hod. L. K., nar. XY, trvale bytem XY XY, Praha XY,

- dne 16. 6. 2020 v 9:16 hod. J. Š., nar. XY, trvale bytem XY XY, XY, - dne 28. 11. 2020 v 7:59 hod. D. B., nar. XY, trvale bytem XY XY, - dne 28. 11. 2020 v 12:32 hod. P. V., nar. XY, trvale bytem XY XY, Praha XY,

- dne 28. 11. 2020 v 12:33 hod. M. N., nar. XY, trvale bytem XY XY, XY, - dne 17. 4. 2021 v 7:00 hod. V. Š., nar. XY, trvale bytem XY XY, - 17. 4. 2021 v 15:30 hod. T. P., nar. XY, trvale bytem XY XY, Praha XY, - dne 30. 4. 2021 v 11:46 hod. B. B., nar. XY, trvale bytem XY XY, Brno, - dne 11. 5. 2021 v 11:33 hod. P. D., nar. XY, trvale bytem XY XY, XY, - dne 15. 5. 2021 v 17:25 hod. M. V., nar. XY, trvale bytem XY XY, XY,

2. Obviněný byl za tyto přečiny odsouzen podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Huawei Hi1002 a Xiaomi M2007J1G7.

3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 31. 3. 2025, č. j. 44 To 69/2025-982, jímž ho podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), h), m) tr. ř. Namítá, že soud prvního stupně ani po kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu neupravil vyjádření skutku tak, aby jednotlivé dílčí útoky naplňovaly znak „neoprávněného prospěchu“. Odvolací soud se přitom dostatečně nezabýval jeho námitkami. Dovolatel následně rozebírá dílčí útoky pod body 1), 8), 9), 12) – 17) výroku odsuzujícího rozsudku, u nichž dovozuje, že soud prvního stupně nedostatečně reflektoval předchozí kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ze skutku totiž stále nevyplývá naplnění znaku neoprávněného prospěchu. Odvolací soud se tímto obviněným namítaným pochybením přitom vůbec nezabýval. Následně, ve vztahu k otázce posouzení pokračujícího trestného činu, namítá, že z odsuzujícího rozsudku ani usnesení odvolacího soudu nevyplývá závěr o jeho společném záměru pro dílčí útoky v rámci pokračování. Tímto došlo k porušení jeho práva na obhajobu. Z hlediska zásady subsidiarity trestní represe dodává, že jednání jemu vytýkané je stran dílčích útoků zcela bagatelního charakteru a nemělo by být řešeno cestou trestního řízení. Dále obviněný soudům vytýká, že ačkoliv zásahem Nejvyššího soudu došlo ke zrušení odsuzujícího rozsudku a rozhodnutí o odvolání, tak při novém projednání věci v hlavním líčení i při veřejném zasedání odvolacího soudu bylo ve výpisu z rejstříku trestů uvedeno jeho odsouzení založené právě zrušenými rozhodnutími. Soudy sice konstatovaly, že k tomuto záznamu nepřihlížely, nicméně obviněný byl tímto poškozen na svých právech, neboť ve vztahu vůči všem osobám i orgánům veřejné moci byl vystaven účinkům trestní represe v podobě podmíněného trestu odnětí svobody. V uvedeném směru je na něj tudíž nutné nahlížet jako by na něm byla již část trestu vykonána.

5. Následně obviněný namítá, že v řízení neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Ve věci bylo shledáno, že jde o případ nutné obhajoby podle § 36 odst. 2 tr. ř., neboť byly dány pochybnosti o způsobilosti obžalovaného náležitě se hájit. K ustanovení obhájce došlo až po podání obžaloby soudem prvního stupně, i když se ho obviněný domáhal již v přípravném řízení. Ačkoliv podklady lékařské povahy pro závěr o jeho neschopnosti se sám hájit byly k dispozici již v přípravném řízení, orgány činné v trestní řízení se jeho podněty k ustanovení obhájce vůbec nezabývaly. Jejich povinností přitom bylo se s nimi vypořádat přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem. V přípravném řízení tak bylo porušeno právo dovolatele na obhajobu. K této námitce poté poskytuje výčet úkonů, které nemohl bez obhájce činit. Kdyby byl již v přípravném řízení zastoupen obhájcem, motivovalo by to příslušné orgány vyšetřit věc důkladně a nedošlo by například k tomu, že v místě pracoviště obviněného nebyly zajištěny materiály, z nichž vyplývalo, že předmětné lustrace prováděl v rámci výkonu služby.

6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2025, č. j. 44 To 69/2025-982, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 40 T 8/2023, a též vadné řízení jim předcházející, a přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.

7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že právnímu názoru uvedenému v předchozím kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu vyhovuje ze všech napadených částí popisu skutku [body 1), 8), 12) – 18)] pouze formulace dílčích útoků pod body 1), 8) a 15), jelikož obsahují popis možného neoprávněného prospěchu příjemců daných informací. Ve vztahu k bodu 1) státní zástupce nesouhlasí s dovolatelem, že by znalost telefonního čísla dlužníka byla zcela irelevantní pro vymáhání pohledávky věřitele. Pokud někdo zjišťuje telefonní číslo jiné osoby, nečiní tak, protože je zvědavý na jednotlivé číslice v něm, ale kvůli možnosti uživatele daného čísla kontaktovat. V případě útoku pod bodem 8) uvádí, že identifikace vozidla a jeho majitele jsou prvotními a nejpodstatnějšími informacemi pro koupi vozidla. Zjišťování si takových údajů jen ze zvědavosti si lze jen stěží představit. Ohledně 15) útoku státní zástupce uvádí, že informace o tom, zda bylo proti někomu zahájeno trestní řízení, je pro danou osobu velmi cenná, již proto, že před zahájením trestního stíhání jsou prováděny spíše neformální úkony bez účasti obviněného. I negativní informace v tomto směru může být užitečná, neboť dává potenciálnímu podezřelému poznatek o času na přípravu obhajoby. Ohledně těchto částí skutku tedy považuje státní zástupce dovolání za nedůvodné.

8. Opačně tomu je v případě skutku pod body 9), 12) – 14), 16) a 17) Ve vztahu k těmto dílčím útokům považuje státní zástupce dovolání za důvodné, neboť neoprávněný prospěch nemůže podle Nejvyššího soudu vzejít z pouhého ukojení zvědavosti. Ve vyjádření skutku pod uvedenými body přitom není popsán možný neoprávněný prospěch, ačkoliv by jej bylo možné dovodit z odůvodnění rozsudku v bodě 17., případně z výpovědí svědků, což následně ve vztahu k jednotlivým bodům popisu skutku státní zástupce rozvádí. Pokud jde o otázku posouzení trestného činu obviněného jako pokračujícího ve smyslu § 116 tr. zákoníku, lze uvést, že soudy respektovaly právní názor vyslovený dovolacím soudem a skutek posoudily jako pokračující trestný čin, čemuž odpovídá i přeskupení jednotlivých dílčích útoků do jedné chronologické posloupnosti. Stran uskutečňování společného záměru jednotlivými útoky státní zástupce zmiňuje, že ten je zřejmý již ze samotného popisu skutku, a spočívá ve využívání dostupných policejních evidencí pro soukromé účely. Posouzení skutku jako pokračujícího trestného činu tedy soud učinil správně.

9. Pokud jde o námitku vztahující se k uplatnění zásady subsidiarity trestní represe tak tou se Nejvyšší soud zabýval již v předchozím dovolacím řízení, a to s pro dovolatele nepříznivým závěrem, že se vzhledem k rozsahu jeho trestné činnosti patrně neuplatní. Rozsah trestné činnosti přitom zůstal nezměněn, jen některé dílčí útoky byly nově posouzeny toliko podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.

10. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil veškerá rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

11. K vyjádření státního zástupce zaslal obviněný prostřednictvím svého obhájce repliku. Souhlasí s vyjádřením státního zástupce, pokud jde o důvodnost dovolání ve vztahu k nesprávné právní kvalifikaci dílčích útoků uvedených pod body 9), 12), 13), 14), 16). Jeho výhrady směřují zejména proti postupu odvolacího soudu, který se opakovaně nevypořádal s otázkou naplnění zákonných znaků trestného činu u jednotlivých skutků. Z tohoto důvodu nesouhlasí s návrhem státního zástupce přikázat věc odvolacímu soudu a trvá na svém návrhu přikázat ji soudu prvoinstančnímu. Pokud by přesto byla věc přikázána odvolacímu soudu, navrhuje rozhodování jiným senátem podle § 265l odst. 3 tr. ř., vzhledem k dosavadnímu způsobu rozhodování. Současně však nesouhlasí se státním zástupcem tam, kde dovolání nepovažuje za důvodné, konkrétně u útoků č. 1), 8) a 15). Jeho argumentace k těmto dílčím útokům se obviněnému jeví jako nepřesvědčivá a spekulativní, zejména ohledně údajného úmyslu dovolatele. Chybí dostatečné skutkové závěry k uvažovaným variantám neoprávněného prospěchu, což činí výklad státního zástupce rozporným se zásadou in dubio pro reo.

12. Obviněný dále nesouhlasí s právním hodnocením otázky pokračujícího trestného činu, jak je prezentováno z komentovaného vyjádření. Z něj nevyplývá, že by soudy nižších stupňů nepochybily, a argumentace státního zástupce ohledně dílčích útoků pod bodem 18) (stažení fotografií mužů) postrádá vazbu na ostatní skutky. Jeho úvaha o společném záměru spočívajícím „v záměrném využívání dostupných policejních evidencí pro soukromé účely“ je podle obviněného nepodložená a samoúčelná, neboť pojem „užití pro soukromé účely“ lze vztáhnout na jakékoliv jednání, aniž by byl prokázán konkrétní společný záměr. Tato zjednodušená konstrukce má zásadní dopad na posouzení podmínek pro aplikaci zásady subsidiarity trestní represe. Obviněný poukazuje na to, že z původně 14 přísněji kvalifikovaných útoků [podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), a podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] zůstaly po opravách pouze 3, což spolu s nutností opakovaného využití mimořádných opravných prostředků a praktickým uplynutím zkušební doby podmíněného trestu ukazuje, že podmínky pro aplikaci zásady subsidiarity trestní represe jsou dány.

13. Obviněný tedy trvá na důvodnosti svého dovolání a v souvislosti s tím opakuje svůj návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu v něm učiněný.

III. Přípustnost dovolání

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je částečně přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. (k nepřípustnosti jedné z námitek viz níže). Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

15. Pokud obviněný pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. orgánům činným v trestním řízení vytýká, že mu nebyl ustanoven obhájce podle § 36 odst. 2 tr. ř. již v přípravném řízení, jedná se o námitku, jež byla dovolacím soudem vypořádána již v předchozím řízení, a které nebylo vyhověno. S ohledem na § 265n tr. ř., podle kterého proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný, se tedy touto námitkou dovolací soud dále nezabývá a odkazuje na body 22. – 24. svého předchozího kasačního rozhodnutí v této věci. Je tomu tak proto, že dovolání proti novému rozhodnutí po jeho předchozím zrušení kasačním zásahem dovolacího soudu je sice přípustné za jinak obecných podmínek podle § 265a tr. ř. a z důvodů podle § 265b tr. ř., ovšem je omezeno jen na rozsah, v němž Nejvyšší soud shledal dřívější dovolání důvodným. Takže pokud se tak stalo např. pouze ve vztahu k výroku o trestu [třeba s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], není již nové dovolání přípustné proti dřívějšímu rozhodnutí ve výroku o vině (TR NS 5/2004-T 689.). Stejně tak platí, že pokud v rámci dřívějšího projednání dovolání neshledal Nejvyšší soud nějakou z uplatněných námitek opodstatněnou, není totožná námitka přípustná v novém dovolacím řízení, pokud se ve vztahu k takové námitce v rámci nového rozhodnutí nezměnily relevantní okolnosti. K tomu v posuzované věci nedošlo.

IV. Posouzení dovolání

16. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c), h) a m) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit požadovanou kasaci napadených rozhodnutí.

17. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným uplatněných dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku … [první varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], · bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].

18. Dovolací argumentace obviněného uplatněná pod dovolacími důvody podle písm. h), m) tr. ř. [k písm. c) viz výše část III.] je pod jejich obsahové zaměření podřaditelná a část jeho námitek pod těmito dovolacími důvody není možno pokládat za zjevně neopodstatněnou. S přihlédnutím k tomuto poznatku dospěl dovolací soud k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby o mimořádném opravném prostředku obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 tr. ř., tedy formou jeho odmítnutí. Nejvyšší soud proto přistoupil podle § 265i odst. 3 tr. ř. k přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu a jemu předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně (včetně řízení těmto rozhodnutím předcházejícího) a dospěl k následujícím závěrům týkajícím se vznesených dovolacích námitek.

IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265 odst. 1 písm. h) tr. ř.

A) K popisu skutku z pohledu vyjádření zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu

19. Podstatná část argumentace obviněného se vztahuje k otázce naplnění znaku tzv. druhého úmyslu (dolus coloratus) u trestných činů podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, spočívajícího ve spáchání činu s úmyslem mj. získat, resp. opatřit jinému neoprávněný prospěch. Dovolatel tvrdí, že v případě dílčích útoků popsaných pod body 1), 8), 9), 12), 13), 14), 15), 16) a 17) výroku odsuzujícího rozsudku, nejsou popsány skutkové okolnosti, které by uvedený znak naplňovaly ve světle závazného právního názoru Nejvyššího soudu vyjádřeného v jeho předchozím zrušujícím rozhodnutí v této věci. Dovolací soud v něm soudu prvního stupně vytknul, že popis skutku, obsažený v původním odsuzujícím rozsudku, nemůže v některých dílčích částech vést k naplnění výše zmíněného znaku. Uvedené námitky vyhovují obsahovému zaměření obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Již na tomto místě je možné předestřít, že jsou i částečně důvodné a dovolací soud tedy v tomto ohledu stručně připomene závěry, jež ho k předcházejícímu kasačnímu zásahu vedly.

20. Při výkladu jednotlivých znaků trestných činů je nutné zohledňovat zásadu subsidiarity trestní represe vyplývající z pojetí trestního práva jako prostředku ultima ratio, neboť znaky trestného činu je třeba vykládat tak, aby za trestný čin byl považován jen čin společensky škodlivý. Platí to zejména u znaků méně určité povahy. Ty je vhodné vykládat spíše s omezující tendencí, aby nedocházelo ke kriminalizaci jednání, která nejsou z hlediska své společenské škodlivosti zařaditelná mezi jevy, k jejichž potírání je určeno trestní právo (trestní odpovědnost a důsledky s ní spojené, resp. v něm uplatňované) jako poslední prostředek ochrany společnosti a jejích hodnot (viz usnesení Nejvyššího soudu v této věci ze dne 22. 8. 2024, sp. zn. 6 Tdo 590/2024, resp. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).

21. S ohledem na toto interpretační východisko Nejvyšší soud v případě výkladu pojmu neoprávněného prospěchu uzavřel, že nemůže být naplněn jen v důsledku toho, že nějaká osoba získala informace, k nimž neměla mít přístup, bez dalšího. Neoprávněný prospěch tak nemůže spočívat pouze v přechodném subjektivně příjemném pocitu, jako je pouhé ukojení zvědavosti, ale musí z pohledu pachatele potenciálně vést k objektivnímu a z hlediska vnějšího světa významnému zvýhodnění osoby, pro níž danou informaci opatřil (k rozsáhlejší a tento právní názor důkladně odůvodňující argumentaci viz výše označené zrušující rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci).

22. Soud prvního stupně ve svém novém meritorním rozhodnutí na uvedené reagoval tak, že část dílčích útoků obviněného překvalifikoval a posoudil je pouze jako přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, nevyžadující naplnění výše popsaného znaku druhého úmyslu. V případě dílčích aktů pod body 1), 8) a 15) však již vymezil/popsal skutkové zjištění, ze kterého naplnění tohoto znaku vyplývá dostatečně zřetelně, a to: · k bodu 1) – „… v úmyslu opatřit O. S. podklady pro vymáhání pohledávky jeho známé za lustrovaným J. P. …“, · k bodu 8) – „… v úmyslu opatřit M. H. informace využitelné při zamýšlené koupi výše uvedeného vozidla …“, · k bodu 15) – „… v úmyslu opatřit M. K. informace ohledně možného zahájení úkonů trestního řízení vůči němu a R. E. ...“.

23. Z citovaných skutkových zjištění lze dovodit, že obviněný při opatřování jinak veřejně nepřístupných informací z policejních databází pro svoje známé, tak činil s úmyslem získat pro ně neoprávněný prospěch, a nikoliv jen informace za účelem kupř. uspokojení jejich zvědavosti. Z povahy informací jím zjišťovaných a jejich vztahu k osobám, pro něž je opatřoval, mu totiž muselo být zjevné, že pro ně mohou představovat neoprávněný prospěch. Vyplývá to buď již ze samotného popisu informace (otázka zahájení trestního řízení proti osobě, jíž byla informace určena), nebo z něj ve spojení s vyjádřením účelu jejího obstarání (informace užitečné při koupi vozidla nebo při vymáhání pohledávky). Jinak řečeno, zjištění telefonního kontaktu na dlužníka kvůli vymáhání pohledávky či lustrace k poznávací značce vozidla a jeho majiteli před zamýšlenou koupí, stejně jako poznatky o možném zahájení trestního řízení proti osobě, jež informaci získala, případně i osobě jí známé, mají zřejmý potenciál vést k neoprávněnému nabytí výhody ve výše zmíněném objektivním smyslu. Námitky obviněného vztahující se ke skutku pod body 1), 8) a 15) jsou tedy zjevně neopodstatněné.

24. Nejvyšší soud však musí konstatovat, že pokud jde o dílčí útoky pod body 9), 12) - 14), 16) a 17), tak v jejich popisu již nelze shledávat dostatečné vyjádření znaku neoprávněného prospěchu, resp. úmyslu obviněného k jeho opatření směřujícího. V případě uvedených částí popisu skutku totiž soud opakovaně užívá obecnou frázi, že obviněný prováděl lustrace v úmyslu opatřit dané informace pro jeho známé. Nicméně na rozdíl od skutků pod body 1), 8) a 15), u nichž tzv. druhý úmysl zřetelně vyplýval z povahy opatřovaných informací ve spojení s odkazem na účel jejich obstarání, není bez dalšího evidentní, že z pohledu dovolatele mohly vést k neoprávněnému prospěchu ve výše vyloženém smyslu, a nikoliv jen k uspokojení touhy daných osob po informacích. Takový závěr nevyplývá jednoznačně ani z odůvodnění odsuzujícího rozsudku.

25. Pokud jde o dílčí útok pod bodem 12), tak z bodu 17. odůvodnění odsuzujícího rozsudku vyplývá, že svědek K. zjišťoval přes obviněného informace pro A. Č. ohledně toho, proč byl předvolán k výslechu. Taková informace byla svědkem podle jeho výpovědi (viz bod 17. rozsudku soudu) sdělena A. Č. Z tohoto zcela jednoznačně nevyplývá, zda obviněný věděl, že jmenovaný svědek zjišťoval tyto informace, za účelem jejich předání další osobě, a že tedy tímto získává prospěch on nebo tato další osoba. V odůvodnění přitom není obsažena úvaha, která by takový závěr postavila na jisto, a to ani kupříkladu skrze zohlednění záznamů komunikace na WhatsApp mezi dovolatelem a svědkem K., stran toho, zda obviněnému před provedením lustrace sdělil svědek, proč danou službu potřebuje, a to, ačkoliv zmíněné záznamy soud provedl k důkazu.

26. V podstatě stejně nedostatečné je vyjádření úmyslu obviněného opatřit neoprávněný prospěch v případě útoků pod body 13), 14) a 17) výroku rozsudku soudu. V prvním případě je soudem konstatováno, že obviněný jednal v úmyslu opatřit svědkyni S. citlivé osobní informace o milenci její kamarádky. V druhém, že tak učinil v úmyslu (ačkoliv pod bodem ve skutkové větě termín „v úmyslu“ chybí, jedná se patrně o nedopatření) opatřit svědkovi R. informace ohledně důvodu podání vysvětlení Š. J. Pod bodem 17) je zase uvedeno, že jednal „v úmyslu opatřit P. R. informace ohledně trestního řízení vedeného vůči jeho příbuzné Š. J.“. Ani z jedné této formulace nevyplývá, že by dovolatel věděl, že se svědci daných poznatků domáhali, aby s nimi mohli disponovat ve vnějším světě ke svému prospěchu či benefitu jiných osob. Zároveň ani k jednomu z těchto útoků nejsou v odůvodnění odsuzujícího rozsudku popsána zjištění, z nichž by vyplývalo, že obviněný kupříkladu věděl, že se svědkyně S. snaží pomoci své kamarádce, jelikož o ni má starost kvůli jejímu milenci, či že dovolatel věděl, že svědek R. požaduje údaje o Š. J. za účelem případné pomoci jmenované, která byla uživatelkou drog a byla zadlužená. Ani ve vztahu k těmto útokům soud v rámci svých hodnotících úvah nepropojuje výpovědi svědků a záznamy komunikace mezi nimi a dovolatelem, resp. tyto ani jednotlivě příliš rozsáhle nepopisuje.

27. Ve vztahu k bodu 16) výroku rozsudku soudu lze uvést, že je v něm stran vyjádření druhého úmyslu pouze nedostatečně popsáno, že dovolatel jednal „v úmyslu opatřit M. H. citlivé osobní informace o výše jmenovaných“. Ani zde

tedy nelze shledat, že by právní posouzení spočívající v tom, že obviněný jednal v úmyslu opatřit někomu neoprávněný prospěch, bylo tímto skutkovým poznatkem vhodně podloženo. Na rozdíl od výše zmíněných dílčích útoků však v odůvodnění rozsudku jsou popsána zjištění, z nichž by takový závěr bylo možné dovodit, ačkoliv i tak by tento musel být následně vtělen do popisu skutku ve výrokové části rozsudku. Již z vlastní výpovědi obviněného a z výpovědi svědkyně H. vyplývá, že pro ni informace zjišťoval, neboť měla podezření, že jedna z lustrovaných osob se snaží otrávit svého manžela dáváním jedu či projímadla do jídla nebo pití (viz body 6.

a 17.). V tomto směru pak měl svědkyni i radit, jak by měla stran jejího podezření dále postupovat. Patrně by tedy nebylo nemístné dovodit, že svědkyně poznatky o trestní minulosti či momentálním trestním stíhání P. S. mohla zužitkovat v rámci rozhodnutí o jejím dalším jednání vztahujícímu se k popsanému podezření. Předmětné informace by pro ni tedy představovaly neoprávněně nabytou výhodu (neoprávněný prospěch).

28. Samotné poznatky obsažené v odůvodnění ovšem nemohou suplovat vyjádření všech znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ve skutkové větě rozsudku, jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu. Nerespektování ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. spočívající v absenci údaje vyjadřujícího ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku subjektivní stránku úmyslného trestného činu, nelze nahradit ani právní větou rozsudečného výroku, ani odůvodněním rozsudku.

Opačný postup soudu nerespektující čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny by porušil právo obviněného na spravedlivý proces vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2007, sp. zn. IV. ÚS 434/07, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 11 Tdo 1158/2005, publikované pod č. 38/2006, Sb. rozh. tr.). Nadto je nutné podotknout, že samotná syntéza zjištění popsaných pod body 6. a 17. odůvodnění odsuzujícího rozsudku o tom, k čemu měly opatřované poznatky sloužit, resp. kam směřoval tzv. druhý úmysl dovolatele, z něj patrná není a dovolací soud ji pouze zmínil, jako možný směr úvah soudu prvního stupně.

29. Pokud státní zástupce ve svém vyjádření uvedl, že stran útoku pod bodem 9) výroku rozsudku je z výpovědi svědka R. možné dovodit jeho neoprávněný prospěch plynoucí z informace o tom, kdo je trestně stíhán v souvislosti s úmrtím jeho neteře, tak v odůvodnění rozsudku taková úvaha chybí. V bodě 17. je pouze uvedeno, že chtěl zjistit, zda je matka dítěte A. H. trestně stíhána. Pokud státní zástupce odkazuje na protokol o hlavním líčení ze dne 15. 5. 2023, kdy byl svědek vyslechnut, tak lze v první řadě uvést, že je úkolem soudu prvního stupně, aby vtělil učiněná skutková zjištění do svého rozhodnutí, včetně úvah, které jej k nim vedly. Nejen tedy, že odkazem na odůvodnění nelze ve výroku rozsudku nahrazovat skutkový popis naplňující všechny znaky daného trestného činu, ale zároveň nelze úvahy a závěry, jež mají být obsaženy v odůvodnění, nahrazovat odkazem na protokol o výslechu svědka. Nadto z vyjádření svědka, proč předmětné poznatky zjišťoval, sám o sobě neplyne závěr, že k tomuto účelu směřoval i úmysl obviněného. K tomu by opět bylo třeba, aby soud hodnotil důkazy ve společné souvislosti (např. v souvislosti s komunikací zachycenou v aplikaci WhatsApp, výpovědí obviněného atp.). Takový postup soudu však z jeho rozsudku zřejmý není. Pouze okrajově však lze podotknout, že i ve zmíněném protokolu o výpovědi svědka je uvedeno, že danou informaci po dovolateli požadoval, jelikož ho to „strašně zajímá“ a u nich v rodině se o tom zakázalo mluvit. Pokud by tedy soud uvažoval tímto směrem, vyvstává otázka, zda by – i v případě, že si byl dovolatel vědom účelu, pro který svědek informaci získával – tento účel opatření dané informace přesahoval pouhou zvědavost svědka, tak aby bylo možné dovodit naplnění znaku neoprávněného prospěchu a úmyslu obviněného směřujícího k jeho opatření.

B) K právnímu posouzení skutků z hlediska kritérií pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku

30. Pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný vznáší námitku proti tomu, jak byly posouzeny jeho trestné činy z hlediska institutu pokračování podle § 116 tr. zákoníku. Tato výhrada je pod uvedený důvod dovolání podřaditelná a lze jí v obecné rovině i přisvědčit. Soud prvního stupně výrok o vině v tomto směru opět nekoncipoval správně. Z jeho formulace totiž vyplývá, že uznal obviněného vinným třemi trestnými činy, když uvedl, že spáchal: · „jednak přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (jednání pod body 2, 3, 4, 5, 6, 7, 10, 11, 18)“, · „jednak přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (jednání pod body 1, 8, 9, 12, 13, 14, 15, 16, 17)“.

31. Ačkoliv v odůvodnění jeho rozhodnutí chybí jakákoliv úvaha týkající se posouzení daného jednání z hlediska pokračování v trestném činu (což je samo o sobě nežádoucí), z rozdělení skutku do dílčích útoků, které následně společně právně kvalifikoval i toho, že v odůvodnění hovořil o dílčích útocích jednoho skutku, lze dovozovat, že skutek mínil posoudit ve smyslu § 116 tr. zákoníku. Z výše citované formulace však vyplývá, že nepatřičně uznal obviněného vinným třemi pokračujícími trestnými činy a to: a) přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku [k dílčím útokům pod body 2), 3), 4), 5), 6), 7), 10), 11), 18)] b) přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku [dílčí útoky pod body 1), 8), 9), 12), 13), 14), 15), 16), 17)] v jednočinném souběhu s c) přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [rovněž dílčí útoky pod body 1), 8), 9), 12), 13), 14), 15), 16), 17)].

32. Je vhodné připomenout, že podle § 116 tr. zákoníku je možné vymezit několik kritérií pokračování v trestném činu: a) jednotlivé útoky musí naplňovat, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, b) musí být vedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost), c) musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a d) musí být spojeny blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku (objektivní souvislost).

33. Pro nyní řešené pochybení soudu je podstatné, že ve vztahu k podmínce a) – naplňování skutkové podstaty stejného trestného činu – je nerozhodné, zda jsou dílčími útoky pachatele naplňovány různé alternativy jejích základních či kvalifikovaných forem, jak je tomu i v posuzované věci. Je tak nutné dospět k závěru, že neexistuje právní důvod, aby obviněným spáchaný přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací v jeho základní skutkové podstatě podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl posouzen jako samostatný pokračující trestný čin, a aby stejně bylo postupováno v případě jeho kvalifikované skutkové podstaty podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.

34. Pro následující výklad Nejvyšší soud odhlédne od pochybení soudu při právním posouzení úmyslu dovolatele opatřit jiným osobám neoprávněný prospěch, resp. nesouladu skutkové věty s tímto posouzením. Pokud by skutek byl vyjádřen tak, aby následné právní kvalifikaci vyhovoval, správná formulace výroku o vině z hlediska kritérií podle § 116 tr. zákoníku, i z pohledu přehlednosti, by obsahovala přiřazení číselného označení dílčích útoků jen v rámci právní věty a ponechání samotného označení trestného činu jeho pojmenováním a uvedením příslušného ustanovení bez označení dílčích útoků. Výrok by pak v této části (právní věta) vypadal tak, že obviněný: · získal přístup k počítačovému systému a neoprávněně užil data uložená v počítačovém systému [ad 2), 3), 4), 5), 6), 7), 10), 11), 18)] a uvedený čin spáchal v úmyslu získat jinému neoprávněný prospěch a současně jako úřední osoba v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu [ad 1), 8), 9), 12), 13), 14), 15), 16), 17)],

čímž spáchal · jednak pokračující přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, v souběhu s pokračujícím přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

35. Je však nutné zopakovat, že k tomu, aby soud mohl výrok o vině formulovat, musí zajistit, aby dílčí útoky pod body 9), 12) – 14), 16) a 17) výroku jeho rozsudku, obsahovaly popis úmyslu dovolatele opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, případně ty akty, jež tento znak naplňovat nebudou právně překvalifikovat. Výše vyložené principy formulace výroku o vině stran správné aplikace ustanovení o pokračování v trestném činu se však uplatní obdobně v obou situacích, tedy i jestliže některé ze zmíněných částí skutku nově posoudí jako pouze naplňující znaky trestného činu podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.

36. Pokud se jedná o zbylé podmínky pro pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku, tak lze podobně jako v předchozím rozhodnutí Nejvyššího soudu poznamenat následující. Podle dosavadních skutkových zjištění soudu je mezi všemi jednotlivými dílčími útoky dovolatele dána taková časová souvislost, která je běžně interpretována jako blízká souvislost časová, neboť přetržka mezi jednotlivými činy páchanými v časovém období převyšujícím jeden rok není delší tří měsíců. Podle zjištění soudů se obviněný protiprávního jednání dopouštěl v roce 2020 ve dnech 13. 5., 2. 6., 5. 6., 16. 6., 3. 7., 20. 7., 24. 8., 28. 9., 20. 10., 11. 11., 28. 11., l. 12. a 2. 12., v roce 2021 ve dnech 15. 1., 12. 2., 2. 4., 17. 4., 11. 5., 15. 5., 21. 5., 23. 6. a 21. 7. Lze rovněž dovozovat souvislost v předmětu útoku (informace a fotografie neoprávněně získané prostřednictvím policejních informačních systémů) a velmi vysokou podobnost (de facto prakticky totožnost) ve způsobu jejich provedení (neoprávněné opatřování informací z policejních informačních systémů z pozice úřední osoby – policisty).

37. V rámci nového přeskupení dílčích útoků do jednoho celku lze dovozovat i jednotný záměr dovolatele, který (na rozdíl od předchozího již zrušeného odsuzujícího rozsudku) propojuje jak jeho jednání, při němž získával pro svoje známé informace z policejních databází s útokem pod bodem 18), kdy z informačních systémů uložil do svého mobilního telefonu fotografie 13 mužů, aniž by mu bylo prokázáno, že je dále šířil. Tento záměr vyplývá z celkového vyznění skutku a lze obecně vyjádřit, jak učinil i státní zástupce v jeho vyjádření, jako cílené využívání policejních informačních systémů pro své soukromé účely. Uvedené v jistém smyslu vyplývá i z uvozující části popisu skutku, kterou soud upravil po kasačním zásahu Nejvyššího soudu, znějící „… o lustrovaných osobách získával do své dispozice za účelem zjevně nesouvisejícím s plněním svých služebních povinností …“, jelikož pokud dané informace nezískával, tedy i nestahoval zmíněné fotografie, pro služební účely, musel tak činit cíleně pro své privátní zájmy.

C) K možnostem uplatnění zásady subsidiarity trestní represe a nevyvození trestní odpovědnosti obviněného

38. Dovolatel se dále domnívá, že i v případě závěru o tom, že jeho jednání lze posuzovat podle ustanovení o pokračování v trestném činu (činech), tak jeho dílčí útoky jsou natolik bagatelní povahy, že z hlediska zásady subsidiarity trestní represe by vůči němu neměla být uplatňována trestní odpovědnost. Uvedená námitka je rovněž podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Z toho je zřejmé, že zcela nepochopil vyjádření Nejvyššího soudu k obdobné námitce v jeho předchozím rozhodnutí v této věci. Lze tudíž připomenout, že z procesního hlediska je možné dílčí akty/útoky, které tvoří pokračování v trestném činu, posuzovat a hodnotit samostatně, a to např. z hlediska splnění podmínek pro rozhodnutí podle některé alternativy upravené § 226 tr. ř. Tato možnost, resp. nutnost samostatného posuzování každého dílčího aktu z hlediska skutkového základu věci, plyne z faktu, že každý dílčí útok je z procesního hlediska samostatným skutkem (§ 12 odst. 12 tr. ř.) a lze o něm samostatně rozhodnout.

39. Z hlediska hmotněprávního se však konkrétní společenská škodlivost činu zásadně hodnotí vzhledem ke skutku de iure, jímž je v případě pokračování v trestném činu skutek vymezený všemi jeho dílčími akty/útoky (ve smyslu § 12 odst. 12 tr. ř. samostatnými procesními skutky). Posouzení otázky, zda je nezbytné vyvodit trestněprávní odpovědnost pachatele, jehož jednáním (i s přihlédnutím ke znění § 116 tr. zákoníku) došlo k naplnění zákonných znaků příslušného trestného činu či zda je možno postupovat způsobem upraveným v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, tj. vyvozením jeho odpovědnosti pouze podle mimotrestních předpisů, odvisí od vyhodnocení společenské škodlivosti jednání, resp. skutku pachatele jako celku (jednoho skutku de iure), tj. ve vztahu ke všem jeho dílčím útokům tvořícím jedno pokračování v trestném činu.

40. Uvedený postup se ovšem uplatní pouze ve vztahu k dílčím útokům, které se stanou obsahem skutkové věty odsuzujícího rozsudku. Aby se tak mohlo stát musí každý dílčí útok formálně naplňovat znaky některé skutkové podstaty trestného činu. To je pak ovlivněno i výše zmíněným výkladem jejích znaků s ohledem na pojetí trestního práva jako ultima ratio, který může některé dílčí útoky z naplnění znaků dané skutkové podstaty diskvalifikovat. Pakliže však dílčí útoky naplňují znaky některého z trestných činů, pak je již nelze posuzovat z hlediska zásady subsidiarity trestní represe (jež má hmotněprávní povahu) izolovaně a část po části bez zohlednění jednání dovolatele jako celku dovodit jeho trestní neodpovědnost z důvodu nízké společenské škodlivosti jeho jednání.

41. Pro věc posuzovanou to znamená, že i v případě, kdy by soud po opětovném projednání věci dovodil, že některé dílčí útoky s ohledem na výše popsaný výklad neoprávněného prospěchu, tento znak nenaplňují, stále by formálně naplňovaly základní skutkovou podstatu přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, která neobsahuje tzv. druhý úmysl směřující k opatření neoprávněného prospěchu pro sebe nebo jiného. Stále by tudíž bylo nutné posuzovat předmětné dílčí útoky jako součást pokračujícího trestného činu v jejich souhrnu i z pohledu společenské škodlivosti. Ostatně to v podstatě vyplývá ze zrušujícího usnesení Nejvyššího soudu v bodě 88. písm. b) i z usnesení odvolacího soudu v bodě 11. Tento závěr by mohl být změněn pouze modifikací skutkových zjištění vyplývající z případného doplnění dokazování či rozvedení úvah stran již provedených důkazů, v důsledku čehož by soud mohl vyhodnotit nějaký dílčí útok jako kupř. nenaplňující znaky žádného trestného činu a pak by o něm musel samostatně rozhodnout jako o z procesního hlediska samostatném skutku (§ 12 odst. 12 tr. ř.). Námitku dovolatele o nízké společenské škodlivosti jeho dílčích aktů při jejich osamoceném posouzení, jež by měla vylučovat jeho trestní odpovědnost, je tudíž třeba odmítnout.

IV./2. K námitce nepodřaditelné pod žádný z dovolacích důvodů

42. Obviněný učinil předmětem svého dovolání rovněž námitku, podle níž došlo k pozdnímu odstranění jeho původního odsouzení (před kasací rozhodnutí toto odsouzení zakládajícího) z rejstříku trestů, čímž byl protiprávně vystaven účinkům podmíněného trestu. Uvedená výhrada však není podřaditelná pod žádný z dovolacích důvodů a ani obviněný netvrdí opak. Jím uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze ve vztahu k výroku o trestu užít pouze na podkladě jeho druhé alternativy a jen z hledisek, která vymezilo rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., tedy jen pro jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Dále lze výrok o trestu tak napadat na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným), který jednak obviněný neuplatnil a jenž by ani výše popsanou námitkou být naplněn nemohl, jelikož se vůbec netýká zákonnosti druhu a výměry trestu za trestné činy, kterými byl uznán vinným. Společné pro oba zmíněné dovolací důvody je to, že mají hmotněprávní povahu, zatímco daná výhrada je procesního charakteru vztahujícího se k výkonu trestu a jako takovou jí nelze učinit předmětem přezkumu v dovolacím řízení. S ohledem na shora provedený výklad se tedy touto námitkou Nejvyšší soud nemohl dále zabývat.

IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

43. K aplikaci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze konstatovat pouze tolik, vzhledem k tomu, že bylo konstatováno naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., byl zároveň naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve vztahu k usnesení odvolacího soudu v jeho druhé variantě [bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l)].

V. Závěrečné shrnutí

44. Pro účely nápravy Nejvyšším soudem opakovaně vytýkaných vad, jimiž trpí rozhodnutí soudů nižších stupňů je vhodné shrnout, resp. zopakovat jeho právní názor, který ho již podruhé vede ke kasačnímu zásahu. V případě, že soud obviněného uzná vinným trestným činem, jehož subjektivní stránka je charakterizována tzv. druhým úmyslem (např. přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku), je povinen při popisu skutku vyjádřit i ty skutkové okolnosti, které svědčí o existenci tohoto znaku. Skutek, jehož popis tyto okolnosti nevyjadřuje, není dostatečným podkladem pro právní závěr, že obviněný takový přečin spáchal (tedy že např. jednal v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch). Zmíněná vada rozsudku, tj. nedostatečné vyjádření zákonného znaku příslušného trestného činu ve skutkové větě odsuzujícího výroku, naplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

45. K naplnění obecně fakultativního (obsaženého nikoliv v každé skutkové podstatě) znaku subjektivní stránky přečinů zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku a neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spočívajícího v úmyslu pachatele směřujícího k opatření neoprávněného prospěchu pro jiného, je nezbytné, aby – objektivně hodnoceno – tato neoprávněná výhoda nebyla zjevně zanedbatelného významu. Vyjádřeno jinými slovy, musí být objektivně způsobilá tuto jinou osobu nějakým způsobem zvýhodnit. To platí i v případě tzv. imateriální výhody. Samotné vědomí pachatele, že jím poskytovaná informace, k níž dotyčná osoba nemá přístup, povede k uspokojení její zvědavosti, aniž by jí mohla být nějak dále využita, nemůže existenci uvedeného zákonného znaku odůvodnit. Imateriální prospěch nemůže být představován pouze zanedbatelným pozitivním pocitem osoby, jež ke svojí zvědavosti získala informaci, k níž neměla mít přístup. K naplnění znaku spočívající v úmyslu pachatele opatřit jinému neoprávněnou výhodu přitom nepostačí, když soud dospěje k závěru, že osoba, která jednáním pachatele neoprávněně nabyla nějakou informaci, tuto mínila zužitkovat ve vnějším světě, aniž by bylo prokázáno, že o tomto jejím záměru pachatel věděl.

46. Pro posouzení pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku je z hlediska kritéria spočívajícího v naplňování skutkové podstaty stejného trestného činu nepodstatné, zda je částí dílčích útoků naplňována jeho základní skutková podstata a částí takových aktů její kvalifikovaná forma. I v takovém případě je nutné skutek vyhodnotit jako jeden pokračující trestný čin, což musí být náležitě reflektováno ve formulaci výroku o vině. Pouze když skutek stran jeho právní kvalifikace překročí hranice znaků jednoho trestného činu a naplňuje též znaky jiného trestného činu, bude se jednat o další trestný čin (v případě splnění podmínek § 116 tr. zákoníku další pokračující trestný čin).

47. Při zvažování otázky možnosti mimotrestního vyřešení věci ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku se konkrétní společenská škodlivost činu pachatele hodnotí ve vztahu ke skutku de iure, jímž je v případě pokračujícího trestného činu skutek vymezený všemi jeho dílčími akty. To však neznamená, že by se zásada subsidiarity trestní represe nemohla uplatnit i ve vztahu k jednotlivým dílčím útokům takového pokračování. K redukci rozsahu obžalobou vymezené trestné činnosti totiž může dojít již v souvislosti s interpretací zákonného znaku příslušného trestného činu a s přijetím závěru, že dílčím útokem k jeho formálnímu naplnění nedošlo.

VI. Způsob rozhodnutí

48. Protože již rozsudek soudu prvního stupně je zatížen vadou naplňující dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a odvolací soud, ač tak učinit mohl, na tuto vadu svým rozhodnutím nereagoval a nenapravil ji, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že je podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. odůvodněno zrušení jak dovoláním napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2025, č. j. 44 To 69/2025-982, tak i jemu předcházejícího rozsudku Obvodního soudu pro Praha 5 ze dne 28. 11. 2024, č. j. 40 T 8/2023, jakož i dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

49. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 5 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vrácení věci tomuto soudu je odůvodněno potřebou ustálení skutkových zjištění a jejich následným posouzením v intencích vyložených tímto usnesením.

50. Způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl při splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

51. Úkolem soudu prvního stupně je, aby s přihlédnutím k tomu, co je zmíněno v tomto usnesení, a při vázanosti právním názorem, který v něm Nejvyšší soud vyslovil (§ 265s odst. 1 tr. ř.), o vině obviněného znovu rozhodl. Jelikož ke zrušení výše citovaných rozhodnutí došlo na podkladě dovolání, které bylo podáno výlučně ve prospěch obviněného, uplatňuje se v dalším řízení zákaz změny k horšímu (zákaz reformationis in peius) formulovaný § 265s odst. 2 tr. ř.

52. Na uvedeném soudu se ponechává, zda před svým rozhodnutím o vině obviněného nějakým způsobem doplní dosud provedené dokazování, či zda toto učiní na podkladě těch důkazů, k jejichž zhodnocení již přistoupil. Pokud se rozhodne pro nové vymezení skutku, což lze oprávněně očekávat již z důvodu skutečností uvedených shora v částech IV/2., může do jeho popisu zakomponovat ta zjištění, která rozvíjejí skutkové závěry vyjádřené ve výrokové části rozsudku, a která soud uvedl v odůvodnění svého předchozího rozsudku.

Pokud tímto způsobem dojde k popisu umožňujícímu učinění závěru, že obviněným bylo konkrétní osobě poskytnuto sdělení v úmyslu získat pro ni, objektivně hodnoceno, neoprávněné zvýhodnění v rozsahu nikoli zanedbatelném, tj. umožňující závěr o naplněnosti znaku úmyslu směřujícího k opatření neoprávněného prospěchu, poté ohledně těchto částí jednání bude možno rozhodnout v podobě právní kvalifikace podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) či § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Naopak v těch případech, kdy tomu tak nebude, přichází v úvahu posouzení těchto útoků toliko v podobě kvalifikace podle § 230 odst. 2 tr.

zákoníku. Jakmile dojde k vytvoření dostatečného podkladu pro utvoření závěru o výsledné právní kvalifikaci, musí soud výrok o vině formulovat způsobem slučitelným s pravidly posuzování pokračujících trestných činů.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. 10. 2025

JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu