USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2024 o dovolání, které podala obviněná D. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2024, č. j. 7 To 394/2023-285, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 68/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. 11. 2023, č. j. 3 T 68/2022-256, (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) byla obviněná D. P. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila způsobem popsaným v jeho výroku.
2. Obviněná byla za tento přečin odsouzena podle § 181 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Poškozená D. B. byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 3. 2024, č. j. 7 To 394/2023-285, z podnětu odvolání obviněná napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. obviněnou nově uznal vinnou přečinem poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že
dne 19. 2. 2019 v 23:10 hodin v rámci přestupkového řízení vedeného Městským úřadem Kyjov, odborem organizačním a právním pod sp. zn. OOP/6041/2019/464, jako provozovatelka osobního motorového vozidla značky Škoda Superb, registrační značky XY, ve snaze vyhnout se peněžnímu postihu za přestupek spočívající v překročení maximální povolené rychlosti v XY, ke kterému došlo dne 28. 12. 2018 v 19:42 hodin, při vědomí, že za tento bude potrestána jiná osoba, obrátila se na obchodní společnost nezaplatim.cz, s. r. o., jíž za vyřízení celé záležitosti zaplatila 250 Kč, dle pokynů blíže neustanovené osoby z této společnosti odeslala ze své datové schránky ewp3gdh k výzvě městského úřadu odpovědní tiskopis o podání vysvětlení, ve kterém jako řidiče svého vozidla v době spáchání přestupku označila poškozenou D. B., ačkoliv věděla, že jmenovaná její vozidlo neřídila; následně obchodní společnost nezaplatim.cz, s. r. o., prostřednictvím blíže neustanovené osoby prostřednictvím České pošty, s. p., zajistila jednak, aby byla dne 18. 3. 2019 doručena správnímu orgánu v XY listina, v níž se osoba vystupující jako poškozená D. B. omluvila z ústního jednání a doznala se ke spáchání projednávaného přestupku, kdy tato byla opatřena jejím padělaným podpisem, a jednak, aby dne 10. 7. 2019 byla témuž správnímu orgánu doručena listina, v níž se osoba vystupující jako poškozená D. B. opětovně omluvila z ústního jednání a doznala se ke spáchání projednávaného přestupku s tím, že je připravena pokutu uhradit, kdy i tato listina byla opatřena jejím padělaným podpisem, přičemž totéž sdělení, avšak nepodepsané, bylo dne 5. 7. 2019 v 17:37 hodin zasláno z e-mailové adresy XY na e-mailovou adresu podatelny správního orgánu, v důsledku čehož byla poškozená D. B. rozhodnutím Městského úřadu Kyjov ze dne 10. 7. 2019, č. j. OOP46083/19/464, které nabylo právní moci dne 14. 8. 2019, uznána vinnou z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1, písm. f) bod 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích, za což jí byla uložena pokuta ve výši 26 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, poté byl dne 26. 8. 2020 vydán Městským úřadem Kyjov jako správcem daně exekuční příkaz na přikázání pohledávky ve výši 26 000 Kč z účtu poškozené, navýšené o náklady řízení ve výši 1 000 Kč a náklady exekuce ve výši 540 Kč, který nabyl právní moci dne 10. 9. 2020.
4. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně obviněnou odsoudil podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon jí podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Poškozenou D. B. podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Michala Pokorného dovolání, jež opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle ní došlo ze strany soudů k nesprávnému právnímu posouzení jejího protiprávního jednání (v části, kterou nepopírá). Obviněná tvrdí, že její jednání nedosahuje v intencích § 12 odst. 2 tr. zákoníku potřebné míry společenské škodlivosti a domáhá se toho, aby došlo k postoupení její věci správnímu orgánu k projednání přestupku.
6. Odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně dovodil, že musela předpokládat, že osoba, k jejímuž projednání ve správním řízení dojde, vůbec nemá řidičské oprávnění, což je třeba hodnotit při posouzení společenské škodlivosti jejího činu. Nebylo jejím úmyslem označovat osobu bez řidičského oprávnění. Byla udržována v domnění, že přidělený řidič s tím (pozn. prohlášením, že vozidlo řídil on) souhlasí. Z hlediska společenské škodlivosti činu nebyla podle dovolatelky hodnocena skutečnost, že exekuce vůči D. B. byla zastavena pro nevymahatelnost, stejně jako fakt, že webové stránky nezaplatím.cz sleduje a zřejmě využívá vysoký počet osob. To by mělo být s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 6 Tdo 1054/2020, hodnoceno v její prospěch.
7. Nesprávnost právního posouzení skutku namítá obviněná i s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1088/2021, a v něm uvedenou problematiku týkající se ne/možnosti uvést v omyl správní orgán projednávající přestupek.
8. Dovolatelka tedy tvrdí, že neměla být shledána vinnou označeným přečinem jednak proto, že její jednání nedosáhlo potřebné míry společenské škodlivosti, jednak proto, že správní orgán nelze uvést v omyl.
9. Závěrem svého dovolání proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc sám podle § 222 odst. 2 tr. ř. postoupil jinému orgánu k řízení o přestupku, alternativně aby podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek, popřípadě i řízení mu předcházející, zrušil a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal, a to při vyslovení závazného právního názoru stran postoupení věci podle § 222 odst. 2 tr. ř.
10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že její výhrady lze bezpochyby podřadit pod označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
11. Jde-li o námitku, že správní orgán nelze uvést v omyl, nutno předně poukázat na to, že obviněná se dovolává předchozí rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, ovšem konkrétně poukazuje toliko na jediné rozhodnutí. Dovolatelkou citovanou část však senát poznamenal nad rámec samotného odůvodnění. O tom svědčí již ta skutečnost, že senát 5 Tdo nepostoupil věc k rozhodnutí velkému senátu, ačkoli citovaný názor, pokud by byl vysloven směrodatně, nikoli jako pouhá pochybnost a polemika daná k úvaze, by byl odlišný od právního názoru již opakovaně vyjádřeného v rozhodnutích Nejvyššího soudu.
12. Názoru, že by správní orgán nebylo možno uvést v omyl, je nutno zásadně oponovat a poukázat na poměrně rozvinutou judikaturu k naplnění znaku uvedení jiného v omyl v případě skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku. Ten je formulován naprosto shodně se znakem skutkové podstaty přečinu poškození cizích práv podle § 183 (pozn. správně § 181, dále též body 13. a 17. tohoto usnesení) odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [resp. § 181 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku v případě využití něčího omylu]. Není tedy žádný důvod k možnostem naplnění tohoto zákonného znaku obou skutkových podstat přistupovat odlišně.
13. Jestliže se senáty Nejvyššího soudu obecně shodují v názoru, že v občanskoprávním řízení sporném nelze soud „uvést v omyl“ a tím naplnit zákonný znak skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku, tak naopak v případě řízení před správními orgány naplnění znaku uvedení v omyl vůči správnímu orgánu obecně připouštějí s tím, že jde o řízení založené na odlišných procesních principech a omezených možnostech jeho účastníků či jiných osob bránit se proti falešným či padělaným listinám předkládaným pachatelem trestného činu. Ostatně o tom, že znak uvedení někoho v omyl lze naplnit i u přečinu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v souvislosti s řízením o přestupku neměl sebemenší pochybnost Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 4 Tdo 1315/2013.
14. Skutkové podstaty přestupků podle § 2 odst. 2 písm. a), b), f), e) zákona o některých přestupcích nikterak nevylučují možnost naplnění znaku „uvedení někoho v omyl“. Byť tento znak není v těchto přestupkových skutkových podstatách zmiňován, je-li jejich druhovým objektem ochrana pořádku ve státní správě, individuálním objektem pak zájem na řádném výkonu státní správy zajišťovaném správními orgány, jejich podstatou je zájem na postihu snah pachatelů přestupků uvádět úmyslně správní orgány v omyl při výkonu jejich pravomocí ze strany subjektů, s nimiž přicházejí do kontaktu. Především je ale nutno ve vztahu k nyní posuzované věci zdůraznit, že žádná z uvedených skutkových podstat přestupků plně nepokrývá podstatu souzeného skutku, tedy především onen závadný následek v podobě vážné újmy na právech jiného, jenž může být nepochybně křivým obviněním z přestupku u poškozeného způsoben.
15. Naplnění znaku uvedení jiného v omyl v případě jednání vůči správnímu orgánu nemůže být v obecné rovině ani popřeno odkazem na § 3 správního řádu. V tomto ustanovení je normativně upravena zásada materiální pravdy ve správním řízení, včetně tedy řízení o přestupcích. Správní řád tedy není na správní orgán natolik přísný, aby stanovil pro zjišťování skutkového stavu zásadu formální pravdy. Zásada materiální pravdy je ve správním řádu také korigována požadavkem procesní efektivity a ekonomie správního řízení. Správní orgán se tedy má ve správním řízení před ním vedeném vydat k rozhodnutí cestou vždy co možná nejsnazší, přitom však zároveň spolehlivě postačující ke zjištění objektivního stavu věci, která je předmětem takového řízení.
16. Jde-li o řízení o přestupku, nutno pamatovat na to, že jde o řízení nesporné, konané z úřední povinnosti. Současně se jedná o řízení zásadně neveřejné, v němž správní orgán nemusí nařizovat ústní jednání, ani provést výslech obviněného. Správní orgán by v řízení o přestupku musel vést veřejně jednání, například pokud by zástupce jediného účastníka řízení v řízení o přestupku o to požádal. K tomu ovšem v posuzované věci nedošlo. Naopak způsob jednání obviněné a případně s ní kooperující další neustanovené osoby v podstatě znemožnil vedení účinného ústního jednání za účasti obviněné pachatelky přestupku. Obviněná úmyslně označila jako pachatele přestupku osobu, u níž byla vyloučena možnost účinného doručení předvolání k podání vysvětlení. Současně zajistila, aby se správním orgánem bylo jménem takové osoby písemně jednáno tak, že o jejím spáchání přestupku v dopravě nevzniknou důvodné pochybnosti. Jednání obviněné za případné součinnosti s další osobou bylo v řízení o předmětném přestupku sofistikované natolik, aby správnímu orgánu, který mohl v dané věci vycházet jen z dostupných důkazů, nedávalo podklad pro důvodnou pochybnost ohledně totožnosti osoby, která se přestupku v dopravě měla dopustit. Správní orgán v řízení o přestupku neplní shodnou funkci jako soud v soudním řízení a nedisponuje ani takovými procesními nástroji, aby byla vyloučena možnost jeho uvedení v omyl.
17. Podle názoru státního zástupce lze správní orgán v řízení o přestupku uvést v omyl a naplnit tím zákonný znak skutkových podstat trestných činů poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku. Měl-li by být vysloven názor opačný, jednalo by se o názor odlišný od právního názoru již vyjádřeného v judikatuře Nejvyššího soudu, a muselo by dojít k postoupení věci k rozhodnutí velkému senátu.
18. Ani námitce, již dovolatelka opírá o § 12 odst. 2 tr. zákoníku a zásadu subsidiarity, nelze přisvědčit. Obviněná předkládá obsah jednotlivých e-mailových zpráv, které vedla s nezaplatim.cz, a tento hodnotí způsobem, že na jeho podkladě nelze činit závěr o její vědomosti o tom, že by mohla být namísto ní v předmětném správním řízení označena osoba bez řidičského oprávnění. Uvedená výhrada má spíše charakter nesouhlasu s dílčím skutkovým zjištěním, k němuž lze v prvé řadě oponovat, že dovolatelka v dovolání neuplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přesto lze jen ve stručnosti přisvědčit odvolacímu soudu.
19. Jde-li o onu konkrétní společenskou škodlivost posuzovaného případu, v nyní posuzované věci byla poškozené D. B. za jednání, kterého se nedopustila, uložena pokuta ve výši 26 000 Kč, a navíc zákaz řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Nadto byl následně správcem daně vydán vůči poškozené pravomocný exekuční příkaz. Do bodového systému řidiče jí byly neoprávněně připsány taktéž 4 trestné body. Intenzita škodlivého následku tedy rozhodně nebyla v posuzovaném případě zanedbatelná. Jakmile se poškozená v souvislosti se žádostí o nový řidičský průkaz dozvěděla o těchto skutečnostech, musela svá práva aktivně hájit. Vešla v kontakt s Městským úřadem v Kyjově, kam se na vlastní náklady a při nemalé časové zátěži dostavila a kde ze správního spisu zjistila podstatu protiprávního jednání vůči její osobě. Ihned poté podala oznámení u policejního orgánu. Pokud by tak neučinila, měla by v záznamu o přestupcích evidován nadále záznam o přestupku v dopravě a v exekučním řízení mohla být postižena ztrátou pro ni jistě nezanedbatelné částky. Charakter vážné újmy mělo již to, že poškozená byla nucena ihned aktivně a s vynaložením nemalého úsilí řešit nastalou situaci, přestože se inkriminovaného jednání nedopustila ani mu nebyla přítomna. Trestní oznámení podala z důvodu, že jí byla způsobena újma a cítila se být na svých právech poškozena, přičemž prohlášení dovolatelky v tom smyslu, že poškozené jejím jednáním vážná újma nevznikla s odkazem na neúspěšné exekuční řízení, nemá na posouzení trestní odpovědnosti obviněné žádný vliv.
20. Jde-li o závěrečný návrh dovolatelky, tento není akceptovatelný. V případě, kdy soud shledá, že skutek, pro který se řízení vede, není trestným činem, ale mohl by být příslušnému orgánu postoupen jako přestupek, zkoumá, zda lze předmětný skutek jako přestupek projednat. Musí přitom posoudit, zda nedošlo k jeho promlčení. Do běhu promlčecí jednoleté lhůty nezapočítává dobu, po kterou bylo pro týž skutek vedeno trestní řízení, jež počíná sepsáním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení. Promlčecí doba u přestupků podle § 2 odst. 2 i § 7 odst. písm. c) zákona o některých přestupcích činí jeden rok.
21. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
23. Obviněná, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založila na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jí vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněnému důvodu dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit požadovanou kasaci napadených rozhodnutí.
24. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění dovolatelkou označeného dovolacího důvodu dochází podle jeho obsahového vymezení tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
25. Obě námitky obviněné vyhovují obsahovému zaměření jí uplatněného dovolacího důvodu v jeho první alternativě, neboť jejich prostřednictvím vytýká odvolacímu soudu nesprávnost právního posouzení skutku, a to a) pro chybějící stupeň společenské škodlivosti nezbytný pro vyslovení viny pachatele trestným činem [z hlediska zásady subsidiarity trestní represe (§ 12 odst. 2 tr. zákoníku) a pojímání trestního práva jako ultima ratio], b) pro chybějící znak objektivní stránky trestného činu (uvedla někoho v omyl).
26. Z hlediska dovolacích námitek je vhodné se nejprve vyjádřit k té, jíž obviněná zpochybňuje samotné formální naplnění znaků skutkové podstaty přečinu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 tr. zákoníku, neboť k řešení prvně uplatněné námitky (nedostatek společenské škodlivosti činu) je na místě přistoupit až po zjištění, že jednáním obviněné byly zákonné znaky označeného přečinu skutečně naplněny.
IV/1. K naplnění zákonných znaků přečinu poškození cizích práv jednáním obviněné
27. Obviněná při zpochybnění naplněnosti zákonných znaků skutkové podstaty přečinu poškození cizích práv, konkrétně znaku uvedení někoho v omyl, argumentuje právním názorem obsaženým v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1088/2021. V něm však, jak na to poukázal již státní zástupce ve svém vyjádření k jejímu dovolání, žádná podrobná argumentace svědčící o tom, že správní orgán rozhodující o přestupku nelze uvést v omyl, obsažena není. Ostatně této skutečnosti si musí být vědoma i sama dovolatelka, pokud citací bodu 30. odůvodnění odkazovaného rozhodnutí zvýraznila text „mimo jiné i s ohledem na pochybnost, zda lze vůbec uvést správní orgán projednávající přestupek v omyl“.
28. Z odůvodnění odkazovaného rozhodnutí, v němž v tehdy posuzované věci senát č. 5 Nejvyššího soudu dovodil, že skutek obviněného nelze kvalifikovat jako přečin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, plyne, že jím vyslovený závěr učinil na podkladě vyhodnocení dalších okolností případu, které měly vztah k jinému znaku objektivní stránky. Rozhodující totiž bylo jeho zjištění, že jednáním obviněného nedošlo k naplnění zákonného znaku způsobení vážné újmy na právech (a nikoli snad znaku uvedení někoho v omyl).
29. Obviněnou citovaná část odůvodnění odkazovaného rozhodnutí tak nebyla tím argumentem, na jehož podkladě senát č. 5 rozhodl o odmítnutí dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného a napadajícího rozhodnutí soudů nižších stupňů o postoupení věci. Byť v návaznosti na část věty citované dovolatelkou poukázal na § 1 odst. 2 a § 3 správního řádu a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 1 As 96/2008, který se zaobírá otázkou rozsahu dokazování, ani z tohoto jeho odkazu nelze dovodit, že by učinil závěr, že správní orgán v omyl uvést nelze.
30. Ze samotného znění § 3 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a v něm obsaženou zásadu materiální pravdy zdůrazňující potřebu postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2, nelze dospět k závěru, který se snaží prosadit dovolatelka. Jak již přesvědčivě vyložil ve svém vyjádření státní zástupce, v rozhodnutích Nejvyššího soudu, která se týkala věcí, v nichž (pod vlivem neúplných, zkreslených či zcela nepravdivých informací) příslušné rozhodnutí vydal správní orgán, neodezněla obdoba toho, co se pod vlivem usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 11 Tdo 229/2004, uveřejněného pod č. 24/2006 Sb. rozh. tr., prosadilo v rozhodovací praxi trestních soudů, tedy že soud rozhodující v občanskoprávním řízení nelze uvést v omyl. Obdobně vyznívající závěr ve vztahu ke správnímu orgánu však učiněn nebyl a dlužno dodat, že patrně ani nelze očekávat, že by byl přijat, zejména poté, co právní názor obsažený v rozhodnutí č. 24/2006 Sb. rozh. tr. byl překonán usnesením velkého senátu trestního kolegia ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 15 Tdo 960/2023. Pokud je tedy možno uvést v omyl při jeho rozhodování soud, tím spíše je nutno dospět k závěru, že v omyl může být jednáním pachatele uveden správní orgán.
31. Ostatně takový závěr se prosadil v dosavadní judikatuře Nejvyššího soudu, na což již poukázal i státní zástupce ve svém vyjádření (viz jím vypočtená rozhodnutí vydaná ve věcech týkajících se podvodného jednání vůči Energetickému regulačnímu úřadu či vůči katastrálnímu úřadu). Není proto důvod k tomu, aby byl v posuzované věci vysloven názor opačný. To i proto, že nelze pochybovat o tom, že jednáním obviněné a na něj navazujícím jednáním dosud nezjištěné osoby společnosti nezaplatim.cz, s.r.o., byl Městský úřad Kyjov, odbor organizační a právní, resp. za něj jednající pracovník, byl v omyl stran osoby přestupce uveden. V důsledku označení D. B. za osobu řídící dne 19. 2. 2019 předmětný automobil, což učinila obviněná vyplněním odpovědního tiskopisu, a následných písemných podání adresovaných uvedenému orgánu, které činila dosud neustanovená osoba jednající v zájmu obviněné na podkladě předchozího ujednání (a úhrady částky 250 Kč), bylo vedeno řízení vůči osobě (D. B.), která se označených přestupků, jimiž byla uznána vinnou rozhodnutím sp. zn. OOP/6041/2019/464, zcela zjevně nedopustila. Toto rozhodnutí bylo vydáno pod vlivem omylu, který obviněná (a ve shodě s ní jednající dosud neustanovená osoba) vyvolala.
32. V návaznosti na uvedené lze doplnit, že Nejvyšší soud (viz usnesení ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 4 Tdo 1315/2013) neměl pochybnost o možnosti uvedení správního orgánu v omyl ani v případě, kdy tento (konkrétně Městský úřad Slavkov u Brna, odbor životního prostředí) rozhodoval o přestupku podle § 53 odst. 1 písm. g) zákona č. 289/1995 o lesích, ve znění pozdějších předpisů, a v důsledku skutečným přestupcem zapřené identity, resp. označení jiné osoby, uznal vinným jeho spácháním osobu, která se jej nedopustila.
33. Protože obviněná svým dovoláním brojila námitkou zpochybňující naplnění zákonných znaků skutkové podstaty přečinu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku toliko vůči znaku uvedení někoho v omyl, který, jak plyne z výše uvedeného, naplněn byl, není třeba se v této části zabývat zbývajícími zákonnými znaky uvedené skutkové podstaty. IV/2. K subsidiaritě trestní represe
34. Úvodem se jeví vhodné připomenout, že trestným činem je podle trestního zákoníku každý takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§ 13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty.
35. Závěr o nedostatečném stupni společenské škodlivosti činu buduje obviněná na tvrzení o vadném posouzení jejího zavinění (resp. míře tohoto zavinění) ve vztahu k sankci, která byla D. B., jako osobě nedisponující v době přestupku řidičským oprávněním, uložena. Její argumentaci nicméně nelze přijmout. Je třeba přisvědčit tomu, co k ní uvedl ve svém vyjádření státní zástupce.
36. Nejvyšší soud sdílí jeho názor, že z pouhého sdělení, že je k dispozici „řidič“, který se ke spáchání přestupku přizná, nelze dovozovat závěr, že jde o osobu s platným řidičským oprávněním. Z uvedeného sdělení lze toliko nepochybně dovodit, že je k dispozici osoba, která o sobě bude tvrdit, že šetřený přestupek spáchala. Obviněné se nedostala žádná informace, na jejímž podkladě by, bez přiměřených důvodů, mohla spoléhat na to, že jako přestupce bude vystupovat osoba s platným řidičským průkazem. Byla tudíž srozuměna, minimálně ve formě smíření podle § 15 odst. 2 tr. zákoníku, s tím, že osobou, vůči níž bude vyvozena odpovědnost za přestupek, jehož se sama dopustila, bude i osoba bez řidičského oprávnění. Nutně pak musela být srozuměna i s tím, že ukládaná sankce pak zohlední i tuto skutečnost. Obviněná uzavřením smlouvy se společností nezaplatim.cz, s.r.o., zcela vědomě přistoupila na to, že správně právní odpovědnost a právní následek této odpovědnosti (sankce za přestupky uložené) postihne osobu, o níž nic bližšího nevěděla. S těmito důsledky plynoucími z jejího klamavého jednání byla srozuměna.
37. Tyto skutečnosti jsou uváděny částečně nad rámec nezbytného vypořádání se s dovoláním obviněné, neboť ta argument opřený o § 12 odst. 2 tr. zákoníku zakládá primárně na námitce skutkového charakteru, takže v tomto směru vybočuje z dosahu vzneseného dovolacího důvodu. Současně neuvádí žádné takové skutečnosti, jež by umožnily onu skutkovou námitku podřadit pod jiný dovolací důvod, konkrétně podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Omezuje se totiž na pouhé konstatování, že něco nevěděla nebo nemohla vědět.
38. Za okolnost, která by měla svědčit o tom, že jednání obviněného nedosáhlo ani dolní hranice typové společenské nebezpečnosti, nemůže být považováno to, že exekuce vůči D. B. byla zastavena pro nevymahatelnost. Ostatní okolnosti (popsané v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku), jsou totiž dostačující pro závěr o nutnosti vyvození trestní odpovědnosti obviněné. To přesto, že odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, z tohoto hlediska nejsou přesvědčivá.
39. Z hlediska § 12 odst. 2 tr. zákoníku je třeba se zabývat zejména otázkou intenzity naplnění znaku způsobení vážné újmy na právech. Poukázat je třeba na fakt, že soud prvního stupně se při odůvodnění naplnění tohoto znaku dopustil zjevného pochybení. Při odůvodnění právní kvalifikace jím popsaného skutku se totiž omezil na konstatování, že obviněná naplnila „všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 trestního zákoníku, neboť skutečně jinému, tedy D. B., způsobila vážnou újmu na právech, a to právě tím, že Městský úřad v Kyjově, Odbor organizační a právní, uvedla v omyl zasláním nepravdivých údajů o její osobě jako domnělého pachatele přestupku“. Netřeba podrobněji rozvádět, že poškozený nemůže utrpět vážnou újmu na právech tím, že je v omyl uveden správní orgán při svém rozhodování, nýbrž pouze důsledky, které z takového řízení (vedeného vůči osobě, která přestupek nespáchala) vzejdou. Nesprávností úvahy soudu prvního stupně se není potřeba dále zaobírat již proto, že odvolací soud jeho rozsudek v celém rozsahu zrušil a o vině obviněné, při úpravě tzv. skutkové věty, nově rozhodl.
40. Je vhodné připomenout, že odvolací soud naznal, že je nezbytné přistoupit k částečné úpravě popisu skutku (a to i proto, že považoval „popis skutku, o němž vlastně žádné pochybnosti nejsou, za ne zcela přesný, pokud jde o obsah všech základních znaků uváděné skutkové podstaty“). Změna odvolacím soudem učiněná se projevila jednak v konkretizaci důvodu zapojení společnosti nezaplatim.cz, s. r. o. do řízení před správním orgánem („obrátila se na obchodní společnost nezaplatim.cz, s. r. o., jíž za vyřízení celé záležitosti zaplatila 250 Kč“), ve vyjádření vlivu této společnosti na její jednání („dle pokynů blíže neustanovené osoby z této společnosti odeslala ze své datové schránky ewp3gdh k výzvě městského úřadu odpovědní tiskopis o podání vysvětlení, …“) a v úpravě popisu následného jednání uvedené společnosti vůči správnímu orgánu (vypuštění textu: „následně prostřednictvím České pošty, s. p. zajistila přes obchodní společnost nezaplatím.cz s.r.o.“).
41. Lze usuzovat, neboť to z rozsudku odvolacího soudu výslovně neplyne (na rozdíl od změny první – viz bod 7. odůvodnění rozsudku), že třetí změna byla provedena v reakci na odvolací námitku obviněné vytýkající, že jí bylo přisouzeno i jednání společnosti, o němž nevěděla („zbytek se ovšem, odehrál absolutně bez jejího vědomí, tedy nic takového, co je popsáno ve zbytku skutku“ – viz bod 2. odůvodnění rozsudku shrnující odvolací námitky). I při úpravě popisu skutku setrval odvolací soud na právním posouzení skutku provedeném soudem prvního stupně a obviněnou uznal vinnou (jak již uvedeno výše v bodě 3.) přečinem poškození cizích práv proto, že jinému způsobila vážnou újmu na právech tím, že uvedla někoho v omyl.
42. Odvolací soud (bod 4. odůvodnění rozsudku) zaujal názor, že jednání obviněné „spočívající v uvedení v omyl MÚ Kyjov a s tím související následné způsobení vážné újmy na právech poškozené B., vůči níž neprávem bylo vedeno přestupkové řízení s vydáním rozhodnutí s citelnými tresty, je zaviněné, a to přinejmenším spáchané v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Nepochybně je tak dána příčinná souvislost mezi jednáním obžalované a způsobeným následkem v podobě již zmíněné vážné újmy na právech poškozené. Ani odvolací soud tak z uvedených důvodů nepřisvědčil námitkám obhajoby ohledně nedostatku zavinění paní obžalované specifikovaným v podaném odvolání. Jednání obžalované pak soud I. stupně rovněž správně kvalifikoval jako přečin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 tr. zákoníku, když nepřichází v úvahu žalované jednání posoudit případně jako přestupek“.
43. Byť odvolací soud své úvahy ve vztahu k subsidiaritě trestní represe z hlediska vyslovené viny podrobněji nerozvedl, je zřejmé, že nezbytnost vyvození trestní odpovědnosti obviněné shledal v citelnosti sankcí, které byly poškozené (v důsledku podvodného jednání obviněné) uloženy. S tímto východiskem je nezbytné se ztotožnit, neboť právní následky vzešlé pro poškozenou, které v souladu s výsledky dokazování shrnul státní zástupce v bodě 21. svého vyjádření (pokuta ve výši 26 000 Kč, zákaz řízení motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců, exekuční příkaz na přikázání pohledávky ve výši 26 000 Kč z účtu poškození navýšené o náklady řízení 1 000 Kč a náklady exekuce 540 Kč, 4 trestné body, náklady na cestu ke správnímu orgánu), vedou k závěru, že čin obviněné se svým konkrétním stupněm společenské škodlivosti nachází v hranicích typového stupně společenské škodlivosti přečinu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
44. Poškozená následky z řízení nedůvodně vedeného vůči její osobě vnímala jako vážnou újmu na jejích právech a od okamžiku, kdy se o jejich existenci dověděla, činila aktivní kroky k tomu, aby byl nastolen právní stav odpovídající skutečnosti. Všechny zjištěné skutečnosti vedou k závěru, že znaky přečinu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byly jednáním obviněné naplněny (postih za přestupky zmiňované státním zástupcem v jeho vyjádření by nevystihly celou podstatu jednání obviněné, zejm. následky přivozené poškozené), její čin vykazuje konkrétní stupeň společenské škodlivosti, který je pro daný typ deliktu typický. Odvolací soud proto nepochybil, pokud obviněnou uznal vinnou uvedeným přečinem. V. Způsob rozhodnutí
45. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněné plyne, že její námitky podřaditelné pod vznesený dovolací důvod jsou zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto o jejím dovolání rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
46. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
47. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 9. 2024
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu