Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Konstatoval, že obviněný svoje námitky zaměřil proti hodnocení důkazů soudy, neboť na podkladě vlastního hodnocení důkazů namítá, že poškozenou fyzicky netrýznil ani ji nevystavoval nějakému psychickému tlaku. Podle názoru státního zástupce však nalézací soud v tzv. skutkové větě pod bodem 1) výroku o vině vyslovil jednoznačné skutkové zjištění, že se mimo jiné i vůči H. Č. dopouštěl poměrně brutálního fyzického násilí a že jí též fyzickým násilím vyhrožoval. Za této situace je podle státního zástupce zjevné, že námitky obviněného směřují do oblasti skutkových zjištění a že deklarovanému dovolacímu důvodu podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 265a tr. ř.
Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. taxativně uvádí rozhodnutí, proti kterým je dovolání přípustné, tudíž která rozhodnutí se považují za rozhodnutí ve věci samé. Podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání. Takovým odsuzujícím rozsudkem pak může být i rozsudek odvolacího soudu vydaný podle § 259 odst. 3 tr. ř. po zrušení rozsudku soudu prvního stupně z některého z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 tr. ř., vždy však musí jít o odsuzující rozsudek v uvedeném smyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 3 Tdo 489/2006, publikovaný v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C.H.BECK, ročník 2006, svazek 26, pod T 899).
Podal-li odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně toliko poškozený, pak rozsudek odvolacího soudu, jímž po zrušení rozsudku soudu prvního stupně pouze ve výroku o náhradě škody [§ 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř.] odvolací soud sám ve věci znovu rozhodl o náhradě škody (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 228 a § 229 tr. ř.), nelze pokládat za žádné z taxativního výčtu rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř. Proto dovolání obviněného podané proti takovému rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítne jako nepřípustné [§ 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.].
Obviněný podává dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 9. 2008, č. j. 50 To 485/2008-349, jímž odvolací soud rozhodoval jen o odvolání poškozené H. Č. podaném do výroku o náhradě škody. Ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř. tudíž nelze považovat takovéto rozhodnutí za rozhodnutí ve věci samé, neboť jím nebylo rozhodováno o vině nebo o trestu. Přestože rozsudek soudu prvního stupně poškozená napadla odvoláním, ve výroku o vině a ve výroku o trestu rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci (§ 139 odst. 2 tr. ř.)
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti kterému zákon dovolání podle § 265a tr. ř. nepřipouští.
Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, v tomto směru odkazuje Nejvyšší soud na znění § 265i odst. 2 tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 28. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann