6 Tdo 740/2024-284
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 9. 2024 o dovolání, které podal obviněný P. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2024, č. j. 8 To 118/2024-236, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 32/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 25. 3. 2024, č. j. 5 T 32/2024-217, byl obviněný P. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterým již byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 8 T 31/2022, odsouzen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 39 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 8 T 31/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to zajištěné baseballové pálky. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 11 211 Kč. Naproti tomu byl podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozený F. G. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 5. 2024, č. j. 8 To 118/2024-236, na podkladě odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině obviněnému uložil i za sbíhající se přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 8 T 31/2022, podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 8 T 31/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nímž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Karla Schelleho, LL.M., MBA, dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), i), m) tr. ř.
5. Obviněný je přesvědčen, že došlo ze strany odvolacího soudu k nesprávnému právnímu posouzení v této trestní kauze ve vztahu k uloženému trestu, na který lze hledět jako nepřiměřeně přísný. Namítl existenci tzv. extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů nižších instancí a právními závěry těchto soudů.
6. Má za to, že odvolací soud nesprávně rozhodl v otázce trestu, který se jeví jako nepřiměřená trestní sankce. Porušena tak byla ustanovení § 38 odst. 1 a § 39 tr. zákoníku. Odvolací soud dostatečně nepřihlédl k okolnostem, na které lze při stanovení výměry trestu nahlížet jako na okolnosti polehčující. Trestní řízení nijak účelově neprotahoval, snažil se v souladu se svým přesvědčením vždy vše řádně objasnit a zejména využil institutu uznání viny podle § 206c tr. ř., což samo o sobě je nutné hodnotit jako maximální spolupráci a usnadnění věc co nejrychleji a nejefektivněji finálně soudem vyřešit.
7. Podle jeho mínění prvostupňový i odvolací soud patřičně nezohlednily jeho prohlášení viny podle § 206c tr. ř. Smyslem tohoto institutu je mj. preference ukládání trestů pod spodní hranici zákonné trestní sazby. Tento úmysl zákonodárce vtělil do § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Z pohledu obviněného se uložený trest soudem prvního stupně jeví jako adekvátní.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2024, č. j. 8 To 118/2024-236, a věc přikázal soudu k novému projednání a rozhodnutí ve věci.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že nelze přehlédnout poněkud nejasnou obsahovou návaznost vznesených námitek a uplatněných dovolacích důvodů.
10. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., spojil ho však s námitkou tzv. extrémního nesouladu. Pro jeho eliminaci je určen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který dovolatel nejenže neuplatnil, ale ani uplatnit nemohl, neboť výrok o vině nebyl přezkoumáván v odvolacím řízení vzhledem k soudem přijatému prohlášení viny. Oba dovolací důvody jsou pak na půdorysu výroku o trestu zjevně nepřiléhavé.
11. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., rovněž jím vznesenému, státní zástupce zmínil, že obviněnému byl za tři trestné činy uložen souhrnný trest v trvání čtyř a půl roku, což je stále výrazněji v dolní polovině zákonné trestní sazby za nejzávažnější trestný čin, jímž je pokus zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že pokus trestného činu je podle § 21 odst. 2 tr. zákoníku trestný podle sazby stanovené na dokonaný trestný čin, není možné, aby tato skutečnost významně ovlivnila výši trestu. Trest tak byl dovolateli uložen ve výměře stanovené citovaným zákonným ustanovením.
12. Nejvyšší soud by sice mohl námitku obviněného posoudit mimo dovolací důvody, to však jen pokud by byl uložený trest v rozporu se zásadou proporcionality trestních sankcí a porušoval jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Takový výjimečný případ však předkládaná věc zjevně nepředstavuje. Dovolatel nepřiměřenou trestnost dovozuje zejména z toho, že prohlásil svou vinu podle § 206c tr. ř., a proto tvrdí, že by mu měl být trest snížen podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. K fakultativnosti tohoto postupu se však již několikrát vyjádřil jak Ústavní soud, tak Nejvyšší soud ve své judikatuře. Podle ní je takové snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby zcela nenárokový institut, který je ponechán na úvaze soudu.
13. Odvolacím soudem byl trest odnětí svobody stanoven relativně hlouběji v dolní polovině rozhodné trestní sazby. Je sice pravdou, že dovolatel prohlásil svou vinu podle § 206c tr. ř., nicméně při výměře trestu musel soud zvážit i další skutečnosti. Bylo třeba přihlédnout k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele podle § 38 odst. 1 tr. zákoníku. Z hlediska poměrů pachatele bylo třeba vzít v úvahu bohatou trestní minulost dovolatele, z hlediska povahy a závažnosti spáchané trestné činnosti nešlo přehlédnout, že se jednalo o velmi násilné jednání spáchané se zbraní, přičemž i přes absenci následku v podobě způsobení těžké újmy na zdraví byl poškozený poměrně dlouhou dobu citelně omezen v obvyklém způsobu života. Obviněný svým jednáním navíc naplnil skutkovou podstatu dvou trestných činů. Trest odnětí svobody proto státní zástupce shledává jako zcela přiměřený a odpovídající všem zákonným hlediskům.
14. Ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku obsahuje další podmínky, které je třeba pro jeho (fakultativní) aplikaci naplnit. Kromě samotného prohlášení viny a jeho přijetí soudem je to dále skutečnost, že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání vzhledem k poměrům na jeho straně a povaze jím spáchané trestné činnosti. Obviněný sice prohlásil vinu, ani jedno z kritérií druhé podmínky však nebylo naplněno. Navíc, jak ostatně i zdůrazňuje ve svém rozhodnutí odvolací soud, prohlášení o vině bylo při ukládání vzato v potaz, „jelikož při jeho absenci by bylo na místě ukládat trest v druhé polovině zákonné trestní sazby, tedy nejméně v trvání šest a půl až sedm let“.
15. Pokud obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., lze se domnívat, že měl na mysli jeho druhou alternativu. Nicméně tato podmínka pro uplatnění citovaného dovolacího důvodu není v předkládané věci
16. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. s výjimkou části napadající výrok o vině (viz bod 20.). Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
18. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h), i), m) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit požadovanou kasaci napadených rozhodnutí.
19. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, pokud · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], · obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.], · bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].
IV./1. K označeným dovolacím důvodům
20. Dovolatel označil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., přičemž uplatnil námitku tzv. extrémního nesouladu. Jak podrobně vysvětlil státní zástupce ve svém vyjádření, nejenže je tato dříve judikaturou stanovená vada nyní začleněna do novelizovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale nadto nebyla dovolatelem doplněna žádnou argumentací. Rozhodující přitom je, že s ohledem na dovolatelovo prohlášení viny nebyl – a ani nemohl být – výrok o vině přezkoumáván odvolacím soudem (obviněný odvolání nepodal a státní zástupkyně podala odvolání toliko do výroku o trestu). Ta část dovolání, jež se svým obsahem vztahuje k výroku o vině, je tudíž nepřípustná podle § 265i odst. 1 písm. a) tr ř. Nepřípustné je totiž dovolání, jestliže se jím dovolatel domáhá přezkoumání takové části rozhodnutí, kterou nepřezkoumával a nebyl povinen přezkoumat ve druhém stupni ani odvolací nebo stížnostní soud [viz Šámal, Pavel, Púry, František. § 265i (Odmítnutí dovolání, rozsah přezkumné činnosti). In: Šámal, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3242.].
21. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu z hmotněprávních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, což ovšem není případ této trestní věci, neboť dovolateli byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze ani v dovolání podřazovat pod dovolatelem uplatněné ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to ani pokud jde o tu
jeho variantu, podle které dovolacím důvodem je „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku), a ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod číslem 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní).
22. Dovolatel taktéž namítl, že v jeho případě mělo být přistoupeno k použití institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Státní zástupce zcela správně odkázal na související judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž je (ne)použití tohoto institutu na úvaze soudu (tedy fakultativní). Předmětem dovolacího řízení podle ustálené judikatury nemůže být nepoužití tohoto institutu soudem ukládajícím trest v případech, kdy je uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby odvislé od posouzení soudem. V případech fakultativních [§ 58 odst. 1, 2 ,3, 6 a 7 tr. zákoníku] lze dovolání podat pouze vůči výroku, jímž došlo k použití některé z těchto variant v případě, že pro tento postup nebyly splněny podmínky dané zákonem. Stejně bylo judikováno též konkrétně ve vztahu k § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. 7 Tdo 1185/2023, či ze dne 3. 8. 2022, sp. zn. 11 Tdo 655/2022). Pro úplnost lze připomenout usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 8 Tdo 258/2021, v němž se použití tohoto institutu po novelizaci trestního zákoníku věnoval. Upozornil zde, že „[p]rohlášení viny ve smyslu § 206c tr. ř. neznamená, že soud bude postupovat podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a sníží trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby stanovené trestním zákoníkem“.
23. Přestože dovolatel označil též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., nevymezil, která varianta tohoto dovolacího důvodu měla být rozhodnutím odvolacího soudu naplněna. Vzhledem k tomu, že krajský soud na podkladě odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek obvodního soudu přezkoumal a jejímu opravnému prostředku vyhověl, zatímco obviněný odvolání ve věci nepodal, nepřipadá v úvahu naplnění ani jedné z variant tohoto dovolacího důvodu.
IV./2. K otázce porušení základních práv obviněného
24. Státní zástupce poukázal na povinnost Nejvyššího soudu zasáhnout v případě porušení práva obviněného na spravedlivý proces v důsledku uložení trestní sankce natolik zjevně nepřiměřené, že by porušovala zásadu proporcionality trestních sankcí. Nutno však připomenout, že Nejvyšší soud je zároveň vázán omezením své přezkumné pravomoci daným zákonem (podle § 265i odst. 3 věty první in fine tr. ř. dovolání přezkoumá v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející). Za situace, kdy obviněný námitku v tomto směru neučinil obsahem dovolání, proto není Nejvyšší soud oprávněn zasahovat.
25. Pouze nad rámec nezbytného, aby bylo postaveno na jisto, že k porušení základních práv obviněného v projednávané věci nedošlo, se uvádí následující. Ústavní soud v minulosti poznamenal, že při určování výměry v rámci trestní sazby určitého trestu se zpravidla vychází z poloviny této sazby, jež se následně koriguje oběma směry prostřednictvím kritérií podle ustanovení § 39 tr. zákoníku, zejména s využitím katalogu polehčujících a přitěžujících okolností (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 9/17). Obviněnému byl podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ukládán trest odnětí svobody v sazbě od tří do deseti let, přičemž se zároveň jednalo o souhrnný trest podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku. Odvolací soud shledal několik přitěžujících okolností za přítomnosti pouze jedné polehčující okolnosti. Vzhledem k tomu, že obviněnému uložil trest v dolní polovině trestní sazby, je zřejmé, že byl ukládán v souladu s tímto pravidlem. Za daných okolností nelze trest uložený obviněnému považovat za nepřiměřený.
V. Způsob rozhodnutí
26. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že v té časti, jež byla přípustná, vznesl toliko námitky, jež se s obsahovým vymezením zvolených dovolacích důvodů zcela minuly. Důvod pro kasaci rozhodnutí nebyl shledán ani z důvodu porušení základních práv obviněného. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.
27. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 3. 9. 2024
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu