6 Tdo 788/2024-280
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 10. 2024 v trestní věci obviněného P. M., o jeho dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2024, č. j. 9 To 102/2024-199, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 30 T 117/2023 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“, příp. „soud“) ze dne 14. 2. 2024, č. j. 30 T 117/2023-159, byl obviněný P. M. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen za to k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 18 měsíců. Dále byl obviněnému podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na 18 měsíců.
2. Podle skutkových zjištění jmenovaného soudu se obviněný uvedeného přečinu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že 6. 8. 2023 kolem páté hodiny ranní v Praze 5 řídil osobní automobil BMW X7 s alkoholémií zjištěnou dechovou zkouškou ve výši 1,47 ‰ a při jízdě po ulici XY nezvládl řízení, sjel vpravo mimo vozovku, kde narazil do dopravní značky a po proražení kovových svodidel sjel ze srázu.
3. Odvolání obviněného Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 9. 4. 2024, č. j. 9 To 102/2024-199, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten shledal v opomenutém důkazu a v tom, že nižší soudy učinily skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování. Za opomenutý důkaz označil situaci, kdy důkaz byl sice v řízení proveden, ale v zásadě zcela opomenut, neboť ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm nebyla žádná zmínka či zmínka tolik okrajová. Skutková zjištění nenavazující na provedené dokazování spatřoval dovolatel v absenci popisu vztahu mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení zejména opomenutého, ale i dalších důkazů, zvláště důkazů v podobě výpovědí svědků M., M. a J. Obviněný přislíbil bližší konkretizaci svého dovolání. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, stejně jako prvostupňový rozsudek.
5. Příslib bližší konkretizace splnil následným podáním z 22. 7. 2024.
6. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Podané dovolání označil s ohledem na absentující konkrétní námitky za bezpředmětné. Dovolatel sice formálně uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., žádná rozhodná skutková zjištění, ohledně nichž mělo dojít k vadám důkazního řízení, však neoznačil. Protože své dovolání podal poslední den zákonné lhůty, pak případné doplnění dovolání odporuje ustanovení § 265f odst. 2 tr. ř., podle něhož rozsah, v němž je rozhodnutí napadáno a důvody dovolání lze měnit pouze po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Pro úplnost státní zástupce upozornil, že s obhajobou obviněného vznášenou v předcházejících fázích trestního řízení se soudy obou stupňů náležitě vypořádaly, kdy vysvětlily, že výpovědi sestry a otce obviněného nepokládají za věrohodné, neboť nezapadají do kontextu ostatních provedených důkazů, a to zejména do výpovědi policisty B. Ten referoval jak o sdělení obviněného, že ve vozidle nikdo další kromě obviněného nebyl, tak o stavu bezpečnostních pásů ve vozidle. V podobném duchu vypověděl i policista H. Bez povšimnutí nelze nechat ani to, že otec obviněného se vůbec nezajímal o svou dceru, která měla údajně vozidlo řídit, nezjišťoval, zda byla zraněná a podobně.
7. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Souhlas s rozhodnutím Nejvyššího soudu v neveřejném zasedání vyslovil i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Přípustnost dovolání
8. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Podané dovolání splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
9. Nejde tedy o tzv. bianco dovolání, na které by se mohl uplatnit postup podle § 265h odst. 1 tr. ř. a rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 473/05 a IV. ÚS 134/03. V rámci postupu § 265h odst. 1 tr. ř. totiž lze vyžadovat doplnění chybějících náležitostí dovolání, nikoli však určovat, nakolik podrobně a věcně do hloubky má být ta která náležitost dovolání propracována. Ohledně upřesnění a rozvedení již splněné náležitosti dovolání spočívající v uvedení důvodů, pro které je rozhodnutí napadáno, je přitom třeba postupovat podle § 265f odst. 2 tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Termín důvody dovolání podle tohoto ustanovení přitom nelze vykládat jen z hlediska formálního (tedy jako jednotlivé dovolací důvody vyjmenované v § 265b tr. ř.), nýbrž i materiálního (tedy jako konkrétní námitky, o které dovolatel opírá naplnění některého formálního dovolacího důvodu ve smyslu § 265b tr. ř.). Tak jako tedy není přípustné po uplynuté dovolací lhůtě dovolání „doplnit“ o další dovolací důvod ve formálním slova smyslu (důvod uvedený pod některým z písmen § 265b odst. 1 tr. ř.), tak stejně nelze po uplynuté dovolací lhůtě rozšířit již uplatněný dovolací důvod v materiálním slova smyslu o další námitky, které v dovolání učiněném v dovolací lhůtě nezazněly. To platí i tehdy, kdy jde o podrobnější, propracovanější a konkrétnější argumentaci k výhradám, které v původním dovolání byly vymezeny obecně či neurčitě. Opačný výklad by vedl k destrukci charakteru dovolání coby mimořádného opravného prostředku, neboť by rozvolňoval prvek koncentrace řízení k zákonem stanovenému momentu uplynutí dovolací lhůty. To by z dovolání nepřípustně činilo standardní třetí stupeň opravného řízení, v němž lze argumetaci měnit či rozšiřovat až do okamžiku odebrání se druhostupňového soudu k závěrečné poradě.
10. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že v rámci podaného dovolání se lze zaobírat toliko námitkami vznesenými obviněným v původním dovolání, a to v té kvalitě a konkretizaci, v jaké tam byly vzneseny. Naopak námitky rozvedené v doplnění dovolání ze dne 22. 7. 2024 (14 dnů po dovolací lhůtě) představují materiální změnu dovolacích důvodů, která je podle § 265f odst. 2 tr. ř. zapovězená. Obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 555/2024 i 4 Tdo 1399/2019 a na posledně uvedené navazující rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 692/20. IV. Důvodnost dovolání
11. Obviněný své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolací důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím (v původním dovolání) vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněnému důvodu dovolání.
12. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označeného dovolacího důvodu dochází podle jeho obsahového vymezení tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
13. Současně je vhodné zmínit, že znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
14. Obviněný své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to v jeho prvé (rozhodná skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování) a druhé (opomenuté důkazy) alternativě.
15. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu (zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů) obviněný nevymezil, která skutková zjištění rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem. Obviněný se zde omezil pouze na citaci zákonného ustanovení a konstatování, že nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy se týká výpovědí svědků M., M. a J. V čem konkrétně se však má nespecifikovaný nesoulad týkat výpovědí těchto svědků či ve vztahu k jakému jejich vyjádření má být založen, netvrdil. Nezmínil nic, co by svědčilo o zjevně nelogickém či libovolném (a tudíž požadavkům § 2 odst. 6 tr. ř. se příčícím) postupu nižších soudů, které se s provedenými důkazy (včetně označených výpovědí M., M. a J.) vypořádaly jak jednotlivě, tak především v jejich vzájemné provázanosti. Obsahová strohost, nekonkrétnost a bezobsažnost této dovolatelovy námitky tak znemožňuje její podřazení pod uvedenou alternativu označeného dovolacího důvodu.
16. U třetí alternativy tohoto dovolacího důvodu (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy) obviněný jednak neoznačuje onen důkaz, který měl být opomenut, a jednak sám tuto svou námitku torpéduje tvrzením, že onen důkaz vlastně proveden byl. To, co označuje za opomenutí důkazu, je ve skutečnosti obecná námitka, kterou vyjadřuje svůj vlastní pohled na hodnocení důkazů soudy obou stupňů a v tomto rámci brojí proti tomu, že některému důkazu nebyla připsána taková váha, jakou by si představoval. Tím fakticky dovozuje nějakou (leč neoznačenou) logickou trhlinu v hodnotících úvahách nižších soudů, což je argumentace, jež by teoreticky mohla naplňovat prvou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obsahově však je tato námitka stejně nekonkrétní a plochá jako námitka vypořádaná v předchozím odstavci, jejímž je vlastně jen opakováním či pokusem o jiné vyjádření téhož sdělení. V. Způsob rozhodnutí
17. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání vznesl námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud v tomto dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, je-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
18. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 10 2024
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu
Zpracoval: Mgr. Ondřej Vítů