6 Tdo 79/2018-35
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2018 o dovolání,
které podal obviněný S. P., proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 4. 9. 2017, sp. zn. 3 To 333/2017, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T
54/2016, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného S. P. o d m í
t á .
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 2. 2017,
sp. zn. 3 T 54/2016, byl obviněný S. P. (dále jen „obviněný“) uznán vinným
přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1, 4 tr. zákoníku.
2. Tohoto činu se podle skutkových zjištění nalézacího soudu obviněný
dopustil tím, že:
"1) dne 23. 12. 2010 v Č. B., se zištným záměrem získat neoprávněný finanční
prospěch a v pozdější době uplatnit pojistná plnění ze sjednané pojistné
smlouvy, uzavřel jako pojistník a zároveň jako pojištěný se společností
Pojišťovna České spořitelny, a.s., Vienna Insurance Group, IČ 47452820, se
sídlem Náměstí Republiky 115, 530 02 Pardubice návrh pojistné smlouvy č.
0013109190, který po schválení byl převeden na pojistnou smlouvu č. 7003866979
FLEXI životní pojištění s počátkem pojištění od 1. 1. 2011, přičemž v rámci
uzavíracího procesu ve zdravotním dotazníku, který je nedílnou součástí
pojistné smlouvy v základních zdravotních dotazech uvedl nepravdivé údaje, a to
konkrétně v kolonce na dotaz, zda se v posledních 7 letech léčil pod lékařským
dohledem s obtížemi, onemocněními nebo úrazy souvisejícími se svalovým a
kosterním systémem, odpověděl záporně, přestože v období od 16. 5. 2010 do 23.
8. 2010 prodělal nejméně 3 úrazy, které uplatnil u společnosti Allianz
pojišťovna, a. s., kdy tyto úrazy zamlčel i v dotazníku pojištěného, a takto za
daných podmínek předešel dalšímu zkoumání svého zdravotního stavu a pojistná
smlouva č. 7003866979 byla uzavřena, když z této následně uplatnil úrazy, a to
konkrétně úraz:
- ze dne 4. 2. 2011 zaevidovaný jako pojistná událost č. 1908653479, ze
které mu bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 42.000,- Kč, oproti správné
výši pojistného plnění ve výši 8.400,- Kč,
- ze dne 7. 3. 2011 zaevidovaný jako pojistná událost č. 1909642034, ze
které mu bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 21.000,- Kč, oproti správné
výši pojistného plnění ve výši 4.200,- Kč,
- ze dne 4. 9. 2011 zaevidovaný jako pojistná událost č.1910951993, ze
které mu bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 42.000,- Kč, oproti správné
výši pojistného plnění ve výši 8.400,- Kč,
- ze dne 23. 11. 2011 zaevidovaný jako pojistná událost č.1911977247, ze
které mu bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 21.000,- Kč, oproti správné
výši pojistného plnění ve výši 4.200,- Kč,
- ze dne 18. 12. 2011 zaevidovaný jako pojistná událost č.1911698862, ze
které mu bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 18.000,- Kč, oproti správné
výši pojistného plnění ve výši 3.600,- Kč,
- ze dne 17. 6. 2012 zaevidovaný jako pojistná událost č.1912327596, kdy
nevznikl nárok na plnění,
- ze dne 22. 8. 2012 zaevidovaný jako pojistná událost č.1912992924, ze
které mu bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 39.000,- Kč, oproti správné
výši pojistného plnění ve výši 7.800,- Kč,
- ze dne 25. 9. 2012 zaevidován jako pojistná událost č. 1913044539, kdy
nevznikl nárok na plnění,
přičemž na základě původně uvedených nepravdivých údajů při uzavření smlouvy
dosáhl neoprávněně navýšení jednotlivých vyplacených pojistných plnění oproti
stavu, který by mu ve skutečnosti při uvedení pravdivých údajů od Pojišťovny
České spořitelny, a.s., Vienna Insurance Group náležel, kdy na základě žádostí
o poskytnutí plnění ze smlouvy mu bylo za ohlášená zranění vyplaceno
neoprávněně pojistné plnění v celkové výši 183.000,- Kč, a náleželo mu plnění
ve výši 36.600,- Kč, čímž způsobil společnosti Pojišťovna České spořitelny,
a.s., Vienna Insurance Group, IČ 47452820, se sídlem Náměstí Republiky 115, 530
02 Pardubice škodu ve výši 146.400,- Kč,
2) dne 26. 7. 2012 v Č. B., se zištným záměrem získat neoprávněný finanční
prospěch a v pozdější době uplatnit pojistná plnění ze sjednané pojistné
smlouvy, uzavřel jako pojistník a zároveň jako pojištěný se společností
Generali Pojišťovna a. s., IČ 61859869, se sídlem Bělehradská 299, 120 00 Praha
návrh pojistné smlouvy č. 9637033661, který po schválení byl převeden na
pojistnou smlouvu č. 109166199 variabilní životní pojištění Dolce Vita s
počátkem pojištění od 1. 8. 2012, přičemž v rámci uzavíracího procesu při
sepsání návrhu na uzavření pojistné smlouvy do zdravotního dotazníku č.
9637033661 ze dne 26. 7. 2012, který je nedílnou součástí pojistné smlouvy,
záměrně uvedl nepravdivé údaje týkající se smluv uzavřených s jinou pojišťovnou
ve vztahu k životnímu či úrazovému pojištění, v kolonce, zda má sjednáno
životní nebo úrazové pojištění u jiné společnosti, odpověděl záporně, ačkoliv
byl pojištěn nejméně u Kooperativy pojišťovny, a.s., a Pojišťovny České
spořitelny, a.s., dále v kolonce, zda utrpěl úraz, rovněž odpověděl záporně,
přestože v předchozích 25 měsících utrpěl nejméně 10 úrazů, které hlásil u
jiných pojistitelů, kdy na základě takto uvedených nepravdivých údajů za daných
podmínek byla pojistná smlouva č. 109166199 uzavřena, ze které následně
uplatnil úrazy, a to konkrétně:
- ze dne 2. 11. 2012 zaevidován jako pojistná událost č.
109166199/20121102-1, ze které bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 21.000,-
Kč,
- ze dne 27. 2. 2013 zaevidován jako pojistná událost č.
109166199/20130227-1, ze které bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 28.000,-
Kč,
- ze dne 13. 5. 2013 zaevidován jako pojistná událost č.
109166199/20130513-1, ze které dosud bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši
21.000,- Kč,
- ze dne 12. 8. 2013 zaevidován jako pojistná událost č.
109166199/20130812-1, ze které bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 28.000,-
Kč,
- ze dne 7. 10. 2013 zaevidován jako pojistná událost č.
109166199/20131007-1, ze které bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši
21.700,- Kč,
- ze dne 18. 3. 2014 zaevidován jako pojistná událost č.
109166199/20140318-1, dosud nebylo vyplaceno,
- ze dne 19. 10. 2014 zaevidován jako pojistná událost č.
109166199/20141019-1, ze které bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 24.500,-
Kč,
přičemž na základě žádostí o poskytnutí plnění ze smlouvy mu bylo za ohlášená
zranění vyplaceno pojistné plnění v celkové výši 144.200,- Kč, čímž způsobil
Generali Pojišťovna a.s., IČ 61859869, se sídlem Bělehradská 299, 120 00 Praha,
škodu ve výši 144.200,- Kč,
3) dne 5. 11. 2013 v Č. B., se zištným záměrem získat neoprávněný finanční
prospěch a v pozdější době uplatnit pojistná plnění ze sjednané pojistné
smlouvy, prostřednictvím pojišťovacího zprostředkovatele společnosti UNIQA
pojišťovna, a. s., IČ 49240480, se sídlem Evropská 810, 160 00 Praha 6, uzavřel
návrh životního pojištění LOGIKA 2013 č. 3835465989, který je nedílnou součástí
pojistné smlouvy č. 3835465989, s počátkem pojištění od 1. 1. 2014, ve kterém
záměrně uvedl nepravdivé údaje týkající se pojištění u jiných pojistitelů, a
to konkrétně v kolonce na dotaz, zda má uzavřeno nebo zažádáno o životní,
úrazová, zdravotní pojištění u UNIQA pojišťovny, a.s. nebo jiných pojistitelů,
odpověděl záporně, přestože měl uzavřená pojištění u pojišťovny Generali
Pojišťovna a.s., Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, Česká
podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, u kterých uplatňoval
pojistná plnění za úrazy, dále v kolonce, zda mu bylo vypovězeno nebo odmítnuto
v minulosti pojištění, odpověděl záporně, přestože mu bylo vypovězeno, a to
konkrétně Allianz pojišťovnou, a.s. a Českou pojišťovnou a.s., dále ve
zdravotním dotazníku na dotaz, zda utrpěl úrazy, odpověděl záporně, přestože
utrpěl nejméně 15 úrazů, které následně uplatnil u jiných pojišťoven a za
takovýchto nepravdivých údajů uvedených v podmínkách byla pojistná smlouva č.
3835465989 uzavřena, ze které následně uplatnil úrazy, a to konkrétně:
- ze dne 18. 3. 2014 zaevidován jako pojistná událost č.
4871291014/0001, ze které bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 11.000,- Kč,
- ze dne 7. 8. 2014 zaevidován jako pojistná událost č. 4872942914
/0002, ze které bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 12.000,- Kč,
přičemž na základě žádostí o poskytnutí plnění ze smlouvy mu bylo za ohlášená
zranění neoprávněně vyplaceno pojistné plnění v celkové výši 23.000,- Kč, když
dne 15. 4. 2015 UNIQA pojišťovna, a.s. odstoupila od počátku pojistné smlouvy
č. 3835465989 a vyzvala S. P. k vrácení rozdílu částky ve výši 12.575,- Kč
vůči zaplacenému pojistnému 10.425,- Kč, dne 15. 5. 2015 byla pojišťovně
uhrazena částka ve výši 1.575,- Kč, kdy do současné doby byla způsobena
společnosti UNIQA pojišťovna, a.s., IČ 49240480, se sídlem Evropská 810, 160 00
Praha 6 škoda ve výši 11.000,- Kč, přičemž veškeré platby již byly uhrazeny."
3. Za to byl obviněný podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k
trestu odnětí svobody na 12 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr.
zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 24
měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na
náhradě škody poškozené Pojišťovně České spořitelny, a.s., Vienna Insurance
Group částku ve výši 146.400,- Kč a Generali Pojišťovně, a. s. částku 144.200,-
Kč.
4. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 9. 2017, sp. zn. 3 To
333/2017, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
II.
5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích
podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1
písm. g) a l) tr. ř.
6. Ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že napadá pouze
nesprávnost výroku o náhradě škody. Poznamenal, že soud prvního stupně při
stanovení výše škody vyšel ze sdělení dotčených pojišťoven o výši vyplaceného
pojistného plnění. Podle jeho názoru však za škodu nelze považovat bez dalšího
celou výši poskytnutého pojistného plnění. Samotné zjištění, že dovolatel při
sjednávání pojistné smlouvy nepravdivě nebo neúplně zodpověděl písemné dotazy
pojistitele týkající se sjednávaného soukromého pojištění, ještě nemusí
znamenat, že pojistitel by v případě správného uvedení údajů s dovolatelem
pojistnou smlouvu neuzavřel, a tedy že nárok na pojistné plnění by dovolateli
nevznikl (i v jiné výši). Pojistitel mohl s dovolatelem s vědomím všech
správných a úplných informací uzavřít pojistnou smlouvu, a to s totožnými či
jinými podmínkami. S tímto argumentem koresponduje civilněprávní úprava, kterou
soudy obou stupňů při řešení otázky náhrady škody zcela ignorovaly. Dovolatel
přitom upozornil na ustanovení § 23 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě,
účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“). Uvedl, že z
uvedeného ustanovení vyplývají dvě podmínky, za kterých má pojistitel právo
odstoupit, tj. i nárokovat vyplacené pojistné plnění v případě, že pojistník či
pojištěný při sjednávání pojistné smlouvy uvede nepravdivě nebo neúplně písemné
dotazy pojistitele. První podmínkou je skutečnost, že pojistitel by při
pravdivém a úplném zodpovězení dotazů pojistnou smlouvu neuzavřel. Druhou
podmínkou je to, že pojistitel právo odstoupit od pojistné smlouvy musí
uplatnit ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy takovou skutečnost zjistil. V opačném
případě zaniká právo pojistitele na odstoupení od pojistné smlouvy a nárok na
vrácení vyplaceného pojistného plnění. Splnění těchto podmínek musí pojistitel
prokázat a výši škody nelze bez dalšího dovodit z výše vyplaceného pojistného
plnění. Pakliže se těmito otázkami musí zabývat civilní soud, pak tak musí
učinit i soud trestní, pokud rozhoduje o náhradě škody. Soudy obou stupňů se
však těmito aspekty nezabývaly a bez dalšího zkoumání přiznaly pojišťovnám jimi
vyčíslený nárok na náhradu škody. Z podkladů, které pojišťovny soudu předložily
jako kalkulaci náhrady škody, přitom vyplývá, že se jedná o souhrn vyplacených
pojistných plnění ze strany pojišťoven obviněnému. Takto však nelze výši škody
stanovit, když od výše pojistného plnění, které by pojistitel skutečně
vyplatil, je nutné odečíst výši zaplaceného pojistného ze strany pojistníka
pojistiteli (§ 23 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě). Po splnění těchto
podmínek lze pak určit skutečnou výši škody. Uvedené závěry potvrdil ve své
rozhodovací praxi i Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 24. 6. 2009, sp. zn.
6 Tdo 335/2009. Soudy obou stupňů tedy podle dovolatele ve vztahu k náhradě
škody nesprávně zhodnotily hmotněprávní podmínky zakotvené v zákoně o pojistné
smlouvě, resp. tyto vůbec neaplikovaly. V důsledku toho nesprávně určily výši
vzniklé škody.
7. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k
odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 4. 9. 2017, č. j. 3 To 333/2017-898, jemu předcházející rozsudek
Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 2. 2017, č. j. 3 T
54/2016-871, a současně i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českých
Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal. Dále dovolatel
navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265o odst. 1 tr. ř. před vydáním rozhodnutí o
dovolání rozhodl o odložení výkonu rozhodnutí, proti kterému bylo dovolání
podáno.
8. K tomuto dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího
státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že v
případě popsaném v bodě 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněný
způsobil poškozenému pojistiteli škodu uvedením nepravdivých skutečností o svém
zdravotním stavu v rámci uzavírání životního pojištění, a to v tom rozsahu,
který byl představován rozdílem mezi sumou reálně vyplacených pojistných plnění
a sumou, na kterou měl v případě pravdivosti údajů o jeho zdravotním stavu
právní nárok. Při stanovení výše škody tak bylo postupováno v souladu s
ustálenou judikaturou (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2011, sp.
zn. 8 Tdo 534/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 6 Tdo
335/2009, resp. rozh. č. 29/2003 Sb. rozh. tr.). Ve vztahu k jednání dovolatele
popsanému pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně státní
zástupkyně uvedla, že pojistitel by v případě pravdivého způsobu informovanosti
o duplicitně uzavřených pojistných smlouvách u jiných pojistitelů se shodným
předmětem pojistného vztahu žádnou pojistnou smlouvu s dovolatelem neuzavřel, a
pokud se tak v důsledku jeho podvodného jednání stalo, pak dovolatel neměl na
pojistné plnění žádný právní nárok, a to zvláště za stavu, že shodné pojistné
události uplatnil i u dalších pojistitelů. Proto tomuto pojistiteli způsobil
škodu v celém rozsahu jím poskytnutého pojistného plnění.
9. K uvedenému státní zástupkyně dodala, že výroky o náhradě škody v
obou případech navazují na odpovídající části výroku o vině, přičemž přisouzená
výše platební povinnosti k náhradě škody nemůže být ovlivněna poukazovanými
aspekty práva civilního, zvláště pak zákonnými podmínkami využití pojistitelova
práva na odstoupení od smlouvy v propadné lhůtě (§ 23 odst. 1, 3 zákona o
pojistné smlouvě) a tam řešenými právními následky takového právního úkonu
pojistitele. V případě poškozené Generali pojišťovny a.s. poukázala na právní
úpravu tzv. vícenásobného pojištění podle § 31 odst. 1 zákona o pojistné
smlouvě a na způsob jeho vypořádání podle § 31 odst. 3 téhož předpisu,
omezující se na jednotlivé pojistitele, nikoliv již na vztah pojistitel -
pojištěnec.
10. Na základě rozvedených skutečností státní zástupkyně navrhla, aby
Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako
zjevně neopodstatněné odmítl. Současně podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
navrhla, aby takto bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání, a dále vyjádřila
souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných
rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení § 265r odst. 1
písm. a), b) tr. ř. [ § 265 odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal,
zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou
osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad
pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro
odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
12. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze
dne 4. 9. 2017, sp. zn. 3 To 333/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §
265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání
dovolání podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání splňuje náležitosti
obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. Obviněný je podal prostřednictvím
svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě
uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o
něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném
zákonném ustanovení.
14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v
případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje,
že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud
tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle
norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je
při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek
nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou
právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Dovolací soud musí - s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze
skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je
vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda
15. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst.
1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně
uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových
zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi
provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem
prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen
soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263
odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout
přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu
č. 7 k Úmluvě.
16. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy
vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná
skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku
rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti
relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních
odvětví).
17. Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je
existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí
řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a
odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené
zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo byl v řízení mu
předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1
tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí
nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní
strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný
opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa).
18. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se
opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému
vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 256b tr. ř., nestačí jen formální
odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
19. V návaznosti na výše uvedené, možno obecně konstatovat, že dovolatel
vznesl námitky pod uplatněné dovolací důvody formálně podřaditelné. Z hlediska
věcného jim však Nejvyšší soud nemohl přiznat žádné opodstatnění, a to z níže
uvedených důvodů.
20. Dovolatel ve svém podání poukázal na následující ustanovení zákona o
pojistné smlouvě a následující soudní rozhodnutí.
21. Podle § 23 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě zodpoví-li pojistník
nebo pojištěný při sjednávání pojistné smlouvy úmyslně nebo z nedbalosti
nepravdivě nebo neúplně písemné dotazy pojistitele týkající se sjednávaného
soukromého pojištění, má pojistitel právo od pojistné smlouvy odstoupit,
jestliže při pravdivém a úplném zodpovězení dotazů by pojistnou smlouvu
neuzavřel. Toto právo může pojistitel uplatnit do 2 měsíců ode dne, kdy takovou
skutečnost zjistil, jinak právo zanikne. To platí i v případě změny pojistné
smlouvy.
22. Podle § 23 odst. 3 téhož zákona odstoupením od pojistné smlouvy se
smlouva od počátku ruší. Pojistitel je povinen bez zbytečného odkladu,
nejpozději ve lhůtě do 30 dnů ode dne odstoupení od pojistné smlouvy, vrátit
zaplacené pojistné, od kterého se odečte to, co již ze soukromého pojištění
plnil. V případě odstoupení pojistitele se od zaplaceného pojistného odečítají
i náklady spojené se vznikem a správou soukromého pojištění. Pojistník nebo
pojištěný, který není současně pojistníkem, popřípadě obmyšlený, je ve stejné
lhůtě jako pojistitel povinen pojistiteli vrátit částku vyplaceného pojistného
plnění, která přesahuje výši zaplaceného pojistného.
23. Obviněný rovněž poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6.
2009, sp. zn. 6 Tdo 335/2009, podle něhož je škodou způsobenou trestným činem
pojistného podvodu podle § 250a tr. zák. (nyní § 210 tr. zákoníku) částka,
která se rovná rozdílu mezi skutečně poskytnutým pojistným plněním na straně
jedné a pojistným plněním, které by náleželo, kdyby pachatel neuvedl nepravdivé
nebo hrubě zkreslené údaje nebo nezamlčel podstatné údaje při uplatnění nároku
na pojistné plnění, na straně druhé. Za škodu nelze bez dalšího považovat celou
výši poskytnutého pojistného plnění, je-li zřejmé, že k pojistné události došlo
a že nárok na pojistné plnění vznikl, byť v nižší částce, než jakou pachatel
vylákal (srov. rozhodnutí č. 29/2003 Sb. rozh. tr.).
24. V návaznosti na to je zapotřebí zdůraznit následující skutečnosti. V
případě uvedeném pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně,
uzavřel obviněný pojistnou smlouvu s poškozenou Pojišťovnou České spořitelny,
a.s., Vienna Insurance Group, přičemž v dotazníku, který je součástí pojistné
smlouvy, uvedl nepravdivé údaje, resp. podstatné údaje zamlčel. Pojistný vztah
trval do 31. 10. 2012, přitom v průběhu jeho trvání vyplatila uvedená
pojišťovna obviněnému několik pojistných plnění. V daných souvislostech nutno
upozornit na skutečnost, že podle sdělení (zprávy) jmenované pojišťovny ze dne
12. 1. 2016 (č. l. 153 spisu) by v případě, pokud by obviněný při sjednání
pojištění uvedl pravdivé údaje o prodělaných úrazech, se kterými se léčil
krátce před sjednáním daného pojištění, byla pojistná částka sjednaného
produktu (pojištění denního odškodného – úraz) snížena z částky 1500,- Kč na
den na částku maximálně 300,-Kč na den. Je tedy evidentní, že jmenovaná
pojišťovna by s obviněným, pokud by uvedl pravdivé údaje, resp. podstatné údaje
nezamlčel, pojistnou smlouvu uzavřela, ovšem za jiných podmínek. Z toho logicky
plyne, že zde aplikace § 23 odst. 1, 3 zákona o pojistné smlouvě nepřicházela v
úvahu. Dlužno dále uvést, že v souladu s výše uvedenými skutečnostmi pak daná
pojišťovna vyčíslila výši škody. Tu důvodně určila jako rozdíl mezi skutečně
vyplaceným pojistným plněním, tj. částkou 183.000,- Kč, a pojistným plněním,
které by obviněnému náleželo v případě, že by uvedl pravdivé údaje, resp. tyto
nezamlčel, tj. částkou v celkové výši 36.600,- Kč. Tento rozdíl, který činí
146.400,- Kč, je škodou, kterou pojišťovna utrpěla. Uvedenou škodu pak soud
prvního stupně jednak správně vyjádřil ve výroku o vině svého rozhodnutí
(reflektoval a uvedl přitom jak částky pojistného plnění, které předmětná
pojišťovna vyplatila při denním odškodném ve výši 1500,- Kč, tak částky
pojistného plnění, které by vyplatila při denním odškodném ve výši 300,- Kč),
jednak správně poškozené přiznal, resp. obviněného zavázal k její náhradě.
25. Soud prvního stupně, potažmo soud odvolací, tedy postupoval v
souladu se způsobem vyčíslení škody uvedeným v rozhodnutí publikovaném pod č.
29/2003 Sb. rozh. tr., výše citovaném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6.
2009, sp. zn. 6 Tdo 335/2009, i usnesení ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 8 Tdo
534/2011, když zohlednil rozdíl mezi skutečně poskytnutým pojistným plněním a
pojistným plněním, které by pachateli náleželo s přihlédnutím k jeho důvodnému
zkrácení. Nejvyšší soud neopomněl, že daná rozhodnutí hovoří o situaci při
uplatnění práva na pojistné plnění [tj. při uplatnění práva na plnění z
pojištění nebo jiné obdobné plnění /písm. c) dotčeného ustanovení zákona/],
avšak vzhledem ke konstrukci trestného činu pojistného podvodu je nutno
aplikovat zmíněný způsob určení výše škody tímto trestným činem způsobené
analogicky i na případy, kdy pachatel uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené
údaje nebo podstatné údaje zamlčí v souvislosti s uzavíráním nebo změnou
pojistné smlouvy [písm. a) dotčeného ustanovení zákona].
26. V případě uvedeném pod bodem 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně
postupoval obviněný obdobně jako v případě výše uvedeném, tj. uzavřel s
Generali Pojišťovnou a.s. pojistnou smlouvu, přičemž opět uvedl nepravdivé
údaje, resp. podstatné údaje zamlčel. Ze zprávy této pojišťovny datované dnem
1. 4. 2015 vyplynulo, že pokud by obviněný na její dotaz ve zdravotním
dotazníku uvedl, že v předchozích 25 měsících utrpěl 10 úrazů, nepojistila by
mu riziko „denní odškodné za dobu nezbytného léčení úrazu“, resp. by s ním
smlouvu zřejmě neuzavřela na pojištění žádného rizika. Vzhledem k těmto
skutečnostem je zřejmé, že jmenovaná pojišťovna by s obviněným, pokud by při
sjednávání pojistné smlouvy uvedl pravdivé údaje, pojištění denního odškodného
za dobu nezbytného léčení úrazu neuzavřela. Z tohoto stavu věci je jediným
možným a současně logickým závěrem, že škodou způsobenou obviněným v daném
případě je částka rovnající se celému vyplacenému pojistnému plnění. Obviněnému
by totiž za popsané situace nárok na plnění ze strany pojistitele vůbec
nevznikl.
27. Pro úplnost je namístě ještě zmínit, že dopisem ze dne 15. 9. 2014
Generali Pojišťovna a.s. vypověděla obviněnému doplňkové úrazové pojištění
„denní odškodné za dobu nezbytného léčení“ a současně mu sdělila, že pojistná
smlouva jako taková nezaniká a že mu zašle nové znění (č. l. 67). Obviněný
zareagoval tak, že dopisem podaným dne 9. 10. 2014 pojistnou smlouvu vypověděl
(požádal pojišťovnu o zrušení celé pojistné smlouvy k nejbližšímu datu).
28. Se zřetelem k těmto skutečnostem je nutno učinit další závěr, a to
že ani v tomto druhém případě nepřicházela v úvahu aplikace § 23 zákona o
pojistné smlouvě. Pokud obviněný poukazoval na podmínky, za nichž má pojišťovna
podle zákona o pojistné smlouvě možnost odstoupit od smlouvy a z toho pak
vyvozoval, že při vyčíslení škody by mělo být zohledněno jím zaplacené
pojistné, vycházel z jiné situace, než jaká byla v posuzované věci. Z výše
zmíněné zprávy Generali Pojišťovny a.s. datované dnem 1. 4. 2015 totiž rovněž
vyplynulo, že tato pojišťovna zjistila pravý stav věci (tzn., že obviněný při
sjednávání pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje, resp. podstatné údaje
zamlčel), který by ji opravňoval od pojistné smlouvy odstoupit, až po ukončení
smluvního (pojistného) vztahu. Pak ovšem z povahy věci již nebyl prostor pro
odstoupení od smlouvy, jehož důsledkem je, že současně se zánikem smluvního
vztahu si jeho subjekty vrátí zpět plnění, která si poskytly.
29. Lze shrnout, že soudy postupovaly při vyčíslení škody způsobené
úmyslným protiprávním jednáním obviněného řádně, přičemž svá správná zjištění v
tomto směru náležitě vyjádřily ve výroku o vině a při splnění dalších zákonných
podmínek je náležitě promítly i do výroku o povinnosti obviněného k její
náhradě. Uplatněné dovolací námitky tedy postrádaly jakékoliv opodstatnění.
30. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší
soud uvádí, že jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl po věcném
přezkoumání, je zjevné, že tento dovolací důvod by mohl přicházet v úvahu pouze
v jeho druhé variantě, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle §
265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. S ohledem na shora uvedené ovšem nutno
konstatovat, že námitky obviněného dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. věcně nenaplnily, přičemž je nebylo možno podřadit ani pod jiný z
dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. V důsledku toho
pak nemohl být dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. materiálně
naplněn ani v jeho druhé variantě.
31. Z výše ve stručnosti uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.)
Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako
zjevně neopodstatněné odmítl. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
32. Pokud v dovolání obviněný navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího
soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil či přerušil výkon napadeného
rozhodnutí, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by
bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení
výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř.
pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu
však důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo
zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným
(negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn.
I. ÚS 522/14).
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 1. 2018
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu