8 Tdo 534/2011-38
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne
17. května 2011 o dovolání obviněné L. D., proti rozsudku Městského soudu v
Praze jako soudu odvolacího ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 67 To 378/2010, v
trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 31 T 49/2010, t
a k t o :
Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e z r u š u j í rozsudek Městského soudu v
Praze ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 67 To 378/2010, a rozsudek Obvodního soudu
pro Prahu 4 ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 31 T 49/2010, ve výroku o vině v bodě
I., ve výroku o trestu a náhradě škody ohledně obviněné L. D., a s přiměřeným
použitím § 261 tr. ř. též ohledně obviněného M. H.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í další rozhodnutí na zrušená
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 v rozsahu tohoto
zrušení p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 31 T 49/2010, byla obviněná L. D. v bodě I. uznána
vinnou trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., kterého se podle
skutkových zjištění tam popsaných dopustila tím, že
v úmyslu neoprávněně vylákat pojistné plnění z titulu povinného a havarijního
pojištění sjednaného pojistnou smlouvou (Smlouva o způsobu pojišťování souboru
motorových vozidel – předmětů leasingu) uzavřenou dne 24. 3. 2004 s Českou
pojišťovnou, a. s., oznámila telefonicky dne 14. 12. 2004 prostřednictvím svého
druha P. J., na zákaznickou linku klientského centra České pojišťovny, a. s.,
P., nepravdivé informace o dopravní nehodě, ke které mělo dojít dne 14. 12. 2004 v 19.35 hodin v P., P., před křižovatkou s ulicí L. tak, že se měla
střetnout motorová vozidla tovární značky Seat Ibiza, jehož majitelem v době
dopravní nehody byla spol. ŠkoFIN, s. r. o., jehož uživatelem a řidičem byla L. D., a tovární značky Mercedes Benz S 320, jehož majitelem a řidičem v době
dopravní nehody byl M. H., kdy obviněná L. D. údajně nepřizpůsobila rychlost
jízdy vozidla ke vzdálenosti, na kterou měla výhled a zezadu měla narazit do
vozidla Mercedes, které po nárazu přejelo ulicí L. a přední částí sjelo do
příkopu, a oznámení učinila, přestože věděla, že k uvedené dopravní nehodě
nedošlo a že poškození předmětných motorových vozidel nevzniklo v místě a
způsobem, jak oznámila Policii České republiky do protokolu o nehodě v
silničním provozu s projednáním č. j. PSP-6520/DN-2004, při ohlášení pojistné
události České pojišťovně, a. s., a při šetření Policií České republiky
nepravdivě, v úmyslu neoprávněně vylákat pojistné plnění z titulu povinného
pojištění sjednaného shora uvedenou pojistnou smlouvou popsal průběh dopravní
nehody i M. H., který si byl rovněž vědom toho, že k dopravní nehodě nedošlo
způsobem, který uvedl do protokolu o nehodě v silničním provozu s č. j. PSP-6520/DN-2004 ze dne 14. 12. 2004, neboť byl pouze fiktivně veden jako
majitel vozidla Mercedes Benz S 320, a k následnému jednání s Českou
pojišťovnou, a. s., a převzetí pojistného plnění zplnomocnil blíže
neztotožněnou osobu, která jej záměrně vedla jako majitele vozidla v úmyslu
zastřít svoji totožnost, přičemž poškozená Česká pojišťovna, a. s.,
komunikovala písemně s obviněnými zasíláním vyrozumění na kontaktní adresy
obviněných, a to dvěma dopisy ze dne 17. 12. 2004 zaslanými obviněné s žádostí
o doplnění údajů (devinkulace, kopie technického průkazu, kopie řidičského
průkazu, faktura) a s potvrzením o registraci škodné události, dopisem ze dne
11. 1. 2005, zaslaným obviněnému M. H. s žádostí o doplnění údajů (kopie
technického průkazu), dopisem ze dne 10. 3. 2005 zaslaným obviněné s informací
o výplatě a rekapitulací likvidace pojistné události, dopisy ze dne 3. 6. 2005
a ze dne 23. 10. 2005 zaslaným obviněnému s informací o průběhu šetření škodné
události, jakož i s obviněným M. H. komunikovala telefonicky v období duben až
červen 2005, a společnost ŠkoFIN, s. r. o., dopisem ze dne 1. 2.
2005 žádala
obviněnou o uvolnění pojistného plnění a vinkulaci ve prospěch ŠkoFIN, s. r. o., a obviněný podáním ze dne 9. 1. 2005 požadoval od České pojišťovny, a. s.,
úhradu za pronájem vozu ve výši 87.465,- Kč za dobu od 20. 12. 2004 do 9. 1. 2005, podle faktury vystavené R. M. obviněnému M. H. jako odběrateli, a na
základě shora uvedených nepravdivých údajů Česká pojišťovna, a. s., vyplatila
dne 14. 3. 2005 společnosti ŠkoFIN, s. r. o., za poškození vozidla Seat Ibiza
částku 265.500,- Kč, dne 8. 4. 2005 vyplatila za odtah motorového vozidla zn. Seat Ibiza společnosti Autoklub Bohemia Assistance, a. s., částku 4.025,- Kč a
za poškození vozidla zn. Mercedes Benz S 320 vyplatila dne 6. 5. 2005 M. H. částku 390.241,- Kč, čímž byla České pojišťovně, a. s., způsobena škoda v
celkové výši 659.766,- Kč.
Za tento trestný čin byla obviněná L. D. odsouzena podle § 250a odst. 4
tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 58
odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání tří roků. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněné uloženo, aby ve
zkušební době podle svých sil nahradila způsobenou škodu. Podle § 53 odst. 1
tr. zák. jí byl uložen peněžitý trest ve výměře 36.000,- Kč, jehož měsíční
splátky byly stanoveny podle § 53 odst. 4 tr. zák. ve výši 3.000,- Kč, a pro
případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl stanoven
podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců.
Rovněž bylo rozhodnuto v bodě I. o vině spoluobviněného M. H. a v bodě
II. o vině obviněných M. H. a E. Š., o trestech, které byly těmto
spoluobviněným uloženy a o náhradě škody.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. 1. 2011,
sp. zn. 67 To 378/2010, rozhodl o odvoláních, která podali proti tomuto
rozsudku soudu prvního stupně jmenovaní obvinění tak, že podle § 258 odst. 1
písm. f), odst. 2 tr. ř. uvedený rozsudek zrušil u obviněných E. Š. a M. H. ve
výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl podle § 228
odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. Odvolání obviněné L. D. podle § 256 tr. ř.
zamítl.
Obviněná L. D. podala prostřednictvím obhájkyně Mgr. Heleny Flekové
proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu s odkazem na dovolací důvody podle
§ 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. dovolání. Ve vztahu k dovolacímu důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. namítla, že došlo k promlčení jejího
trestního stíhání. K tomu dospěla na základě toho, že usnesení o zahájení
trestního stíhání ze dne 16. 12. 2009 jí bylo doručeno dne 7. 1. 2010. Trestného jednání se podle obžaloby měla dopustit dne 14. 12. 2004. K zahájení
trestního stíhání tak došlo 24 dnů po uplynutí pěti let od uskutečnění jednání,
a bylo proto se zřetelem na § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. promlčeno a mělo být
zastaveno. Jestliže je její jednání spojováno s datem 14. 12. 2004, nelze z
jakékoli činnosti jiné osoby bez dalšího dovozovat trvání závadného konání či
jednání ve smyslu výčtu zmiňované korespondence ze strany České pojišťovny, a. s. Obviněná zmínila, že pojistný podvod je trestným činem, kterým zákonodárce
kriminalizoval ne toliko vyvolání majetkových poruch jako v případě podvodu
podle § 250 tr. zák., ale již jen hrozbu takové poruchy (poukázala na nález
Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2009, sp. zn. ÚS 1748/2008). Soudům též vytkla,
že nezjišťovaly skutečnou výši škody, která by při správném vymezení měla dopad
na nižší právní kvalifikaci a tedy i kratší běh promlčecí doby. Právě tuto
okolnost rozvedla ve vztahu k dovolacímu důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zdůraznila, že soudy automaticky sečetly částky, které v bodě I. pojišťovna
vyplatila jak za vozidla obviněné, tak i za poškození vozidla spoluobviněného
M. H., aniž by zkoumaly, zda v takové výši škoda vznikla. Obviněná poukázala na
to, že vozidlo Seat, které řídila, bylo nejpozději poškozeno při pořizování
fotodokumentace policií, a to v rozsahu, v jakém jej ohodnotil pracovník
pojišťovny, který konstatoval, že se jedná o škodu totální. Obviněná měla
uzavřenou havarijní pojistku, na základě které by došlo k plnění i bez účasti
třetí osoby. Soudy nezkoumaly rozsah smluvního pojištění, poškozená pojišťovna
by v souladu s pojistnými podmínkami byla stejně povinna plnit jednak částku
265.500,- Kč za poškození vozidla Seat a zároveň v souladu s pojistnými
podmínkami i odtah poškozeného vozidla z místa poškození do opravny. Za škodu
měl být považován toliko rozdíl mezi skutečně poskytnutým pojistným plněním na
straně jedné a pojistným plněním, které by náleželo s přihlédnutím k jeho
důvodnému zkrácení, a to tím spíše, že soud sám konstatoval, že k poškození
došlo jindy a jinde, což připustil i znalec. Soudy se však nezabývaly tím, kdy
a kde se tak stalo. Ze skutkové věty nevyplývá, jakým konkrétním jednáním se
měla trestného činu dopustit, když telefonické ohlášení učinil patrně zmocněný
P. J., což však soud nezjišťoval. Z formulace skutkové věty není zřejmé, že
poškozená pojišťovna vyplatila pojistné plnění na základě zmiňovaného protokolu
o nehodě. Jednáním, kterým by naplnila skutkovou podstatu trestného činu
pojistného podvodu by bylo uvedení nepravdivých skutečností do protokolu
policie, nikoli telefonické ohlášení pojistné události.
S ohledem na shora uvedené obviněná v závěru dovolání navrhla, aby
Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek ve vztahu k obviněné zrušil spolu s
rozsudkem soudu prvního stupně a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího
státního zastupitelství, který nejprve shrnul obsah napadených rozhodnutí a
námitky uplatněné obviněnou a uvedl, že promlčecí doba začíná běžet od
okamžiku, kdy byl trestný čin dokonán, tedy od naplnění všech znaků příslušné
skutkové podstaty trestného činu. Rozhodná je doba ukončení jednání, a pokud je
znakem skutkové podstaty účinek, popř. těžší účinek, pak promlčecí doba začíná
běžet od vzniku účinku. U skutkových podstat trestných činů, jejichž znakem je
vznik majetkové škody, je nutno za okamžik spáchání činu považovat vznik škody,
resp. vznik škody charakterizované zákonem jako těžší následek. Protiprávní
jednání obviněné bylo dokonáno až způsobením následku v podobě výplaty
pojistného plnění, k němuž došlo 14. 3. 2005, resp. 6. 5. 2005, přičemž
usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. bylo
policejním orgánem doručeno obviněné dne 7. 1. 2010, tedy v pětileté promlčecí
lhůtě stanovené zákonem. K tvrzení, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav
věci, státní zástupce uvedl, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných
soudem. Protože dovoláním napadené rozhodnutí nevykazuje vady, jež by naplnily
obviněnou deklarované dovolací důvody, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší
soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně
neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve ověřil, že dovolání obviněné je
přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou
oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na
místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
S ohledem na uplatněné výhrady dovolatelky Nejvyšší soud neshledal
důvod k odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal
podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti
němuž bylo podáno dovolání v rozsahu a z důvodů v něm uvedených, jakož i
řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je
důvodné.
Obviněná podala dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
e) tr. ř., podle něhož se dovolání podává, jestliže proti obviněnému bylo
vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné, a podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., z jehož podnětu lze dovolání uplatnit, když
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení.
Protože obviněná vznesla námitku, že trestní stíhání bylo promlčeno, šlo by o
okolnost, že ve věci existoval obligatorní důvod uvedený v § 11 odst. 1 písm.
b) tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit a bylo-li již zahájeno, musí
být zastaveno, tudíž jde o skutečnosti, které na dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. e) tr. ř. dopadají. Pokud obviněná vytýkala nedostatky ohledně
nesprávného použití okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby
shledávané v naplnění znaku značné škody podle § 250a odst. 4 tr. zák., vznesla
tuto námitku v souladu s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., protože brojila proti nesprávnosti použité právní kvalifikace.
Vzhledem k tomu, že otázka promlčení se odvíjí od právní kvalifikace, jíž byl
obviněný uznán vinným, a od ní se dovozuje běh promlčení doby (viz § 67 tr.
zák), Nejvyšší soud se nejdříve zaměřil na posouzení důvodnosti výhrad
podřazených pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a zkoumal,
zda soudy dostatečně uvážily všechny rozhodné skutečnosti týkající se trestného
činu pojistného podvodu, jímž byla obviněná L. D. v bodě I. uznána vinnou, a to
zejména se zaměřením na otázky, které byly uplatněny ve vztahu ke kvalifikované
podobě trestného činu úvěrového podvodu podle § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr.
zák.
Trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. spáchá
ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z
takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje
zamlčí, způsobí-li takovým činem na cizím majetku značnou škodu nebo jiný
zvlášť závažný následek. Horní hranice trestu odnětí svobody činí v tomto
případě osm let.
Pokud jde o objektivní stránku uvedeného trestného činu, je třeba zdůraznit, že
nepravdivými údaji jsou takové údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému
stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité
skutečnosti pro uzavření pojistné smlouvy nebo pro likvidaci pojistné události
nebo pro poskytnutí plnění z pojistné smlouvy. Naproti tomu se za hrubě
zkreslené údaje považují takové, které mylně nebo neúplně informují o
podstatných a důležitých okolnostech pro uzavření pojistné smlouvy. O podstatné
zamlčení údajů jde tehdy, pokud v souvislosti s uzavíráním pojistné smlouvy
nebo při likvidaci pojistné události nebo při uplatnění práva na plnění z
pojistné smlouvy nejsou uvedeny jakékoli údaje, které jsou rozhodující nebo
zásadní pro plnění z pojistné smlouvy, a které by vedly, pokud by byly druhé
straně známy, k tomu, že by plnila v jiné výši.
Podle tzv. právní věty byla obviněná uznána vinnou v alternativě, že společným
jednáním s obviněným M. H. při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy
uvedla nepravdivé údaje a způsobila takovým činem na cizím majetku značnou
škodu.
Podle popsaného skutkového děje se obviněná uvedeného činu dopustila tím, že v
úmyslu neoprávněně vylákat pojistné plnění z titulu povinného a havarijního
pojištění sjednaného pojistnou smlouvou s Českou pojišťovnou, a. s., oznámila
telefonicky dne 14. 12. 2004 prostřednictvím svého druha P. J. nepravdivé
informace o dopravní nehodě, ke které mělo dojít dne 14. 12. 2004, při níž se
měla střetnout motorová vozidla Seat Ibiza, jehož uživatelem a řidičem vozidla
byla L. D., a Mercedes Benz S 320, jehož majitelem a řidičem v době dopravní
nehody byl M. H., kdy obviněná L. D. údajně nepřizpůsobila rychlost jízdy
vozidla ke vzdálenosti, na kterou měla výhled a zezadu měla narazit do vozidla
Mercedes, které po nárazu přejelo ulicí L. a přední částí sjelo do příkopu, a
oznámení učinila, přestože věděla, že k uvedené dopravní nehodě nedošlo a že
poškození předmětných motorových vozidel nevzniklo v místě a způsobem, jak
oznámila Policii České republiky do protokolu o nehodě v silničním provozu s
projednáním č. j. PSP-6520/DN-2004 a při ohlášení pojistné události České
pojišťovně, a. s., a při šetření Policií České republiky nepravdivě, v úmyslu
neoprávněně vylákat pojistné plnění z titulu povinného pojištění sjednaného
shora uvedenou pojistnou smlouvou popsal průběh dopravní nehody i M. H., který
si byl rovněž vědom toho, že k dopravní nehodě nedošlo způsobem, který uvedl do
protokolu o nehodě v silničním provozu, a na základě shora uvedených
nepravdivých údajů Česká pojišťovna, a. s., vyplatila dne 14. 3. 2005
společnosti ŠkoFIN, s. r. o., za poškození vozidla Seat Ibiza částku 265.500,-
Kč, dne 8. 4. 2005 vyplatila za odtah motorového vozidla zn. Seat Ibiza
společnosti Autoklub Bohemia Assistance, a. s., částku 4.025,- Kč a za
poškození vozidla zn. Mercedes Benz S 320 vyplatila dne 6. 5. 2005 M. H. částku
390.241,- Kč, čímž byla České pojišťovně, a. s., způsobena škoda v celkové výši
659.766,- Kč.
Je tak zřejmé, že jednáním obviněné L. D. a spoluobviněného M. H. byla
poškozené České pojišťovně, a. s. způsobena škoda ve výši přesahující 500.000,-
Kč, tedy škoda značná (§ 89 odst. 11 tr zák.), jež je okolností podmiňující
použití vyšší trestní sazby podle § 250a odst. 4 písm. b) tr. zák.
Pokud jde o výši způsobené škody, oba soudy vycházely pro své závěry ze zpráv
poškozené pojišťovny, jak rozvedl na straně 15 rozsudku soud prvního stupně, s
nímž se v této otázce odvolací soud, který se výší způsobené škody nezabýval, v
zásadě ztotožnil (viz strana 5 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Za
základ výroku o vině u obviněné L. D. (a potažmo též i ohledně M.
H. v bodě I.) vzaly tu výši, která byla pojišťovnám za poškození u obou
předmětných vozidel předložena, jak byla škoda na těchto vozidlech tj. na
vozidle Seat řízeném obviněnou L. D. a na vozidle Mercedes Benz řízeném
obviněným M. H., po zinscenované dopravní nehodě dne 14. 12. 2004 vykázána, v
částce 265.500,- Kč a 390.241,- Kč včetně ceny za odtah v částce 4.025,- Kč.
Z výroku o vině u skutku pod bodem I. ani z odůvodnění napadených
rozhodnutí nevyplývá, že by se soudy zabývaly otázkou, jaká skutečná škoda
zinscenováním předmětné šetřené dopravní nehody vznikla, a to se zřetelem na
skutečnost, že vozidla před tím, než k předstírání nehody došlo, byla
poškozena. Takový závěr učinil znalec Ing. Jiří Dvořák zapsaný pro obor
ekonomika, ceny a odhady motorových vozidel, z něhož oba soudy vyšly. Na jeho
základě shledaly, že dopravní nehoda v bodě I. byla předstíraná, zinscenovaná,
k dopravní nehodě, resp. ke kontaktu vozidel došlo jinde a v jiných časových
dimenzích (str. 11- 12, 15, 17 rozsudku soudu prvního stupně). Rovněž podle
odvolacího soudu (viz odůvodnění na straně 5) nebylo vyloučeno, že ke kontaktu
předmětných vozidel na místě nehodového děje dojít sice mohlo, ale v takovém
případě by jejich střet měl za následek jen vznik drobných, finančně
bezvýznamných poškození. Proto odvolací soud považoval za logické, že v
inkriminovaném případě (bod I.) se jednalo o fingovanou nehodu s umělým
kontaktem dříve již poškozených vozidel.
Pokud soudy dospěly k závěru, že v době, kdy byla dopravní nehoda zinscenována,
již vozidla poškozena byla, dostatečně nezkoumaly, k jaké výši škody při
zinscenování došlo (zde nestačí jen zmínka o tom, že taková škoda byla
zanedbatelná, jak dovodil odvolací soud na straně 5 odůvodnění svého rozsudku)
a nezkoumaly v jaké výši před tím, než byla dopravní nehoda předstírána, byla
na vozidlech škoda a kde, či kdy k ní došlo. Jestliže se soudy touto otázkou
nezabývaly a za kvalifikační znak považovaly celou zjištěnou škodu, jak byla
pojišťovně nahlášena, nerespektovaly názor, že škodou způsobenou trestným činem
pojistného podvodu podle § 250a tr. zák. je částka, která se rovná rozdílu mezi
skutečně poskytnutým pojistným plněním na straně jedné a pojistným plněním,
které by náleželo, kdyby pachatel neuvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje
nebo nezamlčel podstatné údaje při uplatnění nároku na pojistné plnění, na
straně druhé. Za škodu nelze bez dalšího považovat celou výši poskytnutého
pojistného plnění, je-li zřejmé, že k pojistné události došlo a že nárok na
pojistné plnění vznikl, byť v nižší částce, než jakou pachatel vylákal (viz
rozhodnutí č. 29/2003 Sb. rozh. tr.)
Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že není podle popsaných skutkových
zjištění pochyb o tom, že zákonné znaky trestného činu pojistného podvodu
podle § 250a odst. 1 tr. zák. byly naplněny tou částí zjištěného
skutku, která spočívala v tom, že obviněná a spoluobviněný M. H. v souvislosti
s oznámením pojistné události uvedli (event. z jejich zmocnění jiné osoby)
nepravdivé údaje o dopravní nehodě.
Za nesprávný je však s ohledem na námitky dovolatelky a skutková zjištění, jež
soudy u činu pod bodem I. učinily, nutné považovat způsob, jímž soudy určily
výši způsobené škody.
Předpokladem toho, aby mohla být celá částka 659.766,- Kč posouzena jako
škoda na majetku pojišťovny, by bylo zjištění, že pojišťovna poskytla v této
části pojistné plnění na náhradu škody, která ve skutečnosti vůbec nevznikla. O
tento případ ovšem v posuzované věci nejde. Zjištění, že „obviněná učinila
oznámení, přestože věděla, že k uvedené dopravní nehodě nedošlo“, evidentně
nemá ten význam, že by na vozidle obou obviněných nevznikla žádná škoda a že by
tedy pojišťovna nahradila neexistující škodu, resp. že by vůbec nedošlo k
pojistné události, zjištěné dopravní nehodě. V této souvislosti je totiž třeba
připomenout, že ze skutkových zjištění se podává „že poškození předmětných
motorových vozidel nevzniklo v místě a způsobem, jak bylo uvedeno v protokolu
o nehodě a při ohlášení pojistné události“.
Uvedené skutečnosti mají v souvislostech posuzovaného případu ten význam, že k
dopravní nehodě došlo jinak, než jak ji obvinění před policií i pojišťovně
popsali. Z takového zjištění ale nutně ještě nevyplývá, že pojistné plnění
poskytnuté pojišťovnou bylo neopodstatněné v tom smyslu, že by jím byla kryta
náhrada neexistující škody. Zcela patrné je, že obě předmětná vozidla poškozena
byla, avšak za jiných časových a místních okolností.
Odlišný způsob vzniku škody totiž nemusí nezbytně znamenat, že by
pojišťovna neposkytla pojistné plnění na náhradu škody, ale je nutné zjišťovat,
o jakou částku byla v daném případě pojišťovna skutečna zkrácena, neboť škodou
způsobenou trestným činem pak je částka, která se rovná rozdílu mezi skutečně
poskytnutým pojistným plněním na straně jedné a pojistným plněním, které by
náleželo s přihlédnutím k jeho důvodnému zkrácení, na straně druhé.
Z toho je zřejmé, že soudy nesprávně kvalifikovaly zjištěný skutkový stav,
pokud za škodu způsobenou trestným činem pokládaly částku 659.766,- Kč
odpovídající pojistnému plnění ze strany pojišťovny, neboť samotné zjištění, že
obviněná uvedla nepravdivé údaje o průběhu pojistné události, neznamená, že k
žádné pojistné události nedošlo a že pojistné plnění bylo v celém rozsahu
neoprávněné.
Lze jen připomenout, že celá výše škody by mohla být v rámci kvalifikované
skutkové podstaty podle § 250a odst. 4 tr. zák. brána do úvahy tehdy, jestliže
by bylo prokázáno, že vznik pojistné události byl od počátku fingován a bylo-li
na tomto podkladě uplatněno pojistné plnění v určité výši. Pak by již nebylo
podstatné, v jaké skutečné výši by jinak – nebýt úmyslného vyvolání pojistné
události – vznikl nárok na pojistné plnění. K takové situaci by však mohlo
dojít jen v případě pojistného podvodu podle § 250a odst. 2 tr. zák., a nikoli
též podle § 250a odst. 1 tr. zák., jak tomu bylo v posuzovaném případě. Důvodem
možnosti uplatnění celé vyplacené výše pojistného je stav, že nárok na pojistné
plnění vůbec nevznikl, a tudíž nemá právní význam ani otázka, zda výše podvodně
uplatněného pojistného plnění skutečně odpovídá výši škody, která měla být
způsobena fingovanou pojistnou událostí na pojištěných hodnotách, resp. zda
tyto pojištěné hodnoty odpovídají částce požadovaného pojistného plnění (viz
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 5 Tdo 614/2002,
uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, r. 2003, sv. 21, č. T 495).
Jestliže však jde o jednání pachatele, který v úmyslu neoprávněně
vylákat pojistné plnění v rozporu se skutečností předstírá, že v určité době a
na určitém místě došlo k pojistné událost, a i tuto fiktivní pojistnou událost
oznámí pojišťovně, vykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu pojistného
podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák., nikoliv trestného činu pojistného
podvodu podle § 250a odst. 2 tr. zák. (viz usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 5. 2. 2007, sp. zn. 10 To 7/2007 uveřejněné v Trestním právu,
roč. 2008, č. 7- 8, pod č. 656/2008). Obdobně je tomu i v projednávaném
případě, a zjištění soudu prvního stupně, že obvinění co do místa a způsobu
vzniku poškození vozidel uvedli nepravdivé údaje, nemá za význam, že by na
předmětných vozidlech nevznikla žádná škoda, a že by tedy pojišťovna nahradila
neexistující škodu, resp. že by vůbec nedošlo k pojistné události, tj. k
dopravní nehodě. Ze zjištěných skutečností tak lze za stávajícího stavu
spolehlivě učinit jen závěr o tom, že k dopravní nehodě došlo jinak, než jak ji
obviněná popsala v oznámení pojistné události, a že byly naplněny znaky
trestného činu úvěrového podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák.
S ohledem na to, že se soudy uvedenými skutečnostmi rozhodnými pro správnou
právní kvalifikaci nezabývaly a naplnění jejího kvalifikačního znaku
spočívajícího ve způsobení škody značné podle shora vymezených hledisek
nezkoumaly, nemohla dovoláním napadená rozhodnutí obstát, a proto Nejvyšší soud
rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. z podnětu dovolání obviněné L.
D. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 67 To
378/2010, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 31
T 49/2010, ve výroku o vině v bodě I., ve výroku o trestu a náhradě škody
ohledně obviněné L. D., a protože důvody, pro něž k tomuto rozhodnutí došlo,
prospívají v bodě I. i spoluobviněnému M. H., s přiměřeným použitím § 261 tr.
ř. rozhodl stejně i ohledně obviněného M. H. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil
též další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem
ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř.
Obvodnímu soudu pro Prahu 4 v rozsahu tohoto zrušení přikázal, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na soudu prvního stupně, jemuž se věc vrací, aby o ní podle shora uvedených
právních názorů znovu jednal a rozhodl, bude, aby se v dalším řízení zaměřil na
posouzení škody, která v daném případě pojišťovně skutečně zinscenovanou
nehodou vznikla. Za tím účelem bude nutné, aby jak u obviněných, tak i u
poškozené byly posouzeny konkrétní podmínky pojistných smluv, na jejichž
podkladě pojišťovna byla povinna plnit. Posoudit pak podle konkrétních
skutečností bude nutné, zda existuje určitý okruh důvodů, z nichž pojišťovna
může v rámci náhrady škody, která skutečně vznikla, plnění z pojistné smlouvy
přiměřeně snížit. K tomu je vhodné zdůraznit, že pojistná smlouva ze dne 28. 3.
2002, jež se však v konkrétních podmínkách netýkala obviněné, ale leasingové
společnosti ŠkoFin, s. r. o., která byla na základě předmětné smlouvy
pojistníkem, založila podle osvědčení ze dne 24. 3. 2004 (č. l. 123) na základě
leasingové smlouvy i pojistné pro obviněnou L. D. Předmětná smlouva byla
uzavřena před účinností zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně
souvisejících zákonů. Je proto nutné vycházet z obecných právních předpisů, tj.
§ 788 a násl. obč. zák., zejména pak § 799 odst. 3 obč. zák., podle něhož mělo-
li vědomé porušení povinností pojistníka, jenž je podle § 799 odst. 2 obč. zák.
povinen dát pravdivé vysvětlení o vzniku a rozsahu následků pojistné události,
podstatný vliv na vznik pojistné události nebo na větším rozsahu následků
pojistné události, je pojistitel oprávněn plnění z pojistné smlouvy snížit.
Bude rovněž namístě vyžádat Všeobecné pojistné podmínky České pojišťovny, a. s,
i vyjádření pojišťovny k tomuto konkrétnímu případu k otázce podmínek snížení
plnění pojistné smlouvy v rozsahu, v jakém by k němu mělo dojít.
Bude nutné rovněž posoudit všechny zjištěné souvislosti vyplývající z
uvedeného pojistného vztahu a zjistit, jaké plnění by v daném případě
přicházelo v úvahu s ohledem na poškození, k němuž nepochybně, jak soudy
konstatovaly, došlo před tím, než byla vozidla poškozena při zinscenované
dopravní nehodě. Spolehlivé vyřešení uvedené otázky se nejspíše neobejde bez
znaleckého posudku. Soudy nechť posoudí, zda postačuje doplnění stávajícího
posudku, event. posudků, které byly již zpracovány z oboru ekonomie, anebo
přibere za tímto účelem znalce z oboru pojišťovnictví.
Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že výrok o vině obviněné
trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák.
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který prospívá i spoluobviněnému M. H., u
něhož bude nutné ve vztahu ke zjištění všech uvedených důvodů postupovat
stejným způsobem jako u obviněné L. D.
Nejvyšší soud za stavu, kdy není možné najisto postavit otázku viny, nezkoumal
podmínky promlčení, na které dovolatelka na podkladě dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. e) tr. ř. rovněž poukazovala. Na soudu však bude, aby poté,
co dojde ke spolehlivému závěru o vině u obou obviněných jejich trestní
odpovědnost zkoumal i se zřetelem na možnost promlčení trestního
stíhání ve smyslu § 67 tr. zák.
Při novém projednávání je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení
vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v
důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněné, takže v novém řízení nemůže
dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací
soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve
veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek
přípustný.
V Brně dne 17. května 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová