6 Tdo 792/2017-56
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. července 2017 o
dovolání, které podal obviněný Ing. Z. S., proti rozsudku Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 23. 2. 2017, č. j. 6 To 5/2017-3980, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 5/2015, takto :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2016, č. j. 43 T
5/2015-3639, byl obviněný Ing. Z. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“)
uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.
zákoníku, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku, jehož se podle jeho
zjištění dopustil způsobem popsaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle § 209 odst. 5 tr.
zákoníku za použití § 45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí
svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr.
zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 67 odst. 1, § 68
odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výši 500 denních sazeb,
kdy výše jedné denní sazby činní 2.000 Kč, tedy celkem ve výši 1.000.000 Kč.
Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §
69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání
dvanácti měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále
uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního
orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a
družstvech na dobu šesti let.
3. Citovaným rozsudkem rozhodl krajský soud též o vině dalších pěti
obviněných (fyzických osobách) a obviněné společnosti Mondragone, s. r. o.
4. O odvolání obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku
rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 2. 2017, č. j. 6 To
5/2017-3980, poté, co věc tohoto obviněného, vedenou původně pod sp. zn. 6 To
58/2016, usnesením ze dne 19. 1. 2017 vyloučil k samostatnému projednání a
rozhodnutí. Z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle § 258 odst. 1
písm. d) tr. ř. ohledně tohoto obviněného v celém rozsahu zrušil a podle § 259
odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem podvodu
podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem ve stádiu pokusu
podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění
dopustil tím, že
jako předseda představenstva a ředitel spol. EKOSOLARIS, a.s., která byla
generálním dodavatelem při výstavbě FVE spol. MONDRAGONE, s.r.o., ve V., v
blíže nezjištěné době, nejpozději do 31. 12. 2010, záměrně jménem spol. EKOSOLARIS, a.s., podepsal nepravdivý předávací protokol o předání solárního
fotovoltaického systému této elektrárny do provozu ze dne 29. 12. 2010, přičemž
tak učinil i přesto, že věděl, že k danému datu nebyly nainstalovány na uvedené
fotovoltaické elektrárně spol. MONDRAGONE, s.r.o., ve V. fotovoltaické panely,
a dále i přesto, že věděl, že tento předávací protokol bude předložen ERÚ jako
jeden z podkladů pro vydání licence na výrobu elektřiny z fotovoltaických
zdrojů ve prospěch spol. MONDRAGONE, s.r.o., ještě v roce 2010, načež
dále dne 30. 12. 2010 se ústně dohodl s obv. Bc. Z. D., vůči němuž je vedeno
trestní stíhání samostatně, aby obv. M. V. dne 31. 12. 2010 dal pokyn svým
zaměstnancům a brigádníkům montovat fotovoltaické panely na ocelové konstrukce
elektrikářskými stahovacími páskami bez náležité fixace a bez zapojení panelů
kabely mezi sebou do funkčního celku, a to s cílem vyvolat zdání, že
fotovoltaická elektrárna spol. MONDRAGONE, s.r.o., ve V. je dokončená a
provozuschopná o výkonu 0,481 MW pro potřeby kontrol ze strany zaměstnanců ERÚ
a zaměstnanců skupiny E.ON Distribuce, a.s.,
čímž obv. Ing. Z. S. takto záměrně a cíleně pomohl obv. J. P. jednak
získat neoprávněně licenci ve prospěch spol. MONDRAGONE, s.r.o., na výrobu
elektřiny z fotovoltaických zdrojů ještě v roce 2010 s tím, že tak získá
neoprávněně nárok na garantovanou výkupní cenu na dobu dvaceti let za výrazně
vyšší cenu, než jaká by mu byla garantována v případě získání dané licence až v
roce 2011, a také tak s tímto cílem záměrně pomohl obv. J. P. ve prospěch
spol. MONDRAGONE, s.r.o., neoprávněně získat protokol o schválení výrobny od
spol. E.ON ještě v roce 2010,
kdy výše popsaným způsobem se obžalovaní Ing. V. D., Ing. Z. S., Bc. Z. D.,
Ing. J. K. a J. P. záměrně podíleli na uvedení v omyl Ing. I. F. jako k
vydání předmětné licence oprávněné pracovnice ERÚ, dále vyjma obv. Ing. J. K. i na vytvoření podmínek pro uvedení v omyl zaměstnance ERÚ, který měl dne 31. 12. 2010 provést předběžnou kontrolu FVE spol. MONDRAGONE, s.r.o., ve V., a na
uvedení v omyl i pracovníků spol. E.ON, kteří měli provést schválení dané FVE
jako výrobny, kdy za vědomého a cíleného přispění všech obžalovaných získal
obv. J. P. k 31. 12. 2010 od ERÚ pravomocnou licenci č. 111017963 na výrobu
elektřiny ve prospěch spol. MONDRAGONE, s.r.o., a zároveň díky provedení tzv. prvního paralelního připojení k distribuční soustavě spol. E.ON dne 31. 12. 2010 tak vznikl spol. MONDRAGONE, s.r.o., neoprávněný nárok na garantovanou
výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu
v roce 2010 ve výši 12.150 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let oproti výkupní
ceně pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce
2011 ve výši 5.500 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let, čímž v průběhu
následujících 20 let by se spol.
MONDRAGONE, s.r.o., neoprávněně obohatila v
souhrnu o částku nejméně 63 mil. Kč v prvé řadě na úkor spol. E.ON Distribuce,
a.s. a od 1. 1. 2013 primárně na úkor spol. E.ON Energie, a.s. s tím, že
Rok
Měsíc
Číslo faktury
Dodané množství v kWh
Nároková cena (připojení do 31.12.2010) v Kč
Nároková cena (připojení od 1.1.2011) v Kč Rozdíl cen (připojení do 31.12.2010 –
připojení od 1.1.2011) v Kč
duben 2011001 67 135 832 474,00 369 242,50 463 231,50
květen 2011002 50453 625 617,20 277 491,50 348 125,70
červen 2011003 16 855 209 002,00 92 702,50 116 299,50
červenec 2011005 35 068 434 843,20 192 847,00 241 969,20
srpen 2011007 55 394 686 885,60 304 667,00 382 218,60
září 2011008 48 663 603 421,20 267 646,50 335 774,70
říjen 2011010 29 407 364 646,80 161 738,50 202 908,30
listopad 2011011 16 221 201 140,40 89 215,50 111 924,90
2011 prosinec 2011012 8 750 108 500,00 48 125,00 60 375,00
celkem 4-12/2011 327 946,00 4 066 530,40 1 803 703,00 2 262 827,40
leden 2012001 15 110 191 141,50 84 767,10 106 374,40
únor 2012002 26 339 333 188,35 147 761,79 185 426,56
březen 2012003 48 317 611 210,05 271 058,37 340 151,68
duben 2012004 52 024 658 103,60 291 854,64 366 248,96
květen 2012005 62 153 786 235,45 348 678,33 437 557,12
červen 2012006 49 909 631 348,85 279 989,49 351 359,36
červenec 2012007 49 294 623 569,10 276 539,34 347 029,76
srpen 2012008 54 144 684 921,60 303 747,84 381 173,76
září 2012009 44 458 562 393,70 249 409,38 312 984,32
říjen 2012010 30 658 388 165,25 172 142,85 216 022,40
listopad 2012011 10 707 135 443,55 60 066,27 75 377,28
2012 prosinec 2012012 8 164 103 274,60 45 800,04 57 474,56
celkem 1-12/2012 451 304,00 5 708 995,60 2 531 815,44 3 177 180,16
leden 2013001 5 610 72 385,83 32 106,03 40 279,80
leden 2013001 záporná cena -7,67 -7,67 0,00
únor 2013002 14 601 188 396,70 83 561,52 104 835,18
březen 2013003 32 573 420 289,42 186 415,28 233 874,14
duben 2013004 46 305 597 473,42 265 003,52 332 469,90
květen 2013005 50 510 651 730,53 289 068,73 362 661,80
červen 2013006 43 109 556 235,43 246 712,81 309 522,62
červenec 2013007 67 722 873 816,97 387 573,01 486 243,96
srpen 2013008 56 400 727 729,20 322 777,20 404 952,00
září 2013009 40 573 523 513,42 232 199,28 291 314,14
říjen 2013010 35 394 456 688,78 202 559,89 254 128,92
listopad 2013011 14 224 183 532,27 81 403,95 102 128,32
2013 prosinec 2013012 9 012 116 281,84 51 575,68 64 706,16
celkem 1-12/2013 416 033,00 5 368 066,13 2 380 949,19 2 987 116,94
celkem 04/2011-12/2013 1 195 283,00 15 143 592,13 6 716 467,63 8 427 124,50
tedy jen za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012 ve vztahu ke spol. MONDRAGONE,
s.r.o., byla v důsledku jednání všech výše uvedených obviněných způsobena
primárně spol. E.ON Distribuce a.s., IČO 280 85 400, škoda ve výši nejméně
5.440.008 Kč, o kteroužto částku se neoprávněně obohatila spol. MONDRAGONE,
s.r.o., (pozn. vzhledem k legislativní změně, a to nabytí účinnosti zákona č.
165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie, od 1. 1. 2013 vstoupila do práv
poškozeného spol. E.ON Energie, a.s., IČO 260 78 201) a v období od 1. 1. 2013
do 31. 12. 2013 ve vztahu ke spol. MONDRAGONE, s.r.o., byla způsobena primárně
spol. E.ON Energie škoda ve výši nejméně 2.987.117 Kč, o kteroužto částku se
neoprávněně obohatila spol. MONDRAGONE, s.r.o.
5. Odvolací soud obviněného za tento zločin odsoudil podle § 209 odst. 5 tr.
zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl let, pro jehož výkon ho
podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. ř. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 67
odst. 1, § 68 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil peněžitý trest ve výši 250 denních
sazeb, kdy výše jedné denní sazby činní 2.000 Kč, tedy celkem ve výši 500.000
Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, by podle
§ 69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti
měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku obviněnému dále uložil trest
zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena
statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na
dobu šesti let.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím
svého obhájce Mgr. Ladislava Malečka dovolání, jež opřel o dovolací důvody
podle § 265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř.
7. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) obviněný shledává v
nesprávném postupu nalézacího soudu, jemuž vytýká, že nerespektoval zásadu
upravenou § 2 odst. 5 tr. ř., a vadném postupu odvolacího soudu, který následně
uzavřel své úvahy v tom smyslu, že dokazování nemůže být bezbřehé. Dovolatel
tvrdí, že právě proto nemohly soudy obou stupňů rozhodnout v souladu s § 2
odst. 6 tr. ř., neboť důkazy nehodnotily v souladu se zásadou in dubio pro
reo. Tím došlo k nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním hodnocením.
Rozhodnutí soudu je tak zatíženo vadou spočívající v nesprávném posouzení
naplnění všech znaků skutkové podstaty. Obviněný namítá, že výše způsobené
škody byla nesprávně zjištěna, pokud byla vyčíslena toliko na základě odborného
vyjádření. S ohledem na rozsah způsobené škody měla být její výše stanovena
znaleckým posudkem. Pokud soudy obou stupňů dávají obviněnému za vinu, že v
úmyslu vzbudit v pracovnících ERÚ dojem, že fotovoltaická elektrárna je
dokončena, rozhodl o přimontování solárních panelů elektrikářskými páskami
namísto přimontování standardním způsobem, poukazuje tento na to, že podle
stavebního deníku bylo tímto způsobem přimontováno pouze 20 % panelů, přičemž
ze znaleckého posudku vyplynulo, že toto nemělo vliv na funkci elektrárny. Soud
prvního stupně nesprávně vyhodnotil dokumenty, jež obviněný podepisoval za
společnost EKOSOLARIS a. s. jako směřující k uvedení jiného v omyl. Předávací
protokoly nejsou jmenovány jako součást podkladů pro udělení licence podle
vyhlášky č. 426/2005 Sb. a nebyly ani s tímto úmyslem obviněným podepsány. Tyto
předávací protokoly měly sloužit potřebám smluvních stran smlouvy o dílo a
nikdy neměly být použity ve vztahu k třetí osobě. Soudy tak nesprávně
vyhodnotily jednak, že to měl být obviněný, kdo měl mít prospěch z toho, že
někoho uvedl v omyl, a jednak, že správní orgán lze uvést v omyl. S odkazem na
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 11 Tdo 229/2004,
dovolatel dovozuje, že pokud podle judikatury nelze soud v občanskoprávním
řízení uvést v omyl a nelze na něm tedy spáchat trestný čin podvodu, lze tento
závěr aplikovat také na správní řízení. Správní orgán, v tomto případě ERÚ,
provedl na místě samém kontrolu, na základě které licenci vydal, pokud by
nebylo něco v pořádku, licence by neměla být vydána.
8. Obviněný uplatňuje také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.,
neboť neměl v řízení obhájce, ač jej podle zákona mít měl. Obviněný připomíná,
že dne 6. 2. 2017 vyrozuměl Vrchní soud v Olomouci o ukončení zastupování
ustanoveným obhájcem a žádal o přiměřenou lhůtu k zajištění nového advokáta.
Vrchní soud v Olomouci neshledal důležité důvody podle § 40 tr. ř. a rozhodl,
že Mgr. Scholle bude nadále vykonávat povinnosti advokáta podle § 41 tr. ř.
Obviněný dne 21. 2. 2017 zaslal soudu opakovanou žádost, aby byl ustanovený
obhájce zproštěn povinnosti jej obhajovat a aby mu byl ustanoven jiný obhájce.
Došlo tak k narušení jeho práva na obhajobu, neboť za situace, kdy informoval
soud o ztrátě důvěry mezi ním a obhájcem, měla mu být podle § 38 odst. 1 tr. ř.
poskytnuta lhůta ke zvolení obhájce s tím, že teprve pokud by této možnosti
nevyužil, měl mu být vrchním soudem ustanoven nový obhájce.
9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí, tj. rozsudek
Krajského soudu v Brně ve spojitosti s rozsudkem Vrchního osudu v Olomouci,
zrušil ve výroku ohledně viny a trestu odnětí svobody s tím, aby podle § 265m
odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl, popř. podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal
Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl. Obviněný současně navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265h odst. 3 tr.
ř. rozhodl o přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který obviněný nastoupil
dne 13. 4. 2017.
10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím
státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen
„státní zástupce), který zdůraznil, že dovolatel toliko opakuje svoji obhajobu
z předchozího řízení a argumenty, které uvedl již ve svém odvolání proti
rozsudku nalézacího soudu, k nimž se již obsáhle vyjádřil ve svém odůvodnění
odvolací soud.
11. Dovolatelem namítané porušení zásady in dubio pro reo a námitka, že výše
škody měla být zjištěna znaleckým posudkem a nikoliv odborným vyjádřením, jsou
podle státního zástupce svojí povahou procesními námitkami a jako takové
nemohou být zkoumány v dovolacím řízení. Důvodem pro zrušení rozhodnutí by bylo
toliko extrémní porušení předmětné zásady, k čemuž v tomto případě nedošlo.
Pokud dovolatel uvádí, že předávací protokol měl sloužit pouze potřebám
dodavatele a odběratele předmětné elektrárny a neměl být užit pro ERÚ do
půlnoci 31. 12. 2010, nelze rozumně vysvětlit, proč byl vůbec sepisován, když
právě dovolatel si musel být vědom, že elektrárnu se dohotovit nepodařilo a
předána měla být elektrárna provozuschopná, nikoliv jen rozestavěná. To, že
dovolatel o nefunkčnosti elektrárny dne 31. 12. 2010 věděl, považuje státní
zástupce za prokázané z důvodů, které nalézací soud rozvedl na str. 46 svého
rozsudku. Z důkazů uvedených nalézacím soudem na str. 48 rozsudku je patrno, že
elektrárna skutečně dokončena nebyla. Odvolací soud na str. 18?21 napadeného
rozsudku podrobně odůvodnil, na základě jakých důkazů považuje vědomost
dovolatele o nedokončenosti elektrárny za prokázanou. Tyto úvahy nevzbuzují
žádné pochybnosti o své správnosti. Námitky dovolatele proti učiněným skutkovým
zjištěním neodpovídají tvrzenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř.
12. Pokud dovolatel namítá, že ERÚ nelze uvést v omyl, Nejvyšší soud dosud
zastává stanovisko opačné. V usnesení ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 4 Tdo
968/2016, s odkazem na další judikaturu vyslovil názor, že ve správním řízení
je možno uvést ERÚ v omyl, neboť „občanskoprávní řízení sporné, jež je ovládáno
zásadou projednací, se však výrazně liší od správního řízení uplatňovaného před
ERÚ v rámci řízení o udělení licence pro podnikání v energetické oblasti.
Řízení o vydání licence je správním řízením, kdy vrchnostenský orgán vydává na
základě podkladů převážně dodaných účastníkem osvědčení o naplnění nějaké
skutečnosti s konstitutivními účinky, nikoli sporem dvou stran, který rozhoduje
nestranný a nezávislý arbitr – soud. Jak vyplývá ze stanoviska trestního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. Tpjn 305/2010, důležitým
aspektem k určení, zda onu instituci lze uvést v omyl, je skutečnost, zda je v
předmětném řízení „protistrana“, jež ví, jaký je skutečný stav věci – např.
žalovaný v civilním majetkovém sporu věděl, jaké dělal majetkové dispozice – a
nemůže tak být uveden žalobcem v omyl. Řízení o vydání licence má charakter
zásadně neveřejného písemného řízení, kdy správní orgán vychází zejména z
písemných podkladů toho, kdo podal žádost o udělení předmětné licence“. Tvrzení
dovolatele, že ERÚ nelze uvést v omyl je tak nesprávné. Jelikož se jedná o
námitku proti naplnění znaku užité skutkové podstaty, považuje státní zástupce
tuto námitku za hmotně právní, avšak zjevně neopodstatněnou.
13. Pokud dovolatel namítá absenci obhájce a z toho vzešlý dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., státní zástupce se ztotožňuje s názorem
odvolacího soudu na str. 14?16 odůvodnění napadeného rozsudku ze dne 23. 2.
2017, že postupné výměny obhájců ze strany dovolatele byly jeho obstrukčním
jednáním. K naplnění tohoto dovolacího důvodu proto nedošlo a také zde je
dovolání zjevně neopodstatněné.
14. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně
neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání
rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to
i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr.
ř.].
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v
této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na
místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal
přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a)
tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1
písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§
265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§
265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr.
ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím
uplatněné dovolací důvody.
17. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při
rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo
jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou
právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze
skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je
vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda
18. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr.
ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně
uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových
zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi
provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem
prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen
soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263
odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout
přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst.
1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
19. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně
ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu
skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem
(soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva
(trestního, ale i jiných právních odvětví).
20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že
obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde tedy o
porušení ustanovení o nutné obhajobě. Tento dovolací důvod nenaplní jakékoliv
porušení práva na obhajobu, nýbrž pouze takové, které je ve svých důsledcích
skutečně relevantní z hlediska meritorního rozhodnutí. Jestliže např. obviněný
po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, pak je tento dovolací
důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně
prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí
napadeného dovoláním (viz rozhodnutí č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). Naplnění
dovolacího důvodu však nelze spatřovat ve vlastním způsobu výkonu obhajoby
ustanoveným obhájcem, např. v tom, že obhájce se v rozporu s ustanovením § 35
odst. 1 tr. ř. nechal zastoupit advokátním koncipientem pro všechny úkony
obhajoby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 3 Tdo
567/2005).
21. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší
soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst.
1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.
Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit
povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
22. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení
dovolání obviněného.
vlastní posouzení dovolání
23. Co se týče námitek obviněného, které podřadil pod dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nutno konstatovat, že většina z nich není sto
naplnit tento dovolací důvod, avšak současně ani žádný jiný z taxativně
vyjmenovaných důvodů dovolání podle § 265b tr. ř.
24. Jedinou námitku, kterou lze podřadit pod daný dovolací důvod, je tvrzené
nesprávné posouzení naplnění objektivní stránky skutkové podstaty trestného
činu podvodu, jejíž součástí je uvedení jiného v omyl. Obviněný namítá, že
nemohla být naplněna skutková podstata, neboť správní orgán nelze uvést v omyl.
K tomuto závěru došel na základě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2005,
sp. zn. 11 Tdo 229/2004, podle něhož nelze v občanskoprávním řízení uvést soud
v omyl, a tudíž na něm nelze spáchat trestný čin podvodu.
25. V této souvislosti je nezbytné uvést, že obviněný uvedenou námitku
uplatnil, ač si nutně musel být vědom toho, že ve vztahu k ní zaujímá Nejvyšší
soud zcela odlišné stanovisko. Nelze totiž pomíjet, že obsahově shodnou námitku
dovolatel uplatnil již ve své předchozí trestní věci, která byla v dovolacím
řízení u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 4 Tdo 968/2016. Jak správně uvedl
státní zástupce, dovolací soud se ve svém rozhodnutí – v usnesení ze dne 19.
10. 2016, sp. zn. 4 Tdo 968/2016 – k dané problematice vyjádřil zcela
jednoznačně, když poukázal na fakt, že závěry učiněné ve vztahu k
občanskoprávnímu řízení spornému, které je ovládáno zásadou projednací, nelze
bez dalšího uplatňovat pro správní řízení před ERÚ. Pro posouzení, lze-li
příslušný orgán uvést v omyl je podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. Tpjn 305/2010, podstatná existence
„protistrany“, jež ví, jaký je skutečný stav věci, a jež tak nemůže být uvedena
žalobcem v omyl. Platí-li toto pro občanskoprávní sporné řízení, neplatí stejné
závěry pro správní řízení před ERÚ, neboť toto řízení má zásadně charakter
neveřejného písemného řízení, v němž správní orgán vychází zejména z písemných
podkladů toho, kdo podal žádost o udělení předmětné licence. Závěr obviněného,
že ERÚ nelze uvést v omyl je tedy nesprávný. Jeho námitku je proto nutno
označit za zjevně neopodstatněnou.
26. Další námitky, které dovolatel uplatňuje v rámci dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze hodnotit ani jako formálně naplňující tento
dovolací důvod, neboť nenapadají nesprávnost hmotněprávního posouzení
skutkového stavu, nýbrž samotná skutková zjištění nalézacího soudu, případně
procesní postup, na jehož základě byla učiněna. Nejvyšší soud zásadně (s
výjimkou případu explicitně uplatněné námitky extrémního nesouladu) není v
rámci dovolacího řízení oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího
soudu a musí vycházet ze skutkového stavu, jak jej soud prvního stupně (popř.
soud odvolací) popsal ve výroku odsuzujícího rozsudku. V hodnocení námitek
obviněného, že nebylo soudy obou stupňů postupováno v souladu se zásadou in
dubio pro reo, a že výše škody měla být stanovena na základě znaleckého
posudku, nikoli pouze na základě odborného vyjádření, se Nejvyšší soud shoduje
s vyjádřením státního zástupce. Pokud obviněný namítá porušení zásady podle § 2
odst. 5 tr. ř. a § 2 odst. 6 tr. ř., v důsledku čehož měl soud nesprávně
hodnotit provedené důkazy a porušil zásadu in dubio pro reo, pak Nejvyšší soud
poukazuje na rozhodnutí odvolacího soudu, jenž po stránce skutkové věc uzavřel
tak, že se nalézací soud přesvědčivě vypořádal se všemi významnými okolnostmi,
uvedl, jak důkazy provedl, jak je hodnotil, jak se vypořádal s obhajobou
obžalovaného a k jakým skutkovým a právním závěrům došel. Lze konstatovat, že
argumentace nalézacího soudu plně vychází z provedeného dokazování a má v něm
také oporu. Soud provedl důkazy v rozsahu pro rozhodnutí nezbytném podle § 2
odst. 5 tr. ř. a zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
S těmito hodnotícími závěry odvolacího soudu se Nejvyšší soud plně shoduje.
27. Pokud jde o stanovení výše škody určené na základě odborného vyjádření,
připomíná Nejvyšší soud, že je-li podle § 105 odst. 1 tr. ř. k objasnění
skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán
činný v trestním řízení odborné vyjádření. Teprve v případě, že pro složitost
posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v
trestním řízení znalce. Soud přibere znalce, pokud považuje znalecký posudek za
nezbytný pro rozhodnutí, přičemž posouzení otázky, zda je znalecký posudek
nezbytný, je plně v jeho kompetenci. Pokud však dojde k závěru, že otázka
nedosahuje takové složitosti, aby bylo nezbytné přibrání znalce, a postačuje
odborné vyjádření, není povinen znalce k řízení přibrat. Podle zmíněných
kritérií bylo soudy nižších stupňů posupováno ve věci posuzované.
28. Lze rovněž konstatovat, že odvolací soud se dostatečně vyjádřil rovněž k
námitce obviněného, že pouze 20% fotovoltaických panelů bylo přimontováno
toliko s pomocí elektrikářských pásek. Je skutečně pravdou, že tímto způsobem
byla přimontována jen část panelů, jak ale vyplývá ze stavebního deníku,
nejednalo se o jedinou překážku, neboť další část panelů byla dodána ve
špatných rozměrech. Dne 29. 12. 2010 nebyly instalovány v elektrárně žádné
fotovoltaické panely a ani dne 31. 12. 2010 nebyly položeny všechny panely, a
ty které položeny byly, nebyly mezi sebou propojeny a nebyly zapojeny do měničů
a střídačů. Společnost ESOKOM, která měla na starosti „elektriku“, na
elektrárně pracovala naposledy 21. 12. 2010 s tím, že pokračovala až 18. 1.
2011, v závěrečném týdnu tedy panely nepropojovala. Obviněný měl eminentní
zájem na tom, aby byla elektrárna dokončena ještě za legislativních podmínek
platných pro rok 2010, vzhledem k jeho zkušenostem v oboru mu muselo však být
jasné, že ke konci roku 2010 nebude elektrárna provozuschopná ani dokončená.
Rozhodl proto o připevnění panelů s pomocí elektrikářských pásek tak, aby v
pracovnících ERÚ toto zdání vyvolal. Podstatné pro posouzení trestní
odpovědnosti obviněného je přitom zjištění, že elektrárna v označené době, tj.
do konce roku 2010, nebyla dokončená ani provozuschopná, a že obviněný při
tomto vědomí postupoval tak, aby vyvolal omyl u pracovníků ERÚ, že dokončená
je a splňuje tak po stavebně technické stránce podmínky pro udělení licence.
29. Totéž platí pro předávací protokol, jehož povahu obviněný rozporuje.
Předávací protokol byl opatřen datem 29. 12. 2010, ač dle výpovědí J. P. a
obviněného došlo k jeho podpisu až 31. 12. 2010. Podle údajů v protokole
obsažených bylo dílo v době předání a převzetí bez vad a dokončené. Z výše
uvedeného však vyplývá, že takto učiněné prohlášení se nezakládalo na pravdě,
neboť obsah vyhotoveného protokolu neodrážel skutečný stav věci. Při daném
zjištění nelze pokládat hodnotící úvahy soudů za liché. Pokud by měl být
předávací protokol skutečně použit pouze pro účely soukromoprávního vztahu mezi
společnostmi EKOSOLARIS, a. s. a MONDRAGONE, s. r. o., jak se snaží prosadit
dovolatel, neměli by obviněný a J. P. důvod podepisovat ještě před koncem
roku 2010 předávací protokol o předání díla bez vad za situace, kdy elektrárna
dokončená zjevně nebyla. Vyhotovení tohoto protokolu tak bylo, stejně jako
přimontování panelů elektrikářskými páskami, jen dalším krokem směřujícím k
vyvolání omylu o tom, že elektrárna byla dokončená již v roce 2010.
30. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný
shledává v nesprávném postupu Vrchního soudu v Olomouci, když tvrdí, že neměl v
řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, čímž mělo být porušeno jeho právo
na obhajobu. K posouzení této námitky je vhodné připomenout skutečnosti
plynoucí z obsahu spisu.
31. Obviněnému byl dne 9. 4. 2015 ustanoven jako obhájce Mgr. Scholle.
Dne 7. 2. 2017 došlo Vrchnímu soudu v Olomouci podání obviněného označené jako
oznámení o ukončení zastupování Mgr. Pavlem Schollem, které zdůvodňoval
pasivním zastupováním obhájce před soudem prvního stupně, jeho nezájmem o
projednávanou problematiku, nepřipraveností k jednání, ztrátou důvěry a
dlouhodobou nečinností. Předseda senátu toto podání zaslal obhájci k vyjádření,
které přišlo soudu dne 8. 2. 2017. V tomto obhájce uvedl, že obhajobu vykonával
standardně, s obviněným byl v kontaktu telefonicky, prostřednictvím emailu i
osobně, kdy připojil listiny, na základě kterých byla doložena mj. porada
obviněného s obhájcem ve Věznici Kuřim přesahující jednu hodinu. Obhájce dále
uvedl, že při zajištění substituce jednal tak, aby nedošlo ke kolizi zájmů mezi
obviněnými a postup s obviněným řádně konzultoval. Na základě posouzení podání
obviněného a vyjádření obhájce neshledal soud důležité důvody ve smyslu § 40
tr. ř., pro které by bylo nutno obhájce Mgr. Pavla Scholleho zprostit
povinnosti obhajovat obviněného, o čemž byl obviněný informován dne 9. 2. 2017.
32. Při hodnocení důvodnosti postupu odvolacího soudu nelze nezmínit
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 4 Tdo 1401/2007, jež
zdůraznilo následující skutečnost: „Jak vyplývá přímo z dikce ustanovení § 40
tr. ř. (srov. použití slovesa „může“), není zde formulována povinnost soudu
automaticky podle žádosti rozhodnout o zproštění obhajoby, nýbrž je na úvaze
soudu, zda jsou naplněny důležité důvody pro takové rozhodnutí, či nikoli.“
Vrchní soud v odůvodnění svého rozhodnutí na stranách 14-16 podrobně rozvedl
své úvahy, na základě kterých nevyhověl žádosti obviněného. Nejvyšší soud
neshledává zákonných důvodů k tomu, aby na věc nahlížel odlišným způsobem.
33. Vrchní soud tak postupoval správně, pokud ustanoveného obhájce
povinnosti obhajovat nezprostil. Nadto lze zmínit, že měl-li obviněný k postupu
svého ustanoveného obhájce výhrady, mohl sám odpovídajícím způsobem na
subjektivně vnímanou nežádoucí situaci reagovat. Součástí jeho práva na
obhajobu je totiž i právo zvolit si obhájce, který jej bude obhajovat. Obviněný
proto mohl udělit plnou moc ke své obhajobě obhájci (advokátu) podle vlastního
výběru, jak ostatně avizoval i ve svém podání ze dne 6. 2. 2017. V takovém
případě by jeho volba byla soudem akceptována a ustanovení Mgr. Scholleho by
bylo předsedou senátu zrušeno. S ohledem na to, že obviněný takto nepostupoval
a předseda senátu shledal, že v jím posuzovaném případě nejsou důležité důvody
podle § 40 tr. ř. pro zproštění obhájce povinnosti obhajovat, povinnost obhájce
Mgr. Scholleho trvala a obviněný v řízení obhájce měl. Námitka obviněného je
proto zjevně neopodstatněná.
34. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že tento ve svém
dovolání v rozhodující míře uplatnil námitky, které se s uplatněným dovolacím
důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Jediná námitka
hmotně právního charakteru, která byla způsobilá obsahově dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit, nebyla shledána opodstatněnou.
Neopodstatněnou byla shledána také námitka obviněného uplatněná pod dovolacím
důvodem podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Vzhledem k tomuto posouzení
rozhodl Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného způsobem uvedeným v § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o
dovolání zjevně neopodstatněné.
35. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o
tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o
rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr.
ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen
stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému
důvodu odmítnutí“.
36. Pokud obviněný ve svém dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §
265h odst. 3 tr. ř. v jeho případě přerušil výkon trestu odnětí svobody, je
třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit
formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí
může podat se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu
soudu prvního stupně). Nejvyšší soud však důvody pro přerušení výkonu
rozhodnutí neshledal. Za této situace pak nebylo zapotřebí o podnětu obviněného
stran navrženého postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (srov.
např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. července 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu