6 Tdo 870/2025-653
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2025, č. j. 9 To 27/2025-620, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 13/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 13. 11. 2024, č. j. 19 T 13/2024-592, byl obviněný J. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 a 3 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že v období od 7. 2. 2022 do 21. 2. 2022 v úmyslu se obohatit, vědom si své nepříznivé finanční situace, vylákal od poškozené L. Š. (rozené P.), narozené XY, zápůjčku peněz, s tím, že jí zapůjčené peníze včetně odměny ve výši 20 000 Kč za jejich zapůjčení vrátí do dvou dnů od zapůjčení, což však neměl v úmyslu, přičemž mu poškozená ze svého bankovního účtu číslo XY postupně poukázala na jím požadovaný bankovní účet číslo XY, jehož majitelem je jeho syn J. H., k němuž však měl obžalovaný dispoziční oprávnění, částku v celkové výši 219 000 Kč, kdy dne 7. 2. 2022 bylo obžalovanému z účtu poškozené na tento účet připsáno ve dvou platbách 50 000 Kč a 10 000 Kč, dne 8. 2. 2022 mu bylo připsáno ve dvou platbách 50 000 Kč a 5 000 Kč, dne 9. 2. 2022 mu bylo připsáno 50 000 Kč, a dne 21. 2. 2022 mu bylo ve dvou platbách připsáno 50 000 Kč a 4 000 Kč, a tyto peníze jí ve sjednaném termínu nevrátil, a ani toho nebyl s ohledem na svou finanční situaci schopen, neboť neměl stálý příjem a bylo proti němu vedeno 34 exekučních řízení k vymožení minimálně 9 000 000 Kč, což však poškozené předem nesdělil, a naopak se prezentoval jako spolumajitel společnosti Auta-Import s.r.o., IČ 078 84 842, kterou však zcela vlastnil jeho syn, a způsobil tak poškozené škodu v celkové výši 219 000 Kč, na kterou jí poté postupně uhradil 59 000 Kč, a to platbami z účtu číslo XY, kdy jí dne 27. 4. 2022 poukázal částku ve výši 10 000 Kč, dne 25. 7. 2022 částku ve výši 6 000 Kč, dne 27. 7. 2022 částku ve výši 6 000 Kč, dne 5. 1. 2023 částku ve výši 17 000 Kč a dne 6. 3. 2023 částku ve výši 20 000 Kč.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců za současného vyslovení dohledu. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost nahradit ve zkušební době podle svých sil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené L. Š. škodu ve výši 160 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 6. 3. 2025, č. j. 9 To 27/2025-620, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení městského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu podvodu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Sám obviněný připouští, že jeho dovolací argumentace do značné míry představuje polemiku se skutkovými závěry soudu prvního stupně. Tuto skutečnost však odůvodňuje povahou sporu, neboť podle jeho názoru skutková zjištění neodpovídají důkaznímu stavu.
V této souvislosti zdůrazňuje, že uzavření zápůjční smlouvy osobou, která má závazky, nelze automaticky interpretovat jako úmysl zápůjčku nesplatit. Poškozená si podle něj měla možnost ověřit jeho majetkové poměry prostřednictvím veřejně dostupných rejstříků, a pokud tak neučinila, jednala neopatrně. Obviněný dále uvádí, že vynaložil maximální úsilí k tomu, aby poškozené finanční prostředky vrátil, přičemž dluh nerozporoval a částečně jej uhradil. Poškozené měl sdělit, že se nachází ve finančně tíživé situaci.
Vzhledem k námitkám, které uváděl v průběhu celého trestního řízení, bylo namístě vyslechnout poškozenou, což se však nestalo. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
5. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný připouští, že jeho argumentace do značné míry představuje polemiku se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Ačkoliv je takový přístup formálně možný, jeho námitky setrvávají pouze v rovině subjektivního nesouhlasu. Z dokazování totiž vyplynulo, že poškozené zamlčel podstatné informace, když slíbil obratné vrácení zapůjčených finančních prostředků, ačkoliv jeho katastrofická finanční situace to vylučovala, když čelil více než 30 exekučním řízení s celkovou vymáhanou částkou bezmála 9 mil.
Kč. Zároveň poškozenou aktivně uváděl v omyl, jelikož se prezentoval jako společník Auta-Import s.r.o., ačkoliv jím nebyl. Navíc nebyl nikde zaměstnán, a tudíž nedisponoval žádným legálním příjmem. Uvedené jednoznačně naplňuje podvodné jednání ve smyslu § 209 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud se snaží navodit přesvědčení, že poškozená nese spoluodpovědnost za vzniklou škodu, kvůli její neopatrnosti, tak jeho argumentace je irelevantní. Poškozená totiž vystupovala jako soukromá osoba, a nikoliv jako zástupce profesionální instituce typicky bankovního či šířeji finančního sektoru, na které jsou kladeny vyšší požadavky stran jejich opatrnosti.
Poškozená navíc pocházela z přátelského okruhu obviněného, což ovlivnilo míru důvěry, s níž k němu přistupovala. K tomu přistupuje, že dovolatel vystupoval jako osoba schopná závazek splatit, což poškozená zohlednila při poskytnutí zápůjčky. Pokud zmiňuje, že částečně navrátil zapůjčené finanční prostředky, tak to učinil nikoliv do dvou dnů od jejich zapůjčení, jak slíbil, ale až dva měsíce poté, a to jen ve zlomkové výši. Spíše to nasvědčuje tomu, že se snažil odvrátit podání trestního oznámení poškozenou.
Uvedené přitom bylo soudem řádně zohledněno jako polehčující okolnost v rámci individualizace trestu. Z dokazování přitom nevyplynulo, že by vyvíjel nějak vysoké úsilí k vrácení finančních prostředků, když je nepoužil k žádné investiční či podnikatelské aktivitě, ale pouze na zbytné osobní potřeby spojené s vedením jeho životního stylu. Obviněný ve svém dovolání odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 3 Tdo 899/2022, které se týká počátečního podvodného úmyslu. Tento odkaz však není vhodný, protože se vztahuje na situaci, kdy dlužník nemohl splnit svůj závazek kvůli nepředvídatelným okolnostem, které nastaly až po uzavření smlouvy.
Dále ve svém dovolání zdůraznil, že měla být provedena výpověď poškozené. Uplatnil však pouze námitku tzv. extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a důkazy [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Pokud chtěl namítat, že soudy opomenuly důležitý důkaz (výpověď poškozené), měl výslovně uvést jinou variantu téhož dovolacího důvodu – konkrétně, že nebyly provedeny podstatné důkazy. To ale neučinil. Navíc výpověď poškozené byla v řízení čtena formou úředního záznamu o podaném vysvětlení, a to v souladu s § 211 tr.
ř.
6. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
7. V replice na toto vyjádření obviněný uvádí, že s názorem státního zástupce nelze souhlasit. Poškozená L. Š. byla vyslechnuta pouze formou úředního záznamu podle § 158 odst. 6 tr. ř., a to ještě před zahájením trestního stíhání. Obviněnému tak nebylo umožněno uplatnit právo na obhajobu – nemohl klást otázky, konfrontovat svědkyni ani zpochybnit její tvrzení. Tím došlo k porušení zásady kontradiktornosti a spravedlivého procesu. Úřední záznam má pouze informativní charakter a nemůže být použit jako jediný důkaz pro odsouzení. Přesto byl právě tento záznam klíčovým podkladem pro rozhodnutí soudu, jak vyplývá z odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Výpověď poškozené nebyla ověřena výslechem, čímž nebyla posouzena její věrohodnost. Navíc nebylo prokázáno, že obviněný zamlčel informace o své finanční situaci nebo že finanční prostředky použil pro osobní potřebu. Odvolací soud sice konstatoval, že poškozená nepostupovala dostatečně obezřetně, přesto její neověřená tvrzení byla základem pro závěr o vině. Obviněný má za to, že řízení neproběhlo v souladu s principy právního státu. Důkazy musí být opatřovány zákonným způsobem a nelze je nahrazovat pouhým přesvědčením orgánů činných v trestním řízení. Proto obviněný trvá na důvodnosti dovolání a souhlasí s rozhodnutím Nejvyššího soudu v neveřejném zasedání. III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Posouzení důvodnost dovolání
9. Úvodem je vhodné zmínit, že v řízení o dovolání se neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který má svou argumentací vymezit rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
10. Z uvedené citace je zřejmé, že i Ústavní soud akcentuje důležitost dovolací argumentace z hlediska výsledku řízení o dovolání. Dovolatel je totiž povinen ve svém mimořádném opravném prostředku označit alespoň jeden z dovolacích důvodů, o něž své dovolání opírá, ale současně, má-li být úspěšný, i
konkrétní námitky, jimiž proti napadenému rozhodnutí brojí, a to takové, které svým obsahem odpovídají zvolenému důvodu dovolání, příp. alespoň jiném důvodu dovolání, který sice explicitně neuplatnil, ale jehož obsahovému zaměření odpovídá jeho dovolací argumentace.
11. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněnému důvodu dovolání.
12. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označeného dovolacího důvodu dochází podle jeho obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů … [první varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.].
13. Ve vztahu k první alternativě (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů) tohoto dovolacího důvodu je nezbytné uvést, že v jejím rámci je Nejvyšší soud povolán nikoliv k přehodnocování jednotlivých důkazů, ale pouze k prověrce toho, zda myšlenkové pochody soudů nižších stupňů respektují pravidla logiky a nedochází tak k závěrům extrémně nesouladným se skutečným obsahem provedených důkazů samostatně i v jejich souhrnu. Jeho kasační zásah by byl odůvodněn pouze v případě existence tak hrubé vady skutkových zjištění soudu nižšího stupně, pro kterou by nebylo možno setrvat na nezměnitelnosti a závaznosti napadeného rozhodnutí vyplývajících z jeho právní moci. Taková vada bude dána v případě srovnatelném s tím, co vymezila judikatura Ústavního soudu pod pojmem tzv. extrémního nesouladu/rozporu skutkových a právních závěrů s obsahem provedených důkazů.
14. Extrémní nesoulad je dán jen tehdy, jestliže soudy z určitého důkazu vyvodí skutkový závěr, který se příčí elementární logice, tedy který z něj v žádném smyslu nevyplývá [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 260/05 ze dne 17. 5. 2007 (N 86/45 SbNU 259)]. Ve svém důsledku tak vytváří situaci, kdy zjištěný skutkový stav neodpovídá provedenému dokazování, tedy v něm nemá oporu [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1963/13 ze dne 30. 9. 2014 (N 178/74 SbNU 549)], neboť hodnocení důkazu je provedeno bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 177/04 ze dne 18. 11. 2004 (N 172/35 SbNU 315) či usnesení sp. zn. III. ÚS 359/05 ze dne 23. 9. 2005 (U 22/38 SbNU 579)]. Vyjádřeno jinými slovy, aby se o takový případ jednalo, musí být zjištěno, že příslušné rozhodnutí trpí zcela očividnou vadou. Jak bylo uvedeno výše, tuto vadu musí dovolatel osvědčit zcela konkrétními námitkami vztahujícími se ke specifickým důkazům a z nich plynoucím skutkovým zjištěním, mezi nimiž má být dán krajní rozpor.
15. Už na tomto místě je třeba předestřít, že obviněný svými námitkami danou variantu označeného dovolacího důvodu nenaplnil. V podstatě totiž uplatňuje prostou polemiku se skutkovými zjištěními, když trvá na tom, že z dokazování nevyplývá závěr, že měl v úmyslu uvést poškozenou v omyl. V souvislosti s tím tvrdí, že z jeho dluhů nelze bez dalšího dovodit, že již v době poskytnutí zápůjčky poškozenou musel vědět, že nebude moci poskytnuté peníze vrátit. Dále odkazuje na fakt, že část zapůjčených peněz dokonce vrátil. Jeho námitky však neobsahují konkrétní označení nějakého rozporu vzniklého při hodnocení důkazů, které by bylo možné podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Nejvyšší soud proto pouze odkazuje především na body 68., 72. a 73. odsuzujícího rozsudku, případně body 12. až 15. usnesení odvolacího soudu. Soud prvního stupně správně uzavřel, že obviněný poškozenou uváděl v omyl tím, že sám při uzavírání smlouvy o zápůjčce stanovil datum vrácení poskytnutých finančních prostředků do dvou dnů, přičemž se lživě prezentoval jako spolumajitel společnosti Auta-Import s.r.o. a zamlčel, jak špatná je jeho finanční situace (žádný stálý příjem, 34 exekučních řízení proti jeho osobě k vymožení 9 mil. Kč).
16. V první řadě tak došlo k naplnění objektivní stránky trestného činu podvodu. Obviněný totiž uváděl poškozenou v omyl tím, že ji klamal jak ohledně doby, ve které zapůjčené peníze vrátí, tak i ohledně své majetkové situace. Tím v ní vyvolal mylný dojem, že bude schopen dostát svému závazku, ačkoliv vrácení peněz do dvou dnů od jejich zapůjčení nebylo reálně možné. Naplnění subjektivní stránky trestného činu v této věci vyplývá v zásadě ze stejných skutkových zjištění. Jak správně konstatoval soud prvního stupně, za této situace si obviněný již při uzavření zápůjčky musel být vědom, resp. být alespoň srozuměn s tím, že vrácení peněžních prostředků do dvou dnů od jejich poskytnutí není v jeho možnostech. Svoji skutečnou finanční situaci poškozené přitom musel záměrně zatajit, neboť její odhalení by mohlo ohrozit získání peněz. Tato zjištění jsou důkazně řádně podložena především výpovědí poškozené i listinnými důkazy jako záznamy komunikace mezi poškozenou a obviněným z emailu a aplikace WhatsApp či dokumenty o exekučních řízeních vedených proti dovolateli. Nejvyšší soud uvádí tyto skutečnosti pouze pro úplnost, neboť – jak již bylo uvedeno – dovolatel neposkytuje argumentaci, kterou by poukazoval na konkrétní chybu v logickém procesu hodnocení důkazů, kterou by se dalo v dovolacím řízení hlouběji zabývat.
17. Dovolatel rovněž velmi stručně odkazuje na to, že poškozená měla možnost zjistit, jaká je finanční situace obviněného. Tuto námitku rovněž příliš nerozvíjí. Jde spíše o zmínku, jež chybně zařazuje ke svojí snaze zpochybnit závěry o naplnění subjektivní stránky ačkoliv, pakliže by byla více rozpracovaná, by byla relevantní spíše k otázce naplnění objektivní stránky trestného činu podvodu, tedy toho, zda mohlo jeho jednáním dojít k uvedení jiného v omyl či využití něčího omylu. Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud pouze připomíná, že možnost podvedené osoby, aby si sama zjistila skutečný stav věci, bez dalšího nevylučuje, aby její jednání bylo ovlivněno podvodným jednáním pachatele. O podvodné jednání jde tudíž i v případě, jestliže podvedený je schopen zjistit nebo ověřit si skutečný stav rozhodných okolností, avšak je ovlivněn působením pachatele ve formě podání nepravdivých informací nebo zamlčení podstatných informací, takže si je v důsledku pachatelova jednání neověří buď vůbec, nebo tak neučiní včas (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1256/2003). Tvrzení dovolatele o veřejné přístupnosti obchodního rejstříku, kde si poškozená mohla zjistit, kdo je společníkem Auta-Import s.r.o. či možnosti zajistit si výpis jeho exekucí, tedy bez dalšího jeho trestní odpovědnost nevylučuje. To stejné platí pro tvrzení obviněného, že poškozené měl říct, že je ve finanční tísni, neboť takto obecné sdělení nevylučuje, že bude schopen splatit zapůjčenou částku, a naopak mohlo poškozenou motivovat ke snaze dovolateli pomoci zapůjčením peněz, neboť patřila do okruhu jeho přátel.
18. Pokud obviněný zmiňuje, že část peněz poškozené vrátil ještě před zahájením trestního stíhání, tak lze uvést, že ani sám nerozvíjí úvahu, podle které by to mělo vyloučit jeho úmysl uvést poškozenou v omyl ohledně doby, ve které jí vrátí celou postupně zapůjčenou částku či toho, jaká je jeho majetková situace, když zamlčel podstatné okolnosti (rozsáhlé exekuce, žádný finanční příjem) nebo aktivně tvrdil nepravdivé skutečnosti (údajné vlastnictví podílu spol. Auta-Import s.r.o.). Pouze obecně trvá na tom, že z dílčí splátky dluhu vyplývá jeho schopnost celý dluh splatit, což je zřejmě chybná implikace nepodpořená žádnými dalšími argumenty.
19. Poukaz obviněného na to, že poškozená nebyla vyslechnuta v hlavním líčení ani před odvolacím soudem v první řadě nebyl uplatněn pod třetí alternativou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž dovolatel ani neuvádí, že by vznesl důkazní návrh v tomto směru, s nímž by se soudy nevypořádaly. Postačí tak pouze odkázat na to, že soud prvního stupně četl výpověď poškozené z přípravného řízení za splnění podmínek podle § 211 odst. 6 tr. ř., což samo o sobě nepředstavuje problém z hlediska prokázání skutečností rozhodných pro závěr o vině dovolatele, a to již proto, že se čtením daného protokolu obhajoba souhlasila. V. Způsob rozhodnutí
20. Protože se obviněný svou argumentací rozešel s obsahovým zaměřením vznesených dovolacích důvodů, rozhodl Nejvyšší soud o jeho dovolání způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
21. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 6. 11. 2025
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu