6 Tdo 880/2024-171
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 10. 2024 o dovolání, které podal obviněný Z. T. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 6. 2024, č. j. 8 To 122/2024-126, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 24 T 164/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 28. 2. 2024, č. j. 24 T 164/2023-89, byl obviněný Z. T. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“), uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou a půl roku. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Rokycanech sp. zn. 3 T 90/2023 ze dne 8. 2. 2024, který nabyl právní moci dne 8. 2. 2024, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 13. 6. 2024, č. j. 8 To 122/2024-126, tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Tomáše Ajgla dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Důvodem je rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., a to přesto, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
5. Dovolatel předeslal, že v hlavním líčení prohlásil vinu. Nyní brojí proti uloženému druhu trestu – trestu odnětí svobody, který považuje za nepřiměřeně přísný. De facto odvolací soud zcela pominul zásadní polehčující okolnost, tedy že prohlásil vinu. Jednalo se o jednu z jeho odvolacích námitek, a pokud odvolací soud jeho odvolání přesto zamítnul, učinil tak, aniž by pro tento postup byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem.
6. Odvolací soud se podle něj relevantním způsobem nezabýval jeho osobními, rodinnými a majetkovými poměry. Dovolatel nesouhlasí se závěrem, že svého jednání nelituje upřímně, pročež přikládá své vyjádření. Přestože byl dříve opakovaně soudně trestán, nedávno zcela zásadním způsobem revidoval svůj osobní postoj a hodnoty. Nalezl si zaměstnání a již téměř rok je striktním abstinentem. Opětovně také po několika letech navázal vztah se svou dcerou, což by výkon trestu odnětí svobody narušil. Zohledněny nebyly ani jeho majetkové poměry, kdy jeho měsíční výdaje dosahují částky 21 000 Kč. Splácí dluhy a pokuty udělené správními orgány, přičemž jeho dluh by v době jeho výkonu trestu vzrostl a přišel by o bydlení. Došlo tudíž k porušení § 39 odst. 1, § 41 písm. l) a § 55 odst. 2 tr. zákoníku. Alternativně dovolatel navrhuje, aby mu byl uložen trest domácího vězení.
7. S ohledem na uvedené žádá obviněný, aby předseda senátu Nejvyššího soudu odložil či případně již přerušil výkon rozhodnutí (trestu nepodmíněného trestu odnětí svobody), proti němuž bylo dovolání podáno, a to ve smyslu ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení a) zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí, nebo b) zrušil za současného zrušení rozsudku a hned sám rozhodl ve věci rozsudkem, kterým bude uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ustanovení § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle ustanovení § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití ustanovení § 43 odst. 2 a § 60 tr. zákoníku k souhrnnému trestu domácího vězení ve výměře šesti měsíců za současného zrušení výroku o trestu rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 8. 2. 2024, sp. zn. 3 T 90/2023, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která předně poukázala na rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a shodně vyznívající usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07, podle nichž v zásadě nelze podřadit otázku přiměřenosti trestu odnětí svobody pod některý z dovolacích důvodů. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, připustil zrušení konkrétního nepřiměřeného trestu v dovolacím řízení, avšak jen výjimečně a mimo dovolací důvody, „pokud je napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným“. Restriktivní náhled Nejvyššího soudu na užití této zásady je možno doložit na jeho usnesení ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018. V judikovaných věcech bylo tedy dovozováno porušení proporcionality trestních sankcí velmi restriktivně, s požadavkem na extrémní a nepřiměřený zásah trestu do osobní sféry obviněného.
10. V daném případě třeba poukázat na skutečnost, že trest uložený obviněnému byl ukládán jako trest souhrnný. Prvoinstanční soud správně poukázal na to, že lítost vyjádřená obviněným při hlavním líčení, jakož i prohlášení viny nelze považovat za polehčující okolnosti vzhledem k tomu, že trestných činů v oblasti dopravy se dopouští opakovaně a jeho lítost je zřetelně spojena s jeho osobní situací zahrnující opakovaná odsouzení nebo způsobenou hmotnou škodu na vozidle otce obviněného. Není zjevně reflexí toho, že si svou situaci obviněný zapříčinil sám. Navíc je třeba přihlédnout k tomu, že obviněný se nyní projednávané trestné činnosti dopustil v době podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody uloženého mu Okresním soudem v Rokycanech v řízení pod sp. zn. 1 T 37/2019 i ve zkušební době podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti uloženého mu Okresním soudem v Rokycanech v řízení sp. zn. 2 T 33/2018, kdy vzhledem k tomu z pohledu obou těchto předcházejících řízení zároveň není namístě závěr o vedení řádného života.
11. Trestní minulost obviněného zahrnuje celkem šest předcházejících odsouzení pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku. Dosud ukládané alternativní tresty jej nepřivedly k přehodnocení dosavadního způsobu života a neodradily jej od páchání další trestné činnosti. Náležitý preventivní účinek neměl výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 1 T 36/2016, výchovný vliv pak ani rozsudek Okresního soudu v Rokycanech sp. zn. 1 T 37/2019. Trest obviněnému uložený tak nelze považovat za nepřiměřeně přísný. Naopak je třeba konstatovat, že se jedná o trest zcela adekvátní všem rozhodným hlediskům pro uložení trestu. K naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že došlo k nesprávnému právnímu posouzení při ukládání trestu, by došlo pouze tehdy, jestliže by se jednalo o trest extrémně nepřiměřeně přísný, což v daném případě dovodit nelze.
12. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
14. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první alternativě. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit požadovanou kasaci napadených rozhodnutí.
15. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označené alternativy dovolacího důvodu dochází podle jeho obsahového vymezení tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
16. Obviněný označenou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uplatnil ve spojení s námitkou, že jeho odvolání bylo zamítnuto, přestože k tomu nebyly splněny procesní podmínky. Procesní podmínky pro odmítnutí a zamítnutí odvolání vymezuje § 253 tr. ř. Podstatou uvedeného dovolacího důvodu uplatněného v této alternativě je to, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) – viz Šámal, Pavel, Púry, František. § 265b [Důvody dovolání]. In: Šámal, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3175.
17. Obviněný v řízení před soudem prvního stupně prohlásil vinu a odvolání podal proti výroku o trestu. Z usnesení odvolacího soudu je zřejmé, že jeho opravný prostředek byl věcně projednán. K naplnění jím uplatněné alternativy dovolacího důvodu tudíž nemohlo dojít. Z výše uvedeného totiž vyplývá, že předmětný dovolací důvod dopadá (jen) na případy, kdy nedošlo k věcnému projednání, a nikoli na případy, kdy obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž se odvolací soud s jeho námitkami vypořádal. Je tudíž zřejmé, že dovolatelovy námitky se zcela minuly s vymezením jím zvolené alternativy tohoto dovolacího důvodu.
IV./2. K námitkám vymykajícím se dovolacím důvodům
18. Již úvodem této části je na místě uvést, že námitky obviněného nevyhovují ani (jím neoznačenému) dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu z hmotněprávních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. To ovšem není případ této trestní věci, neboť dovolateli byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze podřazovat pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to ani pokud jde o tu jeho variantu, podle které dovolacím důvodem je
„jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku), a ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod číslem 22/2003 Sb. rozh. tr.).
19. Z uvedeného vyplývá, že námitky obviněného týkající se nezohlednění jeho rodinných, osobních či majetkových poměrů se nacházejí zcela mimo dovolací důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř. Stejné platí pro zbývající námitky dovolatele, jimiž brojí proti podle jeho mínění nedostatečnému zohlednění jeho prohlášení viny či projevené lítosti. Dovolatelův mimořádný opravný prostředek je založen na jeho vnímání uloženého trestu (resp. jeho druhu) jako nepřiměřeně přísného, námitky tohoto charakteru však nelze podřadit pod žádný dovolací důvod.
20. Nejvyšší soud má sice povinnost zasáhnout v případě porušení práva obviněného na spravedlivý proces v důsledku uložení trestní sankce natolik zjevně nepřiměřené, že by porušovala zásadu proporcionality trestních sankcí, obviněný však námitku v tomto směru neučinil obsahem svého dovolání.
21. Pouze nad rámec nezbytného, aby bylo postaveno na jisto, že k porušení základních práv obviněného v projednávané věci nedošlo, se uvádí následující. Ústavní soud v minulosti poznamenal, že při určování výměry v rámci trestní sazby určitého trestu se zpravidla vychází z poloviny této sazby, jež se následně koriguje oběma směry prostřednictvím kritérií podle ustanovení § 39 tr. zákoníku, zejména s využitím katalogu polehčujících a přitěžujících okolností (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 9/17). Obviněnému byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku ukládán trest odnětí svobody v sazbě do dvou let, přičemž se zároveň jednalo o souhrnný trest podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku (jde tedy o právní následek trestní odpovědnosti obviněného i za v souběhu spáchaný pokračující přečin podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu byl výše citovaným rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech sp. zn. 3 T 90/2023 ze dne 8. 2. 2024, původně uložen peněžitý trest v počtu 90 denních sazeb po 400 Kč, tj. v celkové výši 36 000 Kč, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků). Soud prvního stupně shledal u obviněného toliko jedinou polehčující okolnost, zatímco mu přitěžovalo hned několik závažných jím specifikovaných okolností. Souhrnný trest odnětí svobody však obviněnému uložil ve výměře šesti měsíců, tedy ve čtvrtině stanovené trestní sazby. Takový trest nelze považovat za neadekvátní, resp. zjevně nepřiměřený, a tudíž porušující zásadu proporcionality trestních sankcí.
22. Konkrétně dovolatel považoval za nepřiměřeně přísný právě zvolený druh trestu, tedy trest odnětí svobody, k jehož výkonu jej soud odsoudil. Poukázal přitom na § 55 odst. 2 tr. zákoníku, k jehož porušení mělo rozhodnutím soudu prvního stupně dojít. Přestože citované ustanovení ve své první větě obsahuje omezení pro ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje pět let (což by skutečně přečin spáchaný dovolatelem splňoval), nelze pominout druhou část věty, která stanovuje výjimku pro případ, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život. Okresní soud se v odůvodnění svého rozsudku odůvodnění splnění této podmínky v dovolatelově případě velmi podrobně věnoval. Poukázal na neúčinnost opakovaně ukládaných alternativních trestů, kdy dokonce docházelo k prodlužování zkušební doby podmíněného odsouzení či jeho zpřísnění dohledem. Za okolností jím zevrubně popsaných nelze jeho rozhodnutí o uložení trestu odnětí svobody ničeho vytknout.
V. Způsob rozhodnutí
23. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že vznesl toliko námitky, jež se s obsahovým vymezením zvoleného (i jiného) dovolacího důvodu zcela minuly. Důvod pro kasaci rozhodnutí nebyl shledán ani z důvodu porušení jeho základních práv. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.
24. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
25. Ve vztahu k podnětu obviněného na přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí dostačuje uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyšší soudu důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace pak nebylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným (negativním) výrokem obsaženým v samostatném usnesení vydaném v období předcházejícím vlastnímu rozhodnutí o dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 10. 2024
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu