6 Tdo 902/2024-298
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 10. 2024 o dovolání, které podal obviněný M. N. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 4. 2024, č. j. 55 To 100/2024-262, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 6 T 144/2023,
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 20. 2. 2024, č. j. 6 T 144/2023-211, byl obviněný M. N. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a odsouzen za to k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 2,5 roku. Obviněný byl dále zavázán k povinnosti zaplatit poškozenému AAAAA (pseudonym) jednak na náhradě nemajetkové újmy 50 000 Kč s příslušenstvím a jednak na náhradě škody 6 407,79 Kč s příslušenstvím. Se zbytky uplatněných nároků jak na náhradu škody, tak na náhradu nemajetkové újmy, byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se obviněný zločinu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že 26. 10. 2022 v nočních hodinách využil spánku poškozeného AAAAA, k němuž přilehl na postel, osahával jej na těle a nakonec rukou stimuloval jeho penis tak, že došlo k vzrušení a vyvrcholení poškozeného, který v důsledku překvapení a šoku předstíral spánek a nebyl schopen klást jakýkoliv odpor a následně vzal ruku poškozeného a přiložil si ji na svůj penis a pokoušel se o jeho stimulaci, čehož zanechal poté, co poškozený předstírající nadále spánek, se otočil na bok.
3. O odvoláních jednak státního zástupce, jednak obviněného a jednak poškozeného AAAAA, rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 25. 4. 2024, č. j 55 To 100/2024-262. K odvoláním podaným v neprospěch obviněného jak ze strany státního zástupce (odvolání směřující do výroku o trestu), tak ze strany poškozeného AAAAA (odvolání směřující do obou adhezních výroků), druhostupňový soud napadený rozsudek změnil, kdy při nezměněném výroku o vině obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody na 2,5 roku, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v délce tří let, a obviněného zavázal zaplatit poškozenému AAAAA na náhradě nemajetkové újmy 100 000 Kč s příslušenstvím a na náhradě škody 6 407,79 Kč s příslušenstvím. Se zbytkem uplatněného a soudem nepřiznaného nároku na náhradu škody (nikoliv na náhradu nemajetkové újmy) poškozeného odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Naproti tomu odvolání obviněného směřované do všech výroků prvostupňového rozsudku odvolací soud zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal prostřednictvím své obhájkyně dovolání obviněný. Opřel je o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. U prvého dovolacího důvodu uplatnil prvou jeho alternativu, totiž, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Namítl, že z dokazování ani náznakem nevyplynula jeho homosexuální či bisexuální preference, bylo zjištěno, že měl vztahy pouze se ženami a z dokazování se tak nepodává, že by stíhaným jednáním sledoval své sexuální uspokojení. V návaznosti na to k
druhému dovolacímu důvodu namítl nesprávné hmotněprávní posouzení, neboť pokud nebyl prokázán jeden z charakteristických znaků stíhaného trestného činu, a to jednání směřující k uspokojení pohlavního pudu pachatele, pak nebylo možno stíhané jednání jako předmětný trestný čin právně kvalifikovat.
6. Nesprávné hmotněprávní posouzení shledal obviněný i v tom, že nižší soudy dovodily, že poškozený se nacházel ve stavu bezbrannosti. Podle skutkových zjištění se poškozený probudil, když cítil, jak se něčí ruka dotýká jeho penisu, poté již byl vzhůru a spánek pouze předstíral. Pokud poškozený byl sedmnáctiletý jedinec zjevně nadprůměrného intelektu netrpící žádnou duševní chorobou a nacházející se v pokoji, kde byli přítomni další dva jeho kamarádi, pak nelze dovozovat, že neměl možnost se ohradit proti jednání obviněného, což ostatně nakonec učinil otočením se na bok.
7. Obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud druhostupňový i prvostupňový rozsudek zrušil a zprostil jej obžaloby, neboť skutek není trestným činem.
8. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Státní zástupkyně upozornila, že dovolatelem vznášené námitky jsou v zásadě opakováním námitek, s nimiž se nižší soudy dostatečně vypořádaly. Namítl-li obviněný, že se jednání nedopouštěl za účelem uspokojení svého pohlavního pudu, pak nelze přehlédnout, že nenabízí žádné jiné vysvětlení, proč by měl jednat, jak tvrdí poškozený. Ze skutkových zjištění je však zřejmé, že obviněný nejprve stimuloval penis poškozeného a poté se pokoušel jeho rukou stimulovat svůj vlastní penis. To již samo o sobě dostatečně nasvědčuje úmyslu obviněného uspokojit svůj pohlavní pud. Otázka sexuální preference přitom není stěžejní, neboť roli mohla hrát zvědavost či příležitost anebo specifický vztah obviněného k poškozenému.
9. Stran námitek ke stavu bezbrannosti státní zástupkyně vyzdvihla, že spánek bezesporu mezi stav bezbrannosti patří. Pokud se poškozený v určité fázi jednání obviněného probudil, je podstatné jednak, kdy došlo k dokonání trestného činu znásilnění (tj. zda k pohlavnímu styku obdobnému souloži došlo v době, kdy poškozený ještě spal či až poté), a jednak, zda stav poškozeného po probuzení lze ještě považovat za stav bezbrannosti, např. z důvodu šoku, zmatku a strachu. Z výpovědi poškozeného se podává, že se vzbudil, když se něčí ruka dotýkala jeho přirození, osahávala je a hrála si s ním, což poté, co dostal erekci, přešlo v manuální masturbaci. Z toho lze dovodit, že již v době před probuzením obviněný jednal v přímém úmyslu využít jeho bezbrannosti dané stavem spánku a donutit ho k pohlavnímu styku. V době po probuzení, čehož si obviněný nebyl vědom, pak došlo i k manuální masturbaci penisu poškozeného. I stav těsně po probuzení je přitom nutno vykládat jako stav bezbrannosti, pakliže oběť není v důsledku zmatení, šoku a strachu schopna projevit svůj nesouhlas či se účinně bránit. Oběť se přitom musí nejprve zorientovat a lze tedy jen stěží legitimně očekávat okamžitou reakci na situaci, která v oběti logicky probouzí strach z reakce pachatele. Právě v takovém stavu bezbrannosti se poškozený nacházel ještě v okamžiku, když obviněný započal s manuální masturbací, která je pohlavním stykem srovnatelným se souloží. Poškozený se tedy sice nacházel ve stavu bezbrannosti z jiného důvodu, než předpokládal obviněný, nicméně se u něj o stav bezbrannosti jednalo a omyl obviněného nemá vliv na právní kvalifikaci jeho jednání. Pro případ, že by stav poškozeného po probuzení nebyl hodnocen jako stav bezbrannosti, pak jediným důsledkem by byla změna právní kvalifikace z dokonaného trestného činu na jeho pokus. Poškozený se navíc nakonec zmohl na jisté vyjádření nesouhlasu, když se převalil na bok, avšak i poté obviněný podstrčil ruku pod tělem poškozeného a začal jej opět osahávat na přirození, což nasvědčuje tomu, že jeho jednání směřovalo k uspokojení jeho sexuálního pudu.
10. Státní zástupkyně uzavřela, že námitky obviněného spadají pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nelze jim však přisvědčit. Proto závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a aby tak učinil v neveřejném zasedání, jak dovoluje ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím v neveřejném zasedání státní zástupkyně vyslovila souhlas i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí.
11. Na vyjádření státní zástupkyně obviněný reagoval replikou, v níž jí vytkl, že stejně jako nižší soudy podcenila důležitost otázky jeho sexuální preference. Netvrdí, že sexuální preference by byla stěžejní, nesmí však být podceňována a skutek je nutno posuzovat v celé jeho šíři. Pokud by obviněný byl v době, kdy se měl skutek odehrát, s poškozeným sám, pak by snad bylo možno uvažovat o nějaké jeho zvědavosti, v místnosti se však nacházeli další dva kamarádi poškozeného a žádný specifický vztah dovolatele k poškozenému zjištěn nebyl. Pakliže by se za takového stavu měl obviněný snažit dosáhnout svého sexuálního uspokojení, riskoval by nejméně ztrátu své pověsti a možnosti dalšího působení ve skautském oddíle, protože nemohl vědět, jak by poškozený v takové situaci reagoval. Pokud se pak podle skutkových zjištění měl obviněný pokoušet o to, aby poškozený svou rukou stimuloval dovolatelův penis, pak si nemohl myslet, že poškozený spí. Ke stavu bezbrannosti poškozeného dovolatel zopakoval své výhrady, kdy státní zástupkyni i nižším soudům vytkl, že pomíjejí, co vše musí být prokázáno, aby bylo možno označit poškozeného za v té době bezbranného. Obviněný uzavřel, že nebylo zjištěno, že jednání, které mu je kladeno za vinu, by směřovalo k jeho sexuálnímu uspokojení, a dále, že poškozeného nelze považovat za v době činu bezbranného. Setrval proto na závěru, že stíhaný skutek není trestným činem.
III. Přípustnost dovolání
12. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
13. Obviněný své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají těmto důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit požadovanou kasaci napadených rozhodnutí.
14. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
15. Jak přiléhavě upozornila již státní zástupkyně, je předně nutno zmínit, že všechny dovolací výhrady jsou opakováním argumentace vznesené již v odvolacím řízení. Druhostupňový soud na ně patřičně reagoval, vypořádal se s nimi a odvolateli poskytl náležité vysvětlení, proč jim za pravdu nedal. Na argumentaci odvolacího soudu lze proto v mnohém odkázat i z hlediska uplatněných dovolacích důvodů. V tomto ohledu lze připomenout i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
16. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o dovolání se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu k zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
17. Obviněný tento dovolací důvod uplatnil poukazem na to, že z dokazování nebyla zjištěna jeho homosexuální či bisexuální preference, a rozhodné skutkové zjištění, že se jednání měl dopouštět za účelem svého sexuálního uspokojení, je tedy ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Tato jeho námitka se s prvou alternativou zmíněného dovolacího důvodu spíše míjí, neboť představuje především polemiku s hodnotícími úvahami prvostupňového soudu. Obviněný se domáhá, aby rozhodné skutkové zjištění (jednání se záměrem sexuálně se uspokojit) bylo dovozováno z jediné jím vyzdvihované skutečnosti, totiž z jeho sexuální preference. Opomíjí však či odmítá, že by toto rozhodné skutkové zjištění bylo možno činit na základě jiných skutečností, než je sexuální preference. Takový postup však neodpovídá procesním předpisům, neboť zákon nepředepisuje způsob, jakým má být ta která skutečnost prokazována.
18. Pokud by však námitku rozporující závěr o tom, že obviněný jednal se záměrem sexuálně se uspokojit, bylo možno s jistou měrou tolerance pod prvou alternativu zmíněného dovolacího důvodu podřazovat, pak jde o námitku zjevně neopodstatněnou. Nižší soudy dospěly ke skutkovému zjištění, že obviněný jednal se záměrem sexuálně se uspokojit, nikoliv z jeho obecných sexuálních preferencí, ale ze skutečnosti, že obviněný jednak dráždil penis poškozeného nejprve k erekci a následně k ejakulaci, a jednak vzal ruku poškozeného, přiložil si ji na svůj penis a pokoušel se tímto o jeho stimulaci. Již jen samotné tyto sexuální praktiky spolehlivě nasvědčují záměru dosáhnout sexuálního uspokojení, neboť nelze nalézt žádné důvody (snad s výjimkou ryze medicínských, jež jsou v projednávaném případě vyloučeny), proč by takto měl obviněný jednat. Z výpovědi poškozeného kromě toho vyplývá, že obviněný se takto pokoušel dráždit svůj penis ztopořený, z čehož je i fyziologicky zřejmé, že u obviněného došlo k sexuálnímu vzrušení, které se snažil prohlubovat právě technikou praktikovanou na poškozeném a požadovanou od poškozeného. Namítané rozhodné skutkové zjištění tak sice není založeno na důkazu osvědčujícím sexuální preferenci obviněného, spolehlivě však spočívá na jiných důkazech a není tak v rozporu (natož zjevném) s jejich obsahem.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
19. Námitku nesprávného hmotněprávního posouzení lze vztahovat pouze ke skutkovým zjištěním, která byla učiněna soudy a vyjádřena především v popisu skutku, popř. ve skutkových závěrech popsaných v odůvodnění soudních rozhodnutí. Naopak tuto námitku nelze vznášet na podkladě prosazování vlastní skutkové alternativy vyvěrající z toho, jak by si dovolatel představoval, že by důkazy měly být hodnoceny a jaká by z nich měla být učiněna skutková zjištění. Výhrada obviněného, že nebyl prokázán jeho záměr uspokojit stíhaným jednáním svůj pohlavní pud, však vychází právě z jeho vlastní skutkové alternativy, která neodpovídá skutkovým závěrům učiněným nižšími soudy. Jak zmíněno již výše, ty dovodily, že cílem obviněného bylo dosáhnout uspokojení jeho pohlavního pudu a z tohoto hlediska námitka dovolatele o absenci tohoto znaku skutkové podstaty stíhaného trestného činu není podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
20. Naproti tomu pod uplatněný dovolací důvod lze subsumovat dovolatelovy výhrady proti posouzení stavu poškozeného coby stavu bezbrannosti. Tyto jeho námitky jsou však zjevně neopodstatněné. Bezbrannost poškozeného se odehrála ve dvou formách bezprostředně na sebe navazujících. Prvou formou byl spánek, který coby stav bezbrannosti nerozporuje ani dovolatel. Brojí však proti označení za bezbrannost fázi druhou – totiž stav, kdy se poškozený probudil (byť obviněný o tom nevěděl) a strpěl manuální masturbaci, kterou mu obviněný poskytoval. Jakkoliv výhrady obviněného poukazujícího na takřka dospělý věk poškozeného, absenci jakékoliv jeho duševní poruchy a přítomnost dalších osob v místnosti na první pohled logiku nepostrádají, jde o zjednodušenou optiku pomíjející konkrétní aranžmá situace, v níž se poškozený nacházel, a naopak pracující s jakýmsi zpětným pohledem obsahujícím již znalost informací, který v daný moment poškozený rozhodně najisto nevěděl.
21. V prvé řadě poškozený šel spát do dané místnosti jako prvý, takže zaléhací pořádek ostatních účastníků akce neznal a nemohl vědět, zda se v místnosti nachází kromě útočníka ještě i někdo další. Stejně tak zpočátku bezprostředně po probuzení nemohl vědět, zda útočníkem je pouze jedna osoba, anebo zda na ataku vůči němu participují i další účastníci akce. Z tohoto pohledu působí tzv. zamrznutí oběti způsobené šokem, překvapením a možná i obavou celkem pochopitelně, a naopak požadavek obviněného na okamžitou a efektivní obranu spíše teoreticky, resp. ne nutně odpovídající reaktivitě a naturelu každé oběti. Je třeba připomenout, že inteligenci, jakou poškozený oplývá (viz psychiatricko-psychologický znalecký posudek) nelze příliš přeceňovat, neboť bezprostřední reakce na stresor se odehrává zpravidla impulsivně a zpočátku nedovoluje intelektovou kapacitu příliš zapojit. Ta se pak uplatní až v pozdějších etapách útoku, jak se ostatně v projednávaném případě i stalo, kdy poškozený se expozici dalších sexuálních aktivit vyhnul otočením na bok.
22. Dále nelze přehlížet, že na reakce poškozeného mohla působit i pozice obviněného coby skautského vedoucího, byť o pouhé čtyři roky staršího. To samozřejmě platí až pro post-ejakulační fázi, po níž se poškozený otočil na bok, aby se podíval, kdo je útočníkem. Jakkoliv čtyřletý rozdíl na první pohled nepůsobí nikterak dramaticky, platí to zpravidla pouze ve stejných ontogenetických fázích (školní věk – dospívání – dospělost – stáří), jinak to však působí napříč mezi nimi. Právě při zohlednění konkrét projednávaného případu, kdy obětí byl sedmnáctiletý adolescent a útočníkem jedenadvacetiletý mladík, navíc s určitou vyšší pozicí coby skautský vedoucí, se čtyřletý věkový rozdíl jeví v daleko jiném světle a nelze jej bagatelizovat.
23. Obstát nemůže ani námitka obviněného o tom, že si nemohl myslet, že poškozený spí, pokud se měl domáhat toho, aby poškozený svou rukou stimuloval dovolatelův penis. Obviněný zde opomíjí, jak tuto sexuální praktiku poškozený líčí. Podle něho nešlo o to, že by on sám svou rukou aktivně dráždil penis obviněného, ale že jeho ruka sloužila pouze jako stimulační nástroj, jehož pohyby ovládal obviněný, který se tím snažil uspokojit. Takto poškozeným popsaná interakce nevyžadovala žádnou jeho aktivitu a bylo možno ji bez problémů provádět i rukou jedince, který spí, popř. je silně alkoholizován nebo jinak intoxikován a oblouzněn.
24. Sumárně řečeno, počáteční zamrznutí poškozeného po jeho procitnutí a následné předstírání „mrtvého brouka“ (což navíc spadá mezi obranné taktiky mnoha živočišných druhů) soudy nižších stupňů důvodně posoudily jako stav bezbrannosti.
V. Způsob rozhodnutí
25. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání vznesl námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody buď věcně rozešly anebo jsou zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
26. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.).
V Brně dne 31. 10 2024
Mgr. Pavel Göth předseda senátu
Zpracoval: Mgr. Ondřej Vítů