6 Tdo 942/2012-28
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. srpna 2012 o dovolání obviněného Ing. M. R., CSc., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2012, č. j. 4 To 930/2011-277, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 89/2011,
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2012, č. j. 4 To 930/2011-277, byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněného Ing. M. R., CSc., a H. R. podaná ve prospěch obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 2011, č. j. 6 T 89/2011-248. Tímto rozsudkem byl obviněný Ing. M. R., CSc., uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 tr.
zákoníku. Za tyto přečiny mu byl podle § 151 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, přičemž podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Dále mu byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel v trvání dvou roků. Rozsudek dále obsahuje výroky o nárocích poškozených na náhradu škody.
Dovolání obviněný podal proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, a to s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V dovolání obviněný podrobně rozebírá charakteristiku křižovatky. Dále k dovolání přikládá nákresy a fotografie křižovatky, podle nichž je zřejmé, že znalec se zmýlil minimálně o 100 m, kdy poškozený vůbec mohl zaregistrovat vozidlo obviněného.
Má za to, že se znalec zmýlil o více než polovinu skutečné vzdálenosti a jeho výpočty z toho vycházející jsou proto v rozporu s reálnou situací a s možnostmi obou účastníků dopravní nehody. Podle názoru obviněného jízdní pruh poškozeného byl zcela volný a ke srážce s jeho vozidlem došlo jen v důsledku nesprávné reakce řidiče, zejména volbou chybné trajektorie pohybu jeho vozidla na danou dopravní situaci. Obviněný je přesvědčen, že posouzení odpovědnosti za předmětnou dopravní nehodu spočívá v objektivním důkazu, tj. v technickém posouzení průběhu nehodového děje, a proto se domáhal u soudů nižších stupňů vypracování znaleckého posudku Ústavem soudního inženýrství v Brně.
Důkazní situaci postavenou na svědeckých výpovědích považuje za zavádějící, přičemž poukazuje na lživá tvrzení jednotlivých svědků. Pokud jde o přečin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 tr. zákoníku, je toho názoru, že jestliže „někdo hodinu či hodinu a půl přechází, kope do kamínků, opakuje, že ho otec zabije a uvádí, že mu nic není, a že tuto dopravní nehodu oznámil policii telefonicky jako dopravní nehodu bez zranění, těžko lze uzavřít, že jeví nějaké známky poruchy zdraví“.
Na základě těchto skutečností se obviněný domnívá, že zjištění soudů nalézacího i odvolacího nelze označit za správná a úplná, a proto navrhl Nejvyššímu soudu, aby podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 2011, sp. zn. 6 T 89/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 4 To 930/2011, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr.
ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.
Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud shledal, že námitkami obviněného nebyl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn. K dovolání přiložil nákresy a fotografie křižovatky, které byly konstatovány u veřejného zasedání před odvolacím soudem, znovu opakuje nezbytnost provedení revizního znaleckého posudku Ústavem soudního inženýrství v Brně a předkládá jinou skutkovou verzi nehodového děje, než který byl soudy zjištěn. Takové námitky jsou ryze skutkového charakteru a pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají. Jak odvolací soud konstatoval na č. l. 4 rozsudku, důkazy provedené u veřejného zasedání a navrhované obviněným neměly žádný dopad na hodnotící úvahy soudu prvního stupně, naopak jimi byla prohloubena a potvrzena jejich správnost. Vypracování revizního znaleckého posudku se jevilo v dané věci jako nadbytečné vzhledem k tomu, že vypracovaný znalecký posudek z oboru dopravy potvrdil průběh nehodového děje tak, jak jej popsal poškozený J. M. a odpovídá i protokolu o nehodě. Naproti tomu verze obviněného byla z technického hlediska shledána jako nepřijatelná. Pokud jde o výhledové poměry, znalec byl na místě a pečlivě místo dopravní nehody fotograficky zdokumentoval. Situace na místě dopravní nehody je zcela přehledná, silnice ve směru od T. n. V. je prakticky rovná a je vidět na vzdálenost několika set metrů, tudíž výhledové možnosti jsou na místě dobré. Je evidentní, že dopravní nehoda byla způsobena obviněným jako řidičem motorového vozidla, který vyjížděl z vedlejší pozemní komunikace a nedal přednost v jízdě vozidlu, které jelo po hlavní pozemní komunikaci. V tomto směru byla i reakce poškozeného logická, neboť se vyhýbal překážce, kterou vytvořil obviněný tím, že vjel na hlavní pozemní komunikaci do jízdního pruhu poškozeného. Napadá-li obviněný právní kvalifikaci skutku podle § 151 tr. zákoníku, je nutné obviněnému připomenout jeho jednání na místě dopravní nehody, kdy hrubě až nevkusně odmítl vyhovět výslovné žádosti poškozeného zavolat zdravotnickou pomoc, příp. zavolat další orgány na místo dopravní nehody a namísto toho si zapálil dýmku. Podobně reagovala i jeho manželka. Svědecky – výpovědí matky poškozeného, i svědkyně B., která namístě zasahovala jako pracovnice lékařské záchranné služby, je jednoznačné prokázáno, že obviněný i jeho manželka bránili ošetřujícím zdravotníkům v práci – v péči o zraněného poškozeného, a z tohoto důvodu byli i vykázáni od vozu rychlé záchranné zdravotní služby. Skutečnost, že pomoc si poškozený musel přivolat sám, chování obviněného jen potvrzuje. Není pochyb, že uvedené skutkové okolnosti svědčí o opodstatněnosti použití právní kvalifikace skutku jako přečinu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 tr. zákoníku. Lze tedy shrnout, že námitkám obviněného nemohl Nejvyšší soud přisvědčit.
Protože námitky uplatněné obviněným v dovolání nebylo možno podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Nejvyšší soud považuje rovněž za nezbytné zdůraznit, že námitky obviněného jsou pouze opakováním jeho obhajoby a byly již uplatněny v předcházejícím řízení. Vzhledem k této skutečnosti lze zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408, podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ Uvedený postup by přicházel v úvahu, pokud by obviněný uplatnil námitky právně relevantního charakteru.
V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že námitky uplatněné obviněným k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by musel dovolání obviněné meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, bylo postupováno podle ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann