6 Tdo 991/2024-2862
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 12. 2024 o dovolání, které podal obviněný Jiří Sedláček, trvale bytem Americká 626/46, Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 6. 2024, č. j. 31 To 380/2023-2826, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 5/2018, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Jiřího Sedláčka odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 7. 2023, č. j. 2 T 5/2018-2750, byl obviněný uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a byl za to a za sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 1. 2022, č. j. 2 T 5/2018-2608, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 1. 2023, č. j. 31 To 113/2022-2663, odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu · odnětí svobody na 30 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 30 měsíců, · zákazu činnosti podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní korporace v trvání 30 měsíců. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu uloženém za sbíhající se trestný čin, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V prvostupňovém rozsudku specifikovaní poškození byli podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázáni s uplatněnými a soudem nepřiznanými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Uvedeného zločinu se obviněný podle skutkových zjištění prvostupňového soudu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že plně si vědom nevyhovující ekonomické situace Sdružení CZECH HANDICAP (dále jen „Sdružení“ ) jako jeho statutární orgán – předseda v období od 30. 6. 2016 do 21. 11. 2016 jednak od klientů Sdružení vybíral či nechal vybírat finanční prostředky za účelem úhrady zájezdů a jednak u různých dodavatelů objednával a následně využíval služby cestovního ruchu, ačkoliv bezpečně věděl, že Sdružení jednak nebude schopné zájezdy ve smluvené podobě zrealizovat, případně peníze klientům vrátit a jednak nebude schopné uhradit služby cestovního ruchu přijaté od dodavatelů. Takto způsobil 89 dílčími útoky celkovou škodu 1,12 milionů Kč, přičemž u 6 dílčích útoků se jednalo o poškozené dodavatele služeb (s jim způsobenou škodou 660 000 Kč) a ve zbytku šlo o poškozené klienty, od nichž byly peníze inkasovány.
3. Naproti tomu byl obviněný zproštěn obžaloby pro 35 dílčích útoků, které byly spáchány před datem 30. 6. 2016, coby hranicí časově omezující trestněprávní odpovědnost obviněného.
4. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 26. 6. 2024, č. j. 31 To 380/2023-2826, zamítl podle § 256 tr. ř. odvolání podaná proti výše citovanému rozsudku státní zástupkyní, obviněným i jeho manželkou M. S.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. To opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
6. Obviněný nerozporoval, že se stíhané skutky staly, odmítl však, že by byly trestným činem. Upozornil, že již podaným odvoláním brojil proti odsuzujícímu výroku rozsudku a namítal, že nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka stíhaného zločinu. Již tehdy poukazoval na to, že závěry soudů o tom, že znal špatnou ekonomickou situaci Sdružení, nemají oporu v provedeném dokazování, neboť z provedeného ekonomického znaleckého posudku vyplynulo, kdy došlo k předlužení Sdružení.
7. V kontextu uvedeného obviněný v rámci podaného dovolání brojí proti závěru, jímž je jeho zavinění dovozováno z toho, že prokazatelně věděl o špatné ekonomické situaci Sdružení. Upozornil, že u podnikání je jediným průkazným dokladem o ekonomické situaci účetnictví a pouze z něho lze posoudit stav úpadku. Podvodný úmysl přitom musí být prokázán u každého jednotlivého dílčího skutku, což nižší soudy obešly stanovením období na základě splatnosti jedné faktury. Za zásadní námitku obviněný označil otázku, zda je možno dovozovat jeho trestní odpovědnost, pokud jednal v souladu s hmotněprávními normami, kdy podal dlužnický insolvenční návrh v momentě, kdy z účetnictví zjistil stav úpadku. Vznesl rovněž dotaz, zda nezaplacení splatného závazku bez úmyslu kohokoliv poškodit je trestným činem. Uzavřel, že jeho trestní odpovědnost by bylo možno prokázat pouze tehdy, pokud by bylo zjištěno, že jako statutární orgán neplnil či porušil hmotněprávní normy, což se však v daném případě nestalo. Sdružení vedlo řádně účetnictví a když z něho obviněný zjistil stav úpadku, řádně podal dlužnický insolvenční návrh. Rozhodná skutková zjištění jsou tak ve zjevném rozporu s obsahem provedeného důkazu, a to konkrétně znaleckého posudku, který jasně a zcela vyvrací údajnou vědomost obviněného o nevyhovující ekonomické situaci Sdružení již od 30. 6. 2016.
8. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil odvolací i prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil prvostupňovému soudu k dalšímu řízení.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Upozornil, že výtky obsažené v podaném dovolání jsou opakováním výhrad vznášených již před soudy nižších stupňů. Ty se s nimi přitom dostatečným a přesvědčivým způsobem vypořádaly. Z jejich odůvodnění nelze dovodit existenci zjevných rozporů mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Soudy vycházely z výpovědí svědků včetně poškozených, z listinných důkazů týkajících se jak jednotlivých zájezdů, tak objednávek služeb a plateb za ně, jakož i z listinných důkazů vypovídajících o finanční situaci Sdružení a využily rovněž závěry znaleckého zkoumání. Učiněná skutková zjištění tak mají v provedených důkazech oporu.
10. I výhrady obviněného proti právní kvalifikaci skutků představují opakované výtky. I s nimi se nižší soudy podrobně, logicky a přesvědčivě vypořádaly a vysvětlily, na základě čeho usoudily, že obviněný se dopustil podvodu, včetně naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu.
11. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a aby tak učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání
12. Dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti podle § 265f tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
13. V prvé řadě nutno zmínit, že všechny dovolací výhrady jsou opakováním argumentace vznášené již v prvostupňovém i druhostupňovém řízení. Oba soudy na ně patřičně reagovaly, vypořádaly se s nimi a obviněnému poskytly náležité vysvětlení, proč mu nedaly za pravdu. Na argumentaci obou soudů lze proto odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů. V tomto ohledu lze připomenout i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
14. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, a poté na vyhodnocení, zda jim lze přiznat důvodnost, a jsou tudíž způsobilé odůvodnit požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí.
15. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
16. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o dovolání se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu k zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
17. Obviněný tento dovolací důvod uplatňuje v jeho prvé alternativě (rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů), kdy za rozhodné skutkové zjištění označuje závěr soudu o tom, že k 30. 6. 2016 věděl o nedobré finanční situaci Sdružení. Jeho námitky se však s prvou alternativou zmíněného dovolacího důvodu spíše míjejí, neboť představují toliko prostou polemiku s hodnotícími úvahami prvostupňového soudu. Obviněný předkládá vlastní názor na to, jak by měly soudy důkazy hodnotit. Netvrdí však, že by z důkazů, které vzaly za věrohodné soudy nižších stupňů, nebylo možno činit skutkový závěr, jaký učinily. Obviněný se upíná na jediný důkaz (ekonomický znalecký posudek), přehlíží však ostatní opatřené důkazy, které učiněný skutkový závěr spolehlivě umožňují. Zatímco tedy obviněný zdůrazňuje jediný důkaz, jehož váhu a význam absolutizuje, nižší soudy tento důkaz nevyhodnocovaly izolovaně, ale právě v kontextu s dalšími důkazy, jak velí ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Pokud jimi provedené komplexní posouzení všech aspektů důkazního řízení nevykazuje trhlinu v logice jejich úvah, pak takové hodnocení nelze označovat za vadné jen proto, že nevyhovuje představě dovolatele.
18. Pokud by však námitky rozporující závěr o tom, že obviněný nejpozději 30. 6. 2016 věděl o nedobrém finančním zdraví Sdružení, bylo možno s jistou měrou tolerance pod prvou alternativu zmíněného dovolacího důvodu podřadit, pak jde o námitky zjevně neopodstatněné. Soudy nižších stupňů srozumitelně vyložily, že nedobrá finanční situace stíhala Sdružení již v období dávno předcházejícím okamžiku, od něhož je dovozována spolehlivá vědomost obviněného o neschopnosti Sdružení dostát svým závazkům, a od něhož je odvíjena jeho trestněprávní odpovědnost. Touto optikou ostatně na projednávaný případ nahlížela obžaloba. Soudy nižších stupňů však inkriminovaný okamžik opřely o moment, kdy nastala splatnost faktury vystavené společností Hotel Elenka II s.r.o. znějící na poměrně vysokou částku 8 100 EUR. Tento k 30. 6. 2016 splatný a neuhrazený závazek navíc nasedal na dřívější dluhovou zátěž Sdružení tkvící ve splatných a neuhrazených půjčkách, které Sdružení dříve přijalo. Celková suma splatných a neuhrazených závazků k 30. 6. 2016 tak činila téměř 300 000 Kč, Sdružení nemělo žádná významná aktiva, ani reálný předpoklad budoucích výnosů, z nichž by splatné a neuhrazené závazky bylo možno uhrazovat a obviněný se tak nejméně od tohoto okamžiku spoléhal na zcela nejistou událost budoucí či spíše planou naději, že definitivní krach Sdružení bude odvrácen nějakou náhodou či zázrakem.
19. Soudy nižších stupňů pak braly v potaz i obviněným adorovaný ekonomický znalecký posudek a vyhodnocovaly jej právě v kontextu se shora uvedenými informacemi, jež vyplynuly z ostatních provedených důkazů. Logicky a správně nepřehlédly, že závěry tohoto znaleckého posudku o pozitivním ekonomickém trendu Sdružení v roce 2015 vycházejí z nepřesného údaje o hodnotě majetku Sdružení uváděného obviněným. Reálná hodnota tohoto majetku však byla výrazně nižší, jak vyplynulo nejen z vyjádření pronajímatele objektu, v němž onen majetek byl uložen, tak i z konečného zpeněžení tohoto majetku v rámci insolvence. K uvedené otázce proto znalecký posudek nižší soudy opodstatněně nemohly brát za validní a důvodně braly v potaz další důkazy, které se k otázce ekonomického zdraví Sdružení vztahovaly. Navíc nutno zmínit, že v ostatních otázkách (nezpochybněných nesprávným vstupním údajem) znalecký posudek nevyznívá pro obviněného nikterak dobře. I tento znalecký posudek totiž činí závěr, že Sdružení se v průběhu roku 2016 dostalo do úpadku, byť není schopen vymezit konkrétní okamžik, kdy úpadek nastal. Pokud pak znalecký posudek uváděl, že úpadek nebylo možno stanovit k ultimu roku 2015, pak toto dobrozdání bylo ovlivněno právě nesprávným závěrem o určitém ekonomickém zlepšení Sdružení v průběhu roku 2015, což vyvěralo z nesprávného vstupního údaje o hodnotě majetku Sdružení. Jinak řečeno, ani znalecký posudek nezpochybňuje, že úpadek nastal v průběhu roku 2016, a skutkový závěr obou soudů o stanovení data úpadku k polovině roku tak nikterak s uvedeným znaleckým posudkem nekoliduje.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
20. Dovolatel výslovně neodlišil, které námitky podřazuje pod ten který uplatněný dovolací důvod, a lze proto usuzovat, že výhrady proti závěru o úmyslném zavinění mají rozměr jednak skutkový (viz výše) a jednak právní. Obviněnému nelze přisvědčit, dovozuje-li, že v případě podnikání právnické osoby je jediným průkazným dokladem o její ekonomické situaci její účetnictví, z jehož jedině lze posoudit stav úpadku. Pomine-li dovolací soud, že Sdružení podnikatelským subjektem nebylo, tak nelze souhlasit s tím, že by podnikatel (ale i jakýkoliv jiný hospodařící subjekt) měl „s klapkami na očích“ přehlížet veškeré dostupné informace o finančním zdraví a upínat se výlučně jen na účetnictví.
Naopak je více než žádoucí, legitimní a legální požadovat, aby informovanost byla průběžná a dovolovala adekvátní a operativní reakci na ekonomickou situaci. Suma splatných a neuhrazených závazků má jistě nezpochybnitelnou informační hodnotu, přičemž ji lze snadno zjistit. Nelze tedy souhlasit s tím, že informovanost obviněného o finančním zdraví Sdružení by mohla pramenit až z konečné roční uzávěrky a že by ekonomický subjekt neměl průběžně vyhodnocovat své hospodaření. V projednávaném případě navíc nelze přehlížet, že obviněný s účetními doklady patrně nenakládal zcela správně a transparentně, jak vyplývá z výpovědi svědka O., který referoval o tom, že obviněný prováděl selekci faktur k zaúčtování, popř. deformoval jejich výpovědní hodnotu tvrzením, že jsou uhrazeny.
K obviněným zmiňované zásadní námitce, zda lze dovozovat jeho trestní odpovědnost, pokud jednal v souladu s hmotněprávními normami a podal dlužnický insolvenční návrh, jakmile z vedeného účetnictví zjistil stav úpadku, je třeba dodat, že stav úpadku obviněný musel vnímat daleko dříve, než podal dlužnický insolvenční návrh, neboť mu nemohla uniknout existence vícero splatných a neuhrazených závazků.
21. Táže-li se pak obviněný, zda je nezaplacení splatného závazku bez úmyslu kohokoliv poškodit trestným činem, pak takové nesplacení závazku sice trestným činem není, obviněný však pomíjí, že dotaz vyvěrá z modelové situace, jaká neodpovídá projednávanému případu. Obviněný totiž přehlíží, že úmysl někoho poškodit lze naplnit nejen ve formě úmyslu přímého (pachatel má záměr způsobit škodu), ale i ve formě úmyslu nepřímého (pachatel je srozuměn s tím, že svým jednáním může škodu přivodit). Právě druhá forma úmyslného zavinění je obviněnému nižšími soudy připisována. Jejich skutková zjištění tak spočívají v tom, že obviněný zamlčel před potencionálními dodavateli i odběrateli nedobrou finanční situaci jím ovládaného subjektu. Tito smluvní partneři se díky tomu nemohli uvážlivě rozhodnout, zda chtějí podstoupit riziko, že jimi poskytnuté platby (to v případě odběratelů – klientů) budou rozpuštěny v mase aktiv Sdružení, která může sloužit (třeba i exekučně) k úhradě jiných nesplacených závazků, díky čemuž nezbyde na protiplnění, kvůli němuž tyto platby poskytli, anebo že na úhradu za přijaté služby (to u dodavatelů – smluvních cestovních kanceláří) nebude mít subjekt ovládaný obviněným peníze. Obviněný takto zamlčením rozhodné informace postavil své smluvní partnery do role „hříčky osudu“, kdy záleželo pouze na náhodě a okolnostech neovlivnitelných obviněným, zda jim protiplnění poskytnuto bude, anebo zda jim zůstane upřeno a v důsledku toho jim vznikne škoda. Právě spoléháním se na nejistou událost budoucí obviněný jednal v úmyslu jiného poškodit tím, že při zamlčení rozhodných skutečností sjednal s poškozenými závazky, o nichž byl srozuměn s tím, že jim nebude moci dostát. Nejedná se tedy o pouhé nezaplacení splatného závazku (jak mylně dovozuje dovolatel), ale o vylákání plnění pod nepravdivým příslibem řádného a včasného poskytnutí protiplnění. A takové jednání nižší soudy správně vyhodnotily jako podvod.
V. Způsob rozhodnutí
22. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání vznesl námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody sice věcně nerozešly, jsou však zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o těchto dovoláních rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
23. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.).
V Brně dne 4. 12. 2024
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítu