č. 217/2005 Sb. Při kontrole zákazu prodávat lihoviny a tabákové výrobky na stáncích, tržištích (tržnicích) nebo místech, které nesplňují technické požadavky na územně technic- ké, účelové a stavebně technické řešení staveb a které nejsou zkolaudovány k prode- ji zboží nebo poskytování hostinských služeb ($ 133 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních), Ize dle $ 115 odst. 2 téhož zákona zajistit i takové lihoviny ne- bo tabákové výrobky, za které byla řádně zaplacena spotřební daň.
č. 217/2005 Sb. Při kontrole zákazu prodávat lihoviny a tabákové výrobky na stáncích, tržištích (tržnicích) nebo místech, které nesplňují technické požadavky na územně technic- ké, účelové a stavebně technické řešení staveb a které nejsou zkolaudovány k prode- ji zboží nebo poskytování hostinských služeb ($ 133 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních), Ize dle $ 115 odst. 2 téhož zákona zajistit i takové lihoviny ne- bo tabákové výrobky, za které byla řádně zaplacena spotřební daň.
Prejudikatura: č. 886/2006 Sb. NSS a č. 1124/2007 Sb. NSS. Věc: Společnost s ručením omezeným 4 VIP proti Celnímu ředitelství Plzeň o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalovaného. Celní úřad Karlovy Vary rozhodnutím ze dne 27. 5. 2009 uložil žalobci podle $ 135c odst. 2 zákona o spotřebních daních pokutu za porušení $ 133 odst. 1 uvedeného zákona způsobem uvedeným v $ 135c odst. 2 téhož zákona. Podle $ 135d odst. 1 zákona o spo- třebních daních pak celní úřad žalobci uložil propadnutí 16 949 kusů lihovin ve spotřebi- telském balení, 13 300 g tabáku ve spotřebi- telském balení a 302 352 kusů cigaret zajiště- ných Celním úřadem Praha D1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 8. 2009 změnil rozhodnutí celního úřadu tak, že sní- žil uloženou pokutu ve výši 200 000 Kč na částku 100 000 Kč a ve zbytku rozhodnutí potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalob- ce žalobu u Krajského soudu v Plzni, který rozsudkem ze dne 22. 12. 2010, čj. 57 Ca 85/2009-59, rozhodnutí žalovaného zrušil. V odůvodnění uvedl, že znění $ 134 a $ 135d zákona o spotřebních daních může navozo- vat nesprávnou představu o jakési automatič- nosti rozhodnutí o propadnutí zboží zajiště- ného při kontrole podle $ 134 zákona o spotřebních daních, tj. že správní orgán při kontrole „zjistí“ lihoviny a tabákové výrobky, tyto zajistí a následně rozhodne o jejich pro- padnutí. Právní závěr, že lze zajistit i tabákové výrobky a lihoviny, u kterých byla splněna da- ňová povinnost, je však nesprávný. Ustanove- ní $ 135d odst. 1 a $ 134 odst. 2 zákona o spo- třebních daních totiž nelze vykládat odděle- ně od ostatních ustanovení citovaného zákona, zejména části prvé označené „obecná ustanovení“. V obecných ustanoveních záko- na o spotřebních daních se nachází také $ 42 označený „zajištění, propadnutí a zabrání vybraných výrobků a dopravních prostřed- ků“. Toto ustanovení stanoví obecný rámec určující okruh zboží, které podléhá zajištění. Hovoří-li tudíž zákon o spotřebních daních v některých ustanoveních o zajištění, jak je tomu iv případě $ 134 odst. 2, nelze zajistit ji- né výrobky než výrobky uvedené v $ 42 odst. 1 a 2 zákona o spotřebních daních. Ža- lovaný ani celní úřad netvrdili, že by se v pří- padě zboží, o jehož propadnutí bylo rozhod- nuto, jednalo o zboží vymezené v $ 42 odst. 1 či 2 zákona o spotřebních daních. Nerozpo- rovali ani tvrzení žalobce, že se jedná o zboží, u něhož byla splněna daňová povinnost. Za této situace nelze dospět k jinému závěru, než že správní orgány nebyly oprávněny toto zboží vůbec zajistit, natož následně rozhod- nout o jeho propadnutí. Proti rozsudku krajského soudu podal ža- lovaný (stěžovatel) kasační stížnost, v níž na- mítal, že krajský soud pochybil při posouzení právní otázky týkající se možnosti uložení 459 2573 propadnutí zboží, konkrétně při vyslovení právního názoru, že $ 42 odst. 1 a 2 zákona o spotřebních daních stanoví taxativní a ne- překročitelný výčet vybraných výrobků, kte- ré lze podle zákona o spotřebních daních za- jistit. Citované ustanovení sice obsahuje výčet skutkových podstat, při jejichž naplně- ní lze vybrané výrobky podle zákona o spo- třebních daních zajistit, avšak tento výčet ne- ní uzavřený. Výslovně právě $ 134 odst. 2 ve spojení s $ 134 odst. 1 a $ 133 odst. 1 zákona o spotřebních daních obsahuje další skutko- vou podstatu opravňující k zajištění vybra- ných výrobků. Lihoviny a tabákové výrobky mohou být zajištěny (podle $ 134 odst. 2 zá- kona o spotřebních daních) proto, že při pro- vádění kontroly (podle $ 134 odst. 1 citované- ho zákona) zaměřené na dodržování zákazu prodeje lihovin a tabákových výrobků (dané- ho $ 133 odst. 1 téhož zákona) jsou lihoviny a tabákové výrobky prodávány na místech, kde je to zákonem zakázáno. Jestliže by bylo k zajištění třeba vždy splnit i hmotněprávní podmínku stanovenou v $ 42 odst. 2, even- tuálně v $ 42 odst. 1 zákona o spotřebních da- ních, proběhlo by vždy v celém rozsahu zajiš- tění podle těchto ustanovení. Pak by ovšem oprávnění k zajištění podle $ 134 odst. 2 zá- kona o spotřebních daních a celý navazující $ 135d zákona o spotřebních daních upravu- jící následný postup při nakládání se zajiště- nými vybranými výrobky byly po celou dobu jejich účinnosti obsoletní a racionalita takové úpravy by postrádala smysl. Racionální záko- nodárce totožné či obdobné postupy nenot- muje dvakrát (vedle sebe) pro jedinou situaci (skutkovou podstatu). Krajský soud opomněl posoudit rozdílný účel (teleologii) předmět- ných ustanovení. Totiž, že účelem zajištění podle $ 42 odst. 2 zákona o spotřebních da- ních je zajistit vybrané výrobky, u kterých je podezření na to, že nejsou zdaněné, a že smyslem zajištění podle $ 134 odst. 2 zákona o spotřebních daních je zajistit vybrané vý- robky, konkrétně lihoviny a tabákové výrob- ky, u kterých byl porušen zákaz prodeje na vymezených místech. Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že v jeho případě postrádá sankce atri- 460 but proporcionality vzhledem k provinění spočívajícímu v pouhém prodeji značených alkoholických a tabákových výrobků v pro- storách nezkolaudovaných pro takový účel. Na jedné straně je jeho povinností prodávat výrobky v prostorách, které jsou k tomu sta- vebně technicky přizpůsobeny, tedy aby byla zabezpečena především jakási „kulturnost“ prodeje, na druhé straně však jde o zboží na- byté legálním způsobem, u kterého byla pro- kazatelně splněna daňová povinnost. Kromě toho se jedná o zboží, které bylo zabaleno v neprodyšných obalech, a nejedná se o žád- ný volně přístupný materiál, který by mohl jakkoliv ohrožovat věci či osoby. Hodnota zboží, které bylo celními úředníky zajištěno a u něhož bylo následně rozhodnuto o jeho propadnutí, je přibližně 3 000 000 Kč. Tako- vá sankce je zcela nepřiměřená míře provině- ní a společenské nebezpečnosti jednání ža- lobce. Navíc je nutno zdůraznit, že sankce propadnutí zboží je další sankcí vedle pokuty za provinění, a to ve výši 100 000 Kč. Nejvyšší správní soud rozsudek Krajské- ho soudu v Plzni zrušil a věc mu vrátil k další- mu řízení. Zodůvodnění: Především je nutno konstatovat, že při vý- kladu ustanovení zákona o spotřebních da- ních je označení první části zákona rubrikou „Obecná ustanovení“ pouze případným vodítkem při analýze systematiky zákona, ovšem obecnost či specialitu právní úpravy z pouhého názvu jednotlivých částí zákona o spotřebních daních nelze dovozovat (viz rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2006, čj. 2 As 57/2005-71, č. 1124/2007 Sb. NSS). Z dikce $ 42 zákona o spotřebních daních je zcela zřejmý úmysl zákonodárce upravit za- jištění a propadnutí konkrétního vyjmenova- ného zboží, čili vybraných výrobků nesplňu- jících v odstavci 1, resp. 2, tohoto ustanovení uvedené požadavky, zejména nezdaněné vý- robky nebo výrobky bez dokladu osvobození od daně. Jedná se tedy ve vztahu k této speci- fikované skupině výrobků o ustanovení spe- ciální, byť je zařazeno do části zákona s rubri- kou „Obecná ustanovení“. Neobsahuje tedy pro účely celého zákona o spotřebních da- ních legislativní vymezení „zboží, jež je mož- no zajistit či nařídit jeho propadnultí“. Je ne- pochybné, že citované ustanovení upravuje pravomoc správních orgánů zajistit a rozhod- nout o propadnutí zboží v těch případech, které se přímo dotýkají základního předmětu úpravy zákona o spotřebních daních, tedy placení těchto daní. Je rovněž nepochybné, že jedině toto ustanovení obsahuje kompiex- ní úpravu procesu zajištění a případného propadnutí tzv. vybraných výrobků. To však neznamená, že vedle skutkových podstat v $ 42 odst. 1 a 2 zákona o spotřeb- ních daních tento zákon neobsahuje i ustano- vení o dalších samostatných skutkových pod- statách zajištění a propadnutí určitých věcí, přičemž jejich okruh je definován samostat- ně, bez přímé vazby na $ 42 odst. 1 a 2. Právě $ 133, $ 134 a $ 135d zákona o spotřebních daních upravují takové skutkové podstaty a s nimi související pravidla postupu celních orgánů v případě, kdy kontrolují dodržování zákazu prodeje lihovin a tabákových výrobků na stáncích, tržištích (tržnicích) nebo mís- tech, které nesplňují technické požadavky na územně technické, účelové a stavebně tech- nické řešení staveb a které nejsou zkolaudo- vány k prodeji zboží nebo poskytování hos- tinských služeb (dále jen „v nevyhovujících prostorách“), a při kontrole zjistí, že jsou v ta- kových nevyhovujících prostorách uváděny do oběhu alkoholické nápoje a tabákové vý- robky. Na jaké výrobky se vztahuje oprávnění kontrolního orgánu k zajištění zboží, vyplývá z $ 134 odst. 2 zákona o spotřebních daních, v němž zákonodárce výslovně uvedl, že se jedná o tam definované výrobky (lihoviny a tabákové výrobky) zjištěné při kontrole po- dle $ 133. Neuvedl však, že se musí jednat jen o takovou podmnožinu uvedených výrobků, u níž nebyla zaplacena spotřební daň. Chrá- něný zájem je totiž v $ 133 a násl. zákona o spotřebních daních poněkud jiný než ten, který souvisí s oprávněními podle $ 42 cito- vaného zákona. Zákazem prodeje lihovin a ta- bákových výrobků na určitých místech chce zákonodárce působit preventivně. Chce již v zárodku zamezit, byť jen možnosti toho, aby existovala obtížně kontrolovatelná místa, vnichž by se mohly prodávat vybrané výrobky, aniž by za ně byla zaplacena spotřební daň. Za tím účelem dává příslušným orgánům pravo- moc zajistit, a případně nechat propadnout, všechny lihoviny či tabákové výrobky, které byly prodávány nezákonným způsobem, bez ohledu na jejich jakékoli jiné vlastnosti, zejmé- na bez ohledu na to, zda za ně byla zaplacena spotřební daň. Na druhé straně se pravomoc podle $ 134 odst. 2 zákona o spotřebních da- ních nevztahuje na všechny vybrané výrobky, jak jsou definovány výčtem v $ 1 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních, nýbrž pouze na některé z nich, a sice takové, které vzhledem k jejich povaze a míře „koncentrovanosti“ hodnoty v nich (vzhledem k jejich objemu či obvyklé hodnotě, počítáno i s příslušnou spo- třební daní) mohou být nezdaněné obzvláště výnosně prodávány pokoutným způsobem na místech, na kterých si to zákonodárce ne- přeje. Zákonodárce tedy lihoviny a tabákové výrobky, jež je kontrolní orgán oprávněn za- jistit, vymezil odkazem na $ 133 zákona o spotřebních daních. Těmito výrobky je tedy nutno rozumět tyto konkrétní typy výrobků, které byly uváděny do oběhu (nabízeny k prodeji) v nevyhovujících prostorách, při- čemž okolnost, zda se jedná o výrobky zdaně- né, anebo nikoli, je pro účely existence pra- vomoci zajistit je, a případně rozhodnout o jejich propadnutí, irelevantní. Navíc se pra- vomoc podle $ 134 odst. zákona o spotřebních daních nevztahuje (arg. a contrario) na tý z vý- braných výrobků, které v definici uvedené v tomto ustanovení nejsou zmíněny, např. na minerální oleje či pivo. Jiný výklad by byl v rozporu se zřetelně jazykově jednoznačným způsobem vyjádřeným obsahem pravidla v $ 134 odst. 2 ve spojení s $ 133 zákona 0 spo- © třebních daních, jakož i smyslem a účelem kon- troly podle $ 133 zákona o spotřebních daních, jímž je kontrola dodržování podmínek prodeje ve výše zmiňovaném smyslu (stavební požadav- ky, existence kolaudačního rozhodnutí). V rozsudku ze dne 29. 3. 2006, čj. 2 Afs 183/2005-64, č. 886/2006 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že „[jle zřejmé, že usta- novením J 134 odst. 2 zákona o spotřebních 461 2574 daních bylo kontrolnímu orgánu založeno oprávnění zasáhnout okamžitě při zjištění skutečností, nasvědčujících porušení záka- zu prodeje tabákových výrobků a lihovin, tak, aby byly zajištěny věci, jež se jeví být prodávány protiprávním způsobem, a zjiště- ny a úředním způsobem zaznamenány in- formace o porušení zákona, tedy zejména o tom, kdo, kdy, kde a za jakých okolností měl protiprávní způsob prodeje provádět. Účastníku řízení lze dát za pravdu v tom, že v uvedeném rozsudku se Nejvyšší správní soud hlouběji nezabýval otázkou, zda se pra- vomoc podle $ 134 odst. zákona o spotřeb- ních daních vztahuje i na lihoviny či tabákové výrobky, jež byly zdaněny, nicméně z jeho právního názoru nelze na druhé straně ani do- vodit, že by uvedené výrobky z možnosti uplatnit na ně zmíněnou pravomoc vyloučil. Propracovaný právní názor k uvedenému pro- blému v citovaném rozsudku chybí proto, že tato otázka nebyla předmětem posuzování. Lze tedy učinit závěr, že $ 42 a $ 134 ve spojení s $ 135d zákona o spotřebních da- ních upravují relativně samostatně postup za- jištění a propadnutí určitých tam definova- ných okruhů výrobků v případech, kdy dojde k naplnění dvou odlišných skupin skutko- vých podstat správních deliktů. Nejde (v ro- vině vztahu skutkových podstat) o obecné a zvláštní ustanovení, nýbrž o ustanovení na- vzájem v tomto ohledu rovnocenná, jejichž rozsahy se mohou za určitých okolností mož- ná i překrývat. Ustanovení $ 134 odst. 2 záko- na o spotřebních daních obsahuje oprávnění kontrolního orgánu zajistit lihoviny a tabáko- vé výrobky prodávané v nevyhovujících pro- storách a $ 135d citovaného zákona upravuje oprávnění kontrolního orgánu nařídit pro- padnutí takto zajištěných lihovin a tabáko- vých výrobků, jestliže náleží pachateli správ- ního deliktu a byly ke spáchání správního deliktu užity nebo určeny. Propadnutí takto zajištěných výrobků je tedy dalším trestem vedle sankce za správní delikt ve smyslu $ 135c zákona o spotřebních daních. Otázkou vzájemného vztahu procedurál ní úpravy zajištění a propadnutí věcí podle $ 132 až $ 134 ve spojení s $ 135d zákona o spotřebních daních na straně jedné a pro- cedurální úpravy podle $ 42 na straně druhé, jakož i otázkou subsidiární použitelnosti správního řádu, se Nejvyšší správní soud v té- to věci vůbec nezabýval, neboť to pro věc ne- bylo rozhodné. S ohledem na to, že krajský soud v napa- deném rozsudku dospěl k závěru, že celní úřad vůbec nebyl oprávněn výrobky účastní- ka řízení, které byly zjištěny při kontrole po- dle $ 133 zákona o spotřebních daních, zajis- tit a nařídit jejich propadnutí, už se nezabýval žalobní námitkou nepřiměřenosti trestu (sankce ve výši 100 000 Kč a propadnutí vý- robků v hodnotě cca 3 000 000 Kč) uložené- ho žalobci, je třeba, aby v rozsahu této žalobní námitky napadené správní rozhodnutí pře- zkoumal, přičemž by se měl zabývat i ústavní konformitou takové úpravy. 2574 Ceny: porušení cenových předpisů; dělení společných nákladů; úroveň nákladů a zisku k $ 15 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách“ I. Podstatnou skutečností při posuzování, zda kontrolovaný subjekt porušil ce- nové předpisy [$ 15 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách] nedělením spo- lečných nákladů mezi více činností a neoprávněným zahrnutím nákladů a zisku do ceny, je výsledek srovnání s obvyklým způsobem dělení nákladů mezi jednotlivé činnosti a s obvyklou úrovní nákladů a výší zisku u jiných subjektů v obdobném po- » Súčinností od 18. 11. 2009 byl S 15 změněn zákonem č. 403/2009 Sb. 462 SBÍRKA ROZHODNUTÍ N8S$ 5/2012 2574 stavení, v jakém se nachází kontrolovaný subjekt. Pro určení takových subjektů je určující zejména jejich postavení na trhu, obchodní specifika a způsob poskytování konkrétních služeb, portfolio jejich činnosti, technická vyspělost a používané technologie. : II. Má-li být srovnáváno, jak dělí náklady kontrolovaný subjekt oproti jiným srov- natelným subjektům a jaká je jeho úroveň nákladů a zisku oproti jiným srovnatel- ným subjektům, musí být nejprve najisto postaveno, jak dělí náklady a jaká je úro- veň nákladů a zisku u těchto subjektů a zda jde o subjekty skutečně srovnatelné; skutečnosti, na nichž je založeno srovnání, pak musí mít oporu ve správním spisu.
Společnost s ručením omezeným 4 VIP proti Celnímu ředitelství Plzeň o uložení pokuty,