Skutečnost, že řidič motorového vozidla podezřelý ze spáchání přestupku proti
bezpečnosti nebo plynulosti provozu na pozemních komunikacích odmítl podepsat
oznámení o přestupku, nezakládá bez dalšího důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení ve smyslu § 125a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích.
Skutečnost, že řidič motorového vozidla podezřelý ze spáchání přestupku proti
bezpečnosti nebo plynulosti provozu na pozemních komunikacích odmítl podepsat
oznámení o přestupku, nezakládá bez dalšího důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení ve smyslu § 125a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích.
Žalobce byl dne 7. 4. 2014 zastaven v Karlových Varech hlídkou Policie ČR poté, co mu
byla jako řidiči motorového vozidla v místě,
kde je maximální povolená rychlost 70 km/h,
naměřena rychlost 92 km/h (po odečtení tolerance). Podezření ze spáchání přestupku
podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona
o silničním provozu bylo zaznamenáno v tiskopisu „Oznámení (odevzdání) přestupku
(věci)“ ze dne 7. 4. 2014 (dále jen „oznámení
přestupku“). V oznámení o přestupku je uvedeno, že jej žalobce odmítl podepsat a zároveň nevyužil možnosti vyjádřit se k němu.
V „Potvrzení o převzetí kauce“ ve výši 5 000 Kč
ze dne 7. 4. 2014 (dále jen „potvrzení o převzetí kauce“) je v rubrice, ve které má policista uvést důvody, na jejichž základě měl důvodné podezření, že se řidič bude vyhýbat
přestupkovému řízení (§ 125a odst. 1 zákona
o silničním provozu), pouze uvedeno: „Řidič
nesouhlasí a odmítá podepsat oznámení
o přestupku, kdy mu byla naměřena rychlost v obci 70/95/92 km/h. Rychlost naměřena v obci Karlovy Vary, ul. Táborská v 10:27
hod.“ V úředním záznamu zasahujícího policisty ze dne 7. 4. 2014 (dále jen „úřední záznam“) je nad rámec citovaného odůvodnění
uvedeno, že se řidič, který se toho dne dopustil přestupku a odmítl podepsat oznámení o přestupku, choval arogantně, hrubě a nezdvořile. Na základě toho zasahující policista
pojal podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení, a uložil mu proto kauci
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 6 / 2 015
podle § 125a odst. 1 zákona o silničním
provozu.
Krajský soud v Plzni svým rozsudkem ze
dne 31. 10. 2014, čj. 30 A 62/2014-30, zamítl
žalobu, kterou se žalobce domáhal vydání
rozsudku, jímž by byla konstatována nezákonnost zásahu žalované spočívajícího ve výběru
kauce podle § 125a odst. 1 zákona o silničním
provozu. V odůvodnění rozsudku krajský soud
uvedl, že podklady pro uložení kauce [oznámení (odevzdání) přestupku (věci), potvrzení
o převzetí kauce a úřední záznam] poskytují
dostatečný podklad pro závěr, že uložení
sankce nebylo nezákonným zásahem. Podle
krajského soudu bylo v citovaném potvrzení
srozumitelně a způsobem odpovídajícím
okolnostem věci vyjádřeno, v čem policista
spatřoval důvodné podezření, že se žalobce
bude vyhýbat přestupkovému řízení. Toto
podezření bylo navíc umocněno chováním
žalobce popsaným dostatečně určitě v úředním záznamu. Navíc byl žalobce podezřelý ze
spáchání velmi závažného porušení pravidel
silničního provozu, přičemž policista přihlédl k tomu, že se odmítl vyjádřit k vlastnímu přestupku, z jehož spáchání byl podezřelý, a zejména pak odmítl podepsat oznámení
o přestupku, resp. odmítl svým podpisem
stvrdit, že byl poučen o průběhu správního
řízení a doručování v jeho rámci. I z těchto
okolností mohl zasahující policista oprávněně nabýt podezření, že se žalobce hodlá vy-
hýbat přestupkovému řízení. Pro podporu
svých závěrů krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 2. 2014, čj. 4 Aps 9/2013-48.
z jehož spáchání byl podezřelý, a zejména pak odmítl podepsat oznámení
o přestupku, resp. odmítl svým podpisem
stvrdit, že byl poučen o průběhu správního
řízení a doručování v jeho rámci. I z těchto
okolností mohl zasahující policista oprávněně nabýt podezření, že se žalobce hodlá vy-
hýbat přestupkovému řízení. Pro podporu
svých závěrů krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 2. 2014, čj. 4 Aps 9/2013-48.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce
(stěžovatel) kasační stížnost. Krajský soud se
podle stěžovatele kromě jiného dopustil nesprávného právního posouzení tím, že na
projednávanou věc aplikoval právní názor vyjádřený Nejvyšším správním soudem v citovaném rozsudku čj. 4 Aps 9/2013-48, místo toho,
aby zohlednil právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4.
2014, čj. 4 As 6/2014-27, č. 3067/2014 Sb. NSS,
jímž byl dřívější právní názor překonán. Podle citovaného rozsudku čj. 4 As 6/2014-27 již
nelze tvrdit, že by pouhé obecné konstatování subjektivního dojmu policisty ohledně blíže nespecifikovaného chování a jednání řidiče dostačovalo k odůvodnění výběru kauce.
Naopak je nutné uvedené chování, jednání či
vystupování specifikovat do takové míry, aby
bylo možno vyloučit takové jednání řidiče,
které nelze považovat za dostatečně odůvodňující podezření z vyhýbání se správnímu řízení. Postup policistů, jímž je zásadně zasahováno do základních práv a svobod fyzické
osoby, musí být odůvodněn objektivními skutečnostmi. V projednávané věci stěžovatel
pouze nepodepsal oznámení o přestupku,
přičemž tuto povinnost mu neukládá žádný
právní předpis. Právě za toto jednání, spolu
s odmítnutím podepsání pokutového bloku,
byl sankcionován výběrem kauce.
Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Nejvyšší správní soud se dále zabýval
stížními námitkami týkajícími se právního
posouzení věci ve smyslu § 125a zákona o silničním provozu.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval
povahou kauce podle § 125a zákona o silničním provozu. Podle konstantního názoru Nejvyššího správního soudu nelze na tuto kauci
nahlížet jako na rozhodnutí správního orgá-
ejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Nejvyšší správní soud se dále zabýval
stížními námitkami týkajícími se právního
posouzení věci ve smyslu § 125a zákona o silničním provozu.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval
povahou kauce podle § 125a zákona o silničním provozu. Podle konstantního názoru Nejvyššího správního soudu nelze na tuto kauci
nahlížet jako na rozhodnutí správního orgá-
nu ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Proti uložení
kauce je třeba podat žalobu na ochranu před
nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ve smyslu § 82 s. ř. s.
O výběru kauce není totiž rozhodováno
v konkrétním, právními předpisy vymezeném, typu řízení a není o něm vydáváno formalizované rozhodnutí, nýbrž pouze písemné potvrzení podle § 125a odst. 3 zákona
o silničním provozu (srov. kritéria pro rozlišení rozhodnutí a nezákonného zásahu v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 11. 2009, čj. 6 As 34/2009-33). Potvrzení
o převzetí kauce přitom nelze řadit mezi rozhodnutí o uložení záruky podle § 147 odst. 3
správního řádu. Výběr kauce je totiž obsažen
ve zvláštní úpravě v § 125a zákona o silničním provozu, přičemž úpravu § 147 správního řádu na něj nelze aplikovat již proto, že institut záruky je pojmově koncipován pro již
zahájená řízení, kdy o uložení povinnosti složit záruku, popř. o přijetí záruky, rozhoduje
správní orgán v průběhu správního řízení.
V okamžiku výběru kauce podle § 125a zákona o silničním provozu naproti tomu žádné
správní řízení neprobíhá, neboť o jeho případném zahájení rozhodne teprve následně
správní orgán příslušný k jeho vedení, a to mj.
na základě podkladů shromážděných zasahujícím policistou. Pro podporu výše uvedených
závěrů srov. např. citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 4 Aps 9/2013-48.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítal, že
nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení kauce. Zejména poukazoval na absenci
důvodů zakládajících důvodné podezření, že
se bude vyhýbat přestupkovému řízení.
Podle § 125a odst. 1 až 3 zákona o silničním provozu je „[p]olicista [...] oprávněn vybrat od řidiče motorového vozidla podezřelého ze spáchání přestupku proti bezpečnosti
a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, u kterého je důvodné podezření, že
se bude vyhýbat přestupkovému řízení, kauci od 5 000 Kč do 50 000 Kč, nejvýše však do
výše hrozící peněžní sankce za spáchaný
přestupek. Složení kauce je zárukou, že se řidič uvedený v odstavci 1 dostaví ke správnímu orgánu k projednání přestupku proti
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 6 / 2 015
bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.“ Policista „[p]ři výběru
kauce [...] poučí řidiče o důsledku vybrání
kauce a podmínkách jejího vracení a vystaví písemné potvrzení o převzetí kauce. V písemném potvrzení musí být uveden důvod
uložení kauce.“
rozící peněžní sankce za spáchaný
přestupek. Složení kauce je zárukou, že se řidič uvedený v odstavci 1 dostaví ke správnímu orgánu k projednání přestupku proti
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 6 / 2 015
bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.“ Policista „[p]ři výběru
kauce [...] poučí řidiče o důsledku vybrání
kauce a podmínkách jejího vracení a vystaví písemné potvrzení o převzetí kauce. V písemném potvrzení musí být uveden důvod
uložení kauce.“
Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 4 Aps 9/2013-48 a z rozsudku
téhož soudu čj. 4 As 6/2014-27, důvody, v nichž
zasahující policisté spatřují důvodné podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení, je třeba alespoň stručně uvést již
v potvrzení o přijetí kauce, jehož prostřednictvím je řidič s těmito důvody seznámen
přímo na místě. Na odůvodnění kauce přitom logicky nelze klást nároky vycházející
z požadavků na odůvodnění správního rozhodnutí (§ 68 odst. 3 správního řádu). Je totiž třeba přihlédnout k podmínkám, za nichž
je potvrzení o převzetí kauce vystavováno
(konkrétní místo či prostředí zásahu, frekvence provozu, povětrnostní situace či chování dotčeného řidiče v reakci na provádění
silniční kontroly atp.). Postačí proto srozumitelné a okolnostem věci odpovídající stručné
vyjádření, v čem policista spatřuje důvodné
podezření, že se řidič motorového vozidla
podezřelý ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních
komunikacích bude vyhýbat přestupkovému
řízení (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího
správního soudu čj. 4 Aps 9/2013-48). V následném rozsudku čj. 4 As 6/2014-27, který
byl publikován i ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, pak Nejvyšší správní
soud dále uvedl, že relevantním důvodem nemůže být libovolná skutečnost nebo pouze
samotné spáchání předmětného přestupku.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku
provedl demonstrativní výčet okolností, které mohou založit důvodné podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení. Takovým důvodem může být např. to, že řidič
nemá na území České republiky trvalé bydliště, popř. má nahlášen trvalý pobyt na obecním úřadě, v minulosti se přestupkovému řízení vyhýbal, hrozí mu pozbytí řidičského
oprávnění v důsledku dosažení 12 bodů, pří-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 6 / 2 015
padně řidič sám avizuje, že přestupkové řízení bude mařit.
Ve stěžovatelově případě uvedl policista
jako důvod pro uložení kauce pouze, že „řidič
nesouhlasí a odmítá podepsat oznámení
o přestupku, kdy mu byla naměřena rychlost
v obci 70/95/92 km/h. Rychlost naměřena
v obci Karlovy Vary, ul. Táborská v 10:27 hod.“
Policista tedy důvodné podezření ve smyslu
§ 125a odst. 1 zákona o silničním provozu postavil pouze na tom, že řidič projevil nesouhlas a odmítl podepsat vyplněný tiskopis. Až
následně v úředním záznamu doplnil další
důvody, a sice arogantní, hrubé a nezdvořilé
chování stěžovatele.
e pouze, že „řidič
nesouhlasí a odmítá podepsat oznámení
o přestupku, kdy mu byla naměřena rychlost
v obci 70/95/92 km/h. Rychlost naměřena
v obci Karlovy Vary, ul. Táborská v 10:27 hod.“
Policista tedy důvodné podezření ve smyslu
§ 125a odst. 1 zákona o silničním provozu postavil pouze na tom, že řidič projevil nesouhlas a odmítl podepsat vyplněný tiskopis. Až
následně v úředním záznamu doplnil další
důvody, a sice arogantní, hrubé a nezdvořilé
chování stěžovatele.
Podle Nejvyššího správního soudu policistou uvedené důvody v potvrzení o převzetí kauce nedosahují takové intenzity, aby na
jejich základě mohl policista nabýt důvodné
podezření, že se řidič podezřelý ze spáchání
přestupku bude vyhýbat přestupkovému řízení. Institut kauce je sice ze své povahy institutem nikoliv sankčním, nýbrž zajišťovacím
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 19. 5. 2014, čj. 9 As 37/2014-43,
č. 3074/2014 Sb. NSS), na jehož aplikaci jsou
kladeny mírnější nároky než na aplikaci
sankčních institutů, avšak to neznamená, že
by v potvrzení nemusely být uvedeny žádné
důvody ve smyslu § 125a odst. 1 zákona o silničním provozu. Tyto důvody navíc musí dosáhnout požadované intenzity, tj. musí z nich
vyplývat důvodné podezření, že se řidič bude
vyhýbat přestupkovému řízení. K tomu srov.
např. příklady uvedené v citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 4 As
6/2014-27. Vyloučit samozřejmě nelze ani důvody další, vždy se však musí jednat o důvody
splňující zákonné podmínky ve smyslu § 125a
zákona o silničním provozu. Fakt, že stěžovatel s policisty nespolupracoval a odmítl podepsat předmětné oznámení a vyjádřit se k němu, nelze za takový důvod považovat. Lze se
jistě pozastavit nad tím, proč stěžovatel, pokud nesouhlasil s tím, že spáchal přestupek,
neuvedl tento svůj názor v příslušné části tiskopisu. Nicméně pouhou skutečnost, že stěžovatel zaujal komunikačně minimalistický
postoj a k přestupku, z jehož spáchání byl po-
Josef G. proti Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Karlovarského kraje, o uložení kauce, o kasační stížnosti žalobce.