7 As 341/2024- 15 - text
7 As 341/2024 - 16 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Davida Hipšra a Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: E. H., zastoupená Mgr. Nikolou Antlovou, advokátkou se sídlem Breitfeldova 709/13, Praha 8, proti žalovaným: 1) Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, a 2) Ředitelství silnic a dálnic s.p., se sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4, zastoupeným JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LLM, FCIArb., advokátem se sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2024, č. j. 6 A 90/2024 76,
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Žalobkyně se žalobou došlou Okresnímu soudu Praha východ (dále též „okresní soud“) dne 10. 6. 2024 domáhala ochrany před zásahem do svého vlastnického práva dle § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. V žalobě mj. namítala, že vydání výzvy k odstranění reklamního zařízení ze dne 20. 3. 2024, č. j. MD 6585/2024 940/3, kterou jí byla uložena povinnost poskytnout součinnost ve smyslu § 31 odst. 12 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích při odstranění reklamního zařízení zasahuje do jejích základních práv a svobod, a to zejména práva na nerušený výkon vlastnického práva dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, jakož i práva podnikat a provozovat další hospodářskou činnost dle čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Spolu s podáním žaloby se žalobkyně domáhala nařízení předběžného opatření. V této souvislosti žalobkyně složila na účet okresního soudu jistotu ve výši 10 000 Kč.
[2] Okresní soud usnesením ze dne 17. 6. 2024, č. j. 48 C 70/2024 28, vyslovil svou nepříslušnost k projednání uvedené žaloby a poté, co jeho usnesení potvrdil usnesením ze dne 27. 8. 2024, č. j. 28 Co 170/2024 60, odvolací soud (Krajský soud v Praze; dále též „odvolací soud“), věc postoupil správnímu úseku Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“).
[3] Věc byla přidělena šestému senátu městského soudu. Ten usnesením ze dne 11. 10. 2024, č. j. 6 A 90/2024 66, žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dál jen „s. ř. s.“), neboť zjistil, že o téže věci již řízení u soudu probíhá (překážka litispendence), a to u patnáctého senátu (sp. zn. 15 A 48/2024). O návrhu na vydání předběžného opatření šestý senát vzhledem k odmítnutí žaloby věcně nerozhodoval (patnáctý senát městského soudu o návrhu na vydání předběžného opatření rozhodl usnesením ze dne 19. 6. 2024, č. j. 15 A 48/2024 37). O nákladech řízení šestý senát rozhodl dle § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla li žaloba odmítnuta. Dne 5. 12. 2024 vydal městský soud usnesení č. j. 6 A 90/2024 76, jímž žalobkyni vrátil jistotu (10 000 Kč), kterou žalobkyně složila v souvislosti s návrhem na nařízení předběžného opatření. Tento postup městský soud odůvodnil tím, že za návrh na vydání předběžného opatření se ve správním řízení žádné finanční prostředky (jistota) neplatí. K tomu pak dodal, že „vzhledem k tomu, že věc byla po složení jistoty postoupena jinému příslušnému soudu, vrací přeplatek z účtu tento soud, tj. v projednávané věci Městský soud v Praze.“ Současně žalobkyni vyzval, aby mu sdělila číslo účtu, na který má být předmětná částka vrácena.
[4] V reakci na usnesení městského soudu ze dne 5. 12. 2024, č. j. 6 A 90/2024 76, zaslala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) městskému soudu podání, jenž městský soud vyhodnotil jako kasační stížnost, kterou v souladu s § 106 odst. 5 s. ř. s. předložil Nejvyššímu správnímu soudu. V podání stěžovatelka nesouhlasí s postupem městského soudu, který jí vrátil jistotu. Akcentovala skutečnost, že „občanskoprávní větev“ případu ještě není ukončena. Rozhodnutí okresního soudu, jimž tento vyslovil svou věcnou nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci městskému soudu, napadla odvoláním, které zamítl odvolací soud. Jeho rozhodnutí stěžovatelka napadla dovoláním u Nevyššího soudu, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Poukázala i na důsledky vrácení jistoty pro příp. občanskoprávní řízení.
[5] Poté, co byla stěžovatelka zdejším soudem poučena o zahájení řízení o kasační stížnosti, vč. poučení o složení senátu, jemuž připadlo danou věc projednat, adresovala soudu podání ze dne 29. 1. 2025. V něm výslovně uvedla, že městský soud její dřívější podání vyhodnotil nesprávně jako kasační stížnost, přičemž pokud Nejvyšší správní soud její podání vyhodnotí stejně jako městský soud, tj. jako kasační stížnost, pak tuto bere zpět.
[6] Nejvyšší správní soud po předběžné poradě vyhodnotil podání stěžovatelky jako kasační stížnost, i proto jí zaslal poučení o složení senátu a činil další kroky směřující k rozhodnutí o kasační stížnosti. Stěžovatelka však následně projevila jednoznačnou vůli vzít kasační stížnost zpět. Z tohoto důvodu Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než řízení podle § 47 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s. zastavit. V tomto ohledu soud zdůrazňuje povahu řízení o kasační stížnosti, resp. dispoziční zásadu, která toto řízení ovládá. Je to stěžovatel, který je oprávněn disponovat s předmětem kasačního řízení (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 78, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 Afs 57/2011 95, ze dne 22. 4. 2014, č. j. 2 Ads 21/2014 20, ze dne 27. 10. 2010, č. j. 8 As 22/2009 99, ze dne 18. 6. 2008, č. j. 7 Afs 39/2007 46, ze dne 17. 12. 2008, č. j. 7 As 17/2008 60, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 875/20, ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. I. ÚS 776/21).
[7] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. února 2025
Tomáš Foltas předseda senátu