7 Td 10/2025-25914
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 12. 3. 2025 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněných 1) P. R., 2) Miroslava Jagoše, trvale bytem Údolní 756, Mutěnice, 3) Ing. Petra Holešínského, trvale bytem Pod Kněží horou 1445, Bzenec, 4) F. T., 5) A. I., 6) R. B., 7) Ľ. K., 8) M. K. a 9) právnické osoby HOPE Consulting, s. r. o., IČO: 281 67 449, se sídlem Široká 96/9, Praha, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 13/2024, o návrhu soudu na odnětí a přikázání věci
Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Plzni neodnímá.
1. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni podal u Krajského soudu v Plzni dne 27. 11. 2024 obžalobu na obviněné P. R., Miroslava Jagoše, Ing. Petra Holešínského, F. T., A. I., R. B., Ľ. K., M. K. a právnickou osobu HOPE Consulting, s. r. o., pro pokračující zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (vždy ve znění účinném do 30. 6. 2016), v případě obviněné právnické osoby HOPE Consulting, s. r. o., za použití § 7 t. o. p. o. (ve znění účinném do 31. 12. 2013).
2. Trestná činnost obviněných měla spočívat (zkráceně) v protiprávním vylákávání vratek (nadměrných odpočtů) DPH obchodní společností JaS Trading, s. r. o., v souvislosti s prodejem a následným vývozem potravinářských komodit (cukru a slunečnicového oleje) z území České republiky do jiného členského státu Evropské unie, a to zakrytím skutečnosti, že tato společnost je přímým pořizovatelem zmíněných potravinářských komodit z jiného členského státu Evropské unie. Uvedené se mělo provádět s využitím účelově vytvořených řetězců daňových subjektů, jejichž navenek formálně vykazovaná obchodní činnost byla dohodnuta a určena skupinou osob, která všechny tyto daňové subjekty fakticky ovládala a jejich formálně vykazovanou činnost řídila, usměrňovala a koordinovala. Skládaly se v prvé řadě z tuzemských daňových subjektů (obchodních společností) v postavení tzv. missing traderů, kteří formálně vystupovali jako pořizovatelé a první tuzemští nabyvatelé potravinářských komodit dopravovaných do České republiky z jiného členského státu Evropské unie. Tyto obchodní společnosti předmětné zboží formálně nakupovaly (resp. vykázaly jeho pořízení) od daňových subjektů se sídlem na území jiného členského státu Evropské unie, načež toto zboží v tuzemsku dál formálně přeprodávaly tuzemským obchodním korporacím v postavení tzv. buffera, jimiž byly dílem Evoengineering družstvo a dílem obchodní společnost HOPE Consulting, s. r. o. Obchodní společnosti s postavením tzv. missing traderů nicméně v této spojitosti objektivně vzniklou DPH na výstupu buď vůči správci daně řádně nepřiznaly a neodvedly, anebo za účelem snížení svého základu pro výpočet DPH neoprávněně vykázaly jako přijatá plnění i některá plnění fiktivní, a v důsledku toho pak ani v těchto případech objektivně vzniklou DPH na výstupu opět řádně neodvedly. Ze strany Evoengineering družstva bylo takto formálně nakoupené zboží následně dál formálně přeprodáváno buď přímo tuzemské obchodní společnosti JaS Trading, s. r. o., anebo tuzemské obchodní společnosti HOPE Consulting, s. r. o., a jejím prostřednictvím již zmíněné obchodní společnosti JaS Trading, s. r. o. Právě obchodní společnost JaS Trading, s. r. o., která v těchto případech výše zmíněné potravinářské komodity v podobě cukru a slunečnicového oleje fakticky pořizovala přímo z jiného členského státu Evropské unie, a které v daných účelových řetězcích daňových subjektů náleželo postavení tzv. brokera, následně tyto komodity dál prodávala zahraničním subjektům v jiných členských státech Evropské unie a v souvislosti s vykázaným dodáním těchto komodit do jiného členského státu Evropské unie pak vůči správci daně (Finančnímu úřadu v Hodoníně) uplatňovala nadměrný odpočet DPH. Takto společnost JaS Trading, s. r. o., protiprávně získala vyplacené peněžní prostředky ve výši 56 189 773 Kč a pokusila se získat dalších 3 814 160 Kč, k jejichž vyplacení nedošlo.
II. Návrh na delegaci věci
3. Usnesením ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 5 T 13/2024, předložil Krajský soud v Plzni podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. věc obviněných Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o odnětí věci Krajskému soudu v Plzni a její přikázání Krajskému soudu v Brně.
4. Krajský soud konstatoval, že mu byla jako soudu věcně a místně příslušnému podána zmíněná obžaloba. Trestná činnost však měla být páchána v obvodu několika krajských soudů a Krajský soud v Plzni se stal příslušným ve smyslu ustanovení § 22 tr. ř. zejména proto, že prvotní trestní oznámení podal Finanční úřad pro Plzeňský kraj v souvislosti s podezřelým jednáním daňového subjektu Evoengineering družstvo. Krajský soud doplnil, že v rámci celé trestní věci pak v jeho obvodu jde o menšinový podíl spáchané trestné činnosti, neboť většina daňových přiznání, která fakticky zakládají trestní odpovědnost obviněných, byla podávána u finančních úřadů v jiných krajích (Jihomoravský, Zlínský, Praha).
5. Krajský soud v Plzni proto vyjádřil přesvědčení, že by mu věc měla být odňata a přikázána Krajskému soudu v Brně. Delegace věci v daném případě přispěje zejména k naplnění základní zásady trestního řízení, uvedené v § 2 odst. 4 tr. ř., tedy rychlosti řízení, který navazuje na čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, kde je mimo jiné stanoveno, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů, jakož i na čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ze spisového materiálu je totiž patrné, že celá věc je místně koncentrována především do lokality Jihomoravského kraje a Slovenské republiky. Obvinění Ľ. K., A. I., M. K., R. B. a P. R. jsou státními občany Slovenské republiky s trvalým pobytem tamtéž. Obviněný P. R. navíc ve Slovenské republice vykonává dlouhodobý trest odnětí svobody. Obviněný Petr Holešínský má bydliště v Bzenci, Miroslav Jagoš v Mutěnicích, F. T. v Uherském Hradišti. Pokud jde o obhájce obviněných JUDr. Ďurana má sídlo ve Slovenské republice, JUDr. Krabička v Hodoníně, JUDr. Brhlíková v Hodoníně, Mgr. Valášek v Hodoníně, Mgr. Fotr v Hodoníně, Mgr. Nikš v Praze, Mgr. Osladil v Praze, JUDr. Smítková v Praze, JUDr. Horská v Praze a JUDr. Kojzar v Kralupech nad Vltavou. Dále soud uvedl, že 122 potenciálních svědků má místo pobytu ve Slovenské republice, 20 na Moravě, 13 v Čechách a 23 pak v Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku. Dostupnost Krajského soudu v Brně je pro většinu osob snazší. Z praxe je navíc zřejmé, že především u svědků je „ochota“ dostavit se k hlavnímu líčení přímo úměrná vzdálenosti jejich bydliště od příslušného soudu. Soud je schopen vymáhat zákonnými prostředky přítomnost svědka, v takových případech však dochází často k různým omluvám, které se pak v konečném důsledku promítají v délce řízení. Obvinění Miroslav Jagoš a F. T. jsou navíc osoby vyššího věku, starobní důchodci, obviněný F. T. trpí Parkinsonovou chorobou a cukrovkou.
6. Z výše uvedeného vyplývá, že kromě rychlosti řízení by delegace věci znamenala i značnou hospodárnost řízení. Náklady související s cestovným ke Krajskému soudu v Brně by byly mnohonásobně nižší, zejména pak s přihlédnutím ke značnému počtu svědků, které bude muset soud potenciálně vyslechnout. Delegací věci ke Krajskému soudu v Brně nebudou nijak dotčeny další základní zásady trestního řízení, uvedené v § 2 tr. ř., naopak takový postup povede k větší rychlosti, efektivitě a hospodárnosti trestního řízení.
7. Obviněný Ing. Petr Holešínský a obviněná právnická osoba HOPE Consulting, s. r. o. ve vyjádřeních zaslaných prostřednictvím svých obhájců vyjádřili nesouhlas s návrhem Krajského soudu v Plzni na delegaci jejich věci s tím, že trvají na projednání jejich věci zákonným soudcem.
III. Posouzení návrhu na delegaci věci
8. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí zhodnotil podklady použitelné k posouzení věci a předložený návrh [který měl poněkud nadbytečně formu usnesení podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř., podle kterého soud postupuje v případě, že má za to, že není příslušný k projednání věci; návrh na delegaci se předkládá formou přípisu obsahujícího odůvodnění názoru, proč by věc měla být odňata a přikázána] a dospěl k následujícímu závěru.
9. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Z toho je zřejmé, že věc lze odejmout pouze soudu, který je nepochybně příslušný k projednání věci (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 335). Nejvyšší soud se proto nejdříve zabýval předběžnou otázkou (§ 9 odst. 1 tr. ř.), zda je Krajský soud v Plzni soudem příslušným ke konání řízení ve věci obviněných vedeného pod sp. zn. 5 T 13/2024.
10. S ohledem na trestný čin dovozovaný v obžalobě, který měli obvinění spáchat (§ 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku), je k projednání věci věcně příslušný krajský soud (§ 17 tr. ř.).
11. Stran místní příslušnosti pak podle § 18 odst. 1 a 2 tr. ř. platí, že řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Nelze-li místo činu zjistit, nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje. Jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. K tomu Nejvyšší soud dodává, že za místo spáchání trestného činu, což je primárním kritériem pro určení místně příslušného soudu, je třeba považovat místo, kde došlo k jednání pachatele, naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Dále je potom zřejmé, že v odstavci 1 citovaného ustanovení je uvedeno jako základní místo spáchání činu a v odstavci 2 další hlediska, jimiž jsou místo kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, která jsou rovnocenná, anebo místo, kde trestný čin vyšel najevo. Tato hlediska jsou vzájemně v poměru subsidiarity, a to v pořadí, v jakém jsou obsažena v tomto ustanovení. Příslušnost podle místa spáchání má přednost před ostatními pravidly, která nastupují hierarchicky v případě, že nelze použít předchozí kritérium.
12. Dále platí, že podle § 20 odst. 1 věta první tr. ř. proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. Podle § 21 odst. 2 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu.
13. V uvedené věci byla obžaloba podána proti devíti obviněným, jimž je nicméně všem obžalobou kladeno za vinu spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2016, což není z pohledu místní příslušnosti významné), dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, místo jehož spáchání (při použití prvního kritéria podle § 18 odst. 1 tr. ř.) je pro posouzení místní příslušnosti rozhodné.
14. Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku je spáchán zkrácením některé ze zákonem stanovených plateb, resp. vylákáním výhody na některé z povinných plateb (což by se, tedy právě vylákání výhody, s ohledem na neoprávněné uplatňování nadměrných odpočtů na DPH nabízelo i v nyní posuzované věci, byť obžaloba nicméně dovozuje zkrácení daně). Místem spáchání je sídlo daňového úřadu, a to jak v případech, kdy pachatel podal daňové tvrzení s uvedením nepravdivých údajů (tedy kde krátil daň nebo vylákával výhodu), tak i v případech, kdy daňové tvrzení nepodal vůbec (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. 11 Nd 340/2001 nebo ze dne 9. 8. 2012, sp. zn. 11 Td 40/2012).
15. Jako určitou specifickou situaci lze zejména zmínit, že v případě podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku – což ovšem není případ nyní posuzované věci – není z hlediska místní příslušnosti soudu vyloučeno, aby věc projednal i ten soud, v jehož obvodu sice nemá sídlo příslušný správce daně, ale ve kterém byly provedeny jednotlivé zastírací úkony, které měly zamezit odhalení krácení daňových povinností a které představovaly nikoli nezanedbatelnou část protiprávního jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 11 Td 69/2011). Pro upřesnění Nejvyšší soud dodává, že ve zmíněné věci byla daň v konečném důsledku krácena daňovým subjektem se sídlem v Praze, kde se také nacházel jinak místně příslušný soud, nicméně s ohledem na užitou právní kvalifikaci podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku bylo zohledněno i místo, kde se nacházel daňový subjekt, jenž byl významným článkem účelového řetězce daňových subjektů, ovládaným členy organizované zločinecké skupiny.
16. S ohledem na výše uvedené je jednak zřejmé, že pro určení místní příslušnosti není relevantní soudem uváděná skutečnost, že v obvodu Krajského soudu v Plzni prvotní trestní oznámení podal Finanční úřad pro Plzeňský kraj, a to na Evoengineering družstvo (se sídlem v tomto kraji), neboť toto hledisko (kde trestný čin vyšel najevo) se stane významným teprve, nelze-li pro určení místní příslušnosti soudu použít předchozí kritéria uvedená v § 18 tr. ř.
17. Z velmi obsáhlé skutkové věty obžaloby (do jisté míry opakující skutkový děj a zejména fiktivně vykázané faktury postupně ve vztahu k jednotlivým obviněným) potom vyplývá, že ve věci obviněných měla být vytvořena široká síť obchodních společností, které měly vykazovat fiktivní spolupráci spočívající v podstatě ve vzájemném fiktivním přeprodávání zboží (potravinářských komodit uvedených v obžalobě) tak, aby budily zdání reálných obchodů, to vše s jediným cílem (v popisu skutkového děje v obžalobě i v jejím odůvodnění opakovaně tvrzeným), aby mohla společnost JaS Trading, s. r. o., v konečném důsledku neoprávněně vůči příslušnému správci daně (Finančnímu úřadu v Hodoníně) uplatňovat nadměrný odpočet DPH. Právě jednáním této společnosti, resp. osob jednajících za tuto společnost (za současného spolupodílení se, resp. spolupachatelství dalších obviněných), tedy podáním daňových přiznání za společnost JaS Trading, s. r. o., jimiž byl neoprávněně uplatňován nadměrný odpočet DPH ke škodě České republiky (zastoupené Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj), měla být naplněna objektivní stránka žalovaného trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
18. Z hlediska místní příslušnosti je tak rozhodující sídlo příslušného finančního úřadu, kde byla podávána daňová přiznání za společnost JaS Trading, s. r. o., konkrétně tedy Finanční úřad v Hodoníně. Za místo spáchání žalovaného trestného činu je tedy v tomto konkrétním případě nutné považovat obvod Krajského soudu v Brně.
19. Pokud jde o daňová přiznání ostatních, do fiktivního řetězce zapojených společností (včetně Evoengeneering družstvo, se sídlem v Plzeňském kraji), sloužila výhradně ke krytí nelegálnosti obchodů společnosti JaS Trading, s. r. o., resp. k přípravě podmínek, aby se tento daňový subjekt v konečném důsledku mohl domáhat nadměrných odpočtů prostřednictvím svého (místně příslušného) finančního úřadu. Na určení místní příslušnosti proto jejich sídla nemají vliv.
20. Souhrnně řečeno, s ohledem na uvedená zjištění a závěry, pokud byla obžaloba podána u Krajského soudu v Plzni, byla podána u soudu, který není místně příslušný k projednání věci obviněných.
21. Nejvyšší soud navazujíc na toto zjištění se dále nemohl zabývat návrhem Krajského soudu v Plzni na odnětí věci tomuto soudu, neboť věc lze odejmout, jak již bylo řečeno, jen soudu příslušnému. Krajský soud v Plzni však není s ohledem na výše uvedené soudem příslušným k projednání věci obviněných. Současně Nejvyšší soud nemohl ani bez dalšího rozhodnout o příslušnosti (byť by i byl jinak příslušný k takovému rozhodnutí, což ovšem byla jen shoda okolností dané konkrétní věci), neboť Krajský soud v Plzni svoji příslušnost nezpochybnil, resp. výslovně ji akceptoval a takovou otázku nijak nepředložil, a tedy pro postup (rozhodování) podle § 24 odst. 1 tr. ř. nebyl dán žádný podklad (srov. i opačnou situaci ve smyslu § 24 odst. 2 tr. ř., umožňující soudu rozhodujícímu o příslušnosti rozhodnout z důvodu hospodárnosti zároveň – a bez návrhu – o delegaci, což ustanovení § 25 tr. ř. neumožňuje).
22. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Plzni neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 12. 3. 2025
JUDr. Radek Doležel předseda senátu