7 Td 13/2025-1418
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 5. 3. 2025 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněného J. S. vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 134/2022, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou neodnímá.
1. Státní zástupkyně podala u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou obžalobu na obviněného J. S. pro přečin pomluvy podle § 184 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 4 tr. zákoníku, dvojnásobný zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku a přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku, kterých se měl dopustit jednáním blíže popsaným v uvedené obžalobě. Trestní věc obviněného je u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou vedena pod sp. zn. 2 T 134/2022 a nebylo v ní meritorně rozhodnuto.
2. Podáním ze dne 15. 1. 2024 nazvaném jako „Stížnost k doplnění blanketní stížnosti ze dne 2. 1. 2024 do usnesení č. j. 2 T 134/2022-1179, ze dne 21. 12. 2023“ (jakož i v dalších podáních nacházejících se v trestním spise) obviněný – mimo jiné – navrhl, aby byla věc vedená u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 134/2022 odňata tomuto soudu a přikázána Městskému soudu v Brně. Svůj návrh odůvodnil zejména tím, že u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou probíhalo rovněž i civilní řízení o péči o nezletilého syna, které řídila vyloučená a podjatá soudkyně Mgr. et Mgr. Blanka Jeňková a která ponechávala bez reakce jeho podání. Poukázal pak na to, že stejná soudkyně se vyloučila usnesením ze dne 21. 12. 2023, sp. zn. 2 T 134/2022, z provádění úkonů trestního řízení i v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 134/2022. Ve svém podání obviněný dále četně a podrobně rozváděl průběh opatrovnického řízení a zdůrazňoval svůj dobrý vztah se synem. Pokud jde o trestní řízení, zdůrazňoval, že mu dosud nebylo nic prokázáno. Popisoval osobu poškozené a její způsob života, jakož se i podrobně ze svého pohledu vyjadřoval k průběhu skutkového děje u jednotlivých trestných činů, jež jsou mu obžalobou kladeny za vinu. Uváděl řadu návrhů na doplnění dokazování a navrhoval vrácení věci státnímu zástupci k prošetření.
3. V podání ze dne 10. 10. 2024 zopakoval, že trvá na odnětí jeho věci vedené pod sp. zn. 2 T 134/2022 Okresnímu soudu ve Žďáru na Sázavou. Namítal, že není zastoupen obhájcem, ačkoli jde o důvod nutné obhajoby, stěžoval si, že dosud ve věci neproběhlo jediné hlavní líčení a v jeho věci dochází k průtahům. Dále napadl chování poškozené M. L., která mu nepředává syna a vulgárně se vyjadřuje o jeho osobě.
4. Podáním ze dne 25. 11. 2024 obviněný opět zopakoval návrh na delegaci s tím, aby byla věc přikázána k rozhodnutí jinému soudu, v tomto případě Okresnímu soudu ve Svitavách. Návrh odůvodnil tím, že trestní stíhání bylo zahájeno usnesením ze dne 29. 6. 2021, obžaloba byla podána dne 3. 8. 2022, dosud ve věci neproběhlo žádné hlavní líčení. V řízení byl v minulosti zastoupen jím zvolenými obhájci, nicméně z důvodu nedostatku finančních prostředků mu byla v červnu 2023 smlouva od posledního obhájce Mgr. Michala Straky vypovězena, poté neměl v řízení rok a pět měsíců obhájce. Za svého zvoleného obhájce uhradil 374 000 Kč, soud mu na něj neposkytl žádnou zálohu a nemohl si proto znovu zvolit obhájce na plnou moc. Soud mu pak ustanovil obhájce Mgr. Vojtěcha Sklenáře, a to v dubnu 2024. Tento jeho obhájce za něj ovšem dosud nepodal žádný opravný prostředek (podání doplnil o korespondenci s obhájcem Mgr. Vojtěchem Sklenářem). Obviněný dále uvedl, že se se svým dřívějším obhájcem připravoval na hlavní líčení, avšak řadu měsíců marně. Hlavní líčení bylo nařízeno na 9. 3. 2023 a následně bylo i soudem odročeno, neboť obhájce trval na předvolání znalkyně.
5. Jako další důvod pro delegaci obviněný označil procesní úkony současné předsedkyně senátu JUDr. Ilony Moučkové, která mu v srpnu 2024 přiznala náklady na obhajobu ve výši jedné čtvrtiny, přitom nezkoumala jeho majetkové poměry, jen v rozhodnutí vytvářela domněnky o jeho majetkové a sociální situaci. Vážné procesní pochybení spatřoval v tom, že si proti usnesení podal blanketní stížnost, kterou chtěl doplnil ve lhůtě 20 dnů, ale předsedkyně senátu nevyčkala a spis po sedmi dnech předložila nadřízenému soudu k rozhodnutí (stížnostní soud vadné rozhodnutí potvrdil). Místopředsedkyně Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pak zamítla jeho stížnost na postup předsedkyně senátu.
6. Obviněný zmínil i předcházející procesní postup soudu, kdy po odchodu soudce JUDr. Jiřího Večeři nebyly od května 2023 ve spisu po dobu 5 a půl měsíce činěny procesní úkony. Obviněný je tedy nucen již 4 a půl roku žít s vykonstruovaným obviněním ze strany matky jeho syna. Stačilo by přitom delegovat věc jinému soudu, který si na průtahy nepotrpí. Obviněný dodal, že nebyl v přípravném řízení ani k jedinému skutku vyslechnut. Doplnil dále, že jeho návrh na delegaci nelze považovat za obstrukční, neboť naopak on trvá na rychlém projednání věci.
7. Obviněný proto navrhl odnětí věci Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou a její přikázání Okresnímu soudu ve Svitavách.
8. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou v přípise ze dne 10. 2. 2025, kterým předložil věc obviněného vedenou pod sp. zn. 2 T 134/2022 k rozhodnutí Nejvyššímu soudu o návrhu na delegaci, stručně shrnul průběh dosavadního řízení. Přitom konstatoval, že je ve věci soudem místně příslušným podle § 18 odst. 1 tr. ř., neboť v jeho obvodu byly žalované trestné činy spáchány. S odkazem na písemná podání obviněného a důvody v nich uvedené nelze obviněnému bránit v uplatnění subjektivního pocitu, dovozovaného zjevně od průběhu dřívějšího opatrovnického a trestního řízení vedeného proti jeho osobě, že u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou není schopen další trestní řízení vnímat jako spravedlivý proces. Proto předložil návrh obviněného k rozhodnutí Nejvyššímu soudu, který definitivně rozhodne, zda jsou dány důležité důvody opodstatňující postup podle § 25 tr. ř. Nejvyšší soud je soudem nejblíže společně nadřízený soudům, které obviněný ve svých návrzích uváděl jako soudy, jimž by měla být věc přikázána (Okresní soud ve Svitavách a Městský soud v Brně).
9. Obviněný v podání ze dne 19. 2. 2025 adresovaném přímo Nejvyššímu soudu znovu připomněl, že za obhájce zvoleného na plnou moc vydal částku 374 000 Kč, přičemž od června 2023 obhájce fakticky nemá. Obhájce, který mu byl v dubnu 2024 ustanoven, s ním nekomunikuje. Dále zdůraznil, že se v jeho věci od podání obžaloby vystřídaly tři předsedové senátu. Jedině delegace proto zabezpečí vrácení věci státnímu zástupci, neboť absenci jeho výslechu v přípravném řízení nelze zhojit v řízení před soudem. Dodal, že se obrátil na Krajský soud v Brně s návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu, avšak ani při tomto podání mu nebyl obhájce nápomocen, aby doplnil jeho podání a zhojil vady. Doplnil také, že je od své poslední hospitalizace v září 2024 stále v pracovní neschopnosti a dne 5. 3. 2025 nastupuje k další operaci. Požádal Nejvyšší soud, aby nahlédl do spisu a ověřil, zda se jeho obhájce od svého ustanovení vůbec se spisem seznámil a byl do spisu nahlížet. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou pak pochybil, pokud nezaslal obhájci jeho návrhy na delegaci. V takovém případě navrhoval, aby Nejvyšší soud vrátil věc Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou bez věcného vyřízení s tím, aby vyzval obhájce obviněného k doplnění návrhu na delegaci, a teprve poté, aby byl spis znovu předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o jeho návrhu na delegaci.
10. Další dvě podání obviněný učinil 3. 3. 2025, jejichž přílohou bylo podání ze dne 19. 2. 2025, přípis Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 10. 2. 2025 a doplnění návrhu obviněného na předběžné projednání obžaloby, které stran delegačního návrhu nepřinášely novou argumentaci.
11. Nejvyšší soud projednal předložený návrh obviněného J. S. na delegaci a dospěl na základě spisového materiálu k následujícímu závěru.
12. Podle § 25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
13. Pokud jde o pojem „důležité důvody“, sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.
14. Dále je namístě zmínit, že obviněný navrhoval odnětí věci Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou a její přikázání nejprve Městskému soudu v Brně a poté Okresnímu soudu ve Svitavách. Nejblíže společně nadřízeným soudem soudům (nyní ve věci činnému Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou a v konečném důsledku navrhovanému Okresnímu soudu ve Svitavách) je Nejvyšší soud, který je tak soudem příslušným k rozhodnutí o návrhu na delegaci. Současně je i zřejmé, že Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou je ve věci místně příslušný (odejmout věc lze jen právě takovému soudu), což ani nebylo zpochybněno.
15. Po prostudování spisového materiálu, jakož i argumentace obviněného J. S. (v soudem zmiňovaných a dalších podáních nacházejících se v trestním spise, jakož i v podání, které obviněný adresoval přímo Nejvyššímu soudu), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že důvody, které obviněný uvedl, není možno považovat za důležité důvody podle § 25 tr. ř., a tudíž návrhu na odnětí a přikázání věci nelze vyhovět.
16. Na úvod považuje Nejvyšší soud za potřebné poukázat na následující skutečnosti vyplývající z trestního spisu. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou podala dne 3. 8. 2022 u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou obžalobu na obviněného pro skutky zde uvedené. Věc je u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou vedena pod sp. zn. 2 T 134/2022. Podle rozvrhu práce okresního soudu byla věc přidělena předsedovi senátu JUDr. Jiřímu Večeřovi. Ve věci bylo nařízeno hlavní líčení na den 9. 3. 2023 a na den 28. 3. 2023, přičemž v obou případech bylo hlavní líčení odročeno. Předseda senátu následně z důvodu rezignace ke dni 31. 5. 2023 ukončil jako soudce svoji činnost. Podle rozvrhu práce, byla věc obviněného přidělena předsedkyni senátu Mgr. et Mgr. Blance Jeňkové. Usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. 5. 2024, sp. zn. 2 T 134/2022 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. 4 To 135/2024, byla (v konečném důsledku) předsedkyně senátu Mgr. et Mgr. Blanka Jeňková podle § 30 odst. 1 tr. ř. vyloučena z provádění úkonů trestního řízení v dané věci obviněného. Věc byla následně přidělena podle platného rozvrhu práce k vyřízení předsedkyni senátu JUDr. Iloně Moučkové.
17. Z obsahu spisu dále vyplývá, že přípisem předsedkyně senátu (v dané době ve věci činné) ze dne 20. 3. 2024 byl obviněný vyzván, aby si ve lhůtě deseti dnů od doručení přípisu z důvodu nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř. zvolil obhájce a soudu předložil plnou moc. Z důvodu nečinnosti obviněného byl opatřením předsedkyně senátu ze dne 11. 4. 2024, sp. zn. 2 T 134/2022, obviněnému ustanoven obhájce Mgr. Vojtěch Sklenář, který následně opakovaně ve dnech 21. 6. 2024 a 15. 8. 2024 nahlížel do trestního spisu, sp. zn. 2 T 134/2022. Usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 5. 9. 2024, sp. zn. 2 T 134/2022, byl obviněnému přiznán nárok na obhajobu za sníženou odměnu ve výši jedné čtvrtiny (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 7 To 293/2024). Přípisem předsedkyně senátu ze dne 20. 10. 2024 byl obviněný vyzván, aby ve lhůtě 15 dnů soudu sdělil, zda využívá svého práva a zvolí si obhájce a soudu zašle plnou moc, pokud tak neučiní, zůstane zastoupen ustanoveným obhájcem Mgr. Vojtěchem Sklenářem. Na tuto výzvu obviněný nereagoval. Usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 10. 1. 2025, sp. zn. 2 T 134/2022, bylo rozhodnuto, že se obhájce Mgr. Vojtěch Sklenář nezprošťuje povinnosti obhajovat obviněného v trestní věci pod sp. zn. 2 T 134/2022.
18. Z obsahu trestního spisu je rovněž zřejmé, že obhájci obviněného Mgr. Vojtěchu Sklenářovi byla zaslána podání obsahující návrh obviněného J. S. na delegaci (Městskému soudu v Brně a Okresnímu soudu ve Svitavách) s výzvou, ať soudu sdělí, zda obviněný na návrhu na delegaci trvá. Následuje odpověď obhájce ze dne 3. 2. 2025, že požádal obviněného o sdělení předmětné informace, avšak bez odpovědi ze strany obviněného. Poté Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou dne 18. 2. 2025 předložil věc obviněného pod sp. zn. 2 T 134/2022 Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci.
19. Z výše uvedeného pak především vyplývá, že obviněný svůj požadavek na odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému opřel o procesní námitky týkající se způsobu vedení trestního řízení v jeho trestní věci, namítal vystřídání tří předsedů senátu v jeho věci a s tím spojené prodlevy v řízení, brojil proti obhájci, jenž mu byl ustanoven a který s ním údajně nespolupracuje, hodnotil a nesouhlasil s rozhodnutími Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou v jeho civilním řízení, popisoval chování poškozené a brojil proti skutkům které jsou mu kladeny obžalobou za vinu a které pokládá za neprokázané a vykonstruované, v neposlední řadě vyslovoval nespokojenost se způsobem rozhodování soudu, ať již v jeho trestní věci, tak ve věci péče o nezletilého syna v civilním řízení. Tyto postupy podle obviněného vyvolávají pochybnosti ve schopnost celého Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou nestranně a v souladu se zákonem ve věci rozhodnout.
20. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že důvodem ke změně místní příslušnosti soudu ovšem nemůže být obecná nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování všech soudců určitého soudu v trestní věci obviněného. V obecné rovině Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda by se tyto důvody případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu.
21. Současně ani okolnost, že soud (předseda senátu) vede řízení a věc rozhodne v rozporu s právním názorem nebo představou obviněného nebo účastníka řízení, neznamená, že jeho rozhodnutí je nezákonné, nespravedlivé a nikoli nestranné, a že tedy existuje důvod pro odejmutí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. Z konstantní judikatury vyplývá, že způsob rozhodování soudu (soudců) nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001). Ani tato skutečnost nestačí k závěru, že objektivita řízení není u tohoto soudu zaručena a že je tak dán důvod k odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 11 Td 26/2002).
22. Je tak zjevné, že obviněný svůj návrh na delegaci postavil na svém subjektivním vnímání průběhu trestního řízení proti jeho osobě, které vnímal jako nikoli nestranné a objektivní, což pro postup podle § 25 tr. ř. zjevně nepostačuje.
23. Nejvyšší soud dodává, že námitky, jimiž obviněný brojí proti skutkovým zjištěním uvedeným ve skutkové větě obžaloby či proti způsobu dokazování a jeho úplnosti, mohou být součástí obhajoby obviněného u soudu prvního stupně a následně předmětem řízení o jeho odvolání a řešeny Krajským soudem v Brně (případně dále v rámci dovolacího řízení), avšak nikoli podkladem pro odnětí věci příslušnému soudu prvního stupně.
24. Jako relevantní pro rozhodnutí o odnětí a přikázání věci Nejvyšší soud neshledal ani tvrzení obviněného směřující proti výkonu činnosti ustanoveného obhájce, především proto, že soudy obecně vzato nejsou povolány k přezkumu správnosti vedení obhajoby ze strany obhájce, a již vůbec nejde o problematiku, která by souvisela s projednáváním věci u toho kterého soudu.
25. Po pečlivém zvážení okolností tohoto konkrétního případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky § 25 tr. ř., které by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Postup podle § 25 tr. ř. je zcela výjimečný a musí tedy být odůvodněn zcela výjimečnými okolnostmi, které nebyly Nejvyšším soudem shledány.
26. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení, tedy že se věc Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 5. 3. 2025
JUDr. Radek Doležel předseda senátu