7 Td 18/2025-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 4. 2025 v trestní věci obviněného M. E. vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 Nt 642/2024, nyní u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 To 236/2024, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Brně neodnímá.
1. Usnesením Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 16. 6. 2008, sp. zn. 1 ZT 143/2008, bylo podle § 309 odst. 1 tr. ř. schváleno narovnání v trestní věci obviněného M. E., vedené pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009, a podle § 311 odst. 1 tr. ř. bylo trestní stíhání pro uvedený skutek zastaveno.
2. Dne 29. 6. 2024 podal obviněný u Městského soudu v Brně návrh na povolení obnovy zmíněného řízení. Městský soud v Brně usnesením ze dne 6. 11. 2024, sp. zn. 10 Nt 642/2024, podle § 283 písm. d) tr. ř. návrh na povolení obnovy řízení zamítl, neboť nebyly shledány důvody podle § 278 odst. 2 tr. ř.
3. Podáním ze dne 2. 12. 2024 učinil obviněný M. E. návrh na postup podle § 25 tr. ř. s tím, aby jeho věc byla odňata Městskému soudu v Brně a přikázána Okresnímu soudu v Ostravě. Uvedl, že byl obviněn ze spáchání trestného činu, ačkoliv bylo od počátku zřejmé, že se ho nedopustil. K uzavření dohody o narovnání byl zmanipulován ze strany tehdy ve věci činné komisařky. Je přesvědčen, že jeho návrh na povolení obnovy řízení byl důvodný, přesto byl soudem prvního stupně jeho návrh zamítnut, navíc ho soud uvedl v omyl stran lhůty k podání stížnosti. Obviněný dále vyjádřil pochybnosti o nestrannosti soudců Městského soudu v Brně, jakož i soudců Krajského soudu v Brně v jeho věci, i proto, že u těchto soudů byl činný Mgr. Karel Knaifl, proti kterému je dosud vedeno trestní stíhání pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, což má vztah také k jeho osobě, neboť Mgr. Karel Knaifl ho neoprávněně lustroval v soudních systémech a sděloval o něm svým kolegům soudcům neveřejné informace. Všichni soudci zmíněných soudů by pro kolegiální vztahy k Mgr. Karlu Knaiflovi měli být z rozhodování v jeho věci vyloučeni.
4. Věc vedená Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 4 To 236/2024 byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci. Vrchní soud v Olomouci ji přípisem ze dne 18. 12. 2024 vrátil bez věcného vyřízení s tím, že předložení považoval za předčasné. Upozornil, že věc se již u Městského soudu v Brně nenachází, neboť je aktuálně vedena u Krajského soudu v Brně. Dále je na tomto soudu, aby vyzval obviněného k upřesnění, jakému soudu má být věc přikázána a dále zjistil, zda je namítána podjatost konkrétních soudců ve věci činných.
5. Podáním ze dne 5. 2. 2025 obviněný na výzvu Krajského soudu v Brně doplnil návrh na delegaci. Nejprve upozornil, že senát 4 To rozhodoval také v jeho (jiné) věci vedené pod sp. zn. 4 To 15/2025 (navazující na věc vedenou u soudu prvního stupně pod sp. zn. 2 T 134/2023). V zájmu hospodárnosti a rychlosti vyřízení věci obviněný navrhl spojení obou věcí, o jejichž společném delegování by rozhodl Nejvyšší soud. Obviněný dále upřesnil, že navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl, že se jeho věci odnímají Krajskému soudu v Brně a přikazují se Městskému soudu v Praze. Důvody pro takový postup jsou u obou jeho věcí shodné. Nikdo nemůže být uznán vinným trestným činem jen proto, že si určité zanedbatelné procento osob plete zapsanou a užívanou ochrannou známku jednoho subjektu s oficiální ochrannou známkou jiného subjektu. V jeho věci evidentně došlo ke zneužití trestní represe. Obviněný se nedomnívá, že by uvedené závěry soudce Městského soudu v Brně, který zamítl jeho návrh na povolení obnovy řízení, nepochopil. K zamítnutí jeho návrhu došlo z důvodu celkové podjatosti Městského soudu v Brně, která se vztahuje i na Krajský soud v Brně.
6. Krajský soud v Brně předložil dne 20. 3. 2025 Nejvyššímu soudu návrh obviněného M. E. na postup podle § 25 tr. ř. ve věci vedené u jeho soudu pod sp. zn. 4 To 236/2024, přičemž uvedl, že tato věc byla přidělena senátu 4 To podle rozvrhu práce. Jeho členové nejsou ve věci obviněného podjatí a obviněný ani žádné konkrétní námitky podjatosti nevznesl, kromě obecného tvrzení o kolegiálních vztazích soudců k Mgr. Karlu Knaiflovi. Poukázal rovněž, že ve věci vedené pod sp. zn. 4 To 15/2025 (kterou obviněný zmínil) bylo Krajským soudem v Brně již rozhodnuto dne 28. 1. 2025.
7. Nejvyšší soud projednal předložený návrh obviněného na delegaci, který po upřesnění směřoval k odnětí věci Krajskému soudu v Brně a k jejímu přikázání Městskému soudu v Praze a dospěl na základě spisového materiálu k následujícímu závěru.
8. Především Nejvyšší soud neshledal podmínky pro spojení věci s další – jinou – věcí, v níž obviněný učinil návrh na delegaci, kterou Nejvyšší soud ani nemá aktuálně předloženou k rozhodnutí (obviněný učinil návrh na delegaci, ale prozatím nebyl soudem předložen spisový materiál), přičemž případné vyčkávání by navíc, s přihlédnutím k níže popsaným závěrům, bylo v rozporu se zásadou rychlosti řízení.
9. Podle § 25 tr. ř. pak může být věc z důležitých důvodů příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně, přičemž o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
10. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Důležitými důvody zmíněného charakteru je třeba rozumět takové důvody, které zajišťují též nestranné a objektivní projednání věci, za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, jež se mohou lépe uplatnit právě u soudu, kterému má být věc přikázána. Delegace přitom nikdy nesmí být prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci. Nejvyšší soud v argumentech obviněného neshledal důležité důvody pro tak výjimečný postup uvedený v § 25 tr. ř.
11. Obviněný svůj požadavek na odnětí věci příslušnému soudu primárně vyvozoval ze své nespokojenosti se způsobem rozhodnutí Městského soudu v Brně o jeho návrhu na povolení obnovy řízení, popisoval, proč se nemohl dopustit trestného činu, z něhož byl dříve viněn a nesouhlasil s tím, že Městský soud v Brně jeho návrh na povolení obnovy zamítl. Poněkud neurčitě pak obviněný vznesl námitku podjatosti vůči všem soudcům Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně z důvodu kolegiálních vztahů se soudcem Mgr. Karlem Knaiflem, který je trestně stíhán. Všechny tyto skutečnosti podle obviněného vyvolávají pochybnosti ve schopnost celého Městského soudu v Brně a také celého Krajského soudu v Brně v jeho věci nestranně a v souladu se zákonem rozhodnout.
12. Výše uvedené argumenty ovšem nemohou být důvodem pro pochybnosti o spravedlivém rozhodování celého Krajského soudu v Brně (u něhož se aktuálně věc obviněného nachází v řízení o stížnosti obviněného) ve věci a rozhodně nemohou být důležitým důvodem pro odnětí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému.
13. Především je k předložené argumentaci nutné podotknout, že vyloučení orgánů činných v trestním řízení, pokud není zaručena jejich nestrannost, upravuje postup podle § 31 tr. ř. Z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob (viz rozhodnutí publikované pod č. 34/1997 Sb. rozh. tr.). Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich) – což se v dané věci ani nestalo – by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které je zákonný soudce příslušného soudu vyloučen z rozhodování a zda by se tyto důvody případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům určitého soudu a zda může být namístě i delegace věci.
14. Dále Nejvyšší soud zdůrazňuje, že důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle § 25 tr. ř. nemůže být pouhá nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování soudce (popř. celého soudu). Nyní posuzovaný návrh na delegaci je přitom právě vyjádřením nespokojenosti obviněného se způsobem rozhodnutí Městského soudu v Brně o jeho návrhu na obnovu řízení, resp. se souvisejícím hodnocením důkazů. K tomu je potřeba podotknout, že samotná okolnost, že soud (předseda senátu) vede řízení a věc rozhodne v rozporu s právním názorem nebo přáním obviněného nebo účastníka řízení, neznamená, že jeho rozhodnutí je nezákonné, nespravedlivé a nikoli nestranné, a už vůbec nikoli že existuje důvod pro odejmutí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. Z konstantní judikatury vyplývá, že způsob rozhodování soudu (soudců) nemůže být důvodem ani pro jejich vyloučení z rozhodování věci (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001).
15. Obdobně nejsou relevantní výhrady obviněného, kterými předjímal, že Krajský soud v Brně nebude v jeho věci postupovat v souladu se zásadami trestního řízení, z důvodu údajně kolegiálních vztahů se soudcem Mgr. Karlem Knaiflem, který je trestně stíhán. V této souvislosti obviněný pouze obecně naznačil, že se trestní jednání tohoto soudce vztahovalo také k jeho osobě, což však nikterak blíže nezdůvodnil. Navíc (spíše subjektivní) pohled obviněného není možné považovat za důležitý důvod podle § 25 tr. ř. Součástí profesionality každého soudce je mimo jiné i to, že se při rozhodování řídí pouze zákonem a že jeho kolegiální vztahy k jiným soudcům nemají na jeho rozhodování žádný vliv. Namítaná kolegialita soudců sama o sobě není ničím, čím by bylo ohroženo právo obviněného na spravedlivý proces a v rámci tohoto práva i právo na nestranný soud. S všeobecným odkazem na kolegialitu soudců by pak mohlo být stejně dobře argumentováno proti příslušnosti kteréhokoli soudu.
16. Souhrnně řečeno, obviněný ve svém návrhu na postup podle 25 tr. ř. neuvedl žádné závažné argumenty, které by ve smyslu požadavků tohoto ustanovení prokazovaly jeho důvodnost. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soudu je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud v daném případě neshledal.
17. Nejvyšší soud proto podle § 25 tr. ř. rozhodl, že věc se Krajskému soudu v Brně neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 2. 4. 2025
JUDr. Radek Doležel předseda senátu