7 Td 19/2025-150
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 16. 4. 2025 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněného J. B. v řízení o povolení obnovy řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 2 Nt 31/2024, nyní u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 To 103/2024, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci, takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Olomouci neodnímá.
1. Dne 18. 12. 2024 byla Vrchnímu soudu v Olomouci předložena stížnost obviněného J. B. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2024, č. j. 2 Nt 31/2024-111, kterým byl podle § 283 písm. d) tr. ř. zamítnut jeho návrh na obnovu řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 3/2014.
2. Dle platného rozvrhu práce Vrchního soudu v Olomouci napadla tato věc do soudního oddělení 1 To ve složení senátu JUDr. Libor Losa, Mgr. Tomáš Kurfiřt a Mgr. Petr Jirsa.
3. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 1. 2025, č. j. 1 To 103/2024-122, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2025, č. j. 11 Tvo 1/2025-131, bylo rozhodnuto tak, že podle § 31 odst. 1 tr. ř., z důvodů uvedených v § 30 odst. 4 tr. ř., je z vykonávání úkonů v této trestní věci vyloučen soudce Mgr. Tomáš Kurfiřt, který jako předseda senátu Krajského soudu v Brně rozhodoval o vině obviněného v původním řízení vedeném pod sp. zn. 10 T 3/2014.
4. Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce stížnost, v níž vyslovil pochybnost, zda v jeho trestní věci nejsou podjatí i další členové senátu 1 To JUDr. Libor Losa a Mgr. Petr Jirsa. Podle obviněného jsou totiž senáty odvolacího soudu ustanoveny na delší dobu, tudíž jejich členové spolu nejen rozhodují, ale i neformálně debatují o pracovních i soukromých věcech. Ač současně vyjádřil přesvědčení o profesní a etické způsobilosti členů senátu 1 To, setrval na názoru o pravděpodobnosti přátelského vztahu mezi jednotlivými členy tohoto senátu, který může mít vliv na rozhodování každého soudce, byť i nevědomě. Na podporu svého tvrzení zmínil rozhodnutí Ústavního soudu publikované jako ÚS 6/2005-n (sp. zn. III. ÚS 441/2004). S odkazem na uvedené rozhodnutí shrnul, že důvodem vyloučení soudce pro podjatost je garantovat spravedlivý proces, jehož základním předpokladem je nezávislost a nestrannost a nelze tudíž připustit, aby soudci rozhodovali v případech, kdy by mohli být na výsledku řízení, jakkoliv přímo zainteresováni, a to z jakéhokoliv důvodu, či jen pouze nepatrně ovlivněni ve svém úsudku. Závěrem pak navrhl, aby bylo napadené usnesení Nejvyšším soudem jednak zrušeno a dále, aby tato trestní věc byla Vrchnímu soudu v Olomouci odňata a přikázána k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze. Alternativně odsouzený dále navrhl, aby Nejvyšší soud sám rozhodl o vyloučení nejen Mgr. Tomáše Kurfiřta, ale i JUDr. Libora Losy a Mgr. Petra Jirsy z vykonávání úkonů trestního řízení v dané trestní věci. Nakonec ještě odsouzený vznesl námitku podjatosti soudců senátu 1 To ve složení JUDr. Libora Losy, Mgr. Tomáše Kurfiřta a Mgr. Petra Jirsy.
5. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2025, č. j. 1 To 103/2024-143, bylo rozhodnuto, že JUDr. Libor Losa a Mgr. Petr Jirsa nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v předmětné trestní věci. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 3. 2025.
6. Nejvyšší soud projednal předložený návrh obviněného na delegaci a dospěl k následujícímu závěru.
7. Podle § 147 tr. ř. o stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu prvního stupně rozhoduje vrchní soud. V projednávané věci se jedná o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení, které učinil Krajský soud v Brně a stížnostním soudem je tedy místně příslušný Vrchní soud v Olomouci. Obviněný navrhl přikázání věci Vrchnímu soudu v Praze, přičemž o odnětí a přikázání rozhoduje soud, jenž je oběma soudům nejblíže společně nadřízen, kterým je v dané souvislosti Nejvyšší soud.
8. Dále je třeba připomenout, že podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
9. Pokud jde o návrh na delegaci věci, z obsahu návrhu v podstatě vyplývá, že obviněný navrhuje, aby byl vyloučen z rozhodování celý Vrchní soud v Olomouci, protože člen senátu 1 To, kterému byla věc přidělena, Mgr. Tomáš Kurfiřt, rozhodoval v původní věci o jejíž obnovu žádal, přičemž sám Mgr. Tomáš Kurfiřt se z projednávaní věci vyloučil. Toto však obviněný vnímá jako nedostatečné, protože vyloučený soudce se stýká se svými kolegy a jejich přátelský vztah může mít vliv na jejich rozhodování, byť i nevědomě.
10. V obecné rovině Nejvyšší soud připomíná, že námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám (např. proti všem soudcům určitého kraje; srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 371 a násl.). V zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Taková situace v posuzované věci není dána.
11. Navíc, jak již bylo uvedeno výše, usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2025, č. j. 1 To 103/2024-143, bylo rozhodnuto, že JUDr. Libor Losa a Mgr. Petr Jirsa nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v předmětné trestní věci.
12. Nejvyšší soud pak dodává, že na situaci, kdy soudce stížnostního senátu se zúčastnil v projednávané věci i rozhodování u soudu I. stupně, pamatuje ustanovení § 30 odst. 3 tr. ř., z tohoto důvodu byl z projednávání věci vyloučen soudce Mgr. Tomáš Kurfiřt. Zákon však nevylučuje z rozhodování soudce, který je podle rozvrhu práce zařazen s takovým soudcem do stejného senátu u nadřízené soudní instance. Každý soudce je profesionál, jeho rozhodovací činnost se řídí zákonem a jeho rozhodnutí podléhá přezkumu, ať už formou řádných nebo mimořádných opravných prostředků. Nelze tedy dospět k závěru, že případná kolegialita je oním důležitým důvodem, který ustanovení § 25 tr. ř. vyžaduje. Pokud takový závěr můžeme učinit u kolegů Mgr. Tomáše Kurfiřta v senátě, pak je jistě je možné učinit i u ostatních soudců Vrchního soudu v Olomouci.
13. Z uvedeného je zřejmé, že obviněný žádná tvrzení, z nichž by vyplývala existence důležitých důvodů ve smyslu § 25 tr. ř., které by mohly opodstatnit odnětí a přikázání zmíněné věci, nepředložil či nevyjádřil.
14. Nezbývá než konstatovat, že obviněný ve svém návrhu na postup podle 25 tr. ř. neuvedl žádné závažné argumenty, které by ve smyslu požadavků tohoto ustanovení prokazovaly jeho důvodnost. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soudu je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud v daném případě neshledal.
15. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení, tedy tak, že se podle § 25 tr. ř. věc Vrchnímu soudu neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 4. 2025
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu