7 Td 20/2018-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 25. dubna 2018 v neveřejném zasedání, ve věci
obviněného P. B., a dalších obviněných, vedené u Krajského soudu v Českých
Budějovicích pod sp. zn. 16 T 17/2017, o návrhu obviněného P. B. na odnětí a
přikázání věci takto :
Podle § 25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Praze neodnímá.
Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých
Budějovicích podala dne 28. 7. 2017 (č. l. 3427 tr. spisu) u Krajského soudu v
Českých Budějovicích obžalobu na obviněného P. B. a další obviněné. U
obviněného P. B. pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání
s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c)
tr. zákoníku.
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 11. 2017,
sp. zn. 16 T 17/2017 (č. l. 3699 tr. spisu) byl obviněný P. B. uznán vinným
zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a
byl mu uložen trest. Bylo rozhodnuto o vině a trestu i u dalších obviněných.
Rozsudek nenabyl právní moci, neboť proti němu podali odvolání P. B., další
obvinění a státní zástupkyně. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze k
rozhodnutí o podaných odvoláních. Věc je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 11
To 17/2018 (č. l. 3811 tr. spisu).
Podáním ze dne 28. 3. 2018 učinil obviněný P. B. návrh na odnětí této věci
Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci (č. l. 3837
tr. spisu). Obviněný uvádí, že byl usnesením Okresního soudu v Českých
Budějovicích dne 8. 12. 2016, sp. zn. 32 Nt 1104/2016, vzat do vazby. Od té
chvíle brojí proti důvodům vazby, nyní již jen vazby předstižné, ve svých
žádostech a stížnostech proti zamítavým rozhodnutím o propuštění z vazby,
naposledy při vazebním zasedání před Vrchním soudem v Praze dne 12. 3. 2018.
Usnesením ze dne 12. 3. 2018, sp. zn. 11 To 17/2018 (č. l. 3824 tr. spisu),
Vrchní soud v Praze, zamítl jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu. O
žádosti jako předseda senátu rozhodoval JUDr. I. Elischer, který byl následně
dne 13. 3. 2018 zadržen a dne 15. 3. 2018 vzat do vazby z důvodů vazby koluzní
a předstižné pro přijímání úplatků, zneužití pravomoci úřední osoby a
nadržování (jak bylo uveřejněno v denním tisku), kdy následně bylo ministrem
spravedlnosti rozhodnuto o zproštění výkonu funkce soudce. Spolu s JUDr. I.
Elischerem čelí obvinění dalších 5 osob. Obviněný je toho názoru, že JUDr. I.
Elischer jako zkušený soudce mohl předpokládat, že bude v brzké budoucnosti
čelit nepříjemnostem ohledně důvodného podezření ze spáchání trestného činu a
podle obviněného se snažil být „spravedlivý“ a tento svůj úmysl podle názoru
obviněného naplnil ve vazebním zasedání, jež se konalo jen několik hodin před
jeho zadržením. Přestože ministr spravedlnosti rozhodl o prověření všech
rozhodnutí uvedeného soudce, obviněný (který podal proti citovanému rozhodnutí
v jeho věci stížnost) uvedl, že již nemá důvěru ve spravedlivé rozhodování
Vrchního soudu v Praze, zejména když rozhodnutí vyhotovil za JUDr. I.
Elischera, předseda senátu JUDr. L. Klimáček, byť v zastoupení, který byl
přísedící senátu rozhodujícího o žádosti obviněného. Podle obviněného zatím
není u Vrchního soudu v Praze nařízeno veřejné zasedání o odvoláních proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 16 T 17/2017. Obviněný
zopakoval, že důvodem návrhu na postup podle § 25 tr. ř. je nedůvěra v
nestranné a spravedlivé rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o jeho odvolání. Je
přesvědčen, že by na něj těžko mohlo kladně působit rozhodnutí od souboru
soudců, v jejichž řadách působil soudce, který je sám trestně stíhán. Obviněný
proto navrhl, aby Nejvyšší soud jeho trestní věc Vrchnímu soudu v Praze odňal a
přikázal ji Vrchnímu soudu v Olomouci.
Nejvyššímu soudu byl dne 5. 4. 2018 předložen trestní spis Krajského soudu v
Českých Budějovicích, sp. zn. 16 T 17/2017, s návrhem obviněného P. B. na
odnětí této věci Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v
Olomouci.
Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu obviněného a dospěl k
následujícímu závěru.
Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a
přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není
v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti,
jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v
určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do
zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému
soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně
odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V projednávané věci je zřejmé, že se trestní věc obviněného P. B. a spol. nyní
nachází u Vrchního soudu v Praze (sp. zn. 3811 tr. spisu) v řízení o odvolání
obviněného a dalších osob proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 16 T 17/2017.
O místní příslušnosti Vrchního soudu v Praze k projednání věci není pochyb, což
ostatně ani obviněný nesporuje. V projednávané věci však Nejvyšší soud
neshledal důležité důvody odůvodňující tak zásadní zásah do trestního řízení,
jakým je postup podle § 25 tr. ř., tedy v tomto případě odnětí věci Vrchnímu
soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci.
Z návrhu obviněného na delegaci je patrné, že obviněný postavil své přesvědčení
o neschopnosti Vrchního soudu v Praze k zajištění nestranného a zákonného
projednání jeho trestní věci na tom, že o jeho žádosti o propuštění z vazby ve
vazebním zasedání rozhodoval dne 12. 3. 2018 jako předseda senátu JUDr. I.
Elischer, který byl následujícího dne zadržen a následně obviněn ze tří
trestných činů. Obviněný z tohoto důvodu nemá důvěru v rozhodování celého
Vrchního soudu v Praze o jeho trestní věci.
Takové argumenty ovšem nemohou být samy o sobě důvodem pro pochybnosti ve
spravedlivé rozhodování celého Vrchního soudu v Praze o odvolání obviněného a
dalších osob, jak se domáhá obviněný, a rozhodně nemohou být důležitým důvodem
pro odnětí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. V dané souvislosti
je nutné podotknout, že vyloučení orgánů činných v trestním řízení upravuje
postup podle § 31 tr. ř. Z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř. lze
rozhodnout jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců
jako konkrétních osob. Nelze rozhodovat o vyloučení senátu (viz R 34/1997).
Naplnění důvodů pro vyloučení soudců senátu z vykonávání úkonů trestního řízení
v trestní věci obviněného musí splňovat zákonné podmínky, aby mohlo být
dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce
přistupovat k věci a k úkonům týkajících se obviněného objektivně.
V dané věci šlo o rozhodování o vazbě, nikoli o rozhodování o meritu věci.
Nelze akceptovat argument obviněného, že celý Vrchní soud snad není schopen
nestranně a zákonně rozhodnout ve věci obviněného, když jedním ze soudců
uvedeného soudu byl soudce, který byl později trestně stíhán. Z konstantní
judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu vyplývá, že sám kolegiální,
profesionální vztah mezi soudci, byť by spočíval v zařazení na stejné
pracoviště a třeba i do stejného senátu, nemůže vést k obecné pochybnosti o
možnosti těchto soudců nestranně rozhodnout (srov. např. nález Ústavního soudu
ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 230/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 24.
3. 2009, sp. zn. I. ÚS 274/09, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12.
1997, sp. zn. Nd 47/1997, a ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 4 Nd 34/2008). Pouhá
kolegialita vyplývající ze společného výkonu soudcovské funkce u určitého soudu
tedy sama o sobě není takovou skutečností, která by ve smyslu ustanovení § 30
odst. 1 tr. ř. vedla k pochybnostem, že žádný soudce tohoto soudu nemůže ve
věci nestranně rozhodovat. Je nepochybné, že soudce v řízení může postupovat
tak, jak mu umožňuje trestní řád a další právní předpisy.
Nejvyšší soud tedy zdůrazňuje, že důvodem ke změně místní příslušnosti soudu
podle § 25 tr. ř. nemůže být pouhá nedůvěra odsouzeného v objektivní
rozhodování soudce (popř. celého soudu). Obviněný dal svým návrhem na delegaci
především najevo svou nespokojenost se způsobem rozhodnutí Vrchního soudu v
Praze o jeho návrhu na propuštění z vazby na svobodu (viz usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 12. 3. 2018, sp. zn. 11 To 17/2018, č. l. 3824 tr. spisu).
Samotná okolnost, že soud (předseda senátu) vede řízení a věc rozhodne v
rozporu s právním názorem nebo přáním obviněného nebo účastníka řízení
neznamená, že jeho rozhodnutí je nezákonné, nespravedlivé a nikoli nestranné, a
že tedy existuje důvod pro odejmutí věci tomuto soudu a její přikázání soudu
jinému. Z konstantní judikatury vyplývá, že způsob rozhodování soudu (soudců)
nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci (srov. přiměřeně
rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr., a rozhodnutí publikované
pod označením T 339 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H.
Beck), takovým důvodem by dokonce nebylo ani zjištění, že soud v minulosti
porušil některé z ústavně zaručených základních práv obviněného. Ani tato
skutečnost sama o sobě nestačí k závěru, že objektivita řízení není u tohoto
soudu zaručena a že je tak dán důvod k odnětí věci a jejímu přikázání jinému
soudu téhož druhu a stupně (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod
označením T 398 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H.
Beck).
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 11 Tvo 10/2018, byla
navíc stížnost obviněného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3.
2018, sp. zn. 11 To 17/2018, zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněným uplatněné důvody tak nemohou být důležitými důvody pro postup podle §
25 tr. ř. V dané věci je nepochybné, že ve věci rozhoduje věcně i místně
příslušný Krajský soud v Českých Budějovicích, potažmo Vrchní soud v Praze.
Obviněný ve svém návrhu na odnětí jeho trestní věci Vrchnímu soudu v Praze a
její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci, jako jinému věcně příslušnému soudu,
neuvedl žádné závažné argumenty, které by byly natolik zřetelné a zřejmé, že by
jednoznačně prokazovaly důvodnost jeho návrhu. Odnětí věci místně příslušnému
soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soudu, je rozhodnutím
výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový
postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud neshledal.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve
výrokové části tohoto usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu