7 Td 29/2024-5547
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 7. 2024 v trestní věci obviněného 1. RNDr. Marka Moši, Ph.D., LL.M., trvale bytem Mečeříž 213, okres Mladá Boleslav, a obviněné právnické osoby 2. MB PHARMA, s. r. o., IČ 25687191, se sídlem Lužická 1893/9, Praha, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 81 T 11/2023, o návrhu obviněné právnické osoby na odnětí a přikázání věci takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci neodnímá.
1. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočky v Olomouci podal dne 8. 12. 2023 u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci obžalobu na obviněného RNDr. Marka Mošu, Ph.D., LL.M. a právnickou osobu MB PHARMA, s. r. o., a to stran obviněného RNDr. Marka Moši, Ph.D., LL.M. pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (bod 1), zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku a zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku (bod 2) a zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku a zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku (bod 3). Stran obviněné právnické osoby MB PHARMA, s. r. o., pak pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (bod 4), zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku a zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku (bod 5) a zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku a zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku (bod 6).
2. Obviněný RNDr. Marek Moša, Ph.D., LL.M. podal dne 19. 3. 2024 prostřednictvím obhájce u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci návrh podle § 25 tr. ř. na odnětí věci Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci a její přikázání Městskému soudu v Praze. Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 7 Td 14/2024, rozhodl, že podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci neodnímá.
3. Obviněná právnická osoba MB PHARMA, s. r. o., podala prostřednictvím svého obhájce dne 2. 7. 2024 rovněž návrh na postup podle § 25 tr. ř. na odnětí věci Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci a její přikázání Městskému soudu v Praze. Nejprve poukázala na shora uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 7 Td 14/2024, kterým byla na jisto postavena místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci k projednání věci obviněných s tím, že je nyní možné zvážit delegaci věci z důležitých důvodů. Zrekapitulovala, že Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí jako důležité důvody ve smyslu § 25 tr. ř. neshledal, že se podstatné okolnosti údajně spáchaných trestných činů měly odehrát v obvodu Městského soudu v Praze, dále umístění sídel obhájců, ani předpokládaný výslech šesti svědků navrhovaných obžalobou ke slyšení v hlavním líčení.
4. Obviněná právnická osoba doplnila okolnosti, které považuje za důležité důvody ve smyslu § 25 tr. ř., které Nejvyšší soud nezohlednil. Poukázala zejména na vyjádření spoluobviněného RNDr. Marka Moši, Ph.D., LL.M., který uvedl, že nebude souhlasit se čtením výpovědí obžalobou navržených svědků a bude trvat na osobním výslechu svědků v hlavním líčení. Dále tento obviněný bude navrhovat výslech také dalších osob tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Veškeré podstatné okolnosti stíhaného jednání přitom měly nastat v obvodu Městského soudu v Praze, lze tedy očekávat, že svědci, kteří budou obviněným RNDr. Markem Mošou, Ph.D., LL.M. navrhováni ke slyšení, budou mít bydliště právě tam. Shodné platí rovněž v případě opatřování dalšího důkazního materiálu, který se váže na místo spáchání činu. Obviněná k tomu upozornila, že Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 7 Td 14/2024, připustil místní příslušnost i Městského soudu v Praze.
5. Obviněná dále uvedla tři okruhy, v nichž spatřuje naplnění důležitých důvodů podle § 25 tr. ř. Jednak jde o náležité zjištění skutkového stavu věci, které je výrazně snáze proveditelné v obvodu Městského soudu v Praze, kde se nachází většina všech důkazních prostředků, vyplývajících z návrhu státního zástupce, ale také které budou ve věci teprve navrhovány obviněnými a v neposlední řadě, jejichž provedení bude požadovat soud. Dále v souvislosti se zásadou kontradiktornosti trestního řízení a zásadou rovnosti zbraní bude významně snazší dodržení těchto zásad, bude-li řízení vedeno v obvodu, kde měla být žalovaná trestná činnost převážně spáchána, kde se nacházejí důkazní prostředky svědčící obhajobě. Zásada rovnosti zbraní vyžaduje, aby každé procesní straně byla poskytnuta možnost přednést svou věc za takových podmínek, aby jedna z procesních stran nebyla v podstatné nevýhodě oproti druhé procesní straně. Jako třetí důvod pro postup podle § 25 tr. ř. obviněná uvedla dodržení zásady rychlosti a hospodárnosti řízení (v této souvislosti citovala z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod či čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) s tím, že je třeba trestní věci projednávat urychleně a bez zbytečných průtahů, což bude nejsnáze proveditelné u soudu, v jehož obvodu mělo dojít z podstatné části k žalovanému jednání.
6. Závěrem obviněná právnická osoba zdůraznila, že jediným důvodem, proč byla stanovena místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, byla skutečnost, že v přípravném řízení byla věc vedena společně s věcí obviněných Marcela Zimka a právnické osoby eNZI.cz, s. r. o., se sídlem ve Vsetíně. Tyto osoby jsou ale nyní stíhány odděleně.
7. Trestní věc by tak měla být z důležitých důvodů přikázána Městskému soudu v Praze.
8. Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu obviněné právnické osoby MB PHARMA, s. r. o., na delegaci a dospěl k následujícímu závěru.
9. Nejprve je nutno zdůraznit, že věc může být z důležitých důvodů odňata pouze soudu příslušnému. S ohledem na závěr učiněný Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 7 Td 14/2024, v téže věci, není o místní příslušnosti Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci sporu, neboť v obvodu tohoto soudu mělo – také – dojít k jednání naplňujícímu objektivní stránku žalovaných trestných činů (viz bod 7 odůvodnění citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu). Místní příslušnost tedy byla najisto postavena, což ostatně ani obviněná nezpochybnila, považuje však za vhodnější projednání věci u Městského soudu v Praze.
10. Nejvyšší soud se tak mohl zabývat návrhem obviněné na delegaci. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
11. Důležité důvody pro odnětí věci Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal.
12. Z obsahu návrhu na delegaci je zřejmé, že obviněná právnická osoba se delegace dovolává odkazem na dodržení zásad trestního řízení u příslušného soudu (náležité zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, princip rovnosti zbraní jako součásti práva na spravedlivý proces, rychlost a hospodárnost řízení a právo na projednání věci v přiměřené lhůtě), přičemž svými argumenty v podstatě toliko obecně do budoucna předjímá možné komplikace při dodržení těchto zásad u příslušného Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci a považuje za vhodné konání řízení u Městského soudu v Praze. Jediným argumentem je pak skutečnost, že „převážná většina“ rozhodných skutečností se odehrála v obvodu Městského soudu v Praze, tedy v obvodu tohoto soudu se nacházejí důkazy či mají bydliště svědci, kteří budou navrhováni ke slyšení u hlavního líčení.
13. Již z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 7 Td 14/2024, přitom vyplynulo, že důvodem k odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. (tzv. delegace věci) není skutečnost, že „převážná většina“ podle obžaloby rozhodných skutečností se odehrála v obvodu Městského soudu v Praze; tato skutečnost sama o sobě nemůže mít žádný vliv na dodržení zásad trestního řízení.
14. Na argumentaci obviněné právnické osoby předložené v návrhu na delegaci, dovozující určité domněnky do budoucích fází řízení, tak nelze přistoupit a již vůbec nelze v těchto argumentech shledávat důležité důvody na postup podle § 25 tr. ř. Nejvyšší soud zde opakuje, že jde o postup zcela výjimečný, který musí být odůvodněn zcela výjimečnými okolnostmi. Ve věci obviněné právnické osoby (resp. ve věci obou obviněných) přitom jde o skutečnosti zcela běžné.
15. Trestní věc obviněné právnické osoby se u příslušného soudu nachází ve stadiu řízení po podání obžaloby. Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že ve věci již soud učinil 3 pokusy o nařízení hlavního líčení (na den 26. 3. 2024, 8. 4. 2024, 17. 7. 2024, aktuálně je hlavní líčení nařízeno na 28. 8. 2024), které však bylo vždy na návrh obviněného RNDr. Marka Moši, Ph.D., LL.M. či jeho obhájce odročeno. Návrh na delegaci je přitom obviněnou právnickou osobou podáván mimo jiné s odkazem na vhodnost odnětí věci z hlediska dodržení zásady rychlosti a hospodárnosti řízení. Z postupu soudu (nyní příslušného ke konání řízení) tedy nepochybně vyplývá snaha o dodržení této zásady trestního řízení.
16. Dále lze zmínit, že v dané trestní věci byla obžaloba podána proti dvěma obviněným, což není nikterak vysoký počet. Obvinění nemají bydliště či sídlo v obvodu působnosti soudu příslušného ke konání řízení, což však obecně není důležitým důvodem pro postup podle § 25 tr. ř. Z trestního spisu nejsou zřejmé žádné důležité důvody, proč by se nemohli obvinění účastnit soudního řízení u místně příslušného soudu v Olomouci.
17. Rovněž skutečnost, že větší počet svědků, navržených ke slyšení u hlavního líčení, nemá bydliště v obvodu příslušného soudu, není všeobecně důležitým důvodem ve smyslu § 25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžnou skutečnost. V dané věci obžaloba navrhuje 6 svědků ke slyšení u hlavního líčení. Bude samozřejmě otázkou dokazování, zda a jaké svědky bude skutečně nutné v hlavním líčení vyslechnout. Nepochybně Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci umožní stranám řízení uplatnění návrhů na doplnění dokazování. Bude však na soudu rozhodnout, který z důkazů bude v hlavním líčení proveden. Obecně však platí, že výjimečné okolnosti, dovolující učinit průlom do výše uvedeného ústavního principu, nelze založit na srovnávání vzdáleností mezi bydlištěm možných svědků a sídlem soudu, ke kterému se mají na základě předvolání dostavit. Takové poměřování by vybočovalo z ústavního i zákonného vymezení příslušnosti soudů (což výslovně uvádí i obviněnou právnickou osobou zmiňované dílo Draštík, A. a kol. Trestní řád. Komentář. Wolters Kluwer, komentář k § 25, bod 6).
18. Po zvážení okolností tohoto konkrétního případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky pro výjimečný (a tedy zcela výjimečnými okolnostmi podložený) postup podle § 25 tr. ř., které by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je nepochybné, že trestní věc obviněné právnické osoby může být u příslušného Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci řádně objasněna a nestranně a zákonně projednána za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení [včetně zásady kontradiktornosti trestního řízení, jejímž důsledkem není požadavek na konání řízení v místě, kde se stala větší část posuzovaného jednání (zde srov. § 18 odst. 1 tr. ř.), resp. zásady rychlosti procesu, o kterou se Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci zjevně zasazuje nařizováním úkonů ve věci, jež se však nerealizovaly z důvodů na straně obhajoby], jež budou moci obvinění v plné míře uplatnit u soudu příslušného.
19. Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku, tedy že se věc Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 31. 7. 2024
JUDr. Radek Doležel předseda senátu