7 Td 30/2014-5
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného Ing. J. H., vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 6 T 91/2002, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. května 2014 návrhy obviněného, a jeho manželky J. H., na odnětí a přikázání věci, které podali v řízení o jejich odvoláních v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 6 To 766/2010 a rozhodl t a k t o :
Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem n e o d n í m á.
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2007, sp. zn. 6 T 91/2002, byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zákona. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 247 odst. 1 a § 53 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona k peněžitému trestu ve výměře 5 000,- Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 2 týdnů. Současně bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Proti citovanému rozsudku okresního soudu podal obviněný a jeho manželka odvolání, o kterých bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 11. 2011, sp. zn. 6 To 766/2010. K dovolání obviněného byl uvedený rozsudek krajského soudu zrušen usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 7 Tdo 281/2014, a krajskému soudu bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Věc se tak vrátila Krajskému soudu v Ústí nad Labem do stadia řízení o odvoláních obviněného a jeho manželky.
Dne 7. 5. 2014 byl Nejvyššímu soudu Krajským soudem v Ústí nad Labem předložen trestní spis Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 T 91/2002, a to k rozhodnutí o návrhu obviněného a jeho manželky na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř.
Obviněný i jeho manželka učinili návrhy podle § 25 tr. ř. společným podáním, které bylo krajskému soudu doručeno dne 30. 4. 2014 s tím, že tyto návrhy brání konání veřejného zasedání dne 5. 5. 2014, které k projednání jejich odvolání bylo na tento termín stanoveno krajským soudem, omlouvají svojí neúčast a žádají o jeho odročení. V podání pak poukázali na výše zmíněné usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo rozhodnuto o dovolání obviněného, a navrhli podle § 25 tr. ř. odnětí věci „ve vztahu ke zdejšímu soudu II. i I. stupně, ale i ve vztahu k Vrchnímu soudu v Praze“, neboť podle jejich názoru obsah spisu, i skutkový a právní stav, jsou nevyvratitelným důkazem o vědomé rezignaci na zjištění objektivní pravdy, což považují za důležitý důvod pro odnětí a přikázání věci, a to kterémukoliv soudu podřízenému Vrchnímu soudu v Olomouci. Od počátku, že je objektivně důvodné i vyloučení uvedených orgánů činných v trestním řízení podle § 30 tr. ř.
Nejvyšší soud projednal předložené návrhy a dospěl k následujícímu závěru.
Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal. Protože věc lze postupem podle § 25 tr. ř. odejmout pouze soudu, u kterého se řízení vede, a řízení u Okresního soudu v Ústí nad Labem byť nepravomocně skončilo vyhlášením odsuzujícího rozsudku, posuzoval Nejvyšší soud pouze návrhy na odnětí věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem a její přikázání jinému soudu téhož stupně v obvodu Vrchního soudu v Olomouci. Z toho vyplývá také příslušnost Nejvyššího soudu k rozhodnutí o návrzích.
Z obsahu podání obou navrhovatelů je zřejmé, že neuvádí jediný konkrétní důvod, který by opodstatňoval postup podle § 25 tr. ř., ale pouze obecně poukazují na (podle jejich názoru) „vědomou rezignaci na zjištění objektivní pravdy“ a „objektivní důvodnost vyloučení“ v podstatě všech soudů a soudců v obvodu Vrchního soudu v Praze. Návrhy jsou tak projevem nesouhlasu s dosavadním postupem soudů v trestní věci obviněného, a zejména se skutkovým stavem zjištěným soudem I. stupně, který jej uznal vinným. To potvrzuje i skutečnost, že také v dovolání, které obviněný podal proti rozsudku odvolacího krajského soudu ze dne 7. 11. 2011, obviněný namítal také nedostatečné zjištění skutkového stavu, neúplné dokazování a jednostranné hodnocení důkazů. Nesouhlas se zjištěným skutkovým stavem věci lze namítat v řízení o odvolání, nikoliv ale již v dovolání a nemůže být ani důležitým důvodem ve smyslu ustanovení § 25 tr. ř. Takovým důležitým důvodem v zásadě může být vyloučení všech soudců příslušného soudu. Důvodem tohoto jejich vyloučení by např. byl blízký příbuzenský vztah soudce daného soudu k obviněnému nebo poškozenému. Důvody vyloučení orgánů činných v trestním řízení jsou podrobně uvedeny v ustanovení § 30 tr. ř. Odkaz na toto ustanovení sice oba navrhovatelé ve svém podání uvádí, ale bez jakékoliv konkretizace, pouze s poukazem na „od počátku objektivně důvodné vyloučení“ všech soudců daných soudů. Je tak zřejmé, že také důležitý důvod na odnětí a přikázání věci, spočívající ve vyloučení všech soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, spatřují navrhovatelé v dosavadním postupu a způsobu rozhodnutí tohoto soudu v trestní věci obviněného, které zjevně považují za vědomou rezignaci na zjištění objektivní pravdy.
Nejvyšší soud proto s ohledem na všechny rozhodné okolnosti případu dospěl k závěru, že navrhovateli uvedené důvody nelze považovat za důležité pro postup podle ustanovení § 25 tr. ř., přičemž takové důvody ani Nejvyšší soud ve věci neshledal. Proto nelze považovat návrhy na odnětí a přikázání věci za důvodné, a bylo rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. května 2014
Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš