7 Td 30/2022-4631
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 5. 2022 v trestní věci
obviněného P. T., nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v
Pardubicích pod sp. zn. 2 T 121/2021 o návrhu obviněného na odnětí věci
Okresnímu soudu v Pardubicích a její přikázání Okresnímu soudu v Ostravě takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Pardubicích neodnímá.
1. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové
podal dne 1. 6. 2021 u Okresního soudu v Pardubicích na obviněného P. T.
obžalobu pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr.
zákoníku spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst.
1 tr. zákoníku, zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361
odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a
vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Kromě jmenovaného byla
obžaloba podána také na dalších dvanáct obviněných. Podstatou dovozované
trestné činnosti, která měla být páchána od března 2019 do května 2020, byla
organizovaná a rozsáhlá výroba drog a jejich distribuce spolu s dalšími
zakázanými předměty osobám nacházejícím se ve výkonu trestu odnětí svobody ve
Věznici Pardubice.
2. V průběhu hlavního líčení konaného dne 24. 3. 2022 (do protokolu o
hlavním líčení, viz č. l. 4479 a násl. tr. spisu) obviněný P. T. navrhl, aby
věc byla odňata Okresnímu soudu v Pardubicích a aby byla přikázána Okresnímu
soudu v Ostravě. Návrh na postup podle § 25 tr. ř. odůvodnil jednak tím, že
senát v jeho věci je zaujatý kvůli medializaci případu. Dále měl za to, že
státní zástupce používá dohody o vině a trestu jako manipulační prostředek s
obviněnými, když například spoluobviněný P. H. v přípravném řízení vypověděl,
že si nepamatuje, co bylo před týdnem, a když mu státní zástupce nabídl dohodu
o vině a trestu, tak si najednou vzpomněl na skutečnosti i rok a půl staré.
Rovněž tvrdil, že je vedeno pouze jednostranné vyšetřování, spoluobviněný D. T.
nechal při hlavním líčení založit do spisu dopis od M. P. a upozorňoval, že byl
jmenovaný přítomen na chodbě před soudní síní a vyžádal si kamerové záznamy z
tohoto prostoru, ale nebylo mu vyhověno. Důvodem pro delegaci také mělo být, že
v trestním spisu stále chybí doslovný přepis výpovědi J. T. Bylo proto navrženo
přikázání věci Okresnímu soudu v Ostravě. Obhájkyně obviněného v rámci hlavního
líčení doplnila, že jsou dány důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř.,
neboť u Okresního soudu v Pardubicích nejsou podmínky pro nestranné projednání
věci a tento soud nemůže dospět ke spolehlivým a objektivním závěrům, neboť
opakovaně po podaných návrzích na delegaci tyto návrhy nadřízenému soudu
neodesílá a v podstatě věc projednává. Postupuje tak v rozporu s trestním řádem
a krátí práva na obhajobu.
3. K výzvě soudu se k návrhu obviněného P. T. na delegaci vyjádřil
bezprostředně v hlavním líčení státní zástupce Krajského státního
zastupitelství v Hradci Králové, který uvedl, že jej nepovažuje za důvodný,
neboť jde o námitku opakovanou, o které již rozhodovaly Vrchní soud v Praze i
Nejvyšší soud, přičemž důvody pro odnětí věci Okresnímu soudu v Pardubicích
neshledaly.
4. Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl na základě
spisového materiálu k následujícímu závěru.
5. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů příslušnému soudu
odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně, přičemž o odnětí a
přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné,
že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť
ustanovení § 25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k
jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být
natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného
ústavního principu. Důležitými důvody zmíněného charakteru je třeba rozumět
takové důvody, které zajišťují též nestranné a objektivní projednání věci, za
dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, jež se mohou lépe
uplatnit právě u soudu, kterému má být věc přikázána. Delegace přitom nikdy
nesmí být prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci.
6. Nejvyšší soud v argumentech obviněného neshledal důležité důvody pro
tak výjimečný postup, jakým je postup uvedený v § 25 tr. ř. Především je
namístě konstatovat, že obdobnými námitkami se již Nejvyšší soud zabýval, a to
ve věci vedené pod sp. zn. 7 Td 77/2021, v níž rozhodoval o návrhu podaném
spoluobviněným J. T. a ve věci vedené pod sp. zn. 7 Td 20/2022, v níž
rozhodoval o návrhu spoluobviněného D. T., a to vždy na delegaci téže věci,
vedené u Okresního soudu v Pardubicích, přičemž se s předloženou argumentací
ani v jednom případě neztotožnil a věc příslušnému soudu neodňal. Současně je
zjevné, že obviněný svůj návrh postavil na svém subjektivním vnímání průběhu
trestního řízení proti jeho osobě, které vnímal jako nikoli nestranné a
objektivní, což pro postup podle § 25 tr. ř. zjevně nepostačuje.
7. V konkrétu je potom namístě uvést, že skutečnost, že trestná činnost
určitého typu vyvolala pozornost médií, není neobvyklá a výjimečná a zásadně
nemůže být pravidlem, že medializací případu soud jako celek pozbývá
způsobilost věc spravedlivě a nestranně rozhodnout a tato mu bude odňata
postupem podle § 25 tr. ř. Obecné připuštění takové možnosti by v konečném
důsledku v podstatě znamenalo, že v případě publikace případu médii s
celostátní působností by v České republice nemohl být soud, který by ve věci
mohl nestranně rozhodnout. Nelze ani akceptovat argument obviněného, že pod
tlakem médií je senát zaujatý. Mezi předpoklady výkonu funkce soudce lze
zařadit i jeho schopnost odolávat vnějším vlivům. V obecné rovině Nejvyšší soud
rovněž zdůrazňuje, že v případě ohrožení nestrannosti soudce v zásadě se lze
domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jsou jako zákonní určeni
rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci.
Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a
rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu
zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je
vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k
dalším zákonným soudcům určitého soudu a zda může být namístě i delegace věci.
8. Obviněný dále tvrdil některá procesní pochybení okresního soudu,
která měla důvodnost delegace podkládat. Námitka týkající se neúplnosti znění
protokolu o hlavním líčení ovšem nemůže být již z povahy věci důvodem k
aplikaci § 25 tr. ř. Trestní řád obsahuje možnost domoci se nápravy nesprávného
znění protokolu o hlavním líčení postupem podle § 57 tr. ř., tak je také ve
věci postupováno. Rovněž argumentace obviněného směřující proti způsobu
dokazování, které považuje za jednostranné, není v řízení o návrhu na odnětí a
přikázání věci bez dalšího významná, ale její místo je v řízení před soudem
prvního stupně, popřípadě v řízení před soudem odvolacím.
9. Pokud jde o předložení podaného návrhu na delegaci soudu příslušnému
k rozhodnutí o něm, nepochybně platí, že tak musí být učiněno. To ale současně
neznamená, že soud po obdržení návrhu účastníka řízení na delegaci již nemůže,
až do rozhodnutí příslušného soudu o tomto návrhu, provést žádné úkony ve věci,
a to zvláště v případě (jako je v nyní projednávané věci), kdy je návrh na
delegaci vznesen přímo do protokolu o probíhajícím hlavním líčení, jehož
zmaření by mohlo znamenat zbytečně vynaložené pracovní úsilí k jeho přípravě,
plýtvání časem často řady osob vyrozumívaných o jeho konání, a také finančními
prostředky, které je nutno v souvislosti s konáním hlavního líčení vynaložit. V
takové situaci je na zvážení soudu, zda za splnění zákonných podmínek bude
hlavní líčení konat, provede v něm plánované úkony (výslechy svědků apod.) a až
poté návrh na delegaci předloží příslušnému soudu k rozhodnutí. Není tedy
vyloučeno, aby soud před předložením návrhu na delegaci k rozhodnutí
příslušnému soudu nejdříve konal již nařízené hlavní líčení, neměl by nicméně
ve věci meritorně rozhodnout, což se však v nyní posuzované věci nestalo. Z
obsahu trestního spisu je tak zřejmé, že Okresní soud v Pardubicích nepochybil,
pokud nejprve provedl úkony související s již probíhajícím hlavním líčením, a
teprve poté, aniž by ve věci meritorně rozhodl, návrhy na delegaci postoupil
soudu příslušnému k rozhodnutí.
10. S důvody pro odnětí věci jinak příslušnému soudu potom blíže
nesouvisí výtky vůči postupu státního zástupce, navíc s odkazem na jeho
sjednání dohod o vině a trestu s některými spoluobviněnými, což je jeho
oprávněním.
11. Souhrnně nezbývá než konstatovat, že obviněný ve svém návrhu na
postup podle 25 tr. ř. neuvedl žádné závažné argumenty, které by prokazovaly
jeho důvodnost. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému
věcně příslušnému soudu je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady,
že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1
Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité
důvody, které ale Nejvyšší soud v daném případě neshledal.
12. Nejvyšší soud proto podle § 25 tr. ř. rozhodl, že věc se Okresnímu
soudu v Pardubicích neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 11. 5. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu