USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 7. 2025 v trestní věci obviněného M. E. vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 134/2023, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Brně neodnímá.
1. Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně podal dne 25. 7. 2024 u Městského soudu v Brně obžalobu na výše uvedeného obviněného pro skutky kvalifikované pod bodem 1) jako zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, přečin svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2021, pod bodem 2) jako přečin svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2021 a pod body 1) a 2) jako přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. b), c), odst. 3 písm. b) tr.
zákoníku. Vytýkaného jednání se měl obviněný dopustit zkráceně tím, že 1) v přesně nezjištěné době, nejméně od letních prázdnin roku 2018 do 20. 6. 2019 na místech popsaných v obžalobě nacházejících se v Brně nebo okolí, několikrát za týden, s výjimkou období od 4. 9. 2018 do 24. 10. 2018, pohlavně zneužíval nezletilou AAAAA (pseudonym), a to tak, že ji osahával na přirození, zasouval jí prsty do pochvy, vzájemně si prováděli masturbaci a orální sex, prováděl kopulační pohyby přes spodní prádlo směrem do hýždí nezletilé a těsně před dovršením jejího patnáctého roku s ní začal souložit, při souloži používal v obžalobě specifikované erotické pomůcky a takto jednal, třebaže si byl celou dobu vědom věku nezletilé, přičemž za popsané sexuální úkony nezletilé poskytoval finanční částky ve výši 2 000 Kč až 4000 Kč, 2) v době od 21.
6. 2019 do května 2020 v bytě v Brně na ulici XY XY ve čtrnáctém poschodí a na jiných nezjištěných místech, nezletilé AAAAA opakovaně několikrát za týden za soulož, orální a anální pohlavní styk a jiné způsoby vedoucí k jeho sexuálnímu uspokojení, při nichž mimo jiné používal v obžalobě jmenované erotické pomůcky, poskytoval drahé dárky a také finanční částky ve výši od 2 000 Kč do 4 000 Kč.
2. Podáním ze dne 12. 1. 2025, které bylo Nejvyššímu soudu doručeno téhož dne, učinil obviněný návrh na odnětí věci Městskému soudu v Brně a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Zmíněný návrh posléze doplnil podáními z 13. 1. 2025, 15. 1. 2025, 5. 2. 2025, 18. 2. 2025, 20. 2. 2025 a 30. 6. 2025. Obviněný ve shora uvedených podáních vyjádřil přesvědčení, že soudci Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně se k němu, v rámci probíhajícího řízení, chovají nestandardním způsobem. Příčinu tohoto přístupu spatřoval ve vlivu soudce Mgr. Karla Knaifla, Ph.D., který byl stíhán pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku právě vůči obviněnému, v důsledku čehož měla být narušena pověst navrhovatele v očích ostatních soudců výše jmenovaných soudů. Dále vytkl především Městskému soudu v Brně různá procesní pochybení, jichž se měl údajně k tíži obviněného dopustit, včetně krácení jeho obhajovacích práv. Zejména se mělo jednat o svévolné změny ve spisovém materiálu, toleranci nevhodných postupů obhájců obviněného, chyby při doručování, nedodržování zásady přiměřenosti a zdrženlivosti vůči obviněnému, nedostatečnou komunikaci s jeho osobou, zvýhodňování poškozené na úkor obviněného, nekompetentní výkon obhajoby obviněného ze strany jemu ustanovených obhájců, nezákonné užití institutu vazby vůči obviněnému, rozhodování v nesprávném obsazení soudu, chybnou protokolaci z hlavního líčení. Krajský soud v Brně se pak měl dopustit pochybení v podobě tolerance většiny výše uvedených tvrzených pochybení Městského soudu v Brně.
3. V tomto směru taktéž vyslovil názor, že justiční pracovníci Městského soudu v Brně mají přátelské vztahy s poškozenou AAAAA a jejími příbuznými, kteří v dané věci vystupují též jako svědci, což dle jeho mínění vyplynulo z časté komunikace Městského soudu s těmito osobami, během níž jim byly opakovaně připomínány informace o nařízených jednáních. Delegaci tedy z jeho pohledu odůvodňovalo především riziko střetu zájmů. Následně obviněný vytkl pochybení dalším orgánům činným v trestním řízení i jiným osobám a institucím, pročež formuloval úvahu, že v dané věci by se mohlo jednat o narušení vnitřní bezpečnosti ze strany organizované skupiny osob páchající závažnou trestnou činnost, jejíž součástí by mohlo být i nepodložené trestní stíhání obviněného. Obviněný též naznačil, že u soudců výše zmíněných soudů nelze předpokládat nestrannost. V neposlední řadě poukázal na místo svého nového bydliště, které se nachází v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4, kde obviněný rovněž podniká a nachází se zde ordinace jeho praktického lékaře. Dále akcentoval, že v Praze má sídlo i zmocněnkyně poškozené a bydlí tam předvolaní, leč doposud nevyslechnutí svědci D. P. a D. D. Na základě výše uvedeného tedy obviněný vyslovil názor, že by bylo vhodnější, aby tuto trestní věc projednal Obvodní soud pro Prahu 4, přičemž popsanou situaci označil za natolik výjimečnou, aby mohla založit důvod k rozhodnutí o odnětí věci a jejím přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 4.
4. Nejvyšší soud představuje v předmětné věci soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Brně a Obvodnímu soudu pro Prahu 4, neboť zmíněné soudy spadají pod rozdílné krajské i vrchních soudy, tudíž je věcně příslušný podle § 25 tr. ř. k projednání tohoto návrhu na odnětí a přikázání věci.
5. Nejvyšší soud podle § 25 tr. ř. zhodnotil předložený návrh a vycházel z toho, že podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně (tzv. delegace věci). Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svojí povahou výjimečné, neboť delegace věci je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do uvedeného ústavního principu. Nejvyšší soud však v dané věci neshledal existenci důležitých důvodů opodstatňujících postup podle § 25 tr. ř.
6. Pokud obviněný vyjádřil obavy z možné podjatosti všech soudců Městského soudu v Brně a rovněž Krajského soudu v Brně, pak nutno připomenout, že v zásadě lze uplatňovat námitku podjatosti a domáhat se vyloučení toliko těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí dané věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování zmíněné věci, popř. k vyloučení některého z nich, přicházelo by do úvahy zabývat se povahou a důvody, které vedly k vyloučení soudce příslušného soudu z rozhodování a uvážit, zda by se mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy vznášet výhradně proti konkrétním osobám, jež se na provádění těchto úkonů reálně podílejí, nikoliv proti neurčitým osobám (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 371).
7. Nastíněný postup ostatně obviněný v předmětné věci uplatnil, přičemž o jeho námitce podjatosti předsedkyně senátu Mgr. Hany Bartoňové a soudců přísedících Mgr. Petra Kroupy a Ing. Jindřicha Zuziaka bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2025, č. j. 2 T 134/2023-1651, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2025, č. j. 4 To 75/2025-1677, a to tím způsobem, že jmenovaní členové senátu nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného. Na závěrech vyplývajících z těchto rozhodnutí nemůže Nejvyšší soud v řízení o návrhu na delegaci cokoliv měnit, ani k tomu neshledává žádný důvod. Podle výše uvedených rozhodnutí nejsou členové senátu podjatí a jsou schopni ve věci obviněného nestranně a spravedlivě rozhodnout, přičemž nelze než odkázat na obsah těchto rozhodnutí. Důvodem rozhodnutí o odnětí a přikázání věci pak nemůže být pouhá, fakticky nepodložená nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování všech soudců příslušného soudu.
8. Jedná-li se o osobu soudce Mgr. Karla Knaifla, Ph.D., považuje Nejvyšší soud za nutné připomenout, že tento není soudcem příslušného soudu, který by měl v předmětné věci rozhodovat, čehož si je ostatně vědom i sám obviněný. Trestní stíhání soudce Mgr. Karla Knaifla, Ph.D., stejně jako jeho vztahy k obviněnému, popř. i poškozené, proto samostatně nemohou představovat důvod odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu odlišnému. Možný vliv Mgr. Karla Knaifla, Ph.D., na jiné soudce příslušného soudu v jejich náhledu na obviněného a předmětnou trestní věc rozřešilo rozhodnutí o námitce podjatosti, jak bylo popsáno výše.
9. Odmítnout musí Nejvyšší soud i námitky obviněného dotýkající se údajných minulých procesních pochybení Městského soudu v Brně a částečně i Krajského soudu v Brně v předmětné věci. Obecně nutno konstatovat, že jistá minulá pochybení soudu, i kdyby k nim v průběhu řízení skutečně došlo, ve své podstatě nepředstavují důvod pro odnětí věci zmíněnému soudu a její přikázání soudu odlišnému. Způsob vedení řízení zůstává plně v rukou příslušného soudu, který se musí řídit relevantními procesními předpisy (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2020, sp. zn. 7 Td 3/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2023, sp. zn. 7 Td 29/2023). K nápravě vzniklých vad v průběhu trestního řízení slouží odlišné instituty, zejména pak opravné prostředky, jichž může obviněný ve své věci efektivně využít, zvláště, když předmětné řízení ještě není pravomocně skončeno, dokonce doposud ani nerozhodl soud v prvním stupni. Z podání obviněného a předmětného spisového materiálu plyne, že místy zmatené výhrady obviněného vycházejí zejména z rozporu právních názorů a přání obviněného se způsobem, jakým vede řízení Městský soud v Brně, rozhodně tedy nelze hovořit o cíleném, rozsáhlém a zjevně šikanózním porušování práv obviněného.
10. V neposlední řadě pak zcela postrádají na relevanci obviněným okrajově zmíněné skutečnosti, tedy, že obviněný má nyní bydliště v obvodu jiného soudu, kde rovněž podniká, nachází se zde ordinace jeho praktického lékaře, stejně jako bydliště dvou vybraných svědků a sídlo zmocněnkyně poškozené. Zmíněné skutečnosti rozhodně nemohou odůvodnit drastický zásah do ústavní zásady zákonného soudce, přičemž obviněný ani význam nastíněných skutečností nijak neodůvodnil. Nejvyšší soud proto toliko obecně připomíná, že odnětí a přikázání věci představuje výjimečný postup, jehož lze využít pouze za mimořádných okolností, za něž nelze považovat změnu bydliště, popř. podnikání ani lékaře obviněného, přičemž totéž platí pro sídlo zmocněnkyně poškozené a bydliště několika vybraných svědků, nadto svědek D. D. již byl v hlavním líčení řádně vyslechnut. Žádná z výše jmenovaných okolností nevybočuje z běžných daností v trestním řízení a nevytváří proto nijak raritní situaci.
11. Z obsahu spisového materiálu bylo zjištěno, že uvedená trestní věc se nyní nachází ve stadiu po podání obžaloby, soud prvního stupně zahájil hlavní líčení dne 21. 11. 2024, přičemž do doby tohoto rozhodnutí ještě nedošlo ke skončení dokazování. Obviněný postavil svou argumentaci především na obavách z hrozícího střetu zájmů na straně soudců Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně, na existenci tvrzených pochybení těchto soudů v jeho věci a na lepší dostupnosti Obvodního soudu pro Prahu 4 pro něj samého i některé další osoby, jichž se řízení týká. Nejvyšší soud však v těchto argumentech neshledal důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. Uzavírá tedy, že žádný z nich by nemohl odůvodnit prolomení ústavní zásady zákonného soudce, k čemuž by odnětím trestní věci Městskému soudu v Brně a jejím přikázáním Obvodnímu soudu pro Prahu 4 muselo nevyhnutelně dojít.
12. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení, tj. že se věc Městskému soudu v Brně neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 7. 2025
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu