7 Td 36/2016-9
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 20. července 2016 v neveřejném zasedání, v trestní
věci obviněného T. R., vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 14
T 7/2014, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu Praha – západ neodnímá .
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha – západ
podala dne 23. 1. 2014 u Okresního soudu Praha – západ obžalobu na obviněného
T. R. pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1,
2 písm. d) tr. zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1
písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.
Rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 14. 10. 2015, sp. zn.
14 T 7/2014 (č. l. 1975 tr. spisu), byl obviněný uznán vinným ad 1. zločinem
týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr.
zákoníku a ad 2. přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm.
d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a bylo rozhodnuto o jeho trestu. Rozhodnutí
nenabylo právní moci, neboť obviněný proti němu podal řádně a včas odvolání.
K odvolání obviněného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 3. 2016,
sp. zn. 13 To 33/2016, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr.
ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu I.
stupně.
Dne 1. 3. 2016 podal obviněný k Nejvyššímu soudu návrh na odnětí věci
Okresnímu soudu Praha – západ a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě.
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 7 Td 7/2016 bylo
rozhodnuto, že se věc Okresnímu soudu Praha – západ neodnímá.
Dne 11. 7. 2016 podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Ing. D. Rakouše k Nejvyššímu soudu svůj další návrh na odnětí věci Okresnímu soudu
Praha – západ a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě, ze dne 30. 6. 2016. V
tomto návrhu na delegaci obviněný uvádí, že dosavadní řízení vedené u Okresního
soudu Praha – západ pod sp. zn. 14 T 7/2014, je podle něj ztíženo mnohými
vadami a zmatečností. Domnívá se, že předmětná věc nebyla přidělena v souladu s
rozvrhem práce Okresního soudu Praha – západ, kdy o věci podle obviněného
rozhoduje nezákonný soudce, resp. senát 14 T. Obviněný uvádí, že mu dosud nebyl
zcela transparentním způsobem předložen algoritmus přidělování věcí, a tak
odůvodněn postup soudu při rozdělování nápadu jednotlivým senátům a soudcům
Okresního soudu Praha – západ. Tak jako již v předchozím návrhu na delegaci
podaném dne 1. 3. 2016, znovu uvedl, že v dosavadním řízení byla opakovaně
porušována jeho základní ústavně zaručená práva, zejména č. 37 odst. 3 a čl. 38
odst. 2 Listiny základních a svobod, a v průběhu hlavního líčení nebyly
dodržovány základní zásady trestního procesního práva, což podle něj vyústilo v
to, že byl zcela nezákonným způsobem vzat do vazby, údajně z důvodu § 67 písm. a) tr. ř. , a zcela bezdůvodně ve vazbě setrval. Protizákonný postup okresního
soudu se podle něj projevil dále v tom, že byly vyselektovány a provedeny jen
ty důkazy, které byly s to prokázat jeho vinu a naopak důkazy výslechem svědka
P. byly bagatelizovány a důkaz výpovědí svědkyně P. byl zamítnut pro
nadbytečnost. Obviněný dále popisuje postup řízení v jeho trestní věci. Popisuje, že rozsudek Okresního soudu Praha – západ ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 14 T 7/2014, byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 13 To 33/2016, v neveřejném zasedání zrušen v celém rozsahu a věc byla
vrácena soudu I. stupně. Přitom bylo předtím nařízeno ve věci veřejné zasedání
na 8. 3. 2016, které bylo bez uvedení důvodu odvoláno a věc byla v neveřejném
zasedání zrušena a vrácena. Podle obviněného je tento postup v rozporu s § 263
tr. ř., čl. 38 odst. 4, 4 LZPS a nálezem Ústavního soudu I. ÚS 1486/15. Po
tomto postupu ztratil obviněný dle svých slov veškerou důvěru, že jeho věc bude
Okresním soudem Praha – západ řádně v souladu s ústavními právními předpisy a
trestním řádem projednána a rozhodnuta. V další části obviněný uvedl, že na
základě výše uvedených pochybností podal návrh na delegaci, o němž rozhodl
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 1 Ntd 1/2016, tak, že
se věc Okresnímu soudu Praha – západ neodnímá. Poté podal obviněný návrh na
delegaci opětovně s tím, že obdržel prohlášení R. P. a M. P., které jako svědky
navrhoval k potvrzení své obhajoby, přičemž soud provedl pouze důkaz výslechem
svědka M. P. a provedení důkazu výslechem svědkyně R. P. pro nadbytečnost
zamítl, kdy navíc uvedená svědkyně odmítla, že by byla coby svědek k hlavnímu
líčení předvolána. Obviněný v tomto postupu soudu shledává překážku, která by
mohla ohrozit náležité zjištění skutečného stavu věci, a tedy důležitý důvod
pro vyhovění jeho návrhu na delegaci.
Dále obviněný uvedl, že Nejvyšší soud
usnesením ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 7 Td 7/2016, rozhodl tak, že se věc
Okresnímu soudu Praha - západ neodnímá, když návrh podle § 25 tr. ř. nelze
projednat pokud věc byla již (byť nepravomocně ) skončena. Tato překážka, že
však v současné době již není a proto má obviněný za to, že je jeho návrh
důvodný. Zejména však obviněný namítá, že se Nejvyšší soud žádným způsobem
nevypořádal s námitkou, že předmětná obžaloba nenapadla Okresnímu soudu Praha –
západ v souladu s rozvrhem práce a dosud nebyla tato stěžejní námitka předmětem
zkoumání Nejvyššího soudu. Ten se zaměřil na to, zda je předsedkyně senátu
JUDr. J. Drábková, resp. ostatní členové senátu podjatí či nikoli, aniž by se
vyslovil k jeho námitce mnohem podstatnější, a to, zda byla a je předmětná věc
souzena zákonným soudcem, kterému byla věc přidělena v naprostém souladu s
rozvrhem práce. Vzhledem k tomu, že podle názoru obviněného nevyčerpal Nejvyšší
soud celý předmět jeho návrhu, resp. všechny jím vznesené námitky, pro které
navrhoval odnětí věci Okresnímu soudu Praha – západ, a její přidělení Okresnímu
soudu v Jihlavě, považuje svůj opětovný návrh na delegaci nejen za důvodný, ale
zejména za žádoucí.
Nejvyšší soud projednal předložený další návrh obviněného na delegaci
věci a dospěl k následujícímu závěru.
Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a
přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není
v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti,
jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v
určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do
zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému
soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně
odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněného v době
rozhodování Nejvyššího soudu o jeho návrhu na delegaci, nachází ve stadiu
řízení před soudem I. stupně (po zrušení rozsudku Okresního soudu Praha – západ
ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 14 T 7/2014, Krajským soudem v Praze usnesením ze
dne 8. 3. 2016, sp. zn. 13 To 33/2016). Není sporu o tom, že Okresní soud Praha
– západ je místně i věcně příslušným soudem k projednání a rozhodnutí trestní
věci obviněného, jakož i je zřejmé, že Nejvyšší soud je příslušný k rozhodnutí
o opětovném návrhu obviněného na odnětí věci příslušnému Okresnímu soudu Praha
– západ a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě.
Z obsahu návrhu obviněného na delegaci podaného k Nejvyššímu soudu dne 11. 7.
2016 je zřejmé, že jedinou námitkou a argumentem, který by měl podle názoru
obviněného odůvodňovat odnětí věci příslušnému Okresnímu soudu Praha – západ, a
její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě, je nyní skutečnost, že se Nejvyšší
soud nevypořádal s námitkou, resp. pochybností obviněného vyslovenou v jeho
předchozím návrhu na delegaci (pozn. 1. 3. 2016), a to, zda předmětná obžaloba
v dané trestní věci obviněného byla přidělena zcela v souladu s rozvrhem práce
a tedy, zda je jeho trestní věc souzena zákonným soudcem.
Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že obviněný svůj opakovaný návrh na
delegaci staví na své subjektivní pochybnosti o tom, zda byla jeho trestní věc
přidělena zákonnému soudci (senátu 14 T Okresního soudu Praha – západ s
předsedkyní senátu Mgr. J. Drábkovou). Z obsahu trestního spisu však vyplývá,
že tyto pochybnosti obviněného byly v průběhu dosavadního trestního řízení v
rozhodnutích soudů odstraněny (č. l. 1788 a násl. tr. spisu, str. 2 usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2013, sp. zn. 1 Ntd 1/2016). Obviněný
však argumenty soudů nadále považuje za nedostatečné, aniž by však sám uvedl
konkrétní důvody jeho přetrvávajících pochybností, z kterých pramení jeho
podezření, že věc byla přidělena v rozporu s rozvrhem práce soudu.
S ohledem na povahu námitky, jež je tentokrát obsahem návrhu obviněného na
delegaci, Nejvyšší soud uzavírá, že v ní neshledal důležité důvody na postup
podle § 25 tr. ř. Nutno zdůraznit, že při rozhodování soudu o delegaci se řeší
otázka navrhované změny příslušnosti soudu, ať již věcné nebo místní, a nikoli
otázka, jak má být soud obsazen. Tato je řešena v rámci řízení o obžalobě. Jak
již bylo uvedeno výše, trestní věc obviněného se nyní nachází ve fázi řízení u
soudu I. stupně a obviněný tak může uplatnit svou obhajobu v hlavním líčení.
S přihlédnutím k výše uvedenému Nejvyšší soud nepřisvědčil obavám obviněného o
jakési libovůli Okresního soudu Praha - západ při rozhodování.
Důvody návrhu na delegaci věci jinému soudu, jsou především projevem nesouhlasu
obviněného se způsobem rozhodování Okresního soudu Praha – západ, a následně
pak i soudu příslušného k rozhodování o jeho opravných prostředcích proti
rozhodnutím soudu I. stupně. Z trestního spisu přitom vyplývá, že ze stejného
důvodu nevyhovění jeho návrhům, má obviněný obdobné výhrady i proti dalším
konkrétním osobám v jiných řízeních. Nelze současně přehlédnout ani skutečnost,
že obviněný, jakož i podstatná většina případných svědků (viz obžaloba), mají
bydliště v Praze nebo okolí, tedy v příznivé dojezdové vzdálenosti k
příslušnému Okresnímu soudu Praha – západ. Přikázání věci Okresnímu soudu v
Jihlavě, jak navrhuje obviněný, by tedy nejen nepřispělo k řádnému objasnění
věci, ale vzhledem ke vzdálenosti navrhovaného soudu by jistě vyvolalo zvýšené
náklady řízení a mohlo by zapříčinit také nežádoucí průtahy v řízení.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto
usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. července 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
v. z. JUDr. Jindřich Urbánek