7 Td 39/2020-2961
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněných T. S., nar. XY, trvale bytem XY, a
právnické osoby L. T., se sídlem XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod
sp. zn. 2 T 118/2019, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 8. 2020
návrh obviněného T. S. na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Obvodnímu soudu pro Prahu 2 neodnímá.
1. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 podal
dne 29. 10. 2019 u Obvodního soudu pro Prahu 2 obžalobu (č. l. 2893 tr. spisu)
na výše uvedené obviněné. U obou obviněných pro pokračující zločin zkrácení
daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 240 odst. 1, odst. 2
písm. c) tr. zákoníku.
2. Podáním ze dne 1. 7. 2020 (č. l. 2945 tr. spisu) učinil obviněný T. S.
návrh na odnětí a přikázání věci. Uvedl, že na den 8. 7. 2020 bylo nařízeno
hlavní líčení u Obvodního soudu pro Prahu 2. Je mu zřejmé, že místní
příslušnost soudu, je základní zásadou a případná delegace je pouze výjimkou z
této zásady. Obviněný má za to, že v jeho případě existují důležité důvody pro
postup podle § 25 tr. ř. Především uvedl, že jeho bydliště je v Brně, kde se i
zdržuje a na jeho žádost se v Brně konal jeho výslech jakožto obviněného dne 6.
3. 2019. Obviněný uvedl, že v Brně také pracoval, byť pouze na dohodu o
provedení práce, v restauračním zařízení, kdy mu byla odměna vyplácena ihned po
odpracované směně. Kvůli uzavření restauračních zařízení přišel o práci a
jakýkoli příjem. Obviněný uvedl, že není v jeho finančních možnostech, aby se
dostavil k hlavnímu líčení k příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 2, uhradil
si jízdné do Prahy a zpět, i jízdné po Praze, když nemá prostředky ani na
základní životní potřeby a bydlení. Doplnil, že ani zrušení nouzového stavu
jeho finanční situaci nikterak nezlepšilo a není v jeho možnostech dostavit se
k příslušnému soudu v Praze, byť je v jeho zájmu vypovídat a spolupracovat s
orgány činnými v trestním řízení. Navrhl proto, aby bylo rozhodnuto podle § 25
tr. ř. tak, že se jeho věc odnímá Obvodnímu soudu pro Prahu 2 a přikazuje se
Městskému soudu v Brně.
3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 2 T
118/2019, byla věc obviněných T. S. a právnické osoby L. T., předložena
Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci. Podle soudu
mohou být kritéria pro delegaci věci splněna i v situaci, kdy se převážný objem
důkazních prostředků nachází v obvodu působnosti jiného soudu. Podle obžaloby
má být slyšen svědek J. K. a má být proveden důkaz čtením nebo výslechem osob
podávajících vysvětlení: J. F., V. Z., V. O., R. Z., O. M., B. M., D. B., D.
K., M. L., J. P. Ve věci je dále důležité provedení dvou domovních prohlídek, a
to v bydlišti J. K. (XY, okres Kroměříž). Soud doplnil, že zdravotní stav J. K.
je dlouhodobě nestabilní, je v pracovní neschopnosti a podstupuje léčení (č. l.
2924 tr. spisu). Soud zvažoval nutnost videokonference prostřednictvím
Okresního soudu v Přerově, v jehož obvodu svědek bydlí v obci XY. Druhou
důležitou domovní prohlídkou byla prohlídka v bydlišti obviněného T. S. Podle
soudu může být jedním z hledisek pro odnětí a přikázání věci (při respektování
zásad rychlosti a hospodárnosti řízení) také zájem na zajištění ústavního práva
obviněného, aby jeho trestní věc byla projednávána v jeho přítomnosti, aby se
mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Podle soudu není sice obviněným
tvrzený nedostatek finančních prostředků, který obviněný odůvodnil toliko tím,
že je v dlouhodobé pracovní neschopnosti (pozn. tuto skutečnost obviněný
neuvádí) a bez zaměstnání, sám o sobě důležitým důvodem pro postup podle § 25
tr. ř., v komplexu s ostatními potřebami dokazování, však podle soudu obstojí.
4. Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu soudu na delegaci a dospěl
k následujícímu závěru.
5. Především nutno konstatovat, že není pochyb o místní příslušnosti Obvodního
soudu pro Prahu 2 k projednání věci. Obvod tohoto soudu je totiž místem
spáchání žalovaného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, když obviněný T. S. měl jako
jediný jednatel společnosti L. T., za tuto společnost podat u Finančního úřadu
pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 2, se sídlem Praha 2,
přiznání k dani z přidané hodnoty za uvedená zdaňovací období, jimiž měl podle
obžaloby ve značném rozsahu zkrátit daň. Z hlediska místní příslušnosti je u
tohoto trestného činu rozhodující sídlo příslušného finančního úřadu (k tomu
srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. 11 Nd 340/2001).
Místní příslušnost správce daně, není-li stanoveno jinak, se řídí u právnické
osoby jejím sídlem [§ 13 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád].
Obvodní soud pro Prahu 2 ostatně svoji příslušnost nesporuje. Obviněný podává
návrh na delegaci z důvodu nedostatku finančních prostředků, v důsledku čehož
údajně není schopen financovat cestu k příslušnému soudu do Prahy a zpět.
Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že obviněný nedostatek finančních
prostředků dále ničím dalším neprokazuje, pouze ho tvrdí. Obvodní soud pak
shledává postup podle § 25 tr. ř. s ohledem na další okolnosti případu vhodným
z důvodu rychlosti a hospodárnosti řízení.
6. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu
a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice
není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o
skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř.,
dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným
průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené
v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci
příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby
dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
7. Nejvyšší soud však v argumentech obviněného, ani s ohledem na jejich
doplnění obvodním soudem, v tomto konkrétním případě neshledal důležité důvody
pro postup podle § 25 tr. ř.
8. Trestní věc obviněných se u příslušného Obvodního soudu pro Prahu 2 nachází
ve stadiu řízení po podání obžaloby. Z trestního spisu je zřejmé, že obvodní
soud učinil pokus o nařízení hlavního líčení, které bylo z různých důvodů
několikrát odročováno, kdy naposledy se mělo konat dne 8. 7. 2020. Na tento den
byla zajištěna videokonference prostřednictvím Okresního soudu v Přerově za
účelem výslechu svědka J. K., avšak obviněný ve věci podal návrh na delegaci a
hlavní líčení bylo odročeno na neurčito (č. l. 2948 tr. spisu).
9. Nejvyšší soud konstatuje, že v dané trestní věci byla obžaloba podána proti
dvěma obviněným, jedné fyzické osobě a jedné právnické osobě. Obviněný T. S. má
bydliště v Brně a obviněná právnická osoba má sídlo v Praze 2. Nejedná se tedy
o žádný mimořádně velký počet obviněných ve věci. Dále je nutno zdůraznit, že
skutečnost, že obviněný má bydliště mimo obvod soudu příslušného k projednání
věci, obecně není důležitým důvodem pro postup podle § 25 tr. ř. Z trestního
spisu nejsou zřejmé (a ani obviněný v návrhu na delegaci neuvádí) žádné
důležité důvody, proč by se obviněný nemohl účastnit soudního řízení u místně
příslušného soudu v Praze. Na straně obviněného to může být zejména značně
vysoký věk, nebo závažné zdravotní problémy, které výrazně omezují jeho
mobilitu. Obviněný neuvádí žádná taková omezení, která by odůvodňovala průlom
do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nejvyšší soud nemůže přistoupit na
strohé, nekonkrétní a ničím nepodložené tvrzení obviněného (ročník narození
XY), podle kterého mu nedostatek finančních prostředků (zapříčiněný podle něj
nouzovým stavem, kdy měl přijít o možnost výdělku) zcela znemožňuje dostavit se
byť jednorázově k příslušnému soudu ve své trestní věci. Je těžké uvěřit, že
by obviněný relativně mladého věku, který nemá žádné zdravotní potíže (obviněný
žádné neuvádí ani z obsahu trestního spisu nevyplývají), neměl finanční
prostředky na cestu, aby se mohl účastnit řízení u příslušného soudu ve své
věci, pokud je v jeho zájmu vypovídat a spolupracovat s orgány činnými v
trestním řízení, jak obviněný uvádí. Obviněný uvedl, že s odkazem na svou
tíživou finanční situaci požádal o možnost provést jeho výslech v Brně, v místě
jeho bydliště. Z protokolu o výslechu obviněného ze dne 6. 3. 2019 (č. l. 447
tr. spisu) vyplývá, že se sice konal v Brně, obviněný se k němu dostavil, avšak
využil svého práva a k věci nevypovídal. Nejvyšší soud neshledal v ničím
nepodložených tvrzeních obviněného důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř.
Obviněný spíše není ochoten zúčastnit se projednání jeho trestní věci u místně
příslušného soudu v Praze, a domáhá se, pouze s poukazem na svoji finanční
situaci, projednání věci u Městského soudu v Brně, v jehož obvodu bydlí.
Příslušnost soudu v trestním řízení ale není na výběr dána, a tvrzená finanční
situace obviněného není důležitým důvodem pro tak výjimečný zásah do
příslušnosti soudu, jakým je změna místní příslušnosti soudu podle ustanovení §
25 tr. ř. Obviněný má právo být přítomen projednání své trestní věci soudem,
nelze jej však k účasti nutit a je na něm, zda tohoto svého práva využije.
Bude-li však Obvodní soud pro Prahu 2 účast obviněného považovat za nutnou, má
procesní prostředky, kterými si jeho účast u hlavního líčení může zajistit.
10. Nejvyšší soud neshledal důležité důvody ve smyslu § 25 tr. ř. ani
v doplňujících argumentech obvodního soudu, který se k návrhu obviněného přidal
zejména z důvodů rychlosti a hospodárnosti řízení. Je nutno trvat na tom, že
jde o postup zcela výjimečný a tedy odůvodněný zcela výjimečnými okolnostmi.
11. Ani skutečnost, že větší počet svědků navržených ke slyšení u hlavního
líčení je z různých částí republiky, a nikoli z obvodu příslušného soudu, není
všeobecně důležitým důvodem ve smyslu § 25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému
soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžnou skutečnost. V
dané věci přitom obžaloba navrhuje pouze jednoho svědka ke slyšení, a to J. K.,
s bydlištěm v XY, okr. Kroměříž, který se sice z hlavního líčení omluvil z
důvodů zdravotních (omluva ze dne 24. 2. 2020, na č. l. 2924 tr. spisu), z
obsahu trestního spisu však vyplývá, že obvodní soud dokázal zajistit jeho
účast na hlavním líčení prostřednictvím videokonference u Okresního soudu v
Přerově (č. l. 2939 tr. spisu). Obžaloba dále navrhuje čtení úředních záznamů o
podaných vysvětleních uvedených osob (10 osob, z nichž mají dva bydliště v
Čechách – Praha, Pardubice a 8 osob má bydliště v různých částech Moravy –
Brno, okres Brno-venkov, okres Kroměříž, okres Bruntál, okres Přerov). Bude
samozřejmě otázkou dokazování, zda a jaké svědky bude nutné přesto vyslechnout.
Obecně však platí, jak uvádí i sám obvodní soud, že výjimečné okolnosti
dovolující učinit průlom do výše uvedeného ústavního principu nelze založit na
srovnání vzdáleností mezi bydlištěm možných svědků a sídlem soudu, ke kterému
se mají na základě předvolání dostavit, či na porovnání počtu svědků s kratší
či s větší vzdáleností k sídlu příslušného soudu.
12. Po pečlivém zvážení okolností tohoto konkrétního případu dospěl Nejvyšší
soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky § 25 tr. ř.,
které by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Odnětím trestní věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 nebude výrazně lépe
zabezpečeno řádné objasnění věci, ani rychlost a hospodárnost řízení. Nelze
akceptovat argumentaci obviněného doplněnou argumentací obvodního soudu, neboť
se nejedná o zcela výjimečnou situaci. Postup podle § 25 tr. ř. je zcela
výjimečný a musí tedy být odůvodněn zcela výjimečnými okolnostmi. Je
nepochybné, že trestní věc obviněných bude u příslušného Obvodního soudu v
Praze 2 řádně objasněna a nestranně a zákonně projednána.
13. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je
uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 8. 2020
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu