7 Td 43/2025-4797
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 2. 9. 2025 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněných M. G. a J. N. vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 7/2023, o návrhu obviněného M. G. na odnětí a přikázání věci, takto :
Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Ostravě neodnímá.
1. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě podala dne 16. 11. 2023 obžalobu na obviněné G. K., J. M., P. K., P. G., M. K., M. G. a J. N., stran všech zejména pro drogovou trestnou činnost. U obviněných M. G. a J. N. konkrétně pro skutek popsaný pod bodem 2 obžaloby a kvalifikovaný jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
2. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2024, sp. zn. 45 T 7/2023, byla věc obviněných G. K., J. M., P. K., P. G., M. K. podle § 23 odst. 1 tr. ř. vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí. Tato vyloučená věc byla vedena u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 1/2024, trestní věc obviněných M. G. a J. N. byla nadále vedena pod sp. zn. 45 T 7/2023.
3. Ve věci obviněných M. G. a J. N. bylo v několika termínech vedeno hlavní líčení. Následně rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2025, sp. zn. 45 T 7/2023, byli jmenovaní obvinění uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a byl jim za to byl uložen trest.
4. V hlavním líčení konaném dne 14. 5. 2025, které se konalo v nepřítomnosti obviněného M. G. a ve kterém byl vynesen zmíněný rozsudek, předložil obhájce jmenovaného obviněného návrh na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. Požadoval přitom odnětí jeho věci Krajskému soudu v Ostravě a její přikázání Krajskému soudu v Plzni. Vyjádřil přesvědčení, že Krajský soud v Ostravě není místně příslušný k projednání věci, neboť skutek, jehož spáchání je obviněnému kladeno za vinu, se měl stát v Karlovarském kraji, konkrétně v XY. Na tomto místě se staly všechny události, z nichž je dovozována jeho trestní odpovědnost. Při projednání věci místně nepříslušným soudem by bylo rozhodnutí soudu v rozporu s čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod. Důvodem pro odnětí a přikázání věci je tak právo na zákonného soudce. K tomu obviněný poukázal i na své právo, aby byla jeho věc projednána v přiměřené lhůtě.
5. Krajský soud v Ostravě po vynesení rozsudku a po jeho písemném vyhotovení předložil věc k rozhodnutí o návrhu na odnětí a přikázání věci Nejvyššímu soudu.
6. Nejvyšší soud, jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Ostravě a Krajskému soudu v Plzni, a tedy příslušný k projednání předloženého návrhu, dospěl na základě spisového materiálu k následujícímu závěru.
7. Jak již bylo výše uvedeno, v trestní věci obviněného vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 7/2023 byl dne 14. 5. 2025 vyhlášen rozsudek. Tímto rozhodnutím bylo řízení u Krajského soudu v Ostravě, byť nepravomocně, skončeno. Nejvyšší soud přitom již v minulosti opakovaně vyslovil (viz např. usnesení ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 7 Td 31/2014), že pokud v době rozhodování nejblíže nadřízeného soudu o návrhu na delegaci bylo řízení u soudu, jemuž má být věc podle § 25 tr. ř. odňata, skončeno, nelze návrhu na delegaci vyhovět, protože zde není věc, kterou by bylo možno (takovému soudu) odejmout.
8. Za popsané existující situace tudíž nelze požadavku obviněného vyhovět a Nejvyšší soud rozhodl v zásadě bez dalšího tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení, tedy že se věc Krajskému soudu v Ostravě neodnímá.
9. Do jisté míry nad rámec procesních možností nicméně Nejvyšší soud dodává následující.
10. Především návrh obviněného ani neobsahuje žádné důvody, které by bylo možno posoudit jako důležité ve smyslu § 25 tr. ř. K tomu lze připomenout, že pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. To však obviněný nepředložil.
11. Dále Nevyšší soud uvádí, že obviněný ve svém podání – poprvé v řízení před soudem, po několika jednáních konaných ve věci, bezprostředně před vynesením meritorního rozhodnutí – do jisté míry spíše vyjádřil názor, že Krajský soud v Ostravě není soudem místně příslušným k projednání jeho věci. Uvedené vyjádření by tak bylo lze posoudit i jako námitku zpochybňující místní příslušnosti ve věci činného soudu. K takové možnosti ovšem Nejvyšší soud konstatuje, že jednak obviněný, zastoupený obhájcem, rozhodnutí o příslušnosti výslovně nepožadoval (domáhal se delegace věci, jak také podání explicitně označil), jednak Nejvyššímu soudu nebyla věc (právě proto) za takovým účelem předložena (srov. obecně § 24 odst. 1 tr. ř.), k čemuž by dále bylo nutné zohlednit procesní souvislosti, fázi řízení a z toho vyplývající podmínky (pokud by obviněný zpochybnil místní příslušnost, srov. § 222 odst. 1 tr. ř.), a nakonec by bylo třeba zvážit i důvodnost požadavku, při zohlednění celé původní žalované věci (jejímž předmětem byl skutek, který se měl stát i na Ostravsku, k tomu srov. § 23 odst. 2 tr. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 7 Td 62/2022). Tyto momenty patrně navrhovatelem zváženy a zohledněny nebyly.
Poučení : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 2. 9. 2025
JUDr. Radek Doležel předseda senátu