U S N E S E N Í
Nejvyšší soud ve věci obviněné JUDr. A. H. , vedené u Městského soudu v Brně
pod sp. zn. 89 T 18/2014, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22.
července 2015 návrh obviněné na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto :
Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Brně neodnímá .
Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně podal dne 16. 1. 2014
u Městského soudu v Brně obžalobu na obviněnou JUDr. A. H. pro zločin
zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3, 4 písm. b) tr. zákoníku (č. l. 159 a násl.
tr. spisu).
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 89 T 18/2014, uznal
obviněnou JUDr. A. H. vinnou zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3, 4
písm. b) tr. zákoníku, a uložil jí za tento zločin trest odnětí svobody v
trvání 36 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání
54 měsíců, přičemž rozhodl také o uplatněném nároku na náhradu škody (č. l. 349
a násl. tr. spisu). Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2014, sp.
zn. 8 To 196/2014, bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněné podle § 256
tr. ř. (č. l. 418 a násl. tr. spisu). K dovolání obviněné byla usnesením
Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 7 Tdo 348/2015, podle § 265k odst.
1 tr. ř. zrušena obě citovaná rozhodnutí soudů a podle § 265l odst. 1 tr. ř.
bylo Městskému soudu v Brně přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl (č. l. 449 a násl. tr. spisu).
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 89 T 18/2014, uznal
obviněnou vinnou zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3, 4 písm. b) tr.
zákoníku, a uložil jí za tento zločin trest odnětí svobody v trvání 36 měsíců,
jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 54 měsíců, přičemž
rozhodl také o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody (č. l. 468 a
násl. tr. spisu).
Proti tomuto rozhodnutí podala obviněná dne 4. 6. 2015 (č. l. 491 tr. spisu)
odvolání a věc se tak nachází v řízení před soudem II. stupně.
Podáním ze dne 8. 7. 2015 (č. l. 495a tr. spisu) učinila obviněná návrh na
odnětí věci Krajskému soudu v Brně a její přikázání jinému soudu v obvodu
Nejvyššího soudu. V úvodu uvedla, že hlavní líčení konané dne 13. 5. 2015 u
Městského soudu v Brně bylo vedeno předsedou senátu Mgr. D. Otevřelem způsobem
vymykajícím se podle jejího názoru obvyklému způsobu hlavního líčení. Dále
uvedla, že v rámci řízení o jejím odvolání proti původnímu rozsudku Městského
soudu v Brně, podala návrh na odnětí a přikázání věci krajskému soudu z důvodu,
že v obvodu tohoto soudu působí od roku 1993 jako advokátka, přitom se
účastnila mnoha jednání se soudci příslušného soudu, kteří si údajně vytvořili
k její osobě určitý osobní vztah, včetně soudce JUDr. V. Čecha. O skutečnosti,
že tento soud není vůči její osobě nestranný, ale je zaujatý, svědčí podle ní
skutečnost, že přesto, že podala původní návrh na delegaci dne 16. 6. 2014 (ve
stadiu odvolacího řízení), nebylo o něm rozhodnuto. Uvedený návrh byl
Nejvyššímu soudu předložen až dne 14. 1. 2015, avšak věc nebyla Krajskému soudu
v Brně odňata především proto, že soudu II. stupně již dne 4. 11. 2014 vyhlásil
usnesení o zamítnutí jejího odvolání. Obviněná dále namítá, že jí Městským
soudem v Brně nebylo doručeno vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k
jejímu podanému dovolání. Jeho kopii si tedy musela z trestního spisu vyhotovit
sama. Z výše uvedeného je podle ní prokázáno, že Krajský soud v Brně a zejména
senát č. 8 To, není nestranným a má vůči ní jako vůči advokátce působící více
jak 22 let u tohoto soudu osobní vztah. Proto podává obviněná návrh na odnětí
věci Krajskému soudu v Brně a její přikázání jinému odvolacímu soudu, neboť se
domnívá, že tento soud nemůže vůči ní zajistit dodržení zásad trestního
řízení.
Dne 13. 7. 2015 byl Nejvyššímu soudu předložen trestní spis Městského soudu v
Brně, sp. zn. 89 T 18/2014, k řízení o návrhu obviněné na postup podle § 25 tr.
ř.
Podle § 25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu
odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání
rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
Nejvyšší soud shledal, že je příslušný k rozhodnutí o delegaci, neboť ačkoli
obviněná ve svém návrhu neuvedla konkrétní soud, kterému by její trestní věc
měla být přikázána, vymezila příslušnost Nejvyššího soudu požadavkem, že má být
její věc odňata Krajskému soudu v Brně a přikázána jinému soudu v obvodu
Nejvyššího soudu. Z uvedeného lze usoudit, že věc obviněné má být projednávána
u některého z krajských soudů i v obvodu působnosti Vrchního soudu v Praze,
čímž se Nejvyšší soud stává soudem nejblíže společně nadřízeným Krajskému soudu
v Brně a jinému soudu v obvodu působnosti Vrchního soudu v Praze.
Nutno podotknout, že postup podle § 25 tr. ř. je výjimkou z ústavně zaručené
zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů
a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod,
publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro
odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik
významné, aby dostatečně odůvodnily průlom do výše citovaného ústavního
principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve
kterémkoliv stadiu trestního řízení.
V uvedené věci je zřejmé, že trestní řízení obviněné se aktuálně nachází ve
stadiu řízení před odvolacím soudem. Nejvyšší soud se tedy zabýval důvody
uvedenými v návrhu obviněné na delegaci řízení a shledal, že v jejím případě
nejsou dány zákonné důvody vyžadované ustanovením § 25 tr. ř. pro odnětí věci a
její přikázání.
Obviněná ve svém návrhu především vyjádřila svou nespokojenost a nesouhlas s
rozhodnutím Městského soudu v Brně, jako soudu I. stupně, o její vině (tento
rozhodoval znovu ve věci, po zrušení jeho rozhodnutí výše citovaným usnesením
Nejvyššího soudu). A dále namítala, že jí nebylo soudem I. stupně v
předcházejícím řízení doručeno vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k
jejímu dovolání. K těmto námitkám Nejvyšší soud uvádí, že tyto námitky nemají
souvislost s jejím požadavkem na odnětí předmětné trestní věci uvedenému
odvolacímu soudu. Její námitky stran správnosti rozhodnutí a správnosti
postupu nalézacího soudu budou totiž řešeny v rámci řízení o jejím odvolání
(které ve věci podala) a pokud jde o námitku obviněné, že jí nebylo doručeno
vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k jejímu dovolání, nutno
podotknout, že trestní řád soudu I. stupně, ve vztahu k vyjádření státního
zástupce k dovolání obviněného, žádnou takovou povinnost neukládá. Nejde tak o
pochybení soudu I. stupně či snad o známku toho, že by nalézací soud měl k
osobě obviněné přistupovat zaujatě, jak se snaží obviněná namítat.
Důvodem návrhu obviněné na odnětí věci Krajskému soudu v Brně je její
přesvědčení, že tento soud a zejména senát č. 8 To, není schopen ve vztahu k
její osobě rozhodnout nestranně a zajistit vůči její osobě dodržení všech zásad
trestního řízení. Pro zaujatost soudu, zejména senátu č. 8 To, podle ní svědčí
skutečnost, že ve své věci již 16. 6. 2014 podávala návrh na delegaci, který
však byl Nejvyššímu soudu jako soudu příslušnému k rozhodnutí předložen až 14.
1. 2015 v době, kdy již byla věc pravomocně rozhodnuta, a Nejvyšší soud již
nemohl o delegaci rozhodnout, neboť již nebyla věc, kterou by bylo možno
odvolacímu soudu odejmout. Obviněná se dále domnívá, že vzhledem k tomu, že
již od roku 1993 působí jako advokátka v obvodu uvedeného krajského soudu, a
mnohokrát se účastnila jednání se soudci příslušného soudu, včetně JUDr. V.
Čecha (prostřednictvím něhož bude odvolací soud v její věci rozhodovat),
vytvořili si soudci vůči ní osobní vztah a krajský soud, zejména senát č. 8 To,
tak již není soudem, který by v její věci mohl nestranně rozhodnout.
Důležité důvody pro navrhovaný postup podle § 25 tr. ř. obviněná v podstatě
shledává jednak v nesprávném postupu odvolacího soudu ve věci jejího prvního
návrhu na delegaci a jednak v domnělých osobních vazbách soudců Krajského soudu
v Brně k její osobě. Takové důvody, ale nejsou důležitým důvodem pro postup
podle § 25 tr. ř.
Důvodem ke změně místní příslušnosti soudu k projednání věci podle § 25 tr. ř.
nemůže být pouhá ničím nepodložená nedůvěra obviněné v objektivní rozhodování
Krajského soudu v Brně, resp. celého senátu 8 To, která vyplývá z dřívějšího
jistého pochybení krajského soudu (když včas nepředložil její návrh na
delegaci, toto pochybení ostatně i sám krajský soud uznal na č. l. 498 tr.
spisu) a z toho, že je dlouholetou advokátkou, činnou u uvedeného soudu s tím,
že k ní mají soudci z tohoto důvodu osobní vazby.
Pokud jde o posledně uvedené důvody je nutné podotknout, že vyloučení orgánů
činných v trestním řízení upravuje postup podle § 31 tr. ř., který ovšem
obviněná již v předchozím řízení využila a o podjatosti soudce JUDr. V. Čecha
bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. 8
To 196/2014, tak, že tento soudce není vyloučen z vykonávání úkonů trestního
řízení v dané trestní věci obviněné. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že
uvedený soudce nemá žádný poměr k projednávané věci nebo k osobám jichž se
úkony přímo dotýkají. Žádný poměr tedy nemá ani k osobě obviněné, jak se tato
mylně domnívá. Shodně bylo rozhodnuto také o stížnosti obviněné proti tomuto
rozhodnutí. Skutečnost, že obviněná je činná jako advokátka v obvodu působnosti
uvedeného krajského soudu nemůže automaticky znamenat, že celý soud, případně
určitý senát, není schopen v její věci spravedlivě a nestranně rozhodnout. Pro
úplnost Nejvyšší soud považuje za nezbytné uvést, že z důvodů uvedených v § 30
odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo
o vyloučení soudců jako konkrétních osob. Nelze rozhodovat o vyloučení senátu
(viz. R 34/1997). Naplnění důvodů pro vyloučení soudců senátu z vykonávání
úkonů trestního řízení v trestní věci obviněné pro poměr k osobě, by muselo mít
zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohlo být dostatečně pádným
důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a
k úkonům jí se týkajícím objektivně. O takový případ se však v uvedené věci
nejedná.
Nejvyšší soud proto neshledal důležitý důvod k rozhodnutí o odnětí věci
příslušnému Krajskému soudu v Brně a její přikázání jinému soudu téhož stupně v
obvodu Vrchního soudu v Praze. Proto návrhu na odnětí a přikázání věci
nevyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. července 2015
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu