7 Td 47/2025-304
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 10. 2025 v trestní věci obviněného A. S. Z. vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 72/2025, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Obvodnímu soudu pro Prahu 4 neodnímá.
1. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 podal dne 13. 7. 2023 u Obvodního soudu pro Prahu 4 obžalobu na obviněného a dalších 9 osob, přičemž na obviněného byla předmětná obžaloba podána pro skutky právně kvalifikované pod bodem 1) jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku, spáchaného v jednočinném souběhu se zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku, pod bodem 3) jako zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Vytýkaného jednání se měl obviněný dopustit zkráceně tím, že 1) působil v rámci organizované skupiny tvořené mimo obviněného dalšími osobami jmenovanými v podané obžalobě, která ve vazební věznici Praha Pankrác, Soudní 1, Praha 4, v období minimálně od 13. 8. 2018 do 10. 9. 2019 zajišťovala prostřednictvím nevězněných osob nákup a následnou donášku omamných a psychotropních látek, konkrétně metamfetaminu, heroinu, marihuany a léku Tramal do Vazební věznice Pankrác, kde takto pronesené omamné a psychotropní látky uvnitř věznice členové skupiny dále dělili a připravovali k distribuci, přičemž role obviněného spočívala v tom, že pokud došlo ke zpoždění platby nebo nezaplacení za odebrané omamné a psychotropní látky, násilím nebo jeho pohrůžkou vymáhal toto právě obviněný, který měl ve věznici pověst fyzicky zdatného a násilného člověka, jehož se ostatní vězni báli, a z jeho strany, popř. na jeho pokyn, došlo k fyzickému napadení poškozených jinými vězni, dále na vycházkách, společně s obviněným A.
P., fyzicky napadal vybrané vězně, kteří odmítli do věznice donést omamné a psychotropní látky, kdy napadení tyto útoky nehlásili, jelikož jim bylo řečeno, že v případě jejich nahlášení „nevylezou z věznice živí“, přičemž další podrobnosti ve vztahu k činnosti popsané organizované skupiny byly zachyceny v podané obžalobě, 3) obviněný sám v průběhu léta roku 2019, kdy byl poškozený J. M. (za použití § 55 odst. 2 tr. ř.) umístěn ve výkonu trestu odnětí svobody na stejném oddělení XY ve Vazební věznici, Soudní, Praha 4, mu přibližně ve 3 nebo 4 případech pořezal ruku žiletkou a nožem, a dále jej pálil cigaretami, čímž mu způsobil povrchová řezná poranění a kožní poranění, mající povahu popálenin II.
stupně, která byla opakovaně bolestivá a do jisté míry omezovala obvyklý způsob života, přičemž poškozený lékařské ošetření nevyhledal, v důsledku tohoto jednání se pokusil o sebevraždu a zejména se u poškozeného v souvislosti s tímto jednáním i dalším jednáním ze strany obviněného rozvinula posttraumatická stresová porucha.
2. Podáním ze dne 26. 6. 2025, které bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 8. 10. 2025, učinil obviněný návrh na odnětí věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 a její přikázání Okresnímu soudu v Karviné. Obviněný ve shora uvedeném podání kritizoval svého obhájce, přičemž poukázal na to, že zmíněný advokát již obhajoval jiného obviněného v této věci, jehož se snažil přimět k dohodě se státním zástupcem. Zdůraznil přitom, že se k němu dostala informace o možném vlastním zájmu zmíněného obhájce, neboť ten měl být sám podezřelým z drogové trestné činnosti, leč státní zástupce činný i v posuzované věci měl v kauze vzpomínaného obhájce rozhodnout o odložení věci. Dále doplnil, že zmíněný státní zástupce i policistka provádějící úkony v dané věci, následně získali povýšení. Taktéž vyjádřil přesvědčení, že předsedkyně senátu JUDr. Jana Petráková je v jeho věci podjatá, poněvadž byla přítomná u výslechu utajených svědků, obviněný chtěl pro danou skutečnost vznést námitku podjatosti, nicméně jeho obhájce mu to rozmlouval. Na uvedené pak navázal tvrzením, že vzpomínaní utajovaní svědci byli následně osvobozeni na podmíněný trest. Shrnul proto, že nemůže být souzen soudcem, který za odměnu v podobě udání propouštěl tajné svědky za to, že pod utajenou identitou účelově vypovídali, resp. obecně ani soudce, který se účastnil výslechu takových svědků v přípravném řízení. Z výše uvedeného dovodil, že s ohledem na vzájemnou provázanost žádný ze soudců působících u některého ze soudů podřízených Městskému soudu v Praze nemůže o jeho věci rozhodovat, jelikož tito se vystřídali při výslechu utajovaných svědků nebo rozhodovali v dané věci o vazbě. V neposlední řadě též obviněný odmítl, že by v jeho případě byla zachována nezávislost soudu, kritizoval postup soudu a vyjádřil pochybnosti o kompetenci soudců působících na Obvodním soudu pro Prahu 4. Na základě výše uvedeného tedy obviněný formuloval návrh, aby byla věc odebrána Obvodnímu soudu pro Prahu 4 a předána Okresnímu soudu v Karviné, protože tento soud je lokalizován v části republiky nejvíce vzdálené od Vazební věznice Pankrác.
3. Nejvyšší soud představuje v předmětné věci soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 4 a Okresnímu soudu v Karviné, neboť zmíněné soudy spadají pod rozdílné krajské i vrchní soudy, tudíž je věcně příslušný podle § 25 tr. ř. k projednání tohoto návrhu na odnětí a přikázání věci.
4. Nejvyšší soud podle § 25 tr. ř. zhodnotil předložený návrh a vycházel z toho, že podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně (tzv. delegace věci). Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svojí povahou výjimečné, poněvadž delegace věci je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do uvedeného ústavního principu. Nejvyšší soud však v dané věci neshledal existenci důležitých důvodů opodstatňujících postup podle § 25 tr. ř.
5. Pokud obviněný vyjádřil obavy z možné podjatosti všech soudců Obvodního soudu pro Prahu 4, resp. soudců všech soudů spadajících pod Městský soud v Praze, pak nutno připomenout, že v zásadě lze uplatňovat námitku podjatosti a domáhat se vyloučení toliko těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí dané věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování zmíněné věci, popř. k vyloučení některého z nich, přicházelo by do úvahy zabývat se povahou a důvody, které vedly k vyloučení soudce příslušného soudu z rozhodování a uvážit, zda by se mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy vznášet výhradně proti konkrétním osobám, jež se na provádění těchto úkonů reálně podílejí, nikoliv proti neurčitým osobám (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 371).
6. Nastíněný postup ostatně obviněný v předmětné věci uplatnil, přičemž o jeho námitce podjatosti předsedkyně senátu JUDr. Jany Petrákové bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 7. 2025, č. j. 3 T 72/2025-135, a to tím způsobem, že jmenovaná předsedkyně senátu není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného. Na závěrech vyplývajících z tohoto rozhodnutí nemůže Nejvyšší soud v řízení o návrhu na delegaci cokoliv měnit, ani k tomu neshledává žádný důvod. Podle výše uvedeného rozhodnutí není předsedkyně senátu podjatá a je schopná ve věci obviněného nestranně a spravedlivě rozhodnout, přičemž nelze než odkázat na obsah tohoto rozhodnutí. Důvodem rozhodnutí o odnětí a přikázání věci pak nemůže být pouhá, fakticky nepodložená nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování všech soudců příslušného soudu. Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za vhodné dodat, že obsahově prakticky totožnou námitku podjatosti vůči výše jmenované předsedkyni senátu vznesl též obviněný T. K., přičemž i o ní bylo rozhodnuto tak, že zmíněná předsedkyně senátu není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného T. K. (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 6. 2025, č. j. 3 T 72/2025-133), přičemž s tímto názorem se ztotožnil i Městský soud v Praze, když usnesením ze dne 26. 8. 2025, č. j. 8 To 187/2025-224, zamítl stížnost podanou proti předmětnému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4.
7. Zavrhnout je nutno též námitky obviněného směřující vůči osobě obhájce, resp. jeho postupu v dané věci, neboť případný střet zájmů na straně obhájce může zakládat důvod pro vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce, případně zproštění ustanoveného obhájce povinnosti obhajování, avšak nemůže odůvodnit průlom do zásady zákonného soudce, a tudíž ani postup podle § 25 tr. ř. Nad rámec přitom považuje Nejvyšší soud za vhodné dodat, že část obviněným prezentovaných důvodů, o něž opírá svůj návrh na delegaci, má podobu neověřených zvěstí a divoce konstruovaných teorií či domněnek, pro něž prakticky nelze najít reálný podklad.
8. V neposlední řadě nezbývá než odmítnout námitky obviněného, jimiž vyjádřil pochybnost nad kompetencí soudců Obvodního soudu pro Prahu 4. Obecně totiž platí, že minulá pochybení soudu, stejně jako povšechná obava z pochybení nových, ve své podstatě nepředstavují důvod pro odnětí věci zmíněnému soudu a její přikázání soudu odlišnému. Způsob vedení řízení zůstává plně v rukou příslušného soudu, který se musí řídit relevantními procesními předpisy (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2020, sp. zn. 7 Td 3/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2023, sp. zn. 7 Td 29/2023). K nápravě vzniklých vad v průběhu trestního řízení slouží odlišné instituty, zejména pak opravné prostředky, jichž může obviněný ve své věci efektivně využít, zvláště, když předmětné řízení ještě není pravomocně skončeno, dokonce doposud ani nerozhodl soud v prvním stupni. Z podání obviněného a předmětného spisového materiálu plyne, že místy těžko srozumitelné výhrady obviněného vycházejí zejména z rozporu právních názorů a přání obviněného se způsobem, jakým vede řízení příslušný soud, rozhodně tedy nelze hovořit o cíleném, rozsáhlém a zjevně šikanózním porušování práv obviněného, což ostatně obviněný ve svém podání ani netvrdí.
9. Z obsahu spisového materiálu bylo zjištěno, že uvedená trestní věc se nyní nachází ve stadiu po podání obžaloby, soud prvního stupně zahájil hlavní líčení dne 11. 10. 2023, přičemž toto ještě nebylo skončeno. Obviněný postavil svou argumentaci především na přesvědčení o podjatosti soudců Obvodního soudu pro Prahu 4, resp. všech soudců působících u soudů spadajících pod Městský soud v Praze v jeho věci, a dále na obavách ze střetu zájmů na straně jeho obhájce, avšak Nejvyšší soud v těchto argumentech neshledal důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. Uzavírá tedy, že obviněným vznesené důvody nemohou odůvodnit prolomení ústavní zásady zákonného soudce, k čemuž by odnětím trestní věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 a jejím přikázáním Okresnímu soudu v Karviné muselo nevyhnutelně dojít.
10. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení, tj. že se věc Obvodnímu soudu pro Prahu 4 neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 10. 2025
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu