7 Td 57/2021-647
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 8. 2021 ve věci
dovolání obviněných D. K., L. K. Š. a P. S. proti rozsudku Krajského soudu v
Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2020, sp. zn. 7 To 89/2020, podle § 31 odst. 1
tr. ř. o vyloučení soudců takto:
Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Vladimír Veselý, JUDr. Jan Engelmann a JUDr. Ivo
Kouřil nejsou podle § 30 odst. 1 tr. ř. vyloučeni z vykonávání úkonů trestního
řízení ve věci dovolání obviněných D. K., L. K. Š. a P. S. proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2020, sp. zn. 7 To 89/2020.
1. Obvinění D. K., L. K. Š. a P. S. podali dovolání proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2020, sp. zn. 7 To 89/2020,
jímž bylo rozhodnuto o jejich odvoláních proti rozsudku Okresního soudu v Mostě
ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. 42 T 20/2011.
2. U Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího je věc vedena pod sp. zn. 6
Tdo 804/2021 s tím, že rozhodnutí o podaných dovoláních připadlo v souladu s
rozvrhem práce Nejvyššího soudu senátu č. 6 složenému ze soudců JUDr. Vladimíra
Veselého, JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Ivo Kouřila.
3. Podáním ze dne 6. 8. 2021, adresovaným Nejvyššímu soudu, obvinění
vznesli námitku podjatosti vůči všem třem členům senátu č. 6 jako „členům
předlistopadové komunistické strany“. Podle doslovného znění uplatněné námitky
„bylo by velmi neblahé, kdyby o právu odsouzených na svobodný projev měly
rozhodovat tyto svou minulostí morálně kompromitované osoby“. Podjatost členů
senátu č. 6 obvinění namítli v souvislosti s povahou projednávané věci, kterou
označili za „politický proces“, neboť byli odsouzeni pro přečin založení,
podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle §
403 odst. 1 tr. zákoníku. Tento trestný čin spočíval podle výroku o vině v
podstatě v tom, že obvinění dne 6. 10. 2010 v Litvínově a v Mostě na veřejném
mítinku Dělnické strany sociální spravedlnosti si vzájemně předávali a
vystavovali prapor s logem rozpuštěné Dělnické strany, jehož symbolika odkazuje
na symboliku hitlerovské organizace Deutsche Arbeitsfront a byla používána
nacistickým hnutím Hammerskinheads, českým neonacistickým hnutím Národní odpor
a dalšími neonacistickými uskupeními.
4. O vyloučení soudce Nejvyššího soudu z vykonávání úkonů trestního
řízení rozhoduje podle § 31 odst. 1 tr. ř. jiný senát Nejvyššího soudu. V
souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu proto o vyloučení soudců, vůči kterým
směřovala námitka podjatosti a kteří jsou členy senátu č. 6, rozhodl senát č. 7
složený z jiných soudců.
5. Důvody vyloučení orgánů činných v trestním řízení jsou upraveny v §
30 tr. ř. Ve společném vyjádření k námitce podjatosti shora jmenovaní členové
senátu č. 6 uvedli, že u nich nejsou dány žádné důvody vyloučení uvedené v § 30
odst. 1, 2, 3 tr. ř., tj. nemají žádný vztah k projednávané věci ani k osobám
uvedeným v § 30 odst. 1 tr. ř. ani nebyli v projednávané věci činní ve smyslu §
30 odst. 2, 3 tr. ř.
6. Důvody uvedené obviněnými v námitce podjatosti by se mohly vztahovat
jedině k důvodu vyloučení podle ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř., podle kterého
je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít
pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon
přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům,
nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně
rozhodovat.
7. Má-li být důvodem vyloučení soudce „poměr k projednávané věci“, musí
mít soudce k projednávané věci bližší vztah v tom smyslu, že věc se ho nějak
osobně dotýká. Např. může jít o to, že soudce byl účastníkem či svědkem
události, která je předmětem řízení, případně že soudce je nějak zainteresován
na výsledku řízení, který pro něho může znamenat nějaký prospěch či naopak
újmu, apod. O nic takového se v posuzované věci nejedná a obvinění nic v
uvedeném smyslu ani nenamítali.
8. Pokud má být důvodem vyloučení soudce „poměr k osobám, jichž se úkon
přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a
zmocněncům“, musí tu být nějaký bližší osobní vztah mezi soudcem na straně
jedné a některou z uvedených osob na straně druhé, typicky např. rodinný vztah,
vztah hlubšího přátelství či naopak nepřátelství apod. Také v tomto ohledu je
namístě závěr, že v posuzované věci není nic takového dáno a že obvinění to ani
nenamítali.
9. Jestliže má být důvodem vyloučení soudce „poměr k jinému orgánu
činnému v trestním řízení“, musí jít opět o nějaký bližší osobní vztah soudce k
osobě, která v dané věci vystupovala z toho titulu, že vykonávala působnost
jiného orgánu, přičemž ovšem musí jít o vztah přesahující běžné pracovní,
profesní či kolegiální vztahy. Ani v tomto směru tu není v posuzované věci nic,
co by mohlo být důvodem vyloučení, a obvinění to nijak nenamítali.
10. Namítané členství soudců senátu č. 6 v „předlistopadové komunistické
straně“ nelze v daném případě podřadit pod žádný ze zákonných důvodů vyloučení.
Případná dřívější politická příslušnost soudců není sama o sobě okolností,
která by mohla vést k pochybnostem o jejich způsobilosti projednávat a
rozhodovat věci nezávisle a nestranně bez ohledu na osobu obviněného, včetně
jeho projevů, politických názorů či postojů – viz usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 19. 10. 2012, sp. zn. 11 Tvo 31/2012, publikované pod č. 40/2013 Sb. rozh.
tr. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mj. uvedl, že z ustanovení zákona č.
6/2002 Sb., o soudech a soudcích, které stanovuje předpoklady pro výkon funkce
soudce a přísedícího, ani z žádného jiného právního předpisu nevyplývá žádné
omezení pro členy politických stran či hnutí (včetně členství v KSČ), proto
členství v politické straně nelze samo o sobě považovat za důvod k vyloučení
soudce z projednávání a rozhodnutí věci. Nejvyšší soud zde uvedl, že na tomto
závěru nemůže nic změnit ani rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010,
sp. zn. I. ÚS 517/2010, neboť toto rozhodnutí se netýká přímo otázky podjatosti
soudců, ale otázky práva na poskytnutí informace ohledně členství (popř.
kandidatury) soudců v Komunistické straně Československa v období před 17. 11.
1989.
11. Nejvyšší soud i při nynějším rozhodování respektuje zmíněný nález
Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10, v němž Ústavní soud
uvedl (také s poukazem na svůj dřívější nález ve věci sp. zn. IV. ÚS 23/05), že
informace o profesní minulosti soudce jsou "relevantní pro posuzování
nestrannosti a nezávislosti jednotlivých soudců v návaznosti na rozhodování
jednotlivých kauz." Vyjádřil rovněž názor, že mohou nastat případy, ve kterých
by informace o soudcově členství v KSČ mohla vyvolat objektivní obavu z
podjatosti soudce, a to kupříkladu pokud by soudce-člen KSČ ke dni 17. 11. 1989
rozhodoval o povinnosti státního orgánu zveřejnit údaje o členství jiného
soudce v KSČ (viz odst. 27 citovaného nálezu). Nicméně Ústavní soud se v
uvedeném nálezu primárně zabýval otázkou práva na poskytnutí informace ohledně
členství soudců v KSČ. V odst. 67 odůvodnění nálezu uvedl, že předmětný údaj
může sloužit jako prostředek ochrany jednotlivce (v postavení účastníka řízení)
co do jeho základního práva na nezávislého a nestranného soudce, neboť mu
umožňuje – podle okolností věci – vznést námitku podjatosti (současně i na
jiném místě nálezu připomněl nutnost posuzovat tuto otázku individuálně v
konkrétní kauze). Zdůraznil zároveň, že účastník řízení musí ohledně každého
soudce, jehož podjatost namítá, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž má za to,
že soudce je z projednávané věci vyloučen.
12. Obvinění v námitce podjatosti pouze vyjádřili svůj názor, že v daném
případě se jedná o „politický proces“ a že je rozhodováno o jejich právu na
svobodný projev. Neuvedli žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly
závěr, že konkrétní soudci – členové senátu č. 6 Nejvyššího soudu, jemuž věc
byla podle rozvrhu práce přidělena k vyřízení, by nemohli ve věci nestranně
rozhodovat. Senát rozhodující o vyloučení neučinil žádná taková zjištění ani z
obsahu spisu. To, že v posuzované věci u soudců senátu č. 6 neexistuje žádný z
uvedených zákonných důvodů vyloučení uvedených v § 30 tr. ř., bylo ověřeno také
z jejich písemného vyjádření ze dne 17. 8. 2021.
13. Nejvyšší soud (senát č. 7) proto rozhodl, že soudci senátu č. 6
JUDr. Vladimír Veselý, JUDr. Jan Engelmann a JUDr. Ivo Kouřil v projednávané
věci nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu