Poskytování informací o členství soudců v KSČ
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů - ze dne 15. listopadu 2010
sp. zn. I. ÚS 517/10
ve věci ústavní stížnosti T. P. proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2010 č. j. 3 As 10/2009-77, kterým bylo rozhodnuto o stěžovatelově kasační stížnosti ve věci týkající se odmítnutí stěžovatelovy žádosti o poskytnutí informace, kteří soudci Vrchního soudu v Olomouci byli ke dni 17. listopadu 1989 členy nebo kandidáty Komunistické strany Československa.
Výrok
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2010 č. j. 3 As 10/2009-77 se zrušuje.
Odůvodnění
1. Stěžovatel navrhl ústavní stížností zrušení shora citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále též jako "NSS") pro porušení svého základního práva na informace dle čl. 17 odst. 5 Listiny.
2. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2009 č. j. 6 Ca 236/2007-52, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného Ministerstva spravedlnosti ze dne 4. 9. 2007 č. j. OSV 261/2007-ODV. Ministerstvo spravedlnosti zamítlo odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 8. 2007 č. j. Spr Si 1/2007. Tímto rozhodnutím Vrchní soud v Olomouci odmítl žádost stěžovatele o poskytnutí informace - seznamu soudců Vrchního soudu v Olomouci, kteří byli ke dni 17. 11. 1989 členy nebo kandidáty Komunistické strany Československa (dále též jako "předmětný údaj").
3. NSS uvedl, že se ztotožňuje jak se závěry, tak i s argumentací rozhodnutí Městského soudu v Praze. V ní se praví, že podle § 8a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, (dále též "InfZ") platí, že "Informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu."; takovým předpisem je i zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále též "zákon o ochraně osobních údajů"), který ve svém ustanovení § 4 písm. b) vymezuje tzv. citlivé údaje, jimiž jsou "osobní údaje vypovídající o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství v odborových organizacích, náboženství a filozofickém přesvědčení ...". Podle ustanovení § 9 písm. a) tohoto zákona je citlivé údaje možné zpracovávat, jen jestliže subjekt údajů dal ke zpracování výslovný souhlas. Požadované informace jsou přitom citlivým údajem, neboť k citlivým údajům patří i údaje o "politických postojích", mezi které patří dle NSS i členství v KSČ. Proto i NSS dospěl k závěru o nemožnosti předmětný údaj poskytnout.
4. NSS podotkl, že politické strany jsou chápány jako korporace práva soukromého; že ani ze zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, nelze dovodit, že by v případě kandidátství či členství v KSČ do 17. 11. 1989 bylo bez dalšího zákonem omezeno právo na nedotknutelnost soukromí; údaje o politické příslušnosti jednotlivých soudců rovněž nepatří mezi předpoklady pro funkci soudce ve smyslu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (a jejich shromažďování tak není předmětem činnosti ani příslušných soudů ani Ministerstva spravedlnosti); otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů; ten zakotvuje princip, podle něhož prosté členství v KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu. NSS konečně konstatoval, že jenom tam, kde se jedná o namítané konkrétní případy se jmenovitými projevy, případně o prolnutí politických postojů do profesní činnosti veřejně činných osob, by předmětný údaj přestával být součástí soukromí fyzické osoby, a stával se součástí sféry veřejné.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyslovuje názor, že i když samotné členství v politické straně bylo původně citlivým údajem, novelou zákona o ochraně osobních údajů bylo z výčtu citlivých údajů vyřazeno. Navíc členství v tak specifické organizaci, jakou byla KSČ, k datu 17. 11. 1989, spíše než o politických postojích člena strany vypovídá o jeho mravních kvalitách a o osobním oportunismu. Dále stěžovatel na podporu svého názoru poukazuje na nález Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 23/05
ze dne 17. 7. 2007 (N 111/46 SbNU 41). Vyslovuje též přesvědčení, že se legitimita soudní moci odvíjí především od kvality soudců, tedy od "personálního substrátu" justice, a veřejná dostupnost všech relevantních informací o minulosti soudců, jak profesní, tak občanské, je ve vztahu k této legitimitě "condicio sine qua non". Politický režim, který by odmítl zveřejňovat informace o totalitní minulosti svých soudců, by byl zcela nedůvěryhodný, a takový stát by nebyl demokratickým právním státem v materiálním smyslu. Osobám ve veřejné funkci přísluší snížená míra ochrany osobnostních práv. Z testu proporcionality musí příslušná práva soudců vyjít jako inherentně slabší než právo veřejnosti dozvědět se, jak se soudce zachoval tváří v tvář nedemokratickému režimu.
6. NSS ve svém vyjádření k ústavní stížnosti konstatoval, že samotné členství v politické straně, jež původně bylo citlivým osobním údajem ve smyslu § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů, bylo novelou provedenou zákonem č. 177/2001 Sb. z výčtu citlivých údajů vyřazeno. Předmětná novelizace vycházela z právního rámce daného směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES, která rovněž nepracuje s pojmem "členství v politické straně". Údaje o "politických postojích" jsou v kontextu dané směrnice označeny jako "zvláštní kategorie údajů", které odhalují "politické názory". V tomto kontextu je Nejvyšší správní soud rovněž toho názoru, že pojem "politický názor" je pojmem nadřazeným pojmu "členství v politické straně". A minori ad maius, jsou-li jako citlivý osobní údaj chráněny údaje o "pouhých" (neinstitucionalizovaných) politických názorech (postojích), pak tím spíše musí být chráněn údaj o členství v politických stranách a hnutích. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 177/2001 Sb. mělo být účelem vypuštění tohoto označení citlivých údajů pouze zjednodušení zpracovávání osobních údajů pro spolky a politické strany. Údaj o členství osoby v politických stranách jako samostatný údaj nebyl vypuštěn ze zákona o ochraně osobních údajů proto, že by nebyl svou povahou citlivý. Shromažďování údajů o politické příslušnosti jednotlivých soudců není předmětem činnosti ani příslušných soudů ani Ministerstva spravedlnosti, a proto požadované informace nelze (ani - či již - z tohoto důvodu) poskytnout.
7. Ministerstvo spravedlnosti ve svém vyjádření k ústavní stížnosti pouze konstatovalo, že se se závěry obou soudů plně ztotožnilo.
8. Stěžovatel, Ministerstvo spravedlnosti a NSS vyslovili souhlas s upuštěním od ústního jednání v řízení před Ústavním soudem.
130. Poté, co ÚS dospěl k závěru, že NSS napadeným rozhodnutím porušil základní právo stěžovatele na informace dle čl. 17 Listiny základních práv a svobod a čl. 10 Úmluvy (a v důsledku toho i jeho základní svobodu myšlení), vyvstala otázka, zda bylo podústavní právo interpretovatelné ústavně konformně; tedy zda bylo možné dospět k ústavně souladnému výsledku, aniž by bylo nezbytné příslušné ustanovení podústavního práva předtím zrušit.
131. Platí maxima, že jednotlivá ustanovení jednoduchého práva jsou orgány veřejné moci povinny interpretovat a aplikovat v první řadě vždy z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práva či svobod. Tudíž je nutno zvolit takovou interpretaci, která opodstatněně nabývá přednosti před ostatními, tj. preferovat interpretaci takovou, jež je ústavně konformnější [srov. např. nález
sp. zn. III. ÚS 303/04
ze dne 10. 3. 2005 (N 52/36 SbNU 555)].
IV. 1. a)
132. Nejvyšší správní soud tedy v napadeném rozhodnutí podřadil předmětný údaj pod pojem "citlivý údaj" ve smyslu § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů.
133. Tento svůj závěr však odůvodnil jen jazykovým výkladem výrazu "osobní údaj vypovídající o ... politických postojích" ve smyslu § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů. Uvedl totiž, že se ztotožňuje jak se závěry, tak s argumentací rozhodnutí Městského soudu v Praze. Přitom městský soud argumentoval tak, že údaj o členství v KSČ je informací o členství v politické straně, takže jde o údaj o politických postojích subjektů údajů ve smyslu § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů, a tudíž o "citlivý údaj"; ty je možné zpracovávat jen se souhlasem subjektu údajů (srov. str. 4 rozsudku městského soudu a str. 3 a 4 rozsudku NSS).
134. Svůj závěr v rovině metodologie výkladu podústavního práva tak správní soudy postavily na premise, že informace o členství v politické straně je bez dalšího - tj. automaticky, bez ohledu, zda je subjektem údajů soudce či soukromá osoba (např. zaměstnanec firmy) - údajem o politických postojích subjektů údajů ve smyslu § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů (a tudíž "citlivým údajem" dle tohoto ustanovení). V této souvislosti je tedy relevantní výklad pojmu "citlivý údaj" ve smyslu § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů, resp. sousloví "osobní údaj vypovídající o politických postojích".
135. Tu ÚS zdůrazňuje, že jazykový výklad - sám o sobě - není dostačující. To plyne nejen z ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. např. plenární nálezy
sp. zn. Pl. ÚS 33/97
či
sp. zn. Pl. ÚS 24/06
, dostupné též na http://nalus.usoud.cz), ale i z judikatury samotného NSS, který na judikaturu Ústavního soudu v tomto směru přiléhavě navázal (srov. např. rozsudek sp. zn. 9 Ans 5/2009, 9 Ans 5/2008, 1 Ao 4/2008, 6 Ads 114/2007, 1 As 24/2006, dostupné na www.nssoud.cz). NSS toto fundamentální interpretační pravidlo nerespektoval.
IV. 1. b)
136. Výraz "citlivý údaj" je legálně definován v § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů: "osobní údaj vypovídající o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství v odborových organizacích, náboženství a filosofickém přesvědčení, odsouzení za trestný čin, zdravotním stavu a sexuálním životě subjektu údajů a genetický údaj subjektu údajů; citlivým údajem je také biometrický údaj, který umožňuje přímou identifikaci nebo autentizaci subjektu údajů.".
137. Nicméně, samotná legální definice obsahuje sousloví "osobní údaj vypovídající o politických postojích", které již zákonem definováno není, takže je prima facie nejednoznačné.
138. Je proto myslitelná úvaha, že poněvadž členství v politické straně není uvedeno výslovně v § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů, z jazykového výkladu plyne úmysl zákonodárce nepodřadit členství v politické straně bez dalšího (automaticky) pod pojem "citlivý údaj"; v opačném případě by to zákonodárce výslovně uvedl.
139. Na druhou stranu si lze představit i textuální argumentaci, že ze členství v politické straně lze dovodit ztotožnění se člena s jejím programem, takže již členství v politické straně je bez dalšího politickým postojem [v tomto textuálním smyslu zřejmě usuzuje NSS (ovšem explicitně pouze ve vyjádření k ústavní stížnosti): ""členství v politické straně" vnímáme jako institucionalizaci "politických postojů" té které osoby ... pojem "politické názory" je pojmem nadřazeným pojmu "členství v politické straně""].
140. Již samotným jazykovým výkladem § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů je tak dovoditelná (i) norma, že členství v politické straně není bez dalšího politickým postojem ve smyslu citlivého údaje; je tedy dána možná ústavně konformní interpretace tohoto zákonného ustanovení v tom smyslu, že předmětný údaj není takovým citlivým údajem, který nelze poskytnout bez souhlasu subjektu údajů.
IV. 1. c)
141. K tomu lze přičinit i výklad teleologický v následujícím smyslu. Sousloví "členství v politické straně" (resp. přesně "členství v politických stranách či hnutích") totiž bylo uvedeno paralelně s výrazem "politický postoj" v § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů již v původním znění zákona, a to až do novelizace provedené zákonem č. 177/2001 Sb. (dále též jako "předmětná novelizace"). Rovněž v § 16 zákona č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech, (který byl nahrazen právě zákonem o ochraně osobních údajů) bylo sousloví "členství v politické straně" (resp. přesně "členství v politických stranách a hnutích") uvedeno paralelně s výrazem "politický postoj". Z toho lze dovodit ustálenost používané terminologie, tedy nepovažování členství v politické straně bez dalšího za podřaditelné pod výraz "politický postoj"; v opačném případě by nebyl rozumný důvod uvádět obojí vedle sebe. Z vypuštění sousloví "členství v politické straně" z § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů lze tedy dovodit úmysl zákonodárce, aby členství v politické straně již nebylo bez dalšího (automaticky) považováno za "citlivý údaj" [ve smyslu § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů)]. V opačném případě by zákonodárce neměl rozumný důvod neponechat status quo de lege lata, tedy neponechat obojí vedle sebe. Tuto otázku NSS v napadeném rozsudku nijak nereflektoval.
142. Zjevně (až) ve vyjádření k ústavní stížnosti NSS zaregistroval, že sousloví "členství v politických stranách či hnutích" bylo uvedeno paralelně s výrazem "politický postoj" v § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů již v původním znění zákona. To však měl reflektovat již v napadeném rozhodnutí.
143. Ve vztahu k vypuštění sousloví "členství v politických stranách či hnutích" z výčtu citlivých údajů NSS nejprve argumentuje, že "předmětná novelizace vycházela z právního rámce daného směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES, přijaté 24. 10. 1995, která taktéž nepracuje s pojmem "členství v politické straně". Údaje o "politických postojích" jsou v kontextu dané směrnice označeny jako "zvláštní kategorie údajů", které odhalují "politické názory". V tomto směru je Nejvyšší správní soud taktéž názoru, že pojem "politické názory" je pojmem nadřazeným pojmu "členství v politické straně"".
144. Tato argumentace však případná není. Sám NSS vychází z premisy, že citovaná směrnice nepoužívá sousloví "členství v politické straně" ve výčtu "zvláštní kategorie údajů". Proto s odkazem na takovou premisu (samu o sobě) je názor NSS, že je "taktéž (poznámka Ústavního soudu: rozuměno taktéž jako citovaná směrnice) toho názoru, že pojem "politické názory" je pojmem nadřazeným pojmu "členství v politické straně"", zjevně nelogický (z uvedené premisy racionální úvahou bez dalšího neplyne). Tato argumentace NSS tak obsahuje rysy tautologie, neboť citované směrnici přisuzuje podřazení pojmu "členství v politické straně" pod výraz "politické názory", což je však třeba teprve argumentačně prokázat.
145. Dále NSS ve vztahu k vypuštění sousloví "členství v politických stranách či hnutích" z výčtu citlivých údajů argumentuje (až ve vyjádření k ústavní stížnosti) takto: "Podle důvodové zprávy k zákonu č. 177/2001 Sb. mělo být účelem vypuštění tohoto označení citlivých údajů pouze zjednodušení zpracovávání osobních údajů pro spolky a politické strany." Ani tato argumentace není racionálně obhajitelná. To platí z více důvodů.
146. NSS především vychází z premisy mylné. Návrh předmětné novelizace totiž v původním znění - pouze ke kterému existuje důvodová zpráva (důvodová zpráva se k pozměňovacím návrhům nezpracovává) - neobsahoval vypuštění sousloví "členství v politických stranách či hnutích" z výčtu citlivých údajů.
147. Nepřípadnost tvrzení NSS, že účelem vypuštění sousloví "členství v politických stranách či hnutích" z výčtu citlivých údajů bylo pouze zjednodušení zpracovávání osobních údajů pro spolky a politické strany, však plyne i z rozumného posouzení věci, a to již z mnoha úhlů pohledu.
148. V takovém hypotetickém případě by totiž nebylo rozumného důvodu vyjímat sousloví "členství v politických stranách či hnutích" z legální definice citlivých údajů jako takové (plošně).
149. Dále, pokud by se vycházelo z logiky tvrzení NSS, musely by být (ad absurdum) vypuštěny z legální definice citlivých údajů též (resp. tím spíše) všechny osobní údaje, neboť zpracovatelné jsou (resp. především) i ostatní citlivé údaje (členů politických stran či hnutí).
150. K tomu se dodává, že NSS neargumentuje, jak by vypuštění sousloví "členství v politických stranách či hnutích" z výčtu citlivých údajů bylo vůbec způsobilé zjednodušit zpracovávání osobních údajů pro spolky a politické strany. Zřejmě tím má NSS na mysli, že politické strany by mohly zpracovávat údaje o členství svých členů v politické straně bez nutnosti získání souhlasu tohoto člena s tímto zpracováváním (neboť NSS vychází z důvodové zprávy). Údaj o členství v politické straně či hnutí člena je však "zpracováván" politickou stranou či hnutím per definitionem, neboť z logiky věci ta která politická strana či hnutí musí vědět, kdo je jejím členem. Tedy i z tohoto pohledu teze NSS o teleologii vypuštění citovaného sousloví racionální smysl postrádá.
151. Návrh předmětné novelizace v původním znění obsahoval jen následující změnu: zákon o ochraně osobních údajů se mění takto: "V § 3 odst. (6) se doplňuje o další písmeno f) ve znění: f) politickými stranami, politickými hnutími, církvemi, náboženskými společnostmi a občanskými sdruženími za podmínky, že zpracování údajů se vztahuje pouze na jejich členy a osobní údaje slouží pro jejich vnitřní potřebu a činnost vyplývající z účelu, pro který byly založeny.". Smyslem této navrhované novelizace bylo zjednodušení zpracovávání osobních údajů pro spolky a politické strany a vyloučit oznamování tohoto zpracovávání Úřadu pro ochranu osobních údajů (srov. důvodovou zprávu). Nicméně návrh předmětné novelizace v původním znění zvolil k dosažení svého cíle cestu vyjmutí této skupiny právnických osob z působnosti klíčových ustanovení zákona o ochraně osobních údajů (§ 5, 9, 11, 16 a 27), aniž by nakládání s osobními údaji zpracovávanými těmito právnickými osobami bylo upraveno jiným právním předpisem, na což bylo poukazováno již v nesouhlasném stanovisku vlády s předmětnou novelizací (usnesení vlády ze dne 10. 1. 2001 č. 33). Již v prvním čtení (srov. www.psp.cz) pak ministr bez portfeje Karel Březina namítal, že "tuto problematiku je nutno řešit, ovšem ne prostřednictvím § 3 zmíněného zákona, ale prostřednictvím § 18, to znamená dílčí výjimky.". Proto bylo posléze přijato usnesení ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny (z 75. a 76. schůze dne 21. a 30. 3. 2001), které cíl sledovaný návrhem předmětné novelizace v původním znění realizovalo pozměňovacím návrhem v podobě doplnění v § 5 odst. 2 nového písmena f), a doplnění v § 18 nového písmena c), což bylo avizováno již v prvním čtení. To potvrdil i poslanec Marek Benda v odůvodnění usnesení ústavně právního výboru ve druhém čtení na schůzi v Poslanecké sněmovně: "Problém, který navrhoval pan kolega Šustr a další řešit, tzn. problematiku, zjednodušeně řečeno, nestátních subjektů soukromoprávního charakteru, ovšem nepodnikatelských, jako jsou politické strany, církve, občanská sdružení, sportovní svazy apod., jsme neřešili původně navrženou cestou, tedy zcela vyloučením zákona o ochraně osobních údajů, ale omezením, že všechny tyto subjekty nebudou muset do budoucna sdělovat Úřadu na ochranu osobních údajů, že vedou příslušné databáze, a nebudou muset vést tyto databáze s bezpodmínečným souhlasem svých členů, respektive se předpokládá, že souhlas takového člena je dán tím, že se stane členem příslušného sdružení nebo příslušné organizace.". Současně poslanec Marek Benda uvedl, že problémů bylo daleko více než jen ty obsažené v návrhu, a proto se je ústavně právní výbor pokusil řešit. Sem zjevně spadalo i ústavně právním výborem navržené vypuštění sousloví "členství v politických stranách či hnutích" z výčtu citlivých údajů a další početné navrhované změny.
152. ÚS dodává, že zákonem č. 439/2004 Sb. byl zrušen § 5 odst. 2 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů a byl doplněn § 9 o písm. e) (srov. důvodovou zprávu).
153. K argumentaci NSS pouhou důvodovou zprávou (která je navíc věcně nepřípadně použitá, jak bylo shora vyargumentováno) poukazuje ÚS z hlediska metodologického na z ní vyplývající nízkou míru právní jistoty. Úmysl zákonodárce by měl resultovat především ze zformulovaného textu, a to právě z důvodu právní jistoty. Zde je relevantní především výklad objektivně teleologický, kterým se zjišťuje objektivní význam určitého textu z pohledu znalého adresáta právního předpisu; jinými slovy, jak může určitému textu rozumět znalá osoba, jestliže předpokládá, že daný text byl přijat racionálně uvažujícím zákonodárcem. Ve vztahu k nyní posuzované otázce může informovaná osoba předpokládat, že pokud by racionální zákonodárce neměl v úmyslu, aby členství v politické straně již nebylo bez dalšího (automaticky) považováno za "citlivý údaj", nevypouštěl by sousloví "členství v politických stranách či hnutích" z § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů ve srovnání s úpravou předchozí.
154. Proto nezbývá než přijmout názor, že ze skutečnosti, že bylo z § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů vypuštěno sousloví "členství v politické straně", lze racionálně dovodit účel zákonné změny, tj. aby členství v politické straně již bez dalšího nebylo (automaticky) za "citlivý údaj" považováno.
155. Tento názor ostatně vyslovil i Úřad pro ochranu osobních údajů (srov. vyjádření k dotazu stěžovatele, zda členství v KSČ je citlivým údajem, sp. zn. SKO-3883/07-2/HEJ), který byl přitom konzultován ústavně právním výborem Poslanecké sněmovny při přijímání návrhu vypouštějícího sousloví "členství v politických stranách či hnutích" z výčtu citlivých údajů (srov. http://www.psp.cz/forms/tmp_sqw/45660082.doc;http://www.psp.cz/forms/tmp_sqw/4566008.doc).
IV. 1. d)
156. Účelu zákonné změny, tedy aby údaj o členství v politické straně již nebyl bez dalšího (automaticky) považován za "citlivý údaj" [ve smyslu § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů], a tak i možnosti ústavně konformního výkladu, přitom nasvědčuje i výklad (objektivně) teleologický v dalším (následujícím) smyslu.
157. "Citlivé údaje" tvoří zvláštní kategorii "osobních údajů" ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů. Smyslem rozlišení osobních údajů na "citlivé údaje" a (zbývající) "osobní údaje" je zaručit "citlivým údajům" speciální, větší ochranu. To plyne kupříkladu z důvodové zprávy k § 9 zákona o ochraně osobních údajů: "Pojem citlivý údaj je vymezen v § 4 písmeno b) zákona. Tyto údaje podléhají speciální ochraně." nebo z přísnější regulace možnosti zpracovávat "citlivé údaje" bez souhlasu subjektu údajů zakotvenou v § 9 zákona o ochraně osobních údajů (oproti ostatním "osobním údajům" dle § 5 odst. 2). Důvod zvláštní, větší ochrany "citlivých údajů" tkví v jejich povaze (kterou se odlišují od ostatních "osobních údajů"). Jde totiž o informace nejvíce soukromé a důvěrné, nejúže spjaté s osobní identitou či nejintenzivněji vypovídající o nitru ("duchu") lidské bytosti, tedy o aspekty identity a existence jednotlivce nanejvýš osobního charakteru. Jedná se tudíž o informace o nejintenzivnějším (detailním) soukromí, o údaje výhradně osobního, soukromého charakteru.
158. Kupříkladu lze uvést údaje o sexuálním životě jednotlivce (kam patří sexuální orientace, sexuální partneři, kvantita sexuálních styků aj.); genetické údaje (které obsahují mnoho osobních informací o jednotlivci a umožňují odhalení genetických vztahů, jež mohou mezi jednotlivci existovat, a odhalení pravděpodobného etnického půdvodu jednotlivce aj.); biometrické údaje (kupř. míry a váhy jednotlivců - velikost poprsí, obvod pasů a boků aj., otisk prstů a dlaně); údaje o zdravotním stavu (měřené hodnoty v relaci k organismu, diagnózy včetně příp. duševních chorob, léčba); údaje o národnostním, rasovém nebo etnickém původu.
159. Ostatně shora dovozená kvalitativní stránka "citlivých údajů" plyne již ze samotného rozlišení této části osobních údajů za "citlivé" a na ostatní "osobní údaje" (tedy v jistém smyslu údaje nikoli citlivé coby opak výrazu "citlivý"). Lze v tomto kontextu dodat, že východisky k zpracování zákona o ochraně osobních údajů (srov. např. důvodovou zprávu) se stala především směrnice č.95/46/ES Evropského parlamentu a Rady z roku 1995 o ochraně jednotlivců ve vztahu ke zpracování osobních dat a o volném pohybu těchto dat (dále jen "směrnice") a Úmluva č. 108 Rady Evropy na ochranu osob ve vztahu k automatizovanému zpracování dat z roku 1981 (dále "Úmluva č. 108"). Směrnice v čl. 8 hovoří o "zvláštní kategorii údajů" a v uvozujících ustanoveních vymezujících cíle směrnice mluví výslovně o kategorii "citlivých údajů" vztahující se ke "zvláštní kategorii údajů" (body 34 a 70). Přitom tzv. zvláštní kategorii údajů vymezuje směrnice obdobně jako zákon o ochraně osobních údajů (čl. 8 bod 1 "Členské státy zakáží zpracování osobních údajů, které odhalují rasový či etnický původ, politické názory, náboženské nebo filozofické přesvědčení, odborovou příslušnost, jakož i zpracování údajů týkajících se zdraví a sexuálního života."). Podobně Úmluva č. 108 používá termín "zvláštní skupiny údajů" a vymezuje ji obdobně jako zákon o ochraně osobních údajů (čl. 6: "Osobní údaj prozrazující rasový původ, politické názory, náboženské nebo jiné přesvědčení, jakož i osobní údaje týkající se zdraví nebo pohlavního života smějí být zpracovávány automatizovaně jen tehdy, jestliže vnitrostátní právní řád stanoví vhodné záruky. Stejně tomu je u osobních údajů týkajících se odsouzení za trestný čin."); ESLP označuje tuto skupinu údajů za "citlivé údaje", "zvláštní více citlivé údaje" (srov. rozsudek velkého senátu ve věci S. a Marper proti Spojenému království ze dne 4. 12. 2008, č. stížností 30562/04 a 30566/04, bod 66, dostupný např. in Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva 2/2009, str. 69 a násl.).
160. Údaj o členství jednotlivce v politické straně bez dalšího výše vymezené "kvality" tzv. citlivých údajů tedy nedosahuje. To platí v prvé řadě (tedy nejen) o údaji o členství soudce v KSČ ke dni 17. 11. 1989; jak bylo shora vyargumentováno, značí to výrazný přesah do sféry veřejné. Z povahy věci proto nemůže jít - v případě předmětného údaje - o informaci charakteru výlučně soukromého.
161. I podle této argumentace je tak z § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů dovoditelné, že členství v politické straně není bez dalšího politickým postojem ve smyslu citlivého údaje; tedy z i z této argumentace plyne ústavně konformní možnost vyložit toto zákonné ustanovení v tom smyslu, že předmětný údaj není citlivým údajem, který nelze zpracovávat (a poskytnout) bez souhlasu subjektu údajů.
162. K tomu lze dodat, že obecně platí, že smyslem členství v politické straně je - či by mělo být - úsilí podílet se na správě věcí veřejných, či přímo působit ve veřejném životě. V rámci této veřejné sféry je přitom jednotlivec přirozeně spojován s příslušnou politickou stranou (což mu musí být zřejmé). Jde tak (minimálně částečně) o projev jednotlivce ve veřejném životě. Z povahy věci proto nemůže jít (v případě údaje o členství v politické straně) o informaci výlučně soukromého charakteru, o údaj nejcitlivějšího charakteru mezi osobními údaji jednotlivce, o informaci nejvíce soukromou a důvěrnou, která by zasahovala nejintenzivnější (detailní) soukromí.
163. I proto neplatí názor NSS vyslovený až ve vyjádření k ústavní stížnosti, že "a minori ad maius, jsou-li jako citlivý osobní údaj chráněny údaje o ,pouhých' (neinstitucionalizováných) politických názorech (postojích), pak tím spíše musí být chráněn údaj o členství v politických stranách a hnutích.". Ze své povahy jsou neinstitucionalizované politické názory více intenzivním soukromím (v tom tkví právě smysl citlivých údajů) než politické názory institucionalizované, a proto mezi nimi neplatí vztah "slabší (menší) - silnější" (větší) ["tím spíše"].
164. Ostatně, tento názor NSS nijak argumentačně nepodložil, předložil pouze rétorický obrat. Pouhé označení "a minori ad maius" nelze považovat samo o sobě za právní argument dostačující. Je třeba se totiž ptát: na čem je tento výklad založen? Z jakého důvodu považujeme institucionalizované politické názory za hodné větší ochrany než neinstitucionalizované politické názory? V této souvislosti poukazuje Ústavní soud na to, že dle čl. 44 Listiny základních práv a svobod může zákon soudcům omezit právo ("uvedené v čl. 20 odst. 2") zakládat politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich, což explicitně realizoval i zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v ustanovení § 4 odst. 4; politické postoje (které se projevují mj. v tajných volbách) však zakázat nelze.
165. Koneckonců, NSS v tomto názoru vychází z nepřípadné premisy, že v případě nepodřazení údaje o členství v politické straně pod osobní údaje nebudou tyto údaje chráněny. Nicméně podřazení toho kterého údaje pod "ostatní" osobní údaje neznamená neexistenci jejich ochrany, nýbrž toliko jejich ochranu slabší (srov. § 5 odst. 2 zákona o ochraně osobních údajů).
166. Konečně, NSS na tuto problematiku pohlíží neodůvodněně úzce, "černobíle". Dle NSS je totiž možná pouze varianta, že údaj o členství v politické straně buď je citlivým údajem, nebo varianta, že jím není. Nicméně - jak plyne ze shora uvedené argumentace Ústavního soudu - racionálně odůvodněná je i varianta, že členství v politické straně není bez dalšího citlivým údajem; tedy za určitých okolností může být citlivým údajem, za jiných okolností jím být nemusí. To je právě případ posuzované věci, s ohledem na nositele osobního údaje; zde jde o soudce, tedy o nositele státní moci a o ústavního činitele svého druhu. Jinými slovy, kupříkladu u osoby nikoliv ve funkci soudce (či v jiné srovnatelné funkci) by bylo myslitelné, že by údaj o jejím členství v politické straně byl podřaditelný pod citlivý údaj. To by ovšem byla otázka posouzení okolností toho kterého konkrétního případu.
IV. 2.
167. Lze tedy uzavřít, že existuje ústavně konformní možnost interpretace rozhodného podústavního práva. Ústavně konformní závěr tohoto nálezu - že předmětný údaj není údajem o politických postojích subjektů údajů ve smyslu § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů, a tudíž "citlivým údajem" dle tohoto ustanovení, který nelze bez souhlasu subjektů údajů zpracovávat, a tak ani poskytnout - znamená, že jde o osobní údaj ve smyslu § 4 písm. a) tohoto zákona se všemi důsledky z toho vyplývajícím pro případné zpracování tohoto údaje.
168. Ostatně, i samotný NSS v napadeném rozsudku (nepřímo) deklaroval možnost ústavně konformní interpretace podústavního práva. Připustil totiž možnost, aby údaj o členství soudců v KSČ ke dni 17. 11. 1989 mohl být za určitých okolností poskytnut bez jejich souhlasu, protože by se mohl stát součástí veřejné sféry. V takovém případě by ovšem NSS musel provést podřazení pod ustanovení podústavního práva jinak než pod § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů, který reguluje "citlivé údaje".
169. ÚS rovněž poukazuje na nálezy
sp. zn. I. ÚS 260/06
ze dne 24. 1. 2007 (N 10/44 SbNU 129),
sp. zn. Pl. ÚS 2/10
ze dne 30. 3. 2010 (N 68/56 SbNU 761; 123/2010 Sb.) nebo
I. ÚS 1885/09
, v nichž se přiklonil - opět v protikladu s NSS - k co nejširšímu pojetí práva na informace.
170. ÚS již dále ponechává na NSS, pod jaké písmeno § 5 odst. 2 zákona o ochraně osobních údajů nyní posuzovanou věc - při cestě za ústavně konformním cílem v podobě vyhovění žádosti stěžovatele o poskytnutí předmětného údaje - podřadí. Tedy, zda pod písm. a) ["Správce může zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů. Bez tohoto souhlasu je může zpracovávat, jestliže provádí zpracování nezbytné pro dodržení právní povinnosti správce"] či pod písm. e) ["Správce může zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů. Bez tohoto souhlasu je může zpracovávat, pokud je to nezbytné pro ochranu práv a právem chráněných zájmů správce, příjemce nebo jiné dotčené osoby; takové zpracování osobních údajů však nesmí být v rozporu s právem subjektu údajů na ochranu jeho soukromého a osobního života"] nebo pod písm. f) ["Správce může zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů. Bez tohoto souhlasu je může zpracovávat, pokud poskytuje osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři či zaměstnanci veřejné správy, které vypovídají o jeho veřejné anebo úřední činnosti, o jeho funkčním nebo pracovním zařazení"]. Jde totiž o ustanovení podústavního práva; z hlediska ústavněprávního se jedná ve své podstatě jen o otázku formy, tj. o to, použití kterého předpisu z hlediska ústavně konformního výkladu co nejvíce odpovídá.
171. K tomu ÚS stručně jen poukazuje na odbornou literaturu; dle publikovaného právního názoru by v principu v obdobné situaci mělo být (za současné právní úpravy) provedeno podřazení daného skutkového stavu pod § 5 odst. 2 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů [srov. např. Mates, P.: Ochrana soukromí ve správním právu, 2. aktualizované a podstatně přepracované vydání, Linde Praha, a.s., Praha, str. 26-27, 208-209; Bartík, V., Janečková, E.: Ochrana osobních údajů v aplikační praxi (vybrané otázky), Linde Praha, a. s., Praha, str. 71-72, str. 76-77]. Dle odborné literatury je totiž smyslem tohoto ustanovení právě promítnutí zásady (plynoucí též z čl. 17 Listiny), podle níž má veřejnost právo, aby byla informována o činnosti tzv. osob veřejného zájmu, jakými jsou politici, soudci apod.; přitom tomuto režimu podléhají údaje související s jejich veřejnou či úřední činností, funkčním nebo pracovním zařazením (což je i údaj o členství soudců v KSČ ke dni 17. 11. 1989, jak bylo v tomto nálezu vyargumentováno).
172. Pro úplnost lze dodat, že i kdyby byl ústavně konformní názor NSS, že předmětný údaj je "citlivým údajem", nebyl by bez dalšího objektivně racionálně obhájený závěr NSS (a městského soudu), že stěžovatel požadoval údaj, který povinnému subjektu shromažďovat, a tak ani poskytovat nepřísluší (srov. str. 5 rozsudku městského soudu, str. 5 napadeného rozsudku NSS). Ustanovení § 9 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů totiž pouze zakazuje zpracovávat citlivé údaje bez souhlasu subjektu údajů, z čehož plyne, že citlivé údaje může poskytnout se souhlasem subjektu údajů. Ani městský soud ani NSS přitom nepoukazovaly na eventuální nesouhlas příslušných soudců s poskytnutím předmětného údaje.
IV. 3.
173. ÚS podotýká, že NSS ve svém vyjádření k ústavní stížnosti (i v napadeném rozsudku) poukazuje na to, že "shromažďování těchto informací tak není předmětem činnosti ani příslušných soudů ani Ministerstva spravedlnosti; nutně dospěl k obdobnému výsledku, a sice, že požadované informace nelze (ani - či již - z tohoto důvodu) poskytnout.". Ze skutečnosti, že ty které orgány veřejné moci předmětným údajem momentálně fakticky - snad - nedisponují, však neplyne, že je tento stav do budoucna neměnný. Tedy, že jej nelze změnit např. vyžádáním si informací od dotyčných jednotlivců jako svých zaměstnanců za účelem dosažení nezbytného ústavně souladného stavu, tj. realizace ústavní povinnosti státu poskytovat informace dle čl. 17 Listiny a čl. 10 Úmluvy; bude ovšem namístě hledat v tomto směru i cesty jiné.
174. Názor opačný názor by veškeré shora uvedené ústavněprávní argumenty popíral. To by též - paradoxně - důsledně vzato značilo upřednostnění zájmu jednotlivce-soudce před základním právem stěžovatele na informace a obecným zájmem podporovat tuto svobodu tam, kde jde o otázky veřejného zájmu. Při opačném názoru by se žadatel v praxi nemohl domoci efektivní ochrany svých základních práv a svobod. Má-li být tato ochrana úplná, nemá-li postrádat rozumný smysl, musí právní řád poskytovat účinné právní prostředky k jejich realizaci. Jedním z elementárních znaků právního státu je garance, že všechny práva a svobody jednotlivce jsou reálné, tedy uplatnitelné a vynutitelné. Jinak by konstrukce ústavní povinnosti orgánu veřejné moci poskytnout stěžovateli předmětný údaj (tedy i výrok tohoto nálezu a úvahy v něm uvedené), a (jemu odpovídajícího) základního práva jednotlivce na informace, ztrácela rozumný smysl. Mínění jiné by tak bylo v rozporu i s principem právního státu dle čl. 1 odst. 1 Ústavy a - ve svých důsledcích - též s právem na ochranu "svých" práv (tj. práv stěžovatele), zakotveným v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. Šlo by o kolizi i s čl. 13 Úmluvy (srov. přiměřeně shora citovaný rozsudek ESLP Kenedi proti Maďarsku, bod 47: "Pro Soud by bylo nemyslitelné, kdyby čl. 13 garantoval právo na účinný prostředek nápravy, ale negarantoval by úspěšné provedení zvoleného nápravného prostředku. Opačný názor by vedl k situacím neslučitelným se zásadami právního státu, které se smluvní stany Úmluvou zavázaly respektovat při její ratifikaci ...").
175. V této souvislosti nelze přehlédnout, že sama otázka, zda Vrchní soud v Olomouci nedisponuje předmětným údajem, nebyla v dané věci plnohodnotně zodpovězena; to proto, že stěžovatel ve správní žalobě navrhl provedení důkazu personálními spisy soudců Vrchního soudu v Olomouci, a městský soud odmítl tento důkazní návrh pouze s odůvodněním, že toto zjištění není rozhodné, neboť poskytnutí předmětného údaje prý brání sám o sobě důvod jiný.
176. ÚS přirozeně zvažoval i řešení opačné. Uvědomuje si, že dělicí čárou slušnosti a neslušnosti u toho kterého člověka v totalitním režimu není - či nemusí být - toliko členství v KSČ k 17. 11. 1989, leč jeho celkové chování v uvedené době. Nicméně, samo členství v KSČ znamenalo - ať už fakticky či u některých jen opticky - personifikační spojení s touto stranou a její - svého druhu - legitimizací doma i v zahraničí. To bylo dáno již tím, že členy či kandidáty KSČ bylo v té době cca 1 700 000 občanů; připočtou-li se k tomu i jejich blízcí rodinní příslušníci, lze dovozovat, že se KSČ mohla opírat o tvrzenou, touto formou vyjádřenou, podporu téměř poloviny občanů tehdejšího Československa. (Poznámka: Uvedený počet není samozřejmě argumentem pro legitimizaci tohoto režimu, neboť značí pouze to, jak režim uměl s lidmi manipulovat, aby dosáhl jejich, byť i jen optické podpory.) Jejich morální spoluodpovědnost za existenci protiprávního komunistického režimu lze tedy stěží eliminovat (srov. preambuli a § 1 zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu). To platí tím spíše pro tehdejší soudce-členy KSČ a pro prokurátory, na nichž komunistický režim svoji represivní politiku do značné míry stavěl. I z těchto důvodů se ÚS k opačnému řešení nepřiklonil.