7 Td 69/2014-5
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud ve věci obviněného Ing. Arch. A. K., vedené u Okresního soudu v
Kolíně pod sp. zn. 3 T 166/2013, projednal v neveřejném zasedání konaném dne
18. prosince 2014 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci, který podal v
řízení o odvolání vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 12 To 423/2014,
a rozhodl t a k t o :
Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Praze n e o d n í m á .
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kolíně podala dne 12.
11. 2013 (č. l. 109 tr. spisu) návrh na potrestání obviněného Ing. Arch. A.
K. pro přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 2 tr. zákoníku,
kterého se měl dopustit tím, že (zkráceně uvedeno) od 6. 11. 2012 do 30. 11.
2013 v trvalém bydlišti ani jinde vědomě neplnil zákonnou vyživovací povinnost
na nezletilou dceru ve výši 3.500,- Kč měsíčně a na nezletilého syna ve výši
4.200,- Kč měsíčně stanovenou a upravenou mu uvedenými rozhodnutími soudů, když
za toto období dluží k rukám matky dětí R. Š. finanční částku ve výši 87.100,-
Kč, kdy po celé období byl evidován jako uchazeč o zaměstnání, přičemž
příslušný úřad práce evidoval v tomto období volná místa s dostatečným příjmem
pro úhradu celého výživného, tedy se vyhýbal řádnému pracovnímu poměru,
zbavoval se dobrovolně legálního příjmu a ztěžoval vymáhání dlužného výživného
srážkami ze mzdy či jiným způsobem výkonu rozhodnutí.
Okresní soud v Kolíně vydal v předmětné věci dne 17. 12. 2013 podle § 314e
odst. 1 tr. ř. trestní příkaz, sp. zn. 3 T 166/2013 (č. l. 127 tr. spisu),
kterým obviněného uznal vinným v rozsahu podané obžaloby, a za přečin zanedbání
povinné výživy podle § 196 odst. 2 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu obecně
prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Podle § 63 odst. 2 tr. zákoníku bylo
obviněnému uloženo, aby během výkonu trestu podle svých sil uhradil dluh na
výživném a řádně platil výživné běžné. Trestní příkaz nenabyl právní moci,
neboť obviněný proti němu podal odpor a ve věci bylo nařízeno hlavní líčení.
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 13. 6. 2014, sp. zn. 3 T 166/2013 (č.
l. 240 tr. spisu), byl obviněný Ing. Arch. A. K. uznán vinným přečinem
zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 2 tr. zákoníku a byl mu podle
tohoto ustanovení a § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest
obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a bylo mu uloženo, aby během
výkonu trestu podle svých sil uhradil dluh na výživném a řádně platil výživné
běžné. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný dne 22. 6. 2014 (č. l. 249 tr.
spisu) odvolání, které bylo následně odůvodněno jeho, pro tento účel
ustanoveným, obhájcem JUDr. B. Štěpánem (č. l. 261 tr. spisu). U Krajského
soudu je tato věc obviněného vedena pod sp. zn. 12 To 423/2014.
Krajským soudem v Praze, jako soudem odvolacím, byl Nejvyššímu soudu dne 3.
12. 2014 předložen trestní spis Okresního soudu v Kolíně vedený pod sp. zn. 3 T
166/2013, k rozhodnutí o návrhu obviněného na přikázání věci jinému soudu z
důvodu vhodnosti. Obviněný ve svém návrhu uvedl, že se má dne 20. 11. 2014
konat veřejné zasedání. Požádal v této věci o ustanovení bezplatného obhájce,
což nebylo podle něj dosud vyřízeno. Uvedl, že do Prahy pro děti nejezdí, ve
čtvrtek s nimi nemá ani styk a tuto cestu nemá navíc z čeho hradit. Navrhl, aby
byla věc projednána u soudu v místě jeho trvalého bydliště v Brně z důvodu
vhodnosti, neboť v obvodu Krajského soudu v Praze, který je místně příslušný k
projednání věci, nebydlí, protože bydlí v Brně. Dojíždění k soudům ve
Středočeském kraji je pro něj finančně nemožné, navíc za situace, kdy nemůže
spojit účast u soudu s vyzvednutím dětí v místě jejich bydliště. Uvedl také,
že „rozvodnice“ matky je také z Brna a podle obviněného probírají uvedenou věc
také v Brně. Obviněný v této souvislosti uvedl seznam čestných prohlášení o své
nemajetnosti s tím, že je závislý na státních příspěvcích. V závěru svého
návrhu uvedl, že trvá na své osobní účasti při každém jednání, trvá na svém
právu být u soudu slyšen, uvedl také, že ve věci dosud nebyl vyslechnut.
Požádal tedy o odročení jednání a delegování věci do místa svého bydliště. Na
uvedené požadavky má podle svého názoru právo, neboť jde o stěžejní právo na
spravedlivý proces.
Podle § 25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu
odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání
rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné,
že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť
ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k
jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod,
publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb. Důvody pro
odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik
významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního
principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve
kterémkoliv stadiu trestního řízení.
V projednávané věci Nejvyšší soud však takové důvody neshledal.
Není pochyb o tom, že Okresní soud v Kolíně byl místně příslušný k projednání
uvedené trestní věci obviněného, stejně tak jako Krajský soud v Praze je
příslušný pro řízení o odvolání obviněného v uvedené věci.
Nutno podotknout, že shodnými námitkami obviněného a jeho návrhy na delegaci,
podanými v různých stádiích trestního řízení v trestních věcech obviněného
vedených u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 30/2012 a 3 T 166/2013
(právě projednávaná věc) se Nejvyšší soud zabývá opakovaně. Nejvyšší soud
rozhodoval v těchto trestních věcech, přičemž se zabýval shodnými (z velké
části doslovně totožnými) námitkami obviněného, jaké uvedl i nyní, a to v
usneseních, která jsou u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 11 Td 67/2012, 7
Td 50/2014, 7 Td 59/2014.
V nyní projednávané věci je z trestního spisu vedeného Okresním soudem v Kolíně
pod sp. zn. 3 T 166/2013 zřejmé, že se v postavení obviněného v průběhu
trestního řízení nic nezměnilo. Skutečnost, že obviněný, který má bydliště v
Brně, žádá, aby z finančních důvodů trestní řízení probíhalo u soudu v místě
jeho bydliště, sama o sobě není takovým vážným důvodem pro postup podle § 25
tr. ř. Pokud obviněný zmiňuje svou špatnou finanční situaci, lze v tomto směru
poukázat na okolnosti uvedené v rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 13. 6.
2014, sp. zn. 3 T 166/2013 (č. l. 240 a násl. tr. spisu), který na základě
provedených důkazů uznal dosud nepravomocně obviněného vinným přečinem
zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 2 tr. zákoníku. V odůvodnění svého
rozhodnutí se také podrobně zabýval otázkou finanční situace obviněného, kterou
neshledal s ohledem na všechny zjištěné skutečnosti tak tíživou, aby
znemožňovala účast obviněného u hlavního líčení. Z obsahu trestního spisu
vyplývá, že obviněný (ač dříve úspěšný architekt) od listopadu 2010 přerušil
platnost všech svých živnostenských oprávnění, je od prosince 2010 veden jako
uchazeč o zaměstnání, pouze 5 měsíců pobíral podporu v nezaměstnanosti a dále
již dávky státní sociální podpory nepobíral, od února 2012 do června 2013
pobíral příspěvek na živobytí ve výši 2.200,- Kč a doplatek na bydlení ve výši
3.000,- Kč (č. l. 79 a násl. tr. spisu). Během evidence obviněného u úřadu
práce mu byly předány 3 nabídky pracovního místa, ale nebyly jím přijaty. Od
1. 11. 2012 úřad práce evidoval dvě volná pracovní místa v oboru stavební
architekt a 977 míst v dělnických profesích, přičemž podle Regionální
statistiky ceny práce pro Jihomoravský kraj měli nekvalifikovaní pracovníci
průměrnou měsíční mzdu 12.436,- Kč (č. l. 86 tr. spisu). Obviněnému podle
obsahu trestního spisu nic nebránilo, aby začal pracovat (i třeba v jiném oboru
než je vystudován), a sám si tak opatřovat příjem, aby nebyl závislý na
státních příspěvcích (jak uvádí) a mohl se důstojněji podílet na výživě svých
dětí. S ohledem na zjištěné skutečnosti dále nelze pominout, že obviněný
pravidelně dvakrát do měsíce dojíždí vlakem do Kolína za svými dětmi, které
vlakem dopravuje do Brna, kde s nimi tráví volný čas, aby je mohl v neděli opět
dopravit vlakem zpět k jejich matce do Kolína.
Za této situace, a po zvážení možností obviněného (vyplývajících ze spisového
materiálu), je v rozporu se skutečností jeho tvrzení, že by nenašel dostatek
finančních prostředků pro jednorázovou cestu tentokrát do Prahy, ke
Krajskému soudu v Praze, aby se mohl osobně účastnit jednání ve své trestní
věci. Úhrada nákladů na cestu z Brna do Prahy nepředstavuje, s ohledem na jeho
možnosti opatřit si zdroj příjmů, takové náklady, které by předem vylučovaly
jeho možnost účastnit se soudního řízení. Jak již bylo uvedeno v jiných
rozhodnutích Nejvyššího soudu v trestních věcech obviněného, účast u soudního
jednání je jeho právem, nikoli povinností a obviněný se svým postojem k
trestnímu řízení o toto právo sám připravuje.
Nejvyšší soud v souvislosti s uplatněnými námitkami poukazuje na to, že o
žádosti obviněného o bezplatnou obhajobu již bylo soudy rozhodnuto, a to tak,
že Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 13. 6. 2014, sp. zn. 3 T 166/2013,
rozhodl, že obviněný nemá nárok na bezplatnou obhajobu (č. l. 237 tr. spisu).
S tímto rozhodnutím se ztotožnil také Krajský soud v Praze, který usnesením ze
dne 15. 10. 2014, sp. zn. 12 To 424/2014, zamítl stížnost obviněného (č. l. 268
tr. spisu). Nutno podotknout, že také v těchto rozhodnutích byly řešeny
majetkové poměry obviněného, které jsou hlavním argumentem v jeho návrhu na
delegaci věci k soudu v místě jeho bydliště, přičemž je z nich zřejmé, že
spíše než by obviněný trpěl nedostatkem finančních prostředků, není ochoten
poskytnout ani minimální míru součinnosti v řízení o jeho trestní věci.
Nejvyšší soud tedy shledal, že obviněný ve svém návrhu neuvedl žádné důležité
důvody ve smyslu ustanovení § 25 tr. ř.
Za tohoto stavu nelze považovat návrh obviněného na odnětí a přikázání věci
podle § 25 tr. ř. za důvodný, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je ve výroku
tohoto usnesení uvedeno.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. prosince 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš