Judikát 7 Td 7/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:24.02.2026
Spisová značka:7 Td 7/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:7.TD.7.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Místní příslušnost
Dotčené předpisy:§ 18 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:E 7 Td 7/2026-730
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 2. 2026 v trestní věci obviněného Petra Dubského, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 68/2025, o návrhu soudu na určení příslušnosti takto: Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 2. Odůvodnění:
1. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 podal dne 23. 12. 2025 u Obvodního soudu pro Prahu 2 obžalobu na obviněného Petra Dubského pro skutek kvalifikovaný jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Vytýkaného jednání se měl obviněný dopustit zkráceně tím, že jako jednatel společnosti DS creative, s. r. o., v přímém úmyslu protiprávně ve značném rozsahu snížit daňovou povinnost dané společnosti na dani z přidané hodnoty předstíráním nároku na odpočet daně a na úseku daně z příjmů právnických osob a společnost DS creative, s.
r. o., tím neoprávněně obohatit, podal za zdaňovací období říjen až prosinec 2019, červenec 2020 až září 2020 a listopad 2020 až únor 2021 Finančnímu úřadu pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště v Olomouci a Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 2, dohromady 13 přiznání k dani zahrnujících přijatá zdanitelná plnění od celkem 3 dalších společností, přestože věděl, že společnost DS creative, s. r. o., žádná plnění nikdy nepřijala, přičemž těmito dílčími útoky popsanými v obžalobě mělo dojít k neoprávněnému zkrácení daně společnosti DS creative, s.
r. o., ve výši 3 804 782 Kč.
2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 1. 2026, č. j. 6 T 68/2025-723, byla věc podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti. Obvodní soud pro Prahu 2 uvedl, že není místně příslušný k projednání věci, jelikož v obvodu jeho působnosti nedošlo k žádnému jednání obviněného, vymezenému v popisu skutku ani ke vzniku následku. Primárně zdůraznil, že podle spisového materiálu měl obviněný veškeré jednání popsané v obžalobě s největší pravděpodobností realizovat ve Velké Bystřici, tedy v místě svého bydliště a někdejšího skutečného sídla společnosti DS creative, s.
r. o., eventuálně v Olomouci, kde sídlila účetní společnost. Dále připomněl, že k přesunu sídla vzpomínané společnosti došlo až v listopadu 2020, přičemž vyjádřil přesvědčení, že nové sídlo mělo jen virtuální podobu a nikdy nesloužilo k reálnému výkonu podnikání, a to i s ohledem na fakt, že smlouva o obstarání souhlasu s umístěním sídla společnosti DS creative, s. r. o., vůbec nezakládala právo fyzického přístupu do prostor virtuálního sídla, nýbrž toliko právo na umístění sídla a zpracování došlé pošty.
Svůj závěr o zjevné účelovosti a pouhé formálnosti změny sídla společnosti DS creative, s. r.
o., podpořil též poukazem na fakt, že v rozhodném období vykonávala pro zmíněnou společnost mzdovou agendu mzdová účetní s praxí v Olomouci, která zpravidla měla dostávat od obviněného doklady k zaúčtování osobně nebo fyzicky do schránky. Nadto obvodní soud upozornil, že prakticky všechny okolnosti této věci se regionálně vztahují k Olomouci a okolí. Rovněž vyzdvihl vztah většiny svědků v předmětné trestní věci k Olomouci a přilehlým regionům, přičemž s ohledem na osobnosti některých svědků vyslovil obavu o nutnosti jejich předvedení, což by v návaznosti na geografickou vzdálenost představovalo finančně a organizačně obtížnou záležitost.
3. Obvodní soud taktéž vyjádřil mínění, že ve spisovém materiálu zcela absentuje jakákoliv indicie pro závěr o osobním výskytu obviněného v Praze. V nastíněné souvislosti pak zdůraznil, že Obvodní soud pro Prahu 2 zůstává jedním z nejvytíženějších soudů v České republice právě v oblasti hospodářské kriminality a připuštěním praxe, kdy by účelové přesuny sídel obchodních korporací měnily místní příslušnost trestních soudů při projednávání hospodářských trestných činů, by pachatelé mohli fakticky provádět výběr trestního soudu, což je nutno považovat za nepřípustné.
S ohledem na objekt trestného činu konstatoval, že rozhodné ustanovení § 240 tr. zákoníku chrání zájem státu na řádných odvodech daní, nikoliv zájem konkrétního finančního úřadu, coby pouhé organizační složky státu. Obvodní soud také zavrhl, že by z hlediska následku daného trestného činu záleželo na tom, u kterého finančního úřadu pachatel podal daňové přiznání. Připomněl, že územní pracoviště představují jen dekoncentrované správní orgány, na které finanční správa přenesla část vlastní odpovědnosti a upozornil, že daňový subjekt může fakticky podat své daňové přiznání v zásadě libovolnému finančnímu úřadu.
Na základě výše uvedeného dospěl obvodní soud k přesvědčení, že příslušným k projednání obžaloby je Okresní soud v Olomouci.
4. Nejvyšší soud představuje v předmětné věci soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 2 a Okresnímu soudu v Olomouci, protože zmíněné soudy spadají pod rozdílné krajské a vrchní soudy, tudíž je příslušný ve smyslu § 24 odst. 1 tr. ř.
5. Nejvyšší soud z podnětu citovaného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 posoudil, na podkladě spisového materiálu, otázku příslušnosti a dospěl k závěru, že obžaloba byla podána u soudu příslušného k projednání věci.
6. Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení v prvním stupni soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Teprve, nelze-li takové místo určit, případně byl čin spáchán v cizině, nastupují další kritéria rozhodná pro určení příslušného soudu. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Podle § 22 tr. ř., vyvstane-li situace, kdy je podle zákonných kritérií dána příslušnost několika soudů, koná řízení ten z těchto soudů, u něhož podal státní zástupce obžalobu, návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu nebo jemuž byla věc přikázána nadřízeným soudem. 7.
Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku je spáchán zkrácením některé ze zákonem stanovených plateb, popř. vylákáním výhody na některé z povinných plateb. Místem spáchání je sídlo daňového úřadu, a to jak v případech, kdy pachatel podal daňové tvrzení s uvedením nepravdivých údajů (tedy kde krátil daň nebo vylákával výhodu), tak i v případech, kdy daňové tvrzení nepodal vůbec (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. 11 Nd 340/2001, nebo ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. 7 Td 68/2023). Místní příslušnost správce daně, není-li stanoveno jinak, se řídí u právnické osoby jejím sídlem, a to na základě § 13 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.
8. V projednávané věci ze spisového materiálu i podané obžaloby vyplývá, že obviněný se měl dopustit předmětného trestného činu zkrácením daně společnosti DC creative, s. r. o., ve značném rozsahu, a to podáním 13 přiznání k dani zahrnujících fiktivní přijatá zdanitelná plnění. Zmíněná podání měl přitom obviněný učinit u Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště v Olomouci a Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 2, tedy vždy u správce daně, příslušného s ohledem na aktuální sídlo zmíněné společnosti, které se v průběhu rozhodného období přesunulo z Velké Bystřice (okres Olomouc) na Prahu 2. V návaznosti na argumentaci Obvodního soudu pro Prahu 2 tak nutno poznamenat, že ze spisového materiálu neplyne, že by měl obviněný účelově podat daňové přiznání u nepříslušného finančního úřadu. V projednávané věci by tedy přicházela v úvahu místní příslušnost více soudů, konkrétně Okresního soudu v Olomouci a Obvodního soudu pro Prahu 2.
9. Jak bylo výše uvedeno, pokud je v určité věci založena příslušnost více soudů, koná řízení ten z daných soudů, u něhož podal státní zástupce obžalobu, popř. návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu nebo jemuž byla věc přikázána nadřízeným soudem. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 přitom podal obžalobu v posuzované kauze u Obvodního soudu pro Prahu 2, pročež je dána příslušnost tohoto soudu k projednání předmětné věci.
10. V reakci na předloženou argumentaci Obvodního soudu pro Prahu 2 považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout, že ani zjištění, podle něhož se středisko podnikatelských aktivit společnosti, jejíž daňová povinnost měla být zkrácena, nachází v místě odlišném od oficiálně uvedeného sídla, neodůvodňuje závěr o nepříslušnosti soudu, do jehož obvodu spadá sídlo správce daně příslušného na základě této skutečnosti. Toliko výjimečně, při spolupůsobení dalších mimořádných faktorů, může dané zjištění vést k rozhodnutí o odnětí a přikázání věci jinému soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2018, sp. zn. 7 Td 6/2018). S ohledem na tuto skutečnost Nejvyšší soud zvážil, zda v dané věci nenastaly důvody natolik zásadní, že by mohly opodstatnit výjimečný postup v podobě odnětí věci příslušnému soudu a jejím přikázání soudu jinému, k čemuž je na základě § 24 odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 25 tr. ř.
soud rozhodující o příslušnosti soudu oprávněn (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 7 Td 26/2021).
11. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
12. V posuzované věci však není závěr o pouhé virtuálnosti oficiálního sídla společnosti DC creative, s. r. o., jednoznačným zjištěním, ale jen úvahou obvodního soudu, byť podloženou různými indiciemi. Podstatné je též připomenout, že samotná absence bydliště obviněného v obvodu příslušného soudu nebo skutečnost, že více svědků navržených ke slyšení u hlavního líčení je z jiné části republiky, a nikoli z obvodu příslušného soudu, není všeobecně důležitým důvodem ve smyslu § 25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, jelikož se jedná o běžnou skutečnost.
Tím spíše nelze za nastíněný důležitý důvod považovat obecnou vyšší zatíženost konkrétního soudu v rámci určité agendy. Nadto z podané obžaloby vyplývá, že tato byla podána toliko na jednoho obviněného, přičemž státní zástupce nenavrhuje v rámci hlavního líčení výslech žádných svědků, naopak předpokládá, že bude možno přečíst úřední záznamy o podaných vysvětleních. I kdyby se v tomto směru zmýlil a zmíněné osoby by musely být předvolány, popř. i předvedeny, jednalo by se nanejvýše o šest osob, v čemž nelze spatřovat nepřekonatelnou organizační a finanční zátěž justiční soustavy, která by odůvodňovala prolomení vzpomínané ústavní zásady.
Dále státní zástupce navrhuje zejména předložení řady listinných důkazů. Pochopitelně bude otázkou dokazování, zda a jaké svědky bude nutné v hlavním líčení vyslechnout, nicméně výjimečný postup podle § 25 tr. ř. nemůže být založen na pouhých domněnkách a obavách (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 7 Td 9/2019). S ohledem na výše uvedené tak Nejvyšší soud neshledal ani podstatný důvod k odnětí věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 a jejímu přikázání odlišnému soudu.
13. Na základě výše uvedeného rozhodl Nejvyšší soud tak, že podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 2.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. 2. 2026 JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.předseda senátu