Nejvyšší soud ve věci obviněného JUDr. L. H., vedené u Krajského soudu v
Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 40/2015, projednal v neveřejném zasedání
konaném dne 20. dubna 2016 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a
rozhodl takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích neodnímá.
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích podal
dne 22. 12. 2015 u Krajského soudu v Českých Budějovicích obžalobu na
obviněného JUDr. L. H. pro zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5
písm. a) tr. zákoníku.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 17 T
40/2015, uznal obviněného JUDr. L. H. vinným zvlášť závažným zločinem podvodu
podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a uložil mu za tento zločin trest
odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s dozorem,
současně mu uložil trest zákazu činnosti v trvání 6 let spočívající ve výkonu
funkce statutárního orgánu či jeho člena, prokuristy a osoby zmocněné k
obchodnímu vedení obchodních korporací. Dále bylo podle § 228 odst. 1, § 229
odst. 1, 2 tr. ř. rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Obviněný se podle tohoto rozhodnutí uvedeného zločinu dopustil tím, že (citace)
„v době od 20.10.2011 do 13.11.2012 v Táboře a v Dačicích jako předseda
představenstva a generální ředitel společnosti Zoologická zahrada Tábor -
Větrovy, a.s., IČ 27609898, se sídlem Praha 10 - Horní Měcholupy, Nad Přehradou
408, se záměrem tuto obchodní společnost neoprávněně obohatit vylákal od
různých poškozených finanční prostředky tím způsobem, že nejméně v 7 případech
s nimi uzavřel smlouvy o půjčkách a investicích na provoz zoologické zahrady,
na základě kterých od nich převzal finanční prostředky, přestože si byl vědom
nepříznivé ekonomické situace společnosti, nedostatku zdrojů jejích příjmů a
toho, že nebude schopna převzaté finanční prostředky vrátit a převzatým
smluvním závazkům ve lhůtách splatnosti ani později dostát, což věřitelům
zatajil, a převzaté peníze následně řádně nevrátil, když takto konkrétně:
1) dne 20.10.2011 v Dačicích jako dlužník uzavřel se společností
CENTROPEN a.s., IČ 00142492, se sídlem Dačice, Třída 9. května 161, jako
věřitelem smlouvu o půjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí finanční částky ve
výši 5.000.000 Kč se splatností dne 31.3.2012, téhož dne vystavil směnku
vlastní ve prospěch věřitele na částku 5.178.630 Kč zahrnující úroky splatnou
dne 31.3.2012 a předmětnou částku, která byla zaslána poškozenou společností
převodem na účet společnosti Zoologická zahrada Tábor - Větrovy a.s. ve dvou
splátkách dne 20.10.2011 ve výši 3.000.000 Kč a dne 21.10.2011 ve výši
2.000.000 Kč, přijal, ačkoli si byl vědom toho, že během letní sezony 2011
společnost Zoologická zahrada Tábor - Větrovy, a.s. negenerovala dostatek
příjmů k překlenutí nastávajícího zimního období a že nemá zajištěny dostatečné
budoucí zdroje příjmů, z nichž by mohla sjednanému závazku ve lhůtě splatnosti
dostát; následně dne 26.3.2012 poškozené společnosti uhradil pouze sjednaný
úrok ve výši 178.630 Kč a dne 28.3.2012 s ní uzavřel dodatek č. 1 ke smlouvě o
půjčce, jímž byla prodloužena splatnost o 6 měsíců do dne 30.9.2013; poté dne
25.9.2012 s poškozenou společností uzavřel novou smlouvu o půjčce, která
nahradila smlouvu původní a v níž se zavázal uhradit dne 30.6.2013 částku ve
výši 5.227.500 Kč zahrnující úroky, a téhož dne vystavil novou směnku vlastní
ve prospěch věřitele na uvedenou částku, ačkoli si byl vědom toho, že ani během
letní sezony 2012 společnost Zoologická zahrada Tábor - Větrovy, a.s. negenerovala dostatek příjmů k překlenutí nastávajícího zimního období a že
nemá zajištěny dostatečné budoucí zdroje příjmů, přičemž dne 1.10.2012
poškozené společnosti uhradil pouze další sjednaný úrok ve výši 203.333 Kč;
převzaté peníze však ani v dodatečně prodloužené lhůtě splatnosti ani později
nevrátil a způsobil tak poškozené společnosti škodu ve výši 5.000.000 Kč;
2) dne 6.12.2011 v Táboře jako příjemce uzavřel s Ing. L. Č., bytem
Dačice, J.
Ž., generálním ředitelem společnosti CENTROPEN a.s., jako
poskytovatelem smlouvu o poskytnutí investice, jejímž předmětem bylo poskytnutí
finanční částky ve výši 1.000.000 Kč s možností jejího dalšího budoucího
navýšení jako účasti na podnikatelské činnosti společnosti Zoologická zahrada
Tábor - Větrovy, a.s. na dobu neurčitou s roční výplatou úroků ve výši 5 až 8%
p.a., a předmětnou částku, která byla zaslána poškozeným na účet společnosti
Zoologická zahrada Tábor - Větrovy a.s. dne 9.12.2011, přijal; následně dne
7.3.2012 na základě této smlouvy o poskytnutí investice na žádost obžalovaného
poškozený svoji investici navýšil o další částku ve výši 1.000.000 Kč, kterou
zaslal téhož dne na účet společnosti Zoologická zahrada Tábor - Větrovy a.s., a
obžalovaný tuto částku opět přijal, ačkoli si v obou případech byl vědom toho,
že ekonomická situace společnosti a zejména nedostatek zdrojů příjmů neumožní
sjednaným závazkům v podobě výplaty úroků ve stanovených lhůtách splatnosti a
vrácení poskytnutých finančních prostředků dostát;převzaté peníze dosud
nevrátil a způsobil tak poškozenému škodu ve výši 2.000.000 Kč;
3) počátkem roku 2012 jako dlužník uzavřel s Ing. Z. K., bytem Sezimovo
Ústí, K. H., coby věřitelem ústní smlouvu o půjčce, na základě které Zoologická
zahrada Tábor - Větrovy a.s. přijala dne 14.02.2012 částku 600.000 Kč, s
příslibem jejího splacení po skončení letní sezony 2012 provozu zoologické
zahrady, nejpozději do 30.11.2012, ačkoli si byl vědom toho, že ekonomická
situace společnosti a zejména nedostatek zdrojů příjmů neumožní sjednanému
závazku dostát; převzaté peníze však ve lhůtě splatnosti ani později nevrátil a
způsobil tak poškozenému škodu ve výši 600.000 Kč;
4) dne 9.9.2012 v Táboře jako dlužník uzavřel s P. K., bytem Bechyně,
T., jako věřitelem smlouvu o půjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí finanční
částky ve výši 1.125.000 Kč se splatností dne 9.2.2013, téhož dne vystavil
směnku vlastní ve prospěch věřitele na částku 1.125.000 Kč splatnou dne
9.2.2013, kterou rovněž sám jako fyzická osoba avaloval, a předmětnou částku v
hotovosti před podpisem smlouvy přijal, ačkoli si byl vědom toho, že ekonomická
situace společnosti i jeho osoby a zejména nedostatek zdrojů příjmů neumožní
sjednanému závazku dostát; převzaté peníze však ve lhůtě splatnosti ani později
nevrátil a způsobil tak poškozenému škodu ve výši 1.125.000 Kč;
5) dne 11.10.2012 v Dačicích prostřednictvím Ing. L. Č., uzavřel jako
dlužník s P. K., bytem Telč, M., místopředsedou představenstva společnosti
CENTROPEN a.s., jako věřitelem ústní smlouvu o půjčce, jejímž předmětem bylo
poskytnutí finanční částky ve výši 300.000 Kč se splatností dne 30.11.2012, dne
15.10.2012 vystavil směnku vlastní ve prospěch věřitele na částku 303.000 Kč
zahrnující úroky splatnou dne 30.11.2012, a předmětnou částku, která byla
zaslána poškozeným na účet společnosti Zoologická zahrada Tábor - Větrovy a.s.
dne 11.10.2012, přijal, ačkoli si byl vědom toho, že ekonomická situace
společnosti a zejména nedostatek zdrojů příjmů neumožní sjednanému závazku
dostát; následně po opakovaných upomínkách po lhůtě splatnosti dne 19.7.2013 a
dne 3.9.2013 poškozenému vrátil vždy částku po 100.000 Kč, přičemž celkem tak
vylákal od poškozeného částku ve výši 300.000 Kč a na dosud nevrácených
finančních prostředcích způsobil poškozenému škodu v celkové výši 100.000 Kč;
6) dne 11.10.2012 v Dačicích jako dlužník uzavřel s Ing. L. Č., bytem
Dačice, J. Ž., jako věřitelem ústní smlouvu o půjčce, jejímž předmětem bylo
poskytnutí finanční částky ve výši 500.000 Kč se splatností dne 30.11.2012, dne
15.11.2012 vystavil směnku vlastní ve prospěch věřitele na částku 503.000 Kč
zahrnující úroky splatnou dne 30.11.2012, a předmětnou částku, která byla
zaslána poškozeným na účet společnosti Zoologická zahrada Tábor – Větrovy, a.s. dne 11.10.2012, přijal, ačkoli si byl vědom toho, že ekonomická situace
společnosti a zejména nedostatek zdrojů příjmů neumožní sjednanému závazku
dostát; převzaté peníze však ve lhůtě splatnosti ani později nevrátil a
způsobil tak poškozenému škodu ve výši 500.000 Kč;
7) dne 13.11.2012 v Táboře jako dlužník uzavřel s P. K., bytem Bechyně,
T., jako věřitelem smlouvu o půjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí finanční
částky ve výši 1.040.000 Kč se splatností dne 31.12.2012, téhož dne vystavil
směnku vlastní ve prospěch věřitele na částku 1.040.000 Kč splatnou dne
31.12.2012, kterou rovněž sám jako fyzická osoba avaloval, a předmětnou částku
v hotovosti před podpisem smlouvy přijal, ačkoli si byl vědom toho, že
ekonomická situace společnosti i jeho osoby a zejména nedostatek zdrojů příjmů
neumožní sjednanému závazku dostát;
převzaté peníze však ve lhůtě splatnosti ani později nevrátil a způsobil tak
poškozenému škodu ve výši 1.040.000 Kč; přičemž uvedeným jednáním způsobil
různým poškozeným škodu v celkové výši 10.565.000 Kč, z této škody do současné
doby nahradil částku ve výši 200.000 Kč a dosud neuhrazená výše škody činí
částku ve výši 10.365.000 Kč“.
Podáním ze dne 1. 2. 2016 (č. l. 1247 tr. spisu) učinil obviněný návrh na
odnětí věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích a její přikázání jinému
krajskému soudu v obvodu Vrchního soudu v Olomouci. Má za to, že s ohledem na
podstatu žalovaného jednání a vztah obyvatel, správních orgánů a soudů k jeho
osobě, s ohledem na prezentaci celé kauzy a zejména jeho osoby ve sdělovacích
prostředcích, médiích, internetových serverech, denním tisku, se jeho osoba
stala negativně mediálně známou a médii kriminalizovanou, kdy je v očích
veřejnosti nejméně Jihočeského kraje nežádoucí osobou a žádný ze soudců ani z
přísedících Krajského soudu v Českých Budějovicích, potažmo ze všech soudců v
obvodu Vrchního soudu v Praze, není schopen v jeho věci nestranně rozhodovat. K
tomu jako důkaz obviněný doložil řadu článků z různých médií. Důvodem jeho
návrhu je také skutečnost, že v budově Krajského soudu v Českých Budějovicích
vyslechl rozhovor dvou zaměstnankyň soudu, které o něm hovořily v negativních
souvislostech, z jejich hovoru nabyl dojmu, že je o jeho věci prakticky předem
rozhodnuto. Tento dojem u něj ještě zesílil na základě dalších indicií, které z
různých stran získal (od známých z okruhu advokátů, soudců, zastupitelů města
Tábor, soudních znalců). Skutečnost, že se o jeho trestní věci běžně „v
kuloárech“ Krajského soudu v Českých Budějovicích hovoří, posiluje jeho
přesvědčení o podjatosti všech soudců Krajského soudu v Českých Budějovicích i
soudců pobočky krajského soudu v Táboře. Dále poukázal na to, že ve stavebním
řízení vedeném Zoologickou zahradou Tábor – Větrovy, a. s., vydal Krajský úřad
v Českých Budějovicích nezákonná rozhodnutí, která byla Krajským soudem v
Českých Budějovicích zrušena, v důsledku čehož hrozí krajskému úřadu povinnost
nahradit škodu způsobenou nezákonným postupem. Poukázal na to, že ředitelem
Krajského úřadu v Českých Budějovicích je M. K., který je otcem soudce
Okresního soudu v Českých Budějovicích, kdy tito lidé mají logicky vazby i na
své kolegy z krajského soudu, stejně tak jako na státní zastupitelství. Obviněný dodal, že z těchto důvodů nemá elementární důvěru v to, že proces
vedený u Krajského soudu v Českých Budějovicích bude procesem spravedlivým a
nepodjatým. Zdůraznil, že i soudci jsou lidé, kteří jsou pod vlivem médií,
veřejných sdělovacích prostředků, internetových serverů, mohou být i bez
naprosté znalosti věci ovlivňováni, a může v nich být od počátku vytvořen
negativní náhled na jeho osobu i celou věc, ačkoli, jak obviněný tvrdí, od
počátku se žádné trestné činnosti nedopustil. Obviněný poukázal na to, že se v
advokacii pohybuje již od roku 2008, je mu dobře známo justiční prostředí
zejména v Jihočeském kraji a ví, co všechno je možno očekávat. Obviněný dále ve
svém návrhu na delegaci namítal nezákonnost obžaloby, neboť se podle něj opírá
o nezákonně získané listiny. Ty měly být opatřeny při prohlídce jiných prostor,
která však byla nařízena v jiné trestní věci. Prohledávané prostory sloužily
jako pobočka Mezinárodní advokátní kanceláře, s. r.
o., tedy místo vztahujícího
se k výkonu advokacie, v nichž se předpokládá výskyt informací o klientech,
jichž se dotýká povinnost mlčenlivosti advokáta, přičemž zástupce České
advokátní komory nebyl ani prohlídce v této kanceláři ani prohlídce v jeho
bydlišti přítomen. Obviněný má za to, že takto zajištěné listiny nemohou být
použity jako důkazní prostředky v trestním řízení. Obviněný dále cituje z
příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků a z příkazu k domovní prohlídce. Uvedl, že až na základě těchto listin byli policií kontaktováni údajní
poškození, z nichž žádný předtím trestní oznámení nepodával. Obviněný dále
uvádí, že obžaloba se opírá o znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví
účetní evidence, z něhož však podle něj vyplývá, že znalci nebyla policejním
orgánem předložena celá řada zcela zásadních dokumentů, z nichž je podle něj
zřejmé, že bylo možno očekávat příjmy na úhradu předmětných závazků. Obviněný
dále v návrhu na delegaci podrobně rozebírá jednotlivé body obžaloby, přičemž u
každého shledává procesní pochybení orgánů činných v trestním řízení. Vyjádřil
přesvědčení, že v jeho případě nemohly být naplněny znaky uvedeného zločinu
podvodu. Podle obviněného jsou dány důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř., přičemž poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Td 49/2006, kde
bylo takovému návrhu vyhověno.
Dne 7. 3. 2016 bylo Nejvyššímu soudu doručeno podání obviněného nazvané jako
„Oznámení o podaném Návrhu na odnětí a přikázání věci v souladu s § 25 tr. ř.
zák. č. 141/1961 Sb., (trestní řád) v platném znění“. Na základě tohoto podání
Nejvyšší soud požádal o zapůjčení trestního spisu Krajského soudu v Českých
Budějovicích, sp. zn. 17 T 40/2015, který mu byl zaslán dne 8. 4. 2016 k řízení
o návrhu obviněného na odnětí věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích a
její přikázání jinému soudu v obvodu Vrchního soudu v Olomouci.
Nejvyšší soud však shledal, že nejsou dány procesní důvody vyplývající z
ustanovení § 25 tr. ř. pro odnětí věci a její přikázání.
Podle § 25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu
odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání
rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
Postup podle § 25 tr. ř. je přitom výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo
nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví
zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č.
2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci
příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby
dostatečně odůvodnily průlom do výše citovaného ústavního principu. K odnětí
věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu
trestního řízení.
V posuzované věci je z hlediska rozhodnutí o návrhu obviněného na odnětí a
přikázání věci podstatné, že soudem I. stupně již byl vyhlášen rozsudek
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 17 T
40/2015, kterým bylo (nepravomocně) rozhodnuto o vině obviněného a trestní
řízení ve věci bylo tím u tohoto soudu skončeno. Za této procesní situace, kdy
příslušný soud ve věci již meritorně rozhodl, a řízení u tohoto soudu je
skončeno, návrh obviněného na odnětí věci Krajskému soudu v Českých
Budějovicích, podaný dne 1. 2. 2016 (č. l. 1247 tr. spisu) v rámci řízení u
soudu I. stupně, nelze meritorně projednat, neboť v době rozhodování Nejvyššího
soudu již řízení ve věci u tohoto soudu neprobíhá. Nejvyšší soud již v
minulosti konstatoval (např. usnesení sp. zn. 11 Nd 416/2000, 7 Td 31/2014, 7
Td 70/2014), že pokud v době rozhodování nejblíže nadřízeného soudu, bylo již
skončeno řízení u příslušného soudu, jemuž má být věc podle § 25 tr. ř. odňata,
nelze již o návrhu na delegaci rozhodnout, protože zde není věc, kterou by bylo
možno příslušnému soudu odejmout. Proto byl k návrhu obviněného JUDr. L. H.
učiněn pouze formální výrok uvedený ve výrokové části tohoto usnesení.
Nutno podotknout, že se tak stalo nesprávným postupem Krajského soudu v Českých
Budějovicích, který včas nepředložil návrh obviněného na delegaci soudu
příslušnému k rozhodnutí, a tento posoudil sám, ač z ustanovení § 25 tr. ř.
jednoznačně vyplývá, že o návrhu na odnětí a přikázání věci rozhoduje soud,
který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. V tomto případě byl Nejvyšší
soud soudem příslušným k rozhodnutí o tomto návrhu na delegaci.
Protože o návrhu na delegaci nebylo možno rozhodnout z výše uvedených důvodů,
Nejvyšší soud pouze nad rámec rozhodnutí k důvodům uvedeným v návrhu obviněného
na delegaci uvádí, že tyto důvody nesvědčí pro závěr o důležitých důvodech
předpokládaných ustanovením § 25 tr. ř. pro odnětí a přikázání věci.
Obviněný (jak vyjádřil ve svém návrhu) má za to, že žádný ze soudců Krajského
soudu v Českých Budějovicích, potažmo všech soudců v obvodu Vrchního soudu v
Praze, není schopen v jeho trestní věci nestraně rozhodovat. Své přesvědčení
postavil především na tvrzení údajné podjatosti jednak soudce a přísedících
rozhodujících v jeho věci, tak všech soudců a přísedících v obvodu Vrchního
soudu v Praze. Tato podjatost pak měla být podle jeho názoru způsobena zejména
mediální štvanicí vedenou proti jeho osobě, kdy je médii kriminalizován a má za
to, že jsou mu negativně nakloněny správní orgány a soudy, jakož i veřejnost.
V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné podotknout, že vyloučení
orgánů činných v trestním řízení upravuje postup podle § 31 tr. ř., který ovšem
obviněný již v předchozím řízení využil a o podjatosti soudce Mgr. O. Vítů a
přísedících F. Princové a M. Brůnové bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 17 T 40/2015, že tyto osoby
nejsou vyloučeny z vykonávání úkonů trestního řízení v dané trestní věci
obviněného. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že uvedené osoby (senát) nemají
žádný poměr k projednávané věci nebo k osobám jichž se úkony přímo dotýkají.
Žádný poměr tedy nemají ani k osobě obviněného, jak se tento mylně domnívá.
Také s ohledem na medializaci případu se necítí být členové senátu nijak ani
pozitivně ani negativně ovlivněni.
Pro úplnost Nejvyšší soud považuje za nezbytné uvést, že z důvodů uvedených v §
30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby
nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob. Nelze rozhodovat o vyloučení
senátu (viz. R 34/1997). Naplnění důvodů pro vyloučení soudců (členů) senátu z
vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného pro poměr k osobě,
by muselo mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohlo být
dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce
přistupovat k věci a k úkonům jeho se týkajícím objektivně. Ani skutečnost, že
obviněný je činný jako advokát v obvodu působnosti uvedeného krajského soudu
nemůže automaticky znamenat, že celý soud, případně určitý senát, není schopen
v jeho věci spravedlivě a nestranně rozhodnout. Ani skutečnost, že trestná
činnost daného typu vyvolala pozornost médií, není v takových případech
neobvyklá a výjimečná. Zásadně nemůže být pravidlem, že medializací případu
soud jako celek pozbývá způsobilost věc spravedlivě a nestranně rozhodnout a
tato mu bude odňata postupem podle § 25 tr. ř. Obecné připuštění takové
možnosti by v konečném důsledku v podstatě znamenalo, že v případě medializace
médií s celostátní působností, jak tomu bylo i v tomto případě (televize,
internet), by v České republice nemohl být soud, který by ve věci mohl
nestranně rozhodnout. Obviněný uvedl, že i soudci jsou lidé, kteří jsou pod
vlivem médií a mohou být i bez naprosté znalosti věci ovlivňování. Mezi
předpoklady výkonu funkce soudce ale lze zařadit i jeho schopnost odolávat
vnějším vlivům, ať již ze strany orgánů místní samosprávy, ze strany médií atd.
Námitka obviněného, že rozsáhlá medializace celého případu, která má často
nejen regionální ale i celostátní dosah, vyvolala (resp. může vyvolat)
nestranné a neobjektivní rozhodnutí krajského i vrchního soudu, by tedy musela
platit v podstatě na všechny soudy a nikoliv jen na Krajský soud v Českých
Budějovicích a Vrchní soud v Praze. Nelze samozřejmě vyloučit, že v určitém
konkrétním případě budou okolnosti natolik výjimečné, že bude vhodné návrhu na
delegaci vyhovět, jak tomu zřejmě bylo ve věci rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.
zn. 11 Td 49/2006, kde bylo takovému návrhu vyhověno. Z obsahu tohoto
rozhodnutí ale konkrétní okolnosti zjistit nelze.
Pokud jde o námitky obviněného týkající se údajné nezákonnosti opatření důkazů,
námitky proti svědeckým výpovědím či proti znaleckému posudku, tyto nemají
přímou souvislost s návrhem obviněného na odnětí předmětné trestní věci
příslušnému soudu. Tyto námitky, jakož i námitky stran oprávněnosti obžaloby,
správnosti rozhodnutí a správnosti postupu nalézacího soudu, mohou být řešeny v
rámci řízení o jeho odvolání.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve
výrokové části tohoto usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. dubna 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu