7 Tdo 1014/2025

7 Tdo 1014/2025-956

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2025 o dovolání obviněné NHKZ Steel, s. r. o., IČ 28637801, se sídlem Lázeňská 557, Bludov, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 7. 2025, sp. zn. 11 To 126/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 12/2024, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 7. 2025, sp. zn. 11 To 126/2025, a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. 11 T 12/2024.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Náchodě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. 11 T 12/2024, byla obviněná shledána vinnou ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 7 t. o. p. o.

2. Podle tzv. skutkové věty výroku o vině prvostupňového rozhodnutí se měla obviněná trestného činu dopustit tím, že (doslovně citováno) prostřednictvím činných představitelů jejího statutárního orgánu, který v dané době sestával ze tří jednatelů, a to Ladislava Žišky, Davida Hohna a Miloslava Keprta, z nichž každý z nich byl oprávněn zastupovat společnost samostatně, přičemž jednatelé i fakticky zajišťovali obchodní vedení společnosti v rámci jí uskutečňované ekonomické činnosti spočívající mimo jiné v poskytování služeb za úplatu jiným podnikatelským subjektům v podobě navrhování, konstruování, projektování, programování, dodávek, montáže, zprovozňování a zkušebního provozu výrobních prostředků, strojů a strojních zařízení na základě propozic a objednávek zájemců, a dále prostřednictvím tehdejšího výrobního ředitele společnosti pro divizi automatizace M.

S., který organizoval a zajišťoval realizaci konkrétních zakázek společností coby dodavatelkou, a současně i v jejím zájmu představovaném záměrem dosažení zisku z titulu zhotovení díla, se vzhledem k v předchozím období realizované obchodní spolupráci v přesně nezjištěném období na přelomu let 2019 a 2020 coby budoucí dodavatelka dohodla se společností HAUK, s. r. o., coby budoucí odběratelkou, na realizaci dalšího dodavatelsko-odběratelského vztahu, kdy na základě objednávky společnosti HAUK, s.

r. o. ze dne 1. 2. 2020 se obviněná zavázala zajistit konstrukci, dodání, sestavení, montáž, odzkoušení a předání do užívání strojního zařízení v podobě robotické svařovací linky pro díly 5Q0 813 111 AB/AF v objednávce označené jako výrobní linka KAROQ SP023 AB/AF (součástí strojního zařízení bylo mimo jiné i několik průmyslových robotů, mezi nimi i robot výrobce KUKA Roboter GmbH, typ KR 240-2 2000, výrobní číslo XY, sériové číslo XY, rok výroby 9/2010) v místě provozovny odběratelky na adrese XY XY, XY XY, když za tímto účelem odběratelka na základě předávacího protokolu ze dne 1.

2. 2020 předala dodavatelce „staveniště“ – pracoviště za účelem zhotovení díla, v němž se mimo jiné společnost HAUK, s. r. o. zavázala k poskytnutí součinnosti spočívající v zajištění a dodání veškerých vstupních materiálů potřebných k provedení testů strojního zařízení, přívodů energií a zaškolených vlastních zaměstnanců k provedení zkoušek a testování strojního zařízení, tedy bylo smluvními stranami mimo jiné dohodnuto, že v určité fázi zhotovování díla budou na tomto participovat jak zaměstnanci dodavatelky, tak i odběratelky, pročež se dodavatelka a odběratelka dne 1.

2. 2020 s odkazem na § 101 odst. 3 věta první zákona č.

262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, sice písemně vzájemně formálně informovaly o výskytu možných rizik týkajících se výkonu práce a pracoviště, a to vedle dalších i výskytu rizika kontaktu s pohyblivými částmi stroje, a to konkrétně stlačení, přimáčknutí, rozdrcení, ochrnutí nebo usmrcení, nicméně, dodavatelka, která se převzetím „staveniště“ stala odpovědnou za zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na něm, nic jiného dalšího neučinila ačkoliv měla, když především při absenci některých ochranných zařízení, resp. jejich nefunkčnosti nevyhodnotila rizika s tímto spojená a nepřijala žádná opatření proti jejich působení tak, aby nedošlo k ohrožení života a zdraví všech osob s jejím vědomím se na pracovišti zdržujících a nezajistila, aby tyto osoby byly seznámeny nejméně s kapitolou týkající se bezpečnosti montážního návodu výrobce průmyslových robotů KUKA Roboter, GmbH vztahujícího se k robotům tvořícím předmětné strojní zařízení, která mimo jiné obsahuje důrazná výstražná upozornění, že všechny osoby pracující s průmyslovým robotem si musí pročíst a pochopit dokumentaci průmyslového robota, především kapitolu o bezpečnosti, dále, že průmyslový robot může při nefunkčnosti bezpečnostních funkcí a ochranných zařízení způsobit úrazy osob nebo věcné škody, dále že nesmí být provozován, pokud jsou bezpečnostní funkce nebo ochranná zařízení deaktivována nebo demontována, a dále rovněž, že při zdržování se pod mechanikou robotu může dojít k usmrcení nebo zranění, proto je zakázáno zdržovat se pod mechanikou robota, jehož pracovní zóna musí být zajištěna ochrannými zařízeními, když tato nečinnost dodavatelky se negativně projevila tím, že se dne 21.

5. 2020 v přesně nezjištěný moment v době od 16:40 hodin do 16:49 hodin, kdy zaměstnanci činní na místě realizace zakázky za dodavatelku kompletovali a seřizovali strojní zařízení včetně úpravy jeho software, přičemž dodavatelka připustila, aby zaměstnanci činní na místě realizace zakázky za odběratelku bez jakékoli koordinace, součinnosti a spolupráce s ní za účelem zajištění bezpečnosti a ochrany života a zdraví činných osob jménem smluvních stran, vše v kontextu se stavem zhotovovaného strojního zařízení, u kterého absentovala či ještě nebyla zprovozněna všechna ochranná zařízení, prvky a systémy, jež měly zajistit ochranu života a zdraví osob na místě se vyskytujících, neexistoval návod obsluze, nebyla přijata náhradní opatření a ani nebyl smluvními stranami dohodnut postup zaměstnanců a činných osob při výkonu jejich aktivit na zprovozňovaném, nekompletním a funkčními ochrannými prvky ještě nevybaveným strojním zařízením, prováděli výrobu série kontrolních svařenců dílů karoserie vozidla Škoda Karoq na poslední části strojního zařízení, když v momentě, kdy celé strojní zařízení bylo spuštěno v režimu "externí automat" a jeho jednotlivé úseky pracovaly v plně automatickém cyklu, došlo ke smrtelnému zranění zaměstnance společnosti HAUK, s.

r. o., K. J., nar.

XY, trvale bytem XY

XY, XY XY, jenž se nacházel v pracovní zóně jednoho z robotů strojního zařízení považované za nebezpečnou zónu a po zásahu do hlavy manipulačním přípravkem uchyceným na rameni svařovacího robotického zařízení, jež mělo odebírat zhotovené svařence z pracovní desky zařízení a ukládat je do sběrného koše, utrpěl zranění neslučitelná se životem, kdy bezprostřední příčinou smrti bylo zhmoždění a rozhmoždění mozku v důsledku mnohočetných zlomenin lebky, když u strojního zařízení došlo k náhlému a nepředpokládanému pohybu ramene manipulačního robota R.

č. 5 poté, co mělo zůstat stát v parkovací poloze po uložení vyrobeného svařence do sběrného koše s tím, že spuštění ramene manipulačního robota R. č. 5 bylo zapříčiněno naneseným kovem od svařovacího procesu na elektromagnetickém čidle přípravku, jež vyslalo nežádoucí signál pro manipulační robot R. č. 5, že na pracovní ploše strojního zařízení leží neodebraný kus a manipulační robot R. č. 5 se neočekávaně spustil a zahájil opětovně předepsaný krok, ke kterému došlo do 4 sekund od zastavení manipulačního robota R.

č. 5 v parkovací poloze s tím, že důležitou prevencí před takovýmito neočekávanými situacemi, a z nich plynoucími možnými riziky, jejichž výskyt při zprovozňování či provozu strojního zařízení nelze zcela vyloučit, mělo být právě respektování pravidel a výstražných upozornění výrobce průmyslových robotů, příp. náhradních opatření proti působení rizik přijatých s ohledem na stav zprovozňovaného strojního zařízení dodavatelkou, k čemuž nedošlo, neboť pravidla a upozornění nebyla činným osobám zpřístupněna a ani nebyla přijata nějaká opatření.

3. Za uvedený trestný čin soud prvního stupně uložil obviněné peněžitý trest ve výměře 150 denních sazeb o jednotlivé výši 2 000 Kč, tedy celkem 300 000 Kč. Společně s tím soud uložil obviněné povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 9 946 Kč s úrokem prodlení ve výši 13,75 % p. a. od 26. 3. 2024 do zaplacení.

4. Obviněná se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolala. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 7. 2025, sp. zn. 11 To 126/2025, odvolací soud její odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Obsah dovolání a vyjádření k němu

5. Obviněná podala proti druhostupňovému rozhodnutí dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

6. Obviněná namítla, že popis skutku obsažený v rozhodnutí soudu prvního stupně je obsáhlý, poměrně zmatečný a nelze na jeho podkladě dovodit, co konkrétně jí je kladeno za vinu. Tím je rozhodnutí neurčité a nesrozumitelné, a tedy zasahuje do práva obviněné na soudní ochranu (k čemuž odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2025, sp. zn. I. ÚS 1923/24).

7. Dále obviněná uvedla, že se odvolací soud nevypořádal s jejími námitkami týkajícími se vybraných skutkových zjištění obsažených v popisu skutku, které měly být v důkazním řízení vyvráceny. Uvedla, že zjištění o tom, že se „převzetím stanoviště stala odpovědnou za zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci“, nemá podklad v provedeném dokazování ani právních předpisech, neboť (s odkazem na § 101 odst. 5 zákoníku práce) zesnulý poškozený nebyl zaměstnanec obviněné, přičemž ta ani neměla vědomí o tom, že se na daném místě poškozený nacházel. Zjištění, že obviněná nezajistila, aby poškozený byl seznámen „nejméně s kapitolou týkající se bezpečnosti montážního návodu“, není významné, neboť tento návod se týkal montáže stroje, nikoli jeho operování, jak i uvedl v hlavním líčení zaměstnanec společnosti, která stroj vyrobila; nebyl tedy rozumný důvod poškozeného s tímto návodem seznamovat, když jeho úkolem nebylo stroj montovat, a nelze to obviněné přičítat k vině. Posledně pak obviněná i sporovala skutkové zjištění o tom, že „připustila, aby zaměstnanci […] v kontextu se stavem zhotoveného strojního zařízení […] prováděli výrobu série kontrolních svářečů“, neboť linka se podle vědomí obviněné nacházela ve zkušebním provozu. Pokud jde o stav zabezpečení a přítomnost bezpečnostních prvků, obviněná odkázala na výpovědi Ladislava Žišky, Jiřího Šrota a Jakuba Menouška, kteří naopak vypověděli o tom, že provoz byl zabezpečen v maximální možné míře.

8. Obviněná nesouhlasila ani s tím, že se měl stroj nacházet v režimu „externí automat“, neboť znalec nevyloučil, že by stroj mohl být i v ručním režimu nebo okleštěném automatickém režimu, k čemuž však obhajoba nemohla mít doplňující otázky, čímž bylo narušeno právo obviněné na obhajobu. Navíc i v automatickém režimu lze robota ovládat skrze ovladač, který držel M. P. (k čemuž odkázala zejména na výpověď svědka T. Ř.), a tedy zůstává neobjasněnou otázkou, jakou roli měl M. P. na proběhnuvší události, příp. zda by skutečně jiný režim stroje mohl této události zabránit.

9. Obviněná také opět v procesní rovině namítla, že znalec činný ve věci vycházel z podkladů, které nelze v trestním řízení použít, zejména že vycházel ze závěrů posudku prvního znalce, který však před poskytnutím výpovědi zemřel, a to aniž by byl ke čtení jeho posudku udělen souhlas. Dále měl vycházet z procesně nepřípustných výpovědí, stejně jako z neplatných norem ČSN. Ministerstvu spravedlnosti byl navíc podán proti znalci podnět k prověření možného porušení jeho povinnost mlčenlivosti a k prověření jeho postupu a věcné správnosti znaleckého posudku, avšak odvolací soud navzdory učiněnému návrhu neodročil veřejné zasedání. Obviněná rovněž má za to, že pokud se se svým obhájcem nemohla účastnit ohledání robota znalcem, pak byla zkrácena na právu na spravedlivý proces.

10. Konečně obviněná také namítla opomenutí důkazních návrhů, přičemž jmenovala návrh na zjištění, jaké režimy lze měnit na ručním ovladači a návrh na založení všech technických norem s ohledem na pochybnosti o jejich platnosti.

11. V hmotněprávní rovině pak měla obviněná zejména zato (vedle otázky odpovědnosti za bezpečnost poškozeného, viz výše), že soudy neuvedly, kterou právní povinnost měla porušit, přičemž připomněla, že neměla povinnost proškolit všechny zaměstnance. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 2 As 123/2015. K tomu zdůraznila, že poškozený vlezl do linky otvorem, který pro vstup není vůbec určen.

12. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil prvostupňové i odvolací rozhodnutí, stejně jako další obsahově navazující rozhodnutí, pokud by vzhledem k této změně pozbyla podkladu, a přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout. K tomu také připojila návrh na odklad vykonatelnosti (§ 265o odst. 1 tr. ř.), neboť odsuzující rozsudek v této trestní věci je podkladem pro další soudní řízení, konkrétně řízení proti obviněné o náhradě nemajetkové újmy ve prospěch pozůstalých po poškozeném.

13. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření s obsahem dovolání neztotožnil. Zejména uvedl, že i pokud by některé z tvrzených procesních vad byly dány, materiálně by to nemělo vliv na rozhodnutí ve věci samé. K tvrzenému rozporu pak připojil, že soudy při formulaci skutkových závěrů vycházely z široké skupiny důkazů, které jsou se skutkovými závěry v souladu. Rozpor mezi obsahem dokazování a skutkovými zjištěními tak dán není. K hmotněprávní kvalifikaci pak uvedl, že ta je přiléhavá a reflektuje okolnosti skutku, tedy že obviněná ledabyle nepřijala dostatečné bezpečnostní opatření, což vedlo ke smrti poškozeného.

14. V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.

15. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obhájci obviněné k možné replice, čehož bylo využito. Obviněná ve své reakci předně odkázala na argumentaci obsaženou v jejím dovolání a uvedla, že státní zástupce se s ní zcela nevypořádal. Opět odkázala na zjevný rozpor mezi skutkovým zjištěním a obsahem provedených důkazů a na to, že soudy nepředložily ucelený argumentační systém, na který nekonkrétně odkazuje ve svém vyjádření státní zástupce. Připomněla i vady, které zatěžují znalecký posudek ve věci, a podnět, který podala Ministerstvu spravedlnosti, aby byl znalec a jeho postup prověřen; tento podnět přiložila k replice. Návrh obviněné na kasační zásah Nejvyššího soudu tak trvá.

III. Posouzení důvodnosti dovolání

16. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.

17. Obviněná ve svém dovolání uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

i) Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

18. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů v důkazním řízení a s odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud jde o první alternativu, je naplněna případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna. Jde o svévolné hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, zejména případy tzv. deformace důkazu. Tento stav nicméně může být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily. Druhou alternativu zmíněného dovolacího důvodu tvoří případy, v nichž důkaz, respektive jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí, rovněž obviněným tvrzenou alternativu, pak tvoří takzvané opomenuté důkazy, tedy případy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily.

19. Pod uplatněný dovolací důvod byly podřaditelné námitky týkající se zjevného rozporu mezi učiněným skutkovým zjištěním a obsahem provedených důkazů, opomenutých důkazů a přípustnosti znalecké výpovědi. Tyto námitky byly zčásti opodstatněné.

20. Především nicméně Nejvyšší soud k námitce obviněné týkající se kvality, určitosti a srozumitelnosti popisu skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině prvostupňového rozhodnutí uvádí, že nejde o výtku, která by se dala bez dalšího formálně podřadit pod kterýkoli z dovolacích důvodů. Současně je ovšem zřejmé, jakou procesní závažnost, a to zjevně i v ústavním rozměru (srov. např. nález uveřejněný pod č. 6/2018 Sb. n. a u.), by měla situace, ve které by rozhodnutí v trestní věci nebylo pro svou nízkou kvalitu jeho adresátům srozumitelné, a to i proto, že by to limitovalo jejich možnost se takovému rozhodnutí bránit.

Popis skutku vyslovený v této věci se přitom skutečně skládá z dlouhého souvětí, jehož četba je nadto ztížena množstvím identifikačních údajů, v němž se do jisté míry ztrácí podstata děje, a zejména pak podstata údajné trestné činnosti. Takový způsob formulace skutkové věty, zejména pokud jde o dlouhé souvětí, ovšem v zásadě odpovídá běžné praxi orgánů činných v trestním řízení, a nelze hodnotit, že by ve věci nastala situace, ve které by formulace popisu skutku pro svůj excesivní charakter založila porušení ústavně zaručených práv obviněné.

Nesrozumitelnost popisu skutku tak, jak ji namítla obviněná, totiž že vlastně z tohoto popisu neví, čeho se a jak měla dopustit, potom nesouvisí bez dalšího s jeho samotnou formulací (byť ta není bez vady), ale s tím, že popis skutku neobsahuje takové skutkové okolnosti, ze kterých by šlo dovodit spáchání trestného činu obviněnou, čemuž se Nejvyšší soud bude věnovat dále v tomto rozhodnutí v části věnované dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

21. Pokud pak jde o první námitku podřaditelnou pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a týkající se zjevného rozporu mezi skutkovým zjištěním a obsahem provedených důkazů, Nejvyšší soud nejdříve uvádí, že soud prvního stupně (bez nápravy ze strany odvolacího soudu) nedostatečně odůvodnil, jak došel ke skutkovým závěrům obsaženým v popisu skutku, totiž dostatečně (resp. vůbec) nevysvětlil své úvahy nad hodnocením důkazů, přičemž v některých částech jeho odůvodnění nese prvky tzv. souhrnného skutkového zjištění, které je z procesního a ústavního hlediska nepřípustné (srov. nález uveřejněný pod č. 62/2012 Sb. n.

a u.). Byly totiž jen zmíněny (výčtem) některé provedené důkazy (bod 3. rozsudku okresního soudu), aniž by bylo zřejmé, jak byly hodnoceny a co tedy z nich mělo stran skutkových zjištění vyplynout, a rovněž aniž by bylo zřejmé, jak byly hodnoceny provedené důkazy další (nezmíněné), a to za situace, kdy různé důkazní prostředky vyznívají stran průběhu skutkového děje různě, resp. zřetelně odlišně. Soud se tak dostatečně nevěnoval rozporům v provedeném dokazování, které přitom byly značné, a přijmul skutková zjištění, která by patrně některým důkazům mohla odpovídat, ovšem s jinými jsou ve zřejmém rozporu, aniž by vysvětlil, proč se od těchto důkazů odchýlil (což samozřejmě samo o sobě vyloučeno není, ale je třeba doprovodné úvahy soudu při takovém hodnocení důkazů řádně odůvodnit).

Nad tyto rozpory, které jsou v základních rysech zmíněny níže a které nijak neodstranil ani odvolací soud, navíc Nejvyšší soud uvádí, a to dílem již v hmotněprávní rovině, že soudy nebyla vůbec učiněna některá skutková zjištění významná pro naplnění znaků trestného činu, zejména kdo tedy měl a jak jednat v trestněprávním smyslu, tedy zejména kdo dal jaký pokyn, komu a k čemu apod., a v návaznosti na to jaké bylo postavení takové osoby ve vztahu k obviněné, tedy zda jí bylo možné jednání osoby přičítat apod. [k tomu až v další části rozhodnutí věnované dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.

ř.]. Skutková zjištění v této věci tak jsou nejen nejasná ve smyslu jejich návaznosti na provedené důkazy, ale i neúplná.

22. K samotným rozporům ve skutkovém zjištění je pro příklad namístě zmínit zjištění okolnosti absence bezpečnostních opatření. Nejvyšší soud na začátek odkazuje na výpovědi svědků J. M. i J. Š. z hlavního líčení ze dne 15. 3. 2024, které obsahují poznatek, že bezpečnostní prvky, a to zejména bezpečnostní okruh, který po vkročení člověka do blízkosti stroje znemožní jeho další činnost, byly v provozu, navíc odzkoušené a funkční. Navzdory tomu, že soudy z těchto výpovědí vycházely (resp. explicitně jen z výpovědi svědka J.

M., zatímco z výpovědi J. Š., neznámo proč ne), přijaly opačné skutkové zjištění, a došly tak k závěru, že lince „absentovala či ještě nebyla zprovozněna všechna ochranná zařízení, prvky a systémy, jež měly zajistit ochranu života a zdraví“, a to bez bližší specifikace. Tento závěr učinil soud prvního stupně na podkladě úvahy, že „pokud by linka obsahovala všechny bezpečnostní prvky, robot by se vypnul při vstupu člověka na pracoviště“, nicméně tato úvaha vůbec nezohledňuje výpověď svědka J. M., ze které přitom soud, jak zmíněno shora, vycházel explicitně (bod 3 prvostupňového rozhodnutí) a ve které svědek vysvětlil, že poškozený mohl do prostoru robota vniknout otvorem, který k tomu nebyl určen, a tím obejít bezpečnostní okruh; touto možností se soud vůbec nezabýval.

Navíc je i dána indicie, že poškozený mohl o tomto otvoru vědět, neboť podle výpovědi svědka J. S., stejně jako T. Ř. z téhož hlavního líčení poškozený běžně pracoval na druhé lince, která byla identická. Možnost takového vstupu nepopřel ani svědek J. V., který vypovídal v hlavním líčení ze dne 2. 5. 2024, a nakonec odvolací soud tento aktivní způsob vniknutí poškozeného do prostoru robota označil za zjevný, aniž by však z ní vyvodil jakékoli pochybení na jeho straně nebo případně na straně osoby, která mu k tomu dala pokyn nebo mu to jinak umožnila (bod 13 odvolacího rozhodnutí).

Učiněné skutkové zjištění tak je ve zjevném rozporu s obsahem některých důkazů ve věci, s čímž se soudy v předchozím řízení nevypořádaly, resp. neuvedly, z jakých důkazů a proč vycházely.

23. V rovině bezpečnostních opatření je sporné také skutkové zjištění o použití ovladače k případnému zastavení robota. Otázkou, které se soudy dostatečně nevěnovaly, zůstává, zda, pokud někdo držel v době skutku ovladač, který měl případně sloužit v podstatě jako bezpečnostní prvek k vypnutí robota, tak proč tato osoba robota nevypla v momentě, ve kterém se poškozený dostal do blízkosti stroje. V uvedené výpovědi T. Ř. z hlavního líčení ze dne 15. 3. 2024 je obsažen poznatek o tom, že každý robot ve zkušebním režimu (ne však v sériové výrobě, která nebyla nebo být neměla) má operátora, který drží ovladač a zmáčknuté tlačítko, které pokud se pustí, tak se robot zastaví, a nerozjede se, dokud tlačítko zůstává bez stisknutí. Na předmětné lince měl být přitom operatérem svědek M. P., který není ani zaměstnancem obviněné. Nejvyššímu soudu tak vyvstává otázka, která není (i s ohledem na v pořadí další rozpor, viz níže) vyřešena, proč operátor robota v momentu, kdy se u něj nacházel člověk, nepustil na potřebnou dobu tlačítko ovladače, příp. jinak nezakročil, pokud by takový scénář měl podklad v provedeném dokazování (tedy pokud tomu tak bylo), a nastává zde rozpor se závěrem uvedeným ve skutkové větě, který funkci operátora (existoval-li) nezohledňuje.

24. Další okolností, která není v úplném souladu s provedeným dokazováním, pak zůstává otázka, v jakém režimu byl stroj při usmrcení poškozeného činný, zda v režimu „ručním“ nebo „automatickém“. Ve výpovědi J. V. provedené v hlavním líčení ze dne 2. 5. 2024 je totiž obsažen poznatek, že aby stroj mohl jet v automatickém režimu, musel by mít zapojen bezpečnostní obvod. Pokud je taková informace pravdivá (což soudy nehodnotily), pak by nebylo možné přijmout skutkové zjištění, které přitom soudy přijaly, že stroj pracoval v automatickém režimu a zároveň neměl zapojený bezpečnostní obvod (viz shora), neboť tyto okolnosti se na podkladě uvedené výpovědi vylučují. Stejné platí pro obsah znaleckého posudku (k němuž ale viz níže), který rovněž tvrdí, že linka jela v automatickém režimu, ale zároveň nebyly zapojeny bezpečnostní prvky. Lze doplnit, že užitý režim může souviset s tím, zda bylo na lince již reálně vyráběno (viz výpověď svědka M. P.) nebo zda byla ve zkušebním režimu (viz patrně výpověď J. S. nebo T. Ř.).

25. Pokud jde o okolnost absence poučení, kterou soudy opět za ne zcela jasného odůvodnění kladly obviněné za vinu, pak lze opět odkázat na výpověď svědka T. Ř. z hlavního líčení ze dne 15. 3. 2024 (byl-li by svědek shledán věrohodným), který uvedl, že zúčastnění zaměstnanci byli poučeni o rizicích a o bezpečnostních postupech, zejména že nesmí přistoupit do prostoru linky, pokud je robot v provozu.

26. Námitka, týkající se existence zjevného rozporu mezi skutkovým zjištěním a obsahem provedených důkazů, je tudíž důvodná, neboť soudy vyjádřily svá skutková zjištění ve skutkové větě, která některým důkazům odpovídá, avšak s jinými je v rozporu, aniž by bylo zřejmé, které důkazní prostředky a proč soudy pro konstituci skutkového děje relevantně užily.

27. Druhá námitka týkající se opomenutých důkazů je v jisté míře nadbytečná, neboť soud prvního stupně bude muset v důsledku tohoto kasačního rozhodnutí doplnit dokazování, v jehož rámci bude mj. znovu zvažovat důkazní návrhy. Je nicméně namístě připomenout, že za takzvané opomenuté důkazy je třeba považovat i ty, které soud provedl, avšak jimiž se bez adekvátního odůvodnění nezabýval (srov. nález uveřejněný pod č. 60/2010 Sb. n. a u.), což nastalo, jak již bylo zmíněno, v zásadě i v této trestní věci.

28. K třetí námitce týkající se procesní použitelnosti znaleckého posudku, resp. znalecké výpovědi znaleckého ústavu Fakulty strojní, Vysoká škola Báňská – Technická univerzita Ostrava, Nejvyšší soud uvádí, že se ztotožňuje s námitkami obviněné v té míře, že soudy nebraly dostatečně vážně procesní vady znaleckého posudku, které mohou mít vliv na jeho důkazní hodnotu.

29. Za první takovou vadu Nejvyšší soud považuje, že znalec vycházel z jiného znaleckého posudku ve věci, který přitom nebyl procesně použitelný pro nedostatek souhlasu obhajoby s jeho přečtením. Použití předchozího znaleckého posudku potvrdil znalec vedle samotného textu znaleckého posudku i ve své výpovědi v hlavním líčení ze dne 12. 3. 2025, ve které navíc uvedl, že právě z tohoto procesně nepoužitelného znaleckého posudku převzal poznatky o rychlosti pohybu stroje. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že právě tyto poznatky byly podkladem pro učinění skutkového závěru o chodu stroje v automatickém režimu (viz bod 4 prvostupňového rozhodnutí). Stejně tak vadou je, pokud znalec namísto výpovědí učiněných v hlavním líčení vycházel z procesně nepoužitelných úředních záznamů o podání vysvětlení, k jejichž použití nebyl udělen souhlas stran, z nichž rovněž činil závěry přinejmenším ohledně nainstalování ručního ovladače, což znalec popisuje opět ve své výpovědi. Takový postup by znamenal, že by se nepřijaté skutkové závěry mohly prostřednictvím znaleckého zkoumání projevit na skutkovém zjištění soudu.

30. Další procesní vadu pak Nejvyšší soud vnímá v tom, že se znalec z vlastní iniciativy rozhodl navštívit místo činu a ohledat jej, a to nejen aniž by informoval obviněnou nebo jejího obhájce, ale především aniž by o takový úkon požádal příslušný orgán činný v trestním řízení. Takový postup znalce je v rozporu s § 107 odst. 1 tr. ř., neboť znalec sám v této věci provedl důkazní prostředek, jehož provedení náleží výlučně orgánům činným v trestním řízení, na které se tak měl v případě potřeby takového úkonu pro vypracování znaleckého posudku obrátit (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 37/1984 Sb. rozh. tr.). Ohledání místa činu přitom nebyl jediný úkon, který chtěl znalec učinit, neboť jak vyplynulo z jeho výpovědi z hlavního líčení ze dne 12. 3. 2025, měl záměr provést i rekonstrukci děje, což již však nebylo možné pro odlišné podmínky na místě činu.

31. Soud prvního stupně by tak měl v dalším důkazním řízení důsledně vnímat tyto pochybnosti při hodnocení znaleckého posudku a výpovědi znalce.

32. Další dílčí námitky obviněné týkající se především hodnocení důkazů jsou pak nadbytečné, neboť soud prvního stupně bude muset opětovat hodnocení důkazů a odůvodnit jej, přičemž by měl přihlížet i k námitkám obhajoby a v rozumné míře na ně reagovat.

33. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl naplněn.

ii) Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

34. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Předmětem právního posouzení je nicméně skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje obviněný v dovolacím řízení. Proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování.

35. Vzhledem ke zjištěnému zjevnému rozporu ve skutkových zjištěních, který bude muset soud prvního stupně napravit a kvůli kterému tak chybí skutkový podklad pro navazující hmotněprávní návrhy, Nejvyšší soud považuje další uplatněné námitky za v zásadě nadbytečné a do doby, než se ustálí skutkový stav, předčasné.

36. Přesto se z hlediska hmotněprávního posouzení Nejvyšší soud vyjádří i k tomu, že v dosavadních skutkových zjištěních soudy v předchozím řízení neměly dostatečný podklad pro zhodnocení, že se obviněná dopustila trestného činu. Z těchto zjištění totiž, jak již bylo řečeno, nevyplynul konkrétní skutkový děj na místě činu, a nebylo tak zejména vyjasněno, jak se poškozený dostal do prostoru linky, zda mu k tomu dal někdo pokyn, případně kdo (byť ne nutně jmenovitě) a za jakých okolností, zejména zda takový pokyn nebyl v rozporu s právním řádem nebo dohodou mezi společnostmi, a zda v případě, že jej učinil zástupce nebo zaměstnanec společnosti HAUK, s. r. o. (kde byl poškozený zaměstnán), o něm věděla obviněná a dostala prostor nebezpečí zamezit, a případně zda k tomu byla povinna a proč. Nebylo učiněno ani konkrétní skutkové zjištění ohledně toho, zda a proč se vlastně v tomto stadiu výstavby vyrábělo a na čí pokyn, jaká byla dohoda mezi společnostmi ohledně této výroby (pokud byla), případně jaká tato dohoda měla (např. derogační) vztah k předchozí dohodě, tedy zda v nějakém bodě došlo ke zpětnému (částečnému) předání „pracoviště“ (bylo-li by to relevantní), která osoba (byť ne nutně konkrétně jmenovaná) pokyn k výrobě udělila nebo ji dovolila. Nedostatek zjištění odpovědné osoby alespoň co do jejího vztahu k obviněné pak vede i k nedostatku skutkového podkladu pro posouzení přičitatelnosti jednání takové osoby v neprospěch obviněné ve smyslu § 8 t. o. p. o. Soud prvního stupně sice za takto odpovědné osoby poněkud abstraktně uvedl představitele statutárního orgánu společnosti NHKZ Steel, s. r. o. a jejího výrobního ředitele, ale z popisu skutku nevyplynulo, jak ti měli konkrétně naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu, stejně jako pokud je měli naplnit opomenutím, pak jaká právní norma jim zakládala povinnost ke konání (srov. § 112 tr. zákoníku).

37. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že shora uvedeným výčtem nedostatečně zjištěných okolností není míněno, že bude v dalším řízení třeba všechny tyto okolnosti objasnit bez dalšího, neboť rozsah dokazování v konkrétní věci do značné míry záleží na konkrétní procesní, resp. důkazní situaci ve věci. Vždy však tento rozsah musí být dostatečný pro to, aby bylo možné učinit jasný a přesvědčivý hmotněprávní závěr o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu.

38. Určitá pochybnost zůstává i nad tím, jaké přičinění na smrti poškozeného nese společnost HAUK, s. r. o. nebo její zástupci, a to i vzhledem k možné ingerenci v rámci skutkového děje. Zejména z výpovědi svědka J. S. z hlavního líčení ze dne 15. 3. 2024 totiž vyplynula indicie, že to mělo být vedení společnosti HAUK, s. r. o., které rozhodlo o tom, že se na nedokončené lince budou vyrábět díly. Podobně i z výpovědi svědka T. Ř. z téhož hlavního líčení vyplývá, že to byla jmenovaná společnost, která chtěla zavést zkušební provoz a jejíž zaměstnanci linku koordinovali (tj. vedoucí linky a M. P.), stejně jako že tato společnost věděla o tom, že linka není hotová, když tam „ty lidi posílali“. Jakékoli úvahy o této ingerenci a její roli na hmotněprávním posouzení (např. v rovině příčinné souvislosti) jsou však v tomto procesním momentu nadbytečné a předčasné.

39. Vzhledem k rozporům, které byly vysvětleny shora a kvůli nimž bude muset soud prvního stupně opět hodnotit důkazy, příp. provést nové, což bude záležet na konkrétní procesní situaci, bude muset soud prvního stupně v případě, v němž by obviněná byla opět shledána vinnou, také doplnit skutková zjištění tak, aby podkládala relevantní jednání přičitatelné obviněné jako právnické osobě.

40. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. byl naplněn.

41. Nakonec pak Nejvyšší soud na okraj dodává, že odsouzení pachatele trestné činnosti je v souladu s čl. 80 Ústavy České republiky primárně věcí státního zastupitelství. Je to tedy státní zastupitelství, kdo nese odpovědnost za to, aby soudu předložená trestní věc byla podložena procesně použitelnými důkazy potřebnými k rozhodnutí o vině a trestu v souladu s podanou obžalobou. Obecné soudy se proto nikdy nesmějí stavět do pozice pomocníka veřejné žaloby usilujícího rovněž o odsouzení, a nelze k takovému výkladů rolí těchto institucí dospět ani výkladem § 2 odst. 5 tr. ř. (srov. nález uveřejněný pod č. 62/2012 Sb. n. a u.). Je tedy i úkolem státního zástupce, aby byl ve věci prokázán relevantní skutkový děj ve smyslu jím podané obžaloby, který umožňuje podložit v ní tvrzené hmotněprávní závěry.

IV. Závěr

42. Souhrnně tedy řečeno, byť je zřejmé, že došlo k tragickému úmrtí poškozeného, zaměstnance společnosti HAUK, s. r. o., na pracovišti, a to působením robota z montážní linky, a že do průběhu skutkového děje jistě ingerovala svými pracovníky obviněná společnost, která montáž linky (obecně v dané době) prováděla, řada dalších podstatných skutkových okolností, především co, proč a jak se na místě stalo, zůstala nevyjasněna. Což nastalo jednak proto, že z napadených rozhodnutí není zřejmé, z jakých důkazů má vyplývat údajně dovozený skutkový děj, za situace, kdy provedené důkazy vyznívají dosti rozdílně, resp. nejsou plně použitelné (znalecký posudek), a jednak proto, že některým podstatným skutkovým momentům nebyla věnována pozornost.

43. Vzhledem k tomu, tedy s ohledem na zjevný rozpor mezi skutkovým zjištěním a obsah provedených důkazů, ale i s ohledem na další vady shora uvedené, Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně, stejně jako jakákoli rozhodnutí na ně obsahově navazující, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Náchodě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Soudy jsou v dalším řízení podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázány právním názorem Nejvyššího soudu. Jejich úkolem v dalším řízení bude vyhodnocení rozporně vyznívajících důkazů a dovození skutkového zjištění v potřebném rozsahu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. Rovněž bude nutné, aby své úvahy řádně odůvodnily a doplnily skutkové zjištění nebo přeformulovaly popis skutku tak, aby v případě odsuzujícího rozsudku z něj plynulo naplnění znaků skutkové podstaty a pachatelství právnické osoby.

44. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že ačkoli shora v rozhodnutí zmínil některé poznatky a indicie, které se objevily v obsahu provedených důkazů, stejně jako možné závěry z nich plynoucí, nepředjímá tím v žádném smyslu budoucí skutková zjištění, jejichž formulace náleží tomu soudu, který bude provádět nebo opět hodnotit důkazy, tedy nejdříve soudu prvního stupně. Ten by však měl na uvedené důkazní momenty naznačené Nejvyšším soudem dostatečně reagovat.

45. S ohledem na relativně krátkou dobu, ve které bylo po předložení spisu s dovoláním Nejvyššímu soudu učiněno toto rozhodnutí, se Nejvyšší soud nezaobíral podnětem obviněné k přerušení výkonu napadeného rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. ř. (přičemž k postupu podle § 265h odst. 3 tr. ř. nebyl učiněn potřebný návrh).

46. Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 12. 2025

JUDr. Radek Doležel předseda senátu