USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 11. 2023 o dovolání
obviněného J. Š. podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12.
2022, sp. zn. 3 To 36/2022, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 3 T 15/2016 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (nalézací soud, soud prvního
stupně) ze dne 5. 1. 2022, č. j. 3 T 15/2016-9918, byl obviněný J. Š. uznán
vinným (vedle dalších obviněných) pod body 1-4 zločinem zkrácení daně, poplatku
a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, pod body 1-3 i
podle § 240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016,
spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za který mu byl uložen
trest odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice
s ostrahou, dále peněžitý trest v celkové výši 3 000 000 Kč, trest propadnutí
náhradní hodnoty – finanční hotovosti 125 000 Kč a trest zákazu činnosti (ve
výroku blíže specifikovaný) na dobu deseti let. Dále bylo rozhodnuto o vině a
trestech spoluobviněných M. R., Denise Daráše a J. D.
2. Trestný čin spočíval v podstatě v tom, že obviněný v období od února
2009 do června 2011 společně se spoluobviněnými ke škodě Českého státu –
Finančního úřadu pro hl. m. Prahu zkrátili daň z přidané hodnoty (DPH) z
obchodů s drahými kovy celkem o 165 988 421 Kč. Obviněný J. Š. tyto obchody s
drahými kovy organizoval a řídil, úkoloval spoluobviněné Denise Daráše a J.
D., aby jako osoby jednající za společnosti Arabeva plus, s. r. o., OLEA
Invest, s. r. o., a WENGE Consulting, s. r. o., nakupovali drahé kovy od jiných
obchodních společností, respektive aby WENGE Consulting, s. r. o., prodávala
drahé kovy dalším společnostem, přičemž prodávajícím společnostem vznikla
povinnost přiznat a odvést DPH, kterou obvinění nesplnili. Konkrétně pod bodem
1) výroku o vině obviněný J. Š. úkoloval spoluobviněného Denise Daráše,
jediného jednatele a společníka společnosti Arabeva plus, s. r. o., aby
nakupoval drahé kovy od společnosti Algera plus, s. r. o, která prodala
společnosti Arabeva plus, s. r. o., drahé kovy podle faktur specifikovaných ve
výroku o vině, na základě čehož společnosti Algera plus, s. r. o., vznikla
povinnost přiznat a odvést DPH ve výši celkem 76 198 852 Kč, avšak společnost
žádná přiznání k DPH nepodala a daň nezaplatila, neboť jediným statutárním
orgánem a společníkem této společnosti měla být neexistující fyzická osoba
Róbert Antal, za kterého se fyzicky vydával V. T., o čemž obvinění věděli a
využili toho, přičemž obviněný J. Š. sám předstíral obchodní činnost
společnosti Algera plus, s. r. o., když měl v držení razítko této společnosti a
na jím užívaných úložištích byl uložen podpis Róberta Antala, přičemž tímto
razítkem a podpisem byly opatřeny podpisy společnosti Algera plus, s. r. o.
Jednání pod bodem 2) se obviněný dopustil obdobným způsobem společně se
spoluobviněnými M. R. a Denisem Darášem, když řídil obchody, při kterých
společnost OLEA, s. r. o., za niž fakticky jednal spoluobviněný Denis Daráš,
nakupovala drahé kovy od společnosti INTERLAKEN Trade, s. r. o., které tak
vznikla povinnost přiznat a odvést DPH ve výši celkem 42 628 859 Kč, což však
neučinila, přičemž uvedené obchody byly realizovány bez jakékoli účasti
jediného jednatele a společníka společnosti INTERLAKEN Romana Chromého, který
pouze podepisoval předložené faktury, a obchodní činnost za tuto společnost
podle pokynů obviněných J. Š. a M. R. uskutečňoval spoluobviněný Denis Daráš,
přičemž žádný z obviněných nezajistil podání přiznání k DPH za společnost
INTERLAKEN. Shodně obvinění postupovali v případě jednání popsaného pod bodem
3) výroku o vině, čímž zkrátili daň o 41 108 701 Kč. Konečně jednání pod bodem
4) výroku o vině se obviněný dopustil tak, že úkoloval spoluobviněného J. D.,
který jako jediný jednatel a společník společnosti WENGE Consulting, s. r. o.,
prodával za tuto společnost drahé kovy dalším ve výroku o vině specifikovaným
společnostem, čímž vznikla společnosti WENGE povinnost přiznat a odvést DPH,
což spoluobviněný J. D. v úmyslu zkrátit DPH neučinil, a z pokynu obviněného J.
Š. tak byla zkrácena DPH o 6 052 009 Kč.
3. K odvolání obviněného, kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně v
celém rozsahu, Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 12. 2022, č. j. 3 To
36/2022-10414, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek zrušil
mimo jiné ve výroku o trestu ohledně obviněného J. Š. a uložil mu (při
nezměněném výroku o vině) trest odnětí svobody v trvání šesti let a šesti
měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, dále peněžitý trest
v počtu 300 denních sazeb po 10 000 Kč, tedy v celkové výši 3 000 000 Kč, trest
propadnutí náhradní hodnoty – finanční hotovosti 125 000 Kč a trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních
společností či jeho člena, kontrolního orgánu obchodních společností či jeho
člena a funkce prokuristy obchodních společností včetně jejich zastupování na
základě plné moci na dobu šesti let. Nově rozhodl odvolací soud k jejich
odvolání také o trestech spoluobviněných M. R. a Denise Daráše. Odvolání
státního zástupce bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. Š. dovolání.
Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm.
a), g), h) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
připomněl, že jeho trestní věc byla u Městského soudu v Praze původně přidělena
senátu JUDr. Kamila Kydalky, který ji začal projednávat s přísedícími Evou
Marčíkovou a Ivanem Galambicou. Obviněný namítl, že poté, co z důvodu
dlouhodobé pracovní neschopnosti JUDr. Kamila Kydalky byla věc přidělena
předsedkyni senátu JUDr. Silvii Slepičkové, nebylo při změnách přísedících
postupováno v souladu s rozvrhem práce. Konstatoval dále, že přísedící Mgr.
Ing. Radim Patočka, který je zaměstnán jako ředitel právního odboru u
Generálního finančního ředitelství, byl v hlavním líčení dne 29. 7. 2020
vyloučen z projednávání věci, nebylo však vyhověno žádosti obviněného o
opakování dříve provedených důkazů. Obviněný pak citoval z odůvodnění
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo reagováno na jeho odvolací námitky, a
namítl, že pokud je po podání obžaloby rozhodováno o vazbě, musí být vazební
zasedání a hlavní líčení konáno ve stejném složení senátu, neboť i při vazebním
zasedání se provádějí důkazy. Podle obviněného by přijetí právního názoru
odvolacího soudu znamenalo, že by celé dokazování mohl provádět jeden senát a
zcela jiný senát by pak meritorně rozhodl. Obviněný připustil, že v souladu s
rozvrhem práce může docházet ke změnám přísedících i předsedy senátu, podle
jeho názoru však není možné, aby přísedící, který se z jakéhokoli důvodu
nezúčastní vazebního zasedání nebo hlavního líčení, se opět v jiné fázi řízení
před soudem přísedícím stal, jak se stalo v případě přísedícího Ivana
Galambici. Takový postup je podle dovolatele v rozporu se zásadou zákonného
soudce.
5. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
obviněný vytkl, že odvolací soud se nesprávně vypořádal s námitkami vznesenými
k telefonním odposlechům. Příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu stejně jako příkazy k jejich prodloužení podle obviněného postrádají
řádné odůvodnění. Navíc doba odposlechu jeho telefonního čísla uplynula dne 19.
8. 2010, aniž byl podán návrh na prodloužení, přičemž až dne 24. 8. 2010 byl
státním zastupitelstvím podán nový návrh, jemuž bylo vyhověno dne 27. 8. 2010.
Tímto postupem – podáním nového návrhu místo řádného prodloužení doby
povoleného odposlechu – došlo podle dovolatele k obcházení zákona. I v této
části dovolání obviněný cituje některé pasáže napadeného rozhodnutí, s nimiž
polemizuje.
6. Dále obviněný namítl, že odvolací soud se nesprávně vypořádal s
námitkou týkající se způsobu provádění důkazu přehráním záznamu všech
zaznamenaných telefonních hovorů tak, aby představovaly ucelený a kontinuální
soubor informací, nikoli jen informací vytržených z kontextu. Obviněný trval na
požadavku přehrání všech telefonních hovorů, neboť jedině tak lze podle něho
zabezpečit, že nebudou přehrávány a hodnoceny pouze odposlechy svědčící
obžalobě. Navíc jen tak lze všem obviněným zajistit možnost vyjádřit se k
odposlechům v tom směru, zda se jimi vysvětluje podnikání, nebo zda se jedná o
domluvu o trestné činnosti.
7. V další části dovolání obviněný vznesl námitky proti skutkovým
zjištěním soudů a hodnocení důkazů. Uvedl, že popis mechanismu trestné činnosti
odvolacím soudem představuje jen obecné formulace, které jsou v rozporu s
důkazy a s jeho nevyvrácenou obhajobou. Poněkud nejasně namítl, že společnosti
Algera plus, s. r. o., nemohla vzniknout žádná daňová povinnost, neboť jedinou
osobou, jež byla oprávněna za tento subjekt jednat, byl v rozhodné době JUDr.
Petr Madaj, který však společnost po převodu obchodního podílu na Róberta
Antala a jeho jmenování jednatelem prokazatelně nijak nezastupoval. Dále
obviněný citoval závěry odvolacího soudu, podle kterých osoba Róberta Antala
neexistuje a vydával se za něho svědek V. T., o čemž obviněný věděl. Citoval
též důkazy, na základě kterých soudy tyto závěry učinily. K tomu jen zcela
obecně namítl, že závěry soudů jsou nesprávné a v rozporu s obsahem provedených
důkazů. Polemizoval rovněž s argumentací odvolacího soudu k námitkám týkajícím
se znaleckého posudku písmoznalkyně PhDr. Václavy Musilové a uvedl, že z
rozhodnutí soudů obou stupňů nelze zjistit, jak soudy vlastně jeho námitky
vyhodnotily. Poté obviněný opětovně citoval závěry odvolacího soudu, tentokrát
reagující na námitky obviněného týkající se citace protokolu o jeho výsleších,
a vyjádřil nesouhlas se závěrem, že pokud došlo k nepřesné interpretaci, neměla
význam pro správnost rozhodnutí soudu prvního stupně.
8. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst.1 písm. h) tr. ř. dovolatel
uvedl, že důkazy neumožňují učinit závěr o tom, že se dopustil daňového deliktu
s odkazem na ustanovení zejména § 92 zákona o dani z přidané hodnoty. Soudy
obou stupňů podle něj pouze citují ustanovení § 92, § 21 a § 72 odst. 1, 2
písm. a) tohoto zákona, avšak neaplikují je na obchodní případy, které jsou
předmětem trestního řízení. Přejímají závěry uvedené v obžalobě, aniž by se
vypořádaly s obhajobou obviněného. Dovolatel cituje pasáž z odůvodnění
rozhodnutí, podle které obviněnými obchodované materiály s obsahem drahých kovů
nesplňovaly podmínky pro zvláštní režim DPH u investičního zlata, zlata a
přenesené daňové povinnosti. Současně vytýká, že z rozhodnutí odvolacího ani
nalézacího soudu nevyplývá, jakými úvahami se soudy v tomto směru řídily.
Rozhodnutí soudů obou stupňů označuje za nepřezkoumatelná.
9. Dovoláním se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky
obou soudů a aby přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu
projednat a rozhodnout.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném
vyjádření k dovolání obviněného poukázal na specifický způsob formulace
dovolání, v němž těžiště argumentace spočívá v citaci jednotlivých pasáží
odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a polemice s nimi. Připomněl, že
dovolání je opravný prostředek značně formalizovaný a Nejvyšší soud se může v
řízení o dovolání zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v dovolání
uplatněny v souladu s jeho obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř.
tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Dovolatel nemůže svou
námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném
prostředku. Tím spíše není povinností Nejvyššího soudu, aby interpretací
polemiky dovolatele s odůvodněním rozhodnutí odvolacího soudu, což je
argumentace problematická již s ohledem na ustanovení § 265a odst. 4 tr. ř.,
dovozoval, jaké námitky dovolatel vznáší proti napadanému rozhodnutí. Přihlížet
lze proto pouze k těm námitkám, které dovolatel alespoň nějak formuloval přímo
v textu dovolání.
11. K námitkám týkajícím se dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
a) tr. ř. státní zástupce uvedl, že vadu spočívající v nenáležitém obsazení
soudu z hlediska požadavků zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích,
dovolatel nevytýká a v předmětné trestní věci k ní ani nedošlo. Dovolatel v
podstatě namítá, že členem senátu neměl být přísedící Ivan Galambica. Nevytýká
přitom, že by tento přísedící nebyl rozvrhem práce Městského soudu v Praze
určen k rozhodování v senátě 3 T uvedeného soudu. Dovolatel vychází z toho, že
tento přísedící se nemohl účastnit rozhodování v hlavním líčení, protože se
neúčastnil vazebního zasedání dne 6. 9. 2019 (které se týkalo nikoli
dovolatele, ale rozhodování o vazbě spoluobviněného Denise Daráše). Názor
dovolatele nemá oporu v žádném ustanovení trestního řádu ani zákona o soudech a
soudcích, když požadavek nezměnitelnosti složení senátu vyplývající z § 197 tr.
ř. se týká toliko hlavního líčení. V podrobnostech se státní zástupce ztotožnil
s argumentací uvedenou v odst. 36.-39. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a
poukázal na závěry rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 711/01, podle
kterých ústavní imperativ, dle něhož „nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci“ (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), je ochranou
především proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc, a
nelze jej zaměňovat za procesní prostředek, jímž by mělo být ex post zvráceno
již vydané rozhodnutí. Státní zástupce má za to, že v předmětné věci nedošlo k
žádné libovůli nebo účelovosti při stanovení složení senátu a že námitky
dovolatele proti složení senátu jsou projevem jeho snahy „za každou cenu“
dosáhnout zvrácení pravomocného odsuzujícího soudního rozhodnutí. Námitky
týkající se podjatosti přísedícího Mgr. Ing. Radima Patočky podle státního
zástupce deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť námitky týkající
se rozhodování vyloučeným orgánem lze vznášet pouze v rámci dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., který dovolatel neuplatnil. Navíc
jmenovaný přísedící ve věci nerozhodl.
12. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podle
státního zástupce formálně podřadit námitky týkající se nezákonnosti odposlechu
a záznamu telefonních hovorů a námitku tzv. opomenutých důkazů, podle které měl
být proveden důkaz přehráním všech zaznamenaných telefonních hovorů. Blíže
nekonkretizovaná námitka týkající se údajné absence řádného odůvodnění příkazů
k odposlechu však nemůže odůvodnit procesní nepoužitelnost odposlechů. Případnou přílišnou stručnost odůvodnění příkazů nelze považovat za vadu tak
závažnou, aby zakládala procesní nepoužitelnost takto získaného důkazu. K tomu
státní zástupce poukázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 11 Tdo 1007/2020, podle kterých kontinentální (tedy i české) trestní řízení
vychází z formálně-materiální povahy důkazu a zpravidla jen takové vady úkonu,
které porušují právo na spravedlivý proces, vedou k vyloučení důkazu. Proto ani
případné neúplné či nedostatečné odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu, které dostatečně podrobně neobsahuje všechny
požadavky uvedené v § 88 odst. 1, 2 tr. ř., nemusí bez dalšího založit
nepoužitelnost odposlechů a záznamů opatřených na jejich podkladě. Ani
ojedinělé pochybení spočívající v tom, že namísto prodloužení doby trvání
odposlechu podle § 88 odst. 4 tr. ř. byl odposlech nařízen znovu, není
procesním pochybením takového rázu, aby zakládalo procesní nepoužitelnost
důkazu. Ze spisových materiálů, které má Nejvyšší státní zastupitelství k
dispozici, ani z obsahu dovolání přitom nevyplývá, že by dovolatel podal návrh
na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu podle § 314l odst. 1 tr. ř. Pokud jde o přehrání všech telefonních
hovorů, poukázal státní zástupce na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 2606/18, podle něhož obviněný nemá právo navrhovat přehrání konkrétních
nezájmových hovorů, pokud neodůvodní, jaké konkrétní skutečnosti mají být tímto
postupem zjištěny a prokázány. Za nedostatečné přitom Ústavní soud shledal
odůvodnění takového návrhu obecným tvrzením, že zájmové hovory byly vytrženy z
kontextu, který by mohl být nezájmovými hovory doplněn. Jestliže tedy obecná
argumentace kontextem obsahu zájmových a nezájmových hovorů není dostačující k
odůvodnění požadavku na přehrání záznamu konkrétního hovoru, pak tím spíše
takováto paušální argumentace není dostatečná k tomu, aby obviněný mohl
požadovat přehrání všech zaznamenaných hovorů. K námitkám týkajícím se
samotných skutkových zjištění státní zástupce podotkl, že existenci zjevného
rozporu skutkových zjištění s obsahem důkazů nelze vyvodit z obecného tvrzení
dovolatele, že zjištění soudu o mechanismu trestné činnosti jsou v rozporu s
provedenými důkazy a s jeho obhajobou. Dílčí konkrétní námitky dovolatele jsou
pouhou polemikou s hodnocením důkazů soudy, která nemůže naplnit dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navíc dovolatel ani nespecifikuje, jakého
skutkového zjištění rozhodného pro naplnění zákonných znaků trestného činu
podle § 240 tr. zákoníku se tyto námitky týkají.
13. Konečně k námitkám týkajícím se dovolacího důvodu podle § 265b odst.
1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvedl, že dovolatel neuplatňuje žádnou
konkrétní námitku, kterou by vytýkal nesprávné dovození zákonných znaků
přisouzeného trestného činu. Kromě obecného tvrzení o tom, že provedené důkazy
neumožňují učinit závěr o jeho vině, dovolatel pouze kritizuje kvalitu
odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a označuje je za nepřezkoumatelné.
Neuvádí při tom žádné konkrétní argumenty, proč citovaná ustanovení zákona o
DPH na obviněnými realizované „obchodní případy“ nedoléhají. Podle názoru
státního zástupce jde spíše o nesouhlas obviněného se skutkovými zjištěními,
podle kterých zboží ve skutečnosti dovážel ze zahraničí a řetězec přeprodejů
materiálů obsahujících drahé kovy byl účelově vytvořen (body 57.-59. odůvodnění
rozhodnutí odvolacího soudu), ani v tomto směru však dovolatel námitky jasně
nezformuloval. Dovolatel tedy nevytýká žádné konkrétní porušení trestních nebo
mimotrestních hmotně právních norem, a námitky v podobě uplatněné dovolatelem
tudíž nejsou způsobilé dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
naplnit.
14. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
15. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst.
1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou
podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d
odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e tr. ř., s obsahovými
náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
16. Podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze dovolání podat mimo jiné
tehdy, jestliže ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen. Pod tento
dovolací důvod judikatura řadí i námitky takového obsazení soudu, jež jasně
neplyne z rozvrhu práce tohoto soudu, a náleží sem i námitky, že soud rozhodl v
jiném složení, než ve kterém věc projednal v hlavním líčení, aniž byly splněny
podmínky stanovené v § 219 odst. 1 věta druhá tr. ř., a námitky vytýkající, že
nebylo dodrženo ustanovení § 197 tr. ř. o náhradním soudci. Tento dovolací
důvod se týká práva na zákonného soudce, které je v čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod vymezeno tak, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
17. V dané věci není sporné, že Městský soud v Praze rozhodl citovaným
rozsudkem jako soud prvního stupně, a to v senátě složeném z předsedkyně senátu
a dvou přísedících, kteří se zúčastnili celého hlavního líčení. To bylo původně
konáno dne 4. 2. 2019 za předsednictví JUDr. Kamila Kydalky a členy senátu byli
přísedící Ivan Galambica a Eva Marčíková, zatímco náhradní přísedící byla
Zdeňka Pustayová. To však není zásadní a odvolací soud to v napadeném
rozhodnutí připomněl zejména pro dokreslení toho, že postup soudu prvního
stupně nevykazuje jakékoliv známky svévole. Hlavní líčení se totiž poté, co věc
byla z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti JUDr. Kamila Kydalky přidělena
předsedkyni senátu JUDr. Silvii Slepičkové, konalo celé znovu, a to od 18. 9.
2019 během celé řady jednacích dnů. Přísedícími byli až do 29. 7. 2020 Zdeňka
Pustayová a Mgr. Ing. Radim Patočka, náhradním přísedícím byl Ivan Galambica.
Ten nastoupil dne 30. 7. 2020 v souladu s § 197 odst. 2 tr. ř. za přísedícího
Mgr. Ing. Radima Patočku (z důvodu jeho vyloučení v souvislosti se změnou jeho
pracovního zařazení) a poté bylo hlavní líčení dokončeno a věc rozhodnuta v
senátě složeném z předsedkyně JUDr. Silvie Slepičkové a přísedících Zdeňky
Pustayové a Ivana Galambici.
18. Obviněný poukázal na to, že dne 6. 9. 2019 se konalo vazební
zasedání, v němž se rozhodovalo o dalším trvání vazby spoluobviněného Denise
Daráše a jehož se nezúčastnil přísedící Ivan Galambica, nýbrž Zdeňka Pustayová
a Mgr. Ing. Radim Patočka (č. l. 7191). To podle obviněného bránilo tomu, aby
se následujícího hlavního líčení a rozhodnutí ve věci zúčastnil přísedící Ivan
Galambica. Jde však o námitku zjevně neopodstatněnou. Jednak se požadavek na
neměnné složení senátu vztahuje pouze na hlavní líčení, nikoli na vazební
zasedání (vyplývá to z § 197 a § 219 odst. 3 tr. ř.), jednak se zmíněné vazební
zasedání konalo ještě před zahájením hlavního líčení za předsednictví JUDr.
Silvie Slepičkové a týkalo se jiného obviněného. V podrobnostech Nejvyšší soud
odkazuje na odst. 36-39 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který se s touto
problematikou podrobně a přesvědčivě vypořádal.
19. Námitka dovolatele, že části hlavního líčení se zúčastnil jako
přísedící Mgr. Ing. Radim Patočka, který byl posléze vyloučen z důvodu změny
svého pracovního zařazení na Generálním finančním ředitelství, není pod uvedený
dovolací důvod podřaditelná, neboť ten se vztahuje [stejně jako dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.] k soudu (jeho složení), který ve věci
rozhodl. Nejvyšší soud uvážil i z hlediska práva obviněného na spravedlivé
řízení námitku, že mělo být po vyloučení jmenovaného přísedícího opakováno
dokazování provedené v dosavadním hlavním líčení. Dospěl však k závěru, že
práva obviněného porušena nebyla. Je skutečností, že až do 29. 7. 2020 se tento
přísedící zúčastnil hlavního líčení. Z důvodu jeho pracovního působení u
Generálního finančního ředitelství byla v průběhu řízení řešena otázka jeho
vyloučení. Městský soudu v Praze rozhodl usnesením ze dne 19. 9. 2019, č. j. 3
T 15/2016-7267, že jmenovaný není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení
v této trestní věci. Stížnost proti tomuto usnesení byla zamítnuta usnesením
Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 10. 2019, č. j. 3 To 97/2019-7341. Přípisem
ze dne 24. 7. 2020 (č. l. 7968) a přednesem v rámci hlavního líčení dne 29. 7.
2020 (č. l. 7960) tento přísedící sám dal v úvahu své vyloučení z důvodu změny
svého postavení u Generálního finančního ředitelství, jakkoli se i nadále
subjektivně považoval za zcela nepodjatého. Nakonec bylo ještě v hlavním líčení
dne 29. 7. 2020 rozhodnuto o jeho vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení
v této věci (č. l. 7964). Ani z odůvodnění tohoto usnesení (č. l. 8082-8091), v
němž se soud celou záležitostí podrobně zabýval, nevyplývá, že by vznikly
pochybnosti o nepodjatosti jmenovaného přísedícího během do té doby proběhlého
hlavního líčení. Spíše šlo o to, že ačkoliv se v rámci své dosavadní pracovní
činnosti s danou trestní kauzou neseznámil, nyní, po 1. 7. 2020, by se mohl s
projednávanou věcí z titulu své nové funkce a působnosti jemu podřízených
útvarů setkat, což by mohlo spolu s jeho vyšší funkcí u zaměstnavatele
vzbuzovat pochybnost o jeho nepodjatosti. V podrobnostech lze odkázat na
citované usnesení Městského soudu v Praze. Nejvyšší soud uzavírá, že z
namítaného hlediska neshledal žádné procesní pochybení v postupu Městského
soudu v Praze a neshledal ani žádné důvody k tomu, aby muselo být opakováno
dokazování provedené v hlavním líčení v době, kdy byl členem senátu jako
přísedící Mgr. Ing. Radim Patočka.
20. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je
dovolání zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
21. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného
činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena
na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně
provedeny navrhované podstatné důkazy.
22. Pod tento dovolací důvod je podřaditelná námitka procesní
nepoužitelnosti záznamů telekomunikačního provozu z důvodu nedostatečného
odůvodnění příkazů k odposlechu. Tato námitka však není v dovolání blíže
specifikována a zůstává v rovině zcela nekonkrétní polemiky s odůvodněním
rozhodnutí odvolacího soudu, z něhož cituje. Nejvyšší soud se naopak se závěry
Vrchního soudu v Praze shrnutými zejména v odst. 41-43 a 53 odůvodnění
napadeného rozhodnutí ztotožňuje. V zájmu přesnosti a lepší přezkoumatelnosti
by bylo jen vhodné dodat, že první ve věci vydaný příkaz k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu vydaný Obvodním soudem pro Prahu 5 dne 19. 10. 2009
je založen na č. l. 5183 trestního spisu, další příkaz ze dne 9. 11. 2009 na č.
l. 5187 a další příkazy se nacházejí ve svazku 18 tr. spisu, včetně prodloužení
příkazů Městským soudem v Praze na č. l. 5190, 5194, 5200, 5204 a dalších. Je
třeba souhlasit s odvolacím soudem, že příkazy k odposlechu splňují základní
formální i obsahové náležitosti. Dovolatel ostatně neuvádí, který z požadavků
uvedených v § 88 odst. 1, 2 tr. ř. kladených na obsah příkazů nepovažuje za
splněný. Proto lze odkázat na označené pasáže napadeného rozhodnutí se závěrem,
že záznamy telekomunikačního provozu byly jako důkaz použity v souladu se
zákonem.
23. Přisvědčit nelze ani námitce, která dovozuje procesní nepoužitelnost
těchto záznamů z ojedinělého pochybení, k němuž došlo tím, že po uplynutí doby
povoleného odposlechu dne 19. 8. 2010 nebylo v něm pokračováno kontinuálně na
základě příkazu k prodloužení doby trvání odposlechu, nýbrž až na základě
nového návrhu podaného státním zastupitelstvím dne 24. 8. 2010. Je skutečností,
že doba povoleného odposlechu telefonního čísla obviněného uplynula dne 19. 8.
2010 (č. l. 5200), aniž byl podán návrh na prodloužení, a že v odposlechu bylo
pokračováno až na základě nového příkazu ze dne 27. 8. 2010 (č. l. 5211). Jak
ale vyložil odvolací soud v odst. 41 odůvodnění svého rozsudku, šlo o čistě
formální pochybení, které nenese znaky svévole orgánů činných v trestním
řízení. Zjevně nešlo o nějaké obcházení zákona tím, že místo prodloužení doby
odposlechu podle § 88 odst. 4 tr. ř. soudem vyššího stupně rozhodl o novém
návrhu Obvodní soud pro Prahu 5. Jednalo se o výjimečné opomenutí, a kromě toho
i tento nově vydaný příkaz k odposlechu byl přezkoumán a prodloužen příkazy
Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2010 a ze dne 22. 4. 2011 (č. l. 5231,
5257).
24. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v alternativě
opomenutého důkazu odpovídá námitka, že nebyly soudem přehrány veškeré
zaznamenané telefonní hovory. I tato námitka je však zjevně neopodstatněná. Je
na soudu, aby zvážil, které důkazy jsou pro rozhodnutí podstatné a vztahují se
k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu.
Neprovedení záznamů telefonních hovorů, které se netýkají projednávané věci,
není opomenutím důkazu. V podrobnostech lze odkázat na odst. 47 odůvodnění
napadeného rozhodnutí a Nejvyšší soud se ztotožňuje i s výše uvedeným
vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k této otázce.
Navíc lze dodat, že podle sdělení policejního orgánu na č. l. 6569-6570 byly
obhájci obviněného poskytnuty jím vyžádané části spisu, včetně „kopie veškerých
odposlechů – kopie všech CD v svazku č. 100 pod poř. čísly 21-39“ a obviněný
sám uváděl, že všechny odposlechy si mohl (i doma) poslechnout (č. l. 8029).
25. Pokud jde o vlastní skutková zjištění, uvedený dovolací důvod nemůže
být naplněn jen obecnou kritikou kvality hodnocení důkazů a skutkových
zjištění, případně předkládáním jejich odlišných verzí. Vadou spočívající ve
zjevném rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy je důkazní řízení
zatíženo v případě, že rozhodná skutková zjištění nemají na provedené důkazy
žádnou obsahovou návaznost, nevyplývají z nich při žádném logicky přípustném
způsobu jejich hodnocení nebo jsou dokonce pravým opakem skutečného obsahu
provedených důkazů. Žádné takové vady obviněný nevytkl. Pokud namítl, že
společnosti Algera plus, s. r. o., nemohla vzniknout žádná daňová povinnost,
protože Petr Madaj jako jediná osoba oprávněná za ni jednat ji prokazatelně
nijak nezastupoval, lze souhlasit s vyjádřením státního zástupce Nejvyššího
státního zastupitelství, že není jasné, jak má existence daňové povinnosti
uvedené společnosti vzešlé z jí prováděných zdanitelných plnění souviset s
nečinností Petra Madaje. Námitky týkající se písmoznaleckého posudku PhDr.
Václavy Musilové jsou pouhou polemikou s hodnocením tohoto důkazu soudy, která
nemůže naplnit dovolací důvod. Navíc obviněný ani nespecifikuje, jakého
skutkového zjištění rozhodného pro naplnění zákonných znaků trestného činu
podle § 240 tr. zákoníku se tyto námitky týkají. Procesní námitky proti
správnosti protokolace výpovědí obviněného se nacházejí mimo rámec dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i všech ostatních dovolacích
důvodů. Navíc ani v tomto směru dovolatel nespecifikuje, k jakému zjevnému
rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy mělo v důsledku údajně
nesprávné protokolace dojít, resp. kterého rozhodujícího skutkového zjištění se
má tvrzená nesprávnost týkat. V těchto případech jde navíc o námitky, s nimiž
se vypořádal již odvolací soud, s jehož závěry obviněný v podstatě vyjadřuje
jen obecný nesouhlas.
26. K nespecifikovaným námitkám obviněného zpochybňujícím postup soudů,
hodnocení důkazů a odůvodnění rozhodnutí je třeba závěrem uvést, že soudy
prvního i druhého stupně naopak postupovaly při utváření skutkových zjištění
velmi pečlivě, v rámci dokazování a při hodnocení důkazů nijak nevybočily z
mezí daných ustanoveními § 2 odst. 5 tr. ř. a § 2 odst. 6 tr. ř., svá
rozhodnutí podrobným a precizním způsobem odůvodnily a jejich postup a
rozhodnutí nevykazují žádné náznaky libovůle. Ve výroku rozsudku nalézacího
soudu a zejména pak v odůvodnění rozhodnutí soudů je podrobně popsán i
konkrétní mechanismus trestné činnosti.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
27. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího
rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají námitky, v nichž
se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného
činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Jde tedy o právní posouzení skutku, tak
jak ho zjistily soudy, a nikoli v jiné verzi, kterou případně prosazuje
obviněný.
28. Námitky, které obviněný v dovolání uplatnil výslovně ve vztahu k
tomuto dovolacímu důvodu, nejsou způsobilé jej naplnit, neboť vyjadřují pouze
obecný nesouhlas s odůvodněním napadeného rozhodnutí, které obviněný označil za
nepřezkoumatelné. Vyjádřil pouze názor, že provedené důkazy neumožňují učinit
závěr o jeho vině. Neuvedl přitom žádnou konkrétní námitku, kterou by vytýkal
nesprávné dovození zákonných znaků posuzovaného trestného činu, ani žádné
konkrétní argumenty, proč zmíněná ustanovení zákona o DPH na daný případ
nedopadají. Dovolatel tedy nevytýká žádné konkrétní porušení trestních nebo
mimotrestních hmotně právních norem a z tohoto hlediska bylo dovolání podáno z
jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Závěrem
29. Dovolací námitky obviněného zčásti nebylo možno podřadit pod žádný z
uplatněných (ani jiných zákonných) dovolacích důvodů, zčásti se jednalo o
námitky zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné
dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
30. Závěrem pokládá Nejvyšší soud za nutné vzhledem k výraznému časovému
odstupu od vyhlášení napadeného rozhodnutí (dne 5. 12. 2022) konstatovat, že
trestní spis mu byl s dovoláním obviněného předložen dne 25. 10. 2023. V řízení
před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 11. 2023
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu