7 Tdo 1037/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11.
prosince 2007 dovolání obviněné M. Č., roz. L., proti usnesení Krajského soudu
v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 24. října 2006, č. j. 13 To
390/2006-3188, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Pardubicích pod sp. zn. 4 T 170/2005, a rozhodl t a k t o :
Z podnětu podaného dovolání se podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. z r u š u j
í usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 24.
října 2006, sp. zn. 13 To 390/2006, pokud jím byl ponechán nedotčen výrok v
rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. května 2006, sp. zn. 4 T
170/2005, jímž byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněným J. P., M. Č., L. K. a
P. B. uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně škodu poškozené W.,
stavební spořitelně, a. s., se sídlem P., J. n., ve výši 160.000,- Kč a výrok v
uvedeném rozsudku, jímž byla obviněné M. Č. podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena
povinnost spolu s obviněnými J. P. a J. H. společně a nerozdílně nahradit škodu
poškozené G. C. M., a. s., se sídlem P., V., ve výši 3.999,- Kč, jakož i
uvedený rozsudek Okresního soudu v Pardubicích v těchto výrocích.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu.
Podle § 265 tr. ř. se poškozená W., stavební spořitelna, a. s., se sídlem P.,
J. n., odkazuje se svým nárokem na náhradu škody v rozsahu zrušené části výroku
o náhradě škody rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. května 2006,
sp. zn. 4 T 170/2005, který se jí týká, na řízení ve věcech občanskoprávních.
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. května 2006, sp. zn. 4 T
170/2005, byla mimo jiné obviněná M. Č. uznána vinnou trestným činem podvodu
podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem
ukončeným ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., ve formě pokračování
podle § 89 odst. 3 tr. zák., a trestným činem padělání a pozměňování veřejné
listiny podle § 176 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., dílem dokonaným,
dílem ukončeným ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., ve formě
pokračování podle § 89 odst. 3 tr. zák., jichž se měla dopustit jednáním
popsaným v části II. pod body 1-18, 21-23, 25-27, 29-31, 33-40 a 43-46 výroku
rozsudku, které podle skutkových zjištění soudu obecně spočívalo v tom, že v
jednotlivých případech společně s dalšími obviněnými na padělané doklady, které
si sami vyráběli, nebo pod fiktivními jmény a smyšlenými údaji uzavírali
smlouvy o revolvingových půjčkách, smlouvy o stavebním spoření, smlouvy o úvěru
nebo smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě buď vylákali nebo se v
některých případech neúspěšně pokusili vylákat v rozsudku uvedené peněžní
částky, a tím v této výši způsobili, resp. by způsobili v rozsudku označeným
finančním ústavům a společnostem škodu tam konkrétně uvedenou. Za tyto trestné
činy a za trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. a
osminásobný trestný čin úvěrového podvodu spáchaný ve formě pomoci podle § 10
odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 250b odst. 1 tr. zák., kterým byla uznána vinnou
trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 11. 2005, č. j. 3 T
31/2005-3326, byla obviněná odsouzena podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití §
35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roky a devět
měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem. Současně okresní soud
podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z výše označeného trestního
příkazu. O náhradě škody bylo rozhodnuto výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. a §
229 odst. 1, odst. 2 tr. ř. podrobně uvedenými na stranách 23 a 24
rozsudku.
Proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. května 2006, sp. zn. 4
T 170/2005 podala obviněná společně s dalšími spoluobviněnými odvolání, které
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, usnesením ze dne 24.
října 2006, sp. zn. 13 To 390/2006, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné
zamítl.
Proti tomuto usnesení podala obviněná M. Č. prostřednictvím svého obhájce
dovolání s odkazem na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř., neboť je přesvědčena, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na
částečně nesprávném právním posouzení jejího jednání resp. jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. V prvé řadě namítla, že ne ve všech případech, kde
byla uznána vinnou i pokračujícím trestným činem padělání a pozměňování veřejné
listiny podle § 176 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. spáchaným ve
spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. byly skutečně použity padělky
občanských průkazů. V případech uvedených ve výroku rozsudku nalézacího soudu
pod body 1, 2, 4, 5, 7, 9, 10, 17, 18, 19 a 20 se nikdy nejednalo o vyhotovení
nepravých občanských průkazů. Akciové společnosti P., nebyly předkládány
originály osobních dokladů, ale pouze obyčejné kopie, na nichž teprve poté
došlo ke změně osobních údajů. Prostá kopie veřejné listiny však není veřejnou
listinou a nelze tedy tvrdit, že v daných případech došlo k padělání veřejné
listiny. Ve druhé části dovolání obviněná napadla výroky o náhradě škody s tím,
že pokud byla v osmi případech dílčích útoků (výroky v části II. pod body 19,
20, 24, 28, 32, 41, 42 a 47) viny zproštěna a v jiných případech část škody
nahradila (bod 3), měly by se tyto skutečnosti promítnout do výroků o náhradě
škody. Přesto jí však byla povinnost k náhradě škody uložena ve stejném rozsahu
jako ostatním spoluobviněným, kteří na rozdíl od ní uznáni vinnými byli.
Částky, o něž měla být její povinnost k náhradě škody zmenšena, rozvedla
dovolatelka v závěrečné části podaného mimořádného opravného prostředku, kde
také navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a
věc mu vrátil k novému projednání.
K podanému dovolání se podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně
Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Námitkám
dovolatelky stran posouzení jejích dílčích skutků popsaných pod body 1, 2, 4,
5, 7, 9, 10, 17, 18 výroku o vině, pokud budou mít oporu ve spisovém materiálu,
je dle jejího názoru nutno přiznat opodstatnění s poukazem na ustálenou
rozhodovací praxí soudů, podle níž kopie veřejné listiny, která není úředně
ověřena příslušným subjektem k tomu oprávněným, není dostatečně věrohodným
důkazem, že existuje listina, o jejíž kopii má jít a tedy za daného stavu věci
taková listina nemá charakter veřejné listiny ve smyslu znaku skutkové podstaty
trestného činu podle § 176 tr. zák. Jestliže ve výše uvedených případech byly
použity prosté kopie originálů občanských průkazů, aniž by byly opatřeny
ověřovací doložkou příslušného orgánu, pak nebylo důvodu pro přijetí právního
závěru, že se dovolatelka dopustila pokračujícího trestného činu podvodu podle
§ 250 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zák. spáchaného v jednočinném souběhu s
trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1,
odst. 2 písm. a), b) tr. zák. Zmiňovanou vadu právního posouzení skutku však
není dle názoru státní zástupkyně nezbytné napravovat cestou mimořádného
opravného prostředku, neboť tato nesprávnost nemohla nikterak ovlivnit
postavení obviněné v předmětném trestním řízení, když převažující část výroku o
její vině takovou vadou netrpí a do výroku o trestu, který jí byl uložen ještě
za její další sbíhající se trestnou činnost za podmínek uvedených v § 35 odst.
2 tr. zák. a vyměřen ještě při spodní hranici trestní sazby podle § 250 odst. 3
tr. zák., se tak nemůže promítnout. Námitky obviněné stran výroků adhezní
povahy označila státní zástupkyně za námitky procesně právní a tudíž
nespadající pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Přitom však nad rámec
tohoto řízení podotkla, že zprošťující části výroku o vině obviněné mělo
odpovídat vypuštění jejího jména z příslušného dílčího výroku o náhradě škody.
Argumentaci obviněné již uskutečněným dílčím plněním ve vztahu ke skutku
popsanému ve výroku odsuzujícího rozsudku však odmítla s tím, že v daném
případě je založena solidární odpovědnost všech pachatelů trestného činu a
způsob jejich vzájemného vypořádání je již věcí jiného řízení.
S odvoláním na výše parafrázovanou argumentaci státní zástupkyně navrhla, aby
Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. a
učinil tak v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání obviněné je podle
§ 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje
náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.
Poté se zaměřil na to, zda obviněnou uplatněné námitky lze považovat za některý
z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které
obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou provedení přezkumu
napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Ze znění citovaného ustanovení vyplývá, že právním
posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „… nebo
jiném nesprávném hmotně právním posouzení.“). Podstatou právního posouzení
skutku jako posouzení hmotně právního je podřazení skutkových zjištění soudu
pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona.
Předmětem právního posouzení je tedy skutek, tak jak ho zjistil soud, přičemž v
dovolání lze namítat, že soudem zjištěný skutkový stav nenaplňuje znaky
trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají
právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní
posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní
kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající
význam z hlediska hmotného práva. V dovolání však nelze nic namítat proti
samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaká
zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování, v jakém rozsahu
provedl důkazy apod. Jinými slovy, v dovolání nelze vytýkat nesprávnost
skutkových zjištění učiněných soudem s cílem dosáhnout primárně jejich změny či
dokonce zvratu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v
návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání jako mimořádný
opravný prostředek je tedy z hlediska důvodů koncipováno tak, že nepřipouští
přezkum skutkového základu rozhodnutí dovolacím soudem jako soudem třetí
instance. Těžiště dokazování spočívá v řízení před soudem prvního stupně a jeho
skutkové závěry může doplňovat či korigovat pouze soud druhého stupně v řízení
o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
Základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě je tím zcela naplněno.
Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech
rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových
zjištění nemůže posuzovat už proto, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat
provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v
řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím
řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).
Výše uvedeným kritériím a tedy uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají obě
námitky obviněné.
Trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr.
zák. se dopustí ten, kdo padělá veřejnou listinu nebo podstatně změní její
obsah v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo kdo užije takové listiny
jako pravé.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že
i v dílčích skutcích popsaných v bodech 1, 2, 4, 5, 7, 9, 10, 17 a 18 bylo jako
trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák.
posouzeno jednání, které vždy spočívalo v tom, že obvinění na základě žádosti o
poskytnutí půjčky uzavřeli na smyšlené jméno a osobní údaje klienta smlouvu o
revolvingové půjčce se společností P., a. s. Přitom ze skutkové věty výroku
rozhodnutí nalézacího soudu, pokud jde o výše označené dílčí skutky, nijak
nevyplývá, že by pro účely žádosti o poskytnutí půjčky byly vyrobeny a použity
padělky (kopie) veřejné listiny. Pojem veřejné listiny není právním předpisem
definován; za veřejné listiny jsou považovány listiny vydané soudy nebo jinými
státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou
zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné. Z obsahového hlediska zpravidla
(předepsaným způsobem) konstituují či deklarují práva a povinnosti, právní
vztahy anebo se jimi osvědčuje určitý stav (skutečnosti). Veřejnou listinou ve
smyslu § 176 odst. 1 tr. zák. je též kopie veřejné listiny, je-li ověřená
příslušným orgánem (k tomu viz č. 30/1979 Sb. rozh. tr.). Naopak kopie veřejné
listiny, která není úředně ověřena příslušným subjektem k tomu oprávněným, není
dostatečně věrohodným důkazem, že existuje listina, o jejíž kopii má jít a tedy
za daného stavu taková listina nemá charakter veřejné listiny ve smyslu znaku
skutkové podstaty trestného činu podle § 176 tr. zák. (k tomu viz např.
rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 27/2003). Jestliže tedy ve
výše označených případech podvodných útoků, na kterých se dovolatelka podílela
(nejedná se tedy o útoky pod body 19 a 20, které dovolatelka v této souvislosti
také zmínila, ačkoli se bezprostředně netýkají její osoby), byly použity prosté
kopie originálů občanských průkazů, aniž byly opatřeny ověřovací doložkou k
tomu příslušného orgánu, nelze v těchto skutcích jednání obviněných, a tedy ani
dovolatelky, kvalifikovat současně jako trestný čin padělání a pozměňování
veřejné listiny podle § 176 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák.
I když námitka obviněné o nesprávném právním posouzení jejího jednání ve výše
označených devíti skutcích má své opodstatnění, je na druhou stranu nutno
přisvědčit názoru státní zástupkyně, že tato dílčí nesprávnost nijak nemůže
ovlivnit její postavení v předmětném trestním řízení, když v převažující části
výroku o vině (jedná se o 30 dílčích skutků) se obviněná trestného činu
padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, odst. 2 písm. a),
b) tr. zák. dopustila a navíc jí byl uložen trest podle § 35 odst. 2 tr. zák.
ještě za její další sbíhající se trestnou činnost závažnějšího charakteru, a to
při spodní hranici zákonné trestní sazby podle § 250 odst. 3 tr. zák. Otázka
naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 176 tr. zák. ve výše
rozvedeném smyslu již byla, jak je patrno, v praxi soudů vyřešena a ani z
jiného důvodu obecně nečiní její řešení potíže. Ve věci nadto není nutno
provádět žádné další úkony potřebné k jejímu objasnění, nebo dokonce doplňovat
dokazování ve veřejném zasedání. Pokud by se tedy obviněná omezila toliko na
namítání částečně nesprávného právního posouzení, její mimořádný opravný
prostředek by bylo namístě odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
Námitky obviněné však směřovaly i proti výrokům adhezní povahy. K nim Nejvyšší
soud předně konstatuje, že nesdílí názor státní zástupkyně, podle kterého tyto
námitky přesahují rámec v dovolání deklarovaného či jiného dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť směřují toliko vůči vadné aplikaci § 228
odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud již opakovaně judikoval, že jiné nesprávné hmotně
právní posouzení se může jako důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. týkat i výroku o povinnosti obviněného nahradit škodu způsobenou trestným
činem, dojde-li k porušení hmotně právního předpisu, jímž se řídí režim náhrady
škody, zejména v ustanoveních, která upravují odpovědnost za škodu, rozsah
náhrady škody, společnou odpovědnost za škodu apod. (k tomu např. NS
17/2002-T413, NS 25/2004-T 589, TR NS 6/2004-T 703).
Nejvyšší soud se tedy namítanými vadami výroku o náhradě škody věcně zabýval.
Přitom dospěl k závěru, že za zjevně neopodstatněnou je nutno považovat námitku
obviněné stran její povinnosti společně a nerozdílně s ostatními obviněnými
nahradit škodu poškozené Č. o. b., a. s., ve výši 200.000,- Kč. Tuto námitku
obviněná založila na tvrzení, že tato povinnost u ní měla být snížena v
důsledku jejího částečného zproštění obžaloby, a to o 100.000,- Kč. Z rozsudku
soudu prvního stupně je přitom patrné, že obviněná byla obžaloby zproštěna mimo
jiné u skutku popsaného pod bodem 28) výroku odsuzující části rozsudku, kde Č.
o. b., a. s., vznikla škoda ve výši 100.000,- Kč. Škoda ve stejné výši ovšem Č.
o. b., a. s., vznikla pokaždé i v případě jednání popsaných pod body 26) a 27)
výroku odsuzující části rozsudku, jichž se ovšem podle skutkových závěrů soudu
obviněná účastnila. Z trestního spisu je přitom patrné, že poškozená banka
uplatnila nárok na náhradu škody vzniklé právě jen v případech popsaných ve
výroku rozsudku pod body 26) a 27) (č. l. 2275-2278 spisu), která celkem činila
200.000,- Kč. Jestliže tedy nalézací soud uložil obviněné povinnost spolu s
ostatními obviněnými tuto škodu ve výši 200.000,- Kč společně a nerozdílně
nahradit, pak jeho rozhodnutí má podklad v učiněných skutkových závěrech a je
zcela správné.
Pochybení soudů neshledal dovolací soud ani v jednotlivých výrocích ohledně
nároků poškozených poboček Č. s., a. s., když i zde je nutno uzavřít, že jim
byla přiznána náhrada škody v rozsahu objektivně prokázaném ve smyslu § 228
odst. 1 tr. ř. a vůči těm obviněným, kteří se na jejím způsobení vždy podíleli,
včetně dovolatelky.
Naopak za opodstatněnou je nutno považovat námitku obviněné ohledně jí uložené
povinnosti spolu s ostatními obviněnými společně a nerozdílně zaplatit škodu
poškozené G. C. M., a. s., se sídlem P., V., ve výši 3.999,- Kč. Nalézací i
odvolací soud zde zjevně přehlédly skutečnost, že obviněná byla obžaloby pro
skutek popsaný pod bodem 42) výroku rozsudku soudu prvního stupně, jímž tato
škoda vznikla, zproštěna. Výrok o její povinnosti k náhradě této škody tak zde
nemá zákonnou oporu. Zrušení její povinnosti účastnit se solidárně na náhradě
této škody se nijak netýká spoluobviněných J. P. a J. H., proto ohledně nich
nebyl dovoláním napadený rozsudek ani jemu předcházející rozsudek Okresního
soudu v Pardubicích Nejvyšším soudem zrušen a proto nebylo nutno ani odkazovat
poškozenou společnost G. C. M. s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve
věcech občansko právních.
Dovolatelce je nutno dále přisvědčit i v námitce, že soudy nevzaly v úvahu
částečnou úhradu vzniklé škody z její strany poškozené W., stavební spořitelně,
a. s., ve výši 35.000,- Kč. K té došlo dne 12. 5. 2006, tedy před rozhodnutím
soudu prvního stupně ve věci (č. l. 3081 spisu). Pokud okresní soud poté přesto
zavázal obviněné J. P., M. Č., L. K. a P. B. nahradit škodu v plné výši, tak
jak vznikla jednáním popsaným pod bodem 3) odsuzující části výroku rozsudku a
jak byla poškozenou stavební spořitelnou uplatněna, pochybil, protože obviněné
zavázal znovu k úhradě i té části způsobené škody ve výši 35.000,- Kč, která
již byla zmíněnou platbou nahrazena. Naproti tomu u námitky ohledně údajného
zaplacení další částky 102.000,- Kč dne 23. 10. 2006 výše uvedené neplatí,
neboť k této platbě došlo zjevně až poté, kdy bylo o náhradě škody rozhodováno
soudem prvního stupně.
Vzhledem k tomu, že částečná úhrada škody obviněnou ve výši 35.000,- Kč
ovlivňuje v tomto směru i postavení ostatních spoluobviněných, bylo namístě v
souladu s principem beneficium coahesionis (srovnej ustanovení §§ 261 a 265 tr.
ř.) zrušit celý výrok, jímž byla obviněným uložena povinnost nahradit poškozené
W., stavební spořitelně, a. s., škodu ve výši 160.000,- Kč, kterou obvinění
společně způsobili jednáním popsaným pod bodem 3) odsuzující části výroku
rozsudku nalézacího soudu. Protože však již bylo ve věci pravomocně rozhodnuto
jak o vině, tak i o trestu, přičemž Nejvyšší soud důvody pro změny těchto
výroků neshledal, omezil se s ohledem na pozici adhezního řízení v rámci řízení
trestního, kdy není účelné, aby se trestní řízení vedlo výlučně jen o náhradě
škody, na postup podle § 265 tr. ř. a poškozenou W., stavební spořitelnu, a.
s., odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
O dovolání obviněné rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, když tento
postup má podklad v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.)
V Brně dne 11. prosince 2007
Předseda senátu:
JUDr. Juraj Malik